69 CO 65/2022-134 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni do patnácti dnů od právní moci rozsudku částku [částka] s příslušenstvím (výrok I), co do částky [částka] s příslušenstvím žalobu zamítl (výrok II) a dále uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni v téže lhůtě náhradu nákladů [anonymizováno] ve výši [částka] (výrok III). Takto rozhodl o požadavku žalobkyně na zaplacení zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou jí nepřiměřenou délkou [anonymizováno] vedeného u [anonymizována dvě slova] pro [územní celek] [číslo jednací] (dále též jen„ posuzované [anonymizováno]“). 2. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že v posuzovaném [anonymizováno], jehož předmětem bylo daňové [anonymizováno], v němž byla žalobkyni na podkladě daňové kontroly dodatečně doměřena daň z přidané hodnoty a současně jí byla uložena i povinnost zaplatit penále. Toto [anonymizováno] bylo zahájeno dne [datum] a bylo pravomocně skončeno dne [datum], kdy nabyl právní moci rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], jímž bylo skončeno soudní [anonymizováno] navazující na [anonymizováno] daňové. 3. Na základě těchto skutkových zjištění posoudil soud prvního stupně věc po právní stránce podle ustanovení § 13 a násl. zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen„ OdpŠk“, nebo„ zákon č. 82/1998 Sb.“). Odkázal na judikaturu Nevyššího soudu, který v rozsudku ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], uvedl, že státní moc si musí při stanovení a vybírání daní a poplatků počínat v mezích stanovených zákonem, který již svou povahou představuje zásah do základního práva na vlastnictví, jejž zároveň legitimuje. [příjmení] [anonymizováno] se proto z ústavněprávních hledisek ocitají mezi veřejným zájmem na stanovení a výběru daní na straně jedné a ochranou autonomní sféry jednotlivce na straně druhé. [příjmení] kontrola proto představuje v rámci daňového [anonymizováno] nejcitelnější zákonem aprobované narušení autonomní sféry jednotlivce. Jde tudíž o [anonymizováno], jehož předmětem je základní právo nebo svoboda, a účastníkům tudíž svědčí právo na přiměřenou délku tohoto [anonymizováno] ve smyslu čl. 38 odst. 2 Listiny. Soud prvního stupně proto shrnul, že daňové [anonymizováno] je legitimovaným zásahem do vlastnictví, jde o [anonymizováno], jehož předmětem je základní právo vlastnit majetek a jeho účastníku svědčí právo na přiměřenou délku tohoto [anonymizováno]. Nárok na náhradu újmy způsobené nepřiměřenou délkou [anonymizováno] vedeného před daňovými orgány a navazujícího soudního [anonymizováno] správního se odvíjí od shodného skutkového základu a na tato [anonymizováno] je nutno nahlížet jako na [anonymizováno] jediné (srovnej nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 570/20). Soud prvního stupně pak dospěl k závěru, že celková délka [anonymizováno] 6 let a 8 měsíců je zcela zjevně nepřiměřená, a proto došlo k porušení práva žalobkyně na přiměřenou délku [anonymizováno]. Dospěl pak k závěru, že je na místě poskytnout žalobkyni zadostiučinění ve finanční podobě. Základní výměra odškodnění v daném případě činí [částka] za rok trvání [anonymizováno] (za první 2 roky ve výši poloviční), tj. celkem [částka]. Dále pak soud prvního stupně při stanovení kompenzace přihlédl ke konkrétním okolnostem případu dle kritérií stanovených v § 31a odst. 3 zák. č. 82/1998 Sb., a to a) celkové délce [anonymizováno], b) složitosti [anonymizováno], c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v [anonymizováno], a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v [anonymizováno], d) postupu orgánů veřejné moci během [anonymizováno] a e) významu předmětu [anonymizováno] pro poškozeného. Soud prvního stupně v tomto případě dospěl k závěru, že není na místě základní odškodnění žádným způsobem modifikovat, neboť průtah před Nejvyšším správním soudem byl již zohledněn v rámci hodnocení kritéria celkové délky [anonymizováno]. Stejně tak i z hlediska složitosti věci nelze říci, že by toto [anonymizováno] nějakým způsobem vybočovalo z běžného daňového [anonymizováno], a byl zde tedy dán prostor pro případnou modifikaci odškodnění. Význam daného [anonymizováno] pro žalobkyni zhodnotil soud prvního stupně jako standardní, neboť se v daném [anonymizováno] jednalo o daňové výměry v celkové výši včetně penále [částka], tedy nikoliv o částku, která by indikovala zvýšený význam [anonymizováno] pro žalobkyni. Soud prvního stupně taktéž neshledal důvod pro modifikaci odškodnění ani v jednání poškozené či postupu správních orgánů. Po zhodnocení všech kritérií tedy dospěl k závěru, že základní částka odškodnění ve výši [částka] je v daném případě plně postačující k nápravě nemajetkové újmy, která byla žalobkyni popsaným nesprávným úředním postupem způsobena. 4. O náhradě nákladů [anonymizováno] soud prvního stupně rozhodl podle § 142 odst. 3 o. s. ř., v souladu s nímž žalobkyni přiznal plnou náhradu nákladů, které v [anonymizováno] účelně vynaložila. 5. Proti tomuto rozsudku, jeho výrokům II, podala žalobkyně včasné odvolání. Především namítala, že soud prvního stupně v rozporu s judikaturou Nejvyššího soudu nezohlednil mimořádný průtah před Nejvyšším správním soudem v trvání 2,5 roku. Z tohoto důvodu měla být základní částka navýšena o 20 %. Dále žalobkyně zdůraznila, že [anonymizováno] bylo vedeno i o daňovém penále, které má povahu [anonymizována dvě slova], a proto se jedná o privilegovaný význam [anonymizováno]. Tuto skutečnost však soud prvního stupně ve svém rozhodnutí rovněž nezohlednil. Žalobkyně proto navrhla, aby odvolací soud změnil napadený rozsudek ve výroku II tak, že žalobě co do částky [částka] s příslušenstvím vyhoví. 6. Proti tomuto rozsudku, jeho výroku I, podala včasné odvolání i žalovaná, která nesouhlasila s odůvodněním soudu prvního stupně především v tom, že [anonymizováno] o daňové kontrole spadá pod čl. 38 odst. 2 Listiny. Obsáhle popisovala princip daňové kontroly a tvrdila (s odkazy na řadu rozhodnutí Nejvyššího soudu), že Nejvyšší soud nemá doposud sjednocenou judikaturu týkající se této otázky. Navrhla proto, aby odvolací soud přerušil [anonymizováno] do skončení [anonymizováno] vedeného u Nejvyššího soudu pod sp. zn. [spisová značka]. Pokud by odvolací soud nevyhověl návrhu žalované na přerušení [anonymizováno], navrhla, aby výrok I rozsudku soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu zamítne a žalované přizná náhradu nákladů [anonymizováno]. 7. Odvolací soud přezkoumal z podnětu a v mezích podaných odvolání napadené rozhodnutí včetně [anonymizováno], které jeho vydání předcházelo (§ 212 a § 212a o. s. ř.), a poté dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné, odvolání žalované však zčásti důvodné je. Návrhu žalované na přerušení [anonymizováno] podle § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. odvolací soud nevyhověl, když výsledek dovolacího [anonymizováno] vedeného u Nejvyššího soudu pod sp. zn. [spisová značka] nemůže mít pro nyní projednávanou věc význam. Rozhodovací praxe Nejvyššího soudu v otázkách povahy daňových [anonymizováno] totiž byla ustálena. 8. Odvolací soud předně uvádí, že plně souhlasí se skutkovými i právními závěry, které soud prvního stupně v odůvodnění napadeného rozsudku vyjádřil. Soud prvního stupně správně vyšel z již ustálené judikatury Nejvyššího soudu, podle které daňové [anonymizováno] včetně daňové kontroly jednak již ze své povahy představuje právním řádem legitimovaný zásah do vlastnictví a jednak se dotýká ústavním pořádkem garantovaného práva na informační autonomii jednotlivce. Jde tudíž o [anonymizováno], jehož předmětem je základní právo nebo svoboda, a tudíž žalobkyni svědčilo právo na přiměřenou délku tohoto [anonymizováno] ve smyslu čl. 38 odst. 2 Listiny (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka] nebo usnesení ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). Soud prvního stupně tedy správně vycházel z § 31a zákona o odpovědnosti za škodu i z relevantní judikatury Nejvyššího soudu, zejména pak ze sjednocujícího stanoviska ze dne [datum], sp. zn. [stanovisko NS] Odvolací soud plně souhlasí s hodnocením jednotlivých kritérií tak, jak jej provedl soud prvního stupně ve svém rozhodnutí, vyjma kritéria významu [anonymizováno] pro žalobkyni, a pro stručnost svého rozhodnutí v těchto částech na odůvodnění napadeného rozsudku plně odkazuje. 9. Odvolací soud vycházel z judikatury Nejvyššího soudu (např. rozsudku ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]), podle které kritérium významu předmětu [anonymizováno] pro účastníka (§ 31a odst. 3 písm. e) OdpŠk), tedy to, co je pro něj v sázce, je zásadně nejdůležitějším kritériem pro stanovení formy a případné výše odškodnění. Odškodnění za nepřiměřenou délku [anonymizováno] se totiž poskytuje za nejistotu spojenou s právním postavením poškozeného, která je tím větší, čím větší je význam předmětu [anonymizováno] pro poškozeného. I případně snížený (