70 CO 270/2022-606 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], soud prvního stupně zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal zaplacení částky [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od [datum] do zaplacení (výrok I.), rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení, jejíž výše bude určena a splatnost stanovena samostatným usnesením (výrok II.), a že žalobce je povinen zaplatit [země] – Obvodnímu soudu pro Prahu 4 náhradu nákladů státu ve výši, jež bude určena a splatnost stanovena samostatným usnesením (výrok III.). 2. Napadeným usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], pak soud prvního stupně náhradu nákladů řízení žalovaného vyčíslil na částku [částka] a uložil žalobci, aby ji žalovanému zaplatil do tří dnů od právní moci usnesení (výrok I.), náhradu nákladů řízení státu vyčíslil na částku [částka] a uložil žalobci, aby ji státu zaplatil do tří dnů od právní moci usnesení (výrok II.). 3. Žaloba po jejím rozšíření vycházela z tvrzení, že žalobce do bezpečnostní schránky, kterou si u žalovaného pronajal, uložil dva plastové sáčky (jeden označený písmeny„ NX“ a druhý označený„ [příjmení]“), které obsahovaly čisté zlato o hmotnosti 2x 2 635 gramů. [jméno] bylo zástavou, které [jméno] [jméno] poskytl žalobci na základě smlouvy o zápůjčce a Ing. [jméno] [příjmení] na základě kupní smlouvy na movitou věc, která byla posléze postoupena na žalobce postupní smlouvou. Žalovaný bez vědomí a souhlasu žalobce bezpečnostní schránku otevřel a v době od [datum] do [datum] manipuloval s jejím obsahem v rozporu s podmínkami smlouvy o nájmu schránky a v důsledku toho došlo dle žalobce k záměně čistého zlata umístněného ve schránce za náhražky v podobě bezcenného nebo méně hodnotného kovu. 4. Soud prvního stupně již ve věci rozhodoval rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]. Vzal za prokázané, že dne [datum] uzavřeli žalobce a žalovaný smlouvu o nájmu bezpečnostní schránky. Smlouvu žalovaný řádně nezaevidoval a dne [datum] předmětnou schránku otevřel a její obsah přemístil do trezoru banky. Statutární orgán žalobce [příjmení] [příjmení] zjistil při své návštěvě pobočky banky, že bezpečnostní schránka byla v rozporu se smluvním ujednáním otevřena. Ing. [příjmení] banku znovu navštívil dne [datum] spolu s [jméno] [jméno], který konstatoval, že dva zapečetěné balíčky nejsou porušeny. Dne [datum] na pobočce banky Ing. [příjmení] odebral z obou balíčků několik vzorků kovu a následně bylo [anonymizována tři slova], že nejde o zlato, ale o slitinu železa a niklu a stříbro, o průběhu odběru vzorků a testu [anonymizována dvě slova] byl sepsán notářský zápis. Dle soudu prvního stupně žalobce nesl povinnost tvrzení a povinnost důkazní ohledně prokázání příčinné souvislosti mezi porušením povinnosti ze strany žalobce a tvrzeným následkem. Žalobce však břemeno tvrzení neunesl, když popis způsobu aktivního jednání neboli záměny předmětu úschovy nezasadil do určitého časového bodu v rámci udaného rozmezí od [datum] až do [datum], ani nespecifikoval subjekt a modus jednání, které měly vést k tvrzenému následku, proto žalobu zamítl. 5. Na základě odvolání žalobce zrušil odvolací soud usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], rozsudek soudu prvního stupně. Soudu prvního stupně vytkl, že pochybil, když po žalobci požadoval přesný popis toho, jak došlo a kdy došlo k záměně zlata. Odvolací soud zdůraznil, že základním předpokladem pro to, aby mohl být žalobce se svou žalobou úspěšný, je především prokázání toho, že kov, který žalobce vložil do bezpečnostní schránky, bylo skutečně zlato, o čemž měl být žalobce soudem prvního stupně poučen dle § 118a o. s. ř., soud prvního stupně však této poučovací povinnosti nedostál. Odvolací soud proto uložil soudu prvního stupně, aby uvedenou vadu napravil a žalobce řádně poučil. 6. Soud prvního stupně poté žalobce poučil v tom smyslu, že nese důkazní břemeno k prokázání toho, že do bezpečnostní schránky u žalovaného uložil zlato. Žalobce doplnil svá tvrzení tak, že podrobně popsal, jak jeho statutární zástupce Ing. [jméno] [příjmení] přebíral balíčky, které měly obsahovat zlato, od [jméno] [jméno], a o to, co následně Ing. [příjmení] dělal v mezidobí od převzetí balíčků do jejich uložení v bezpečnostní schránce žalovaného. Soud prvního stupně nicméně konstatoval, že takto doplněná skutková tvrzení jsou oproti původním tvrzením v podstatných bodech odchylná a navíc nejednoznačná. Žalobcem navržené důkazy proto neprovedl, především šlo o opakovaný výslech svědka [příjmení], který měl být přítomen předání zlata, a svědkyně [příjmení], sekretářky žalobce, která měla být s Ing. [příjmení] v kanceláři v době, kdy byl svědek [příjmení] na obědě. Neprovedl ani navrhovaný účastnický výslech Ing. [příjmení] s tím, že účastnický výslech statutárního orgánu účastníka je důkazem toliko podpůrným, který není sám o sobě bez dalších s ním korespondujících důkazů způsobilý doložit bezpečně skutkový stav. Soud prvního stupně tak uzavřel, že v kontextu rozporných skutkových verzí nebylo prokázáno, že žalobce do bezpečnostní schránky vložil zlato, což bylo důvodem pro zamítnutí žaloby. 7. Proti rozsudku soudu prvního stupně i proti samostatnému usnesení o náhradě nákladů řízení podal žalobce včasné odvolání. Namítal, že rozsudek je nepřezkoumatelný, neboť je založen na nelogické úvaze, že tvrzení žalobce nejsou způsobilá být prokázána a vést k úspěchu žaloby. Tento závěr soud prvního stupně dle žalobce staví na právním posouzení přípustnosti provedení účastnického výslechu a ze závěru o nepřípustnosti účastnického výslechu soud dovozuje objektivní absenci důkazů způsobilých prokázat žalobcem tvrzený skutkový děj, čímž soud prvního stupně také odůvodňuje rozhodnutí neprovádět žádné další důkazy. Soudu prvního stupně dále vytkl, že zamítnutí důkazních návrhů odůvodnil tím, že žalobce uváděl nové a odlišné vylíčení skutkového stavu, to by však dle žalobce nemohlo vést k zamítnutí provedení navržených důkazů ani v případě, že by byl tento názor soudu prvního stupně správný, neboť i nový skutkový stav lze prokazovat, zvláště tehdy, pokud byl v tom směru žalobce soudem prvního stupně poučen. Dále soud prvního stupně zdůvodnil zamítavé rozhodnutí o provedení důkazů domnělou existencí rozporných tvrzení žalobce, což ovšem žalobce odmítá a setrvává na tom, že jeho tvrzení nejsou rozporná, a navíc tvrzení, která soud prvního stupně označuje za rozporná, jsou pro posouzení celé věci zcela bezvýznamná. Žalobce rovněž vyjádřil přesvědčení, že soud prvního stupně postupoval v rozporu se závazným právním názorem odvolacího soudu, neboť soud prvního stupně žalobce pouze formálně poučil o povinnosti prokázat uložení zlata do schránky, materiálně však nikdy neměl v úmyslu prokázání této skutečnosti žalobci umožnit, což vyplývá právě z okamžitého zamítnutí nových důkazních návrhů a z teze o nedostatcích skutkových tvrzení. Žalobce rovněž namítal, že soud prvního stupně k němu přistupoval jako subjektu nepoctivému, byť tento závěr se neopírá o žádný relevantní podklad, naopak to byl žalovaný, kdo otevřel bez vědomí a souhlasu žalobce jako nájemce bezpečnostní schránku, což je v historii československého bankovnictví úkon zcela bezprecedentní. Navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně zrušil a vrátil věc k dalšímu řízení. 8. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě uvedl, že soud prvního stupně postupoval správně, když důkazy, které žalobce označil, neprovedl, neboť nemohly nijak osvětlit otázku, co bylo uloženo do bezpečnostní schránky. Někteří navržení svědci již podali podrobné výpovědi při předchozích jednáních a nelze očekávat, že by k nim s dalším odstupem času mohli doplnit informace, které by potvrdily, že do bezpečnostní schránky bylo zlato skutečně uloženo. Navržení nové svědkyně [příjmení] žalobce zdůvodnil tak, že by měla prokázat, že po dobu, kdy byli spolu v kanceláři, nebylo s obsahem balíčků manipulováno, avšak již ze samotného tvrzení žalobce vyplynulo, že se asistentka s Ing. [jméno] [příjmení] jen přivítala a vykonávala dál svou práci. Provádění dalších důkazů by tak vedlo k neúměrnému prodloužení soudního řízení, aniž by mohly prokázat tvrzení žalobce, že do bezpečnostní schránky bylo uloženo zlato. Dle názoru žalovaného byl Ing. [jméno] [příjmení] podveden na samotném počátku, jako řada dalších osob, jak vyplývá ze sdělení Policie ČR ze dne [datum]. Navrhl potvrzení napadeného rozsudku. 9. Odvolací soud na základě podaného odvolání přezkoumal napadený rozsudek podle § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř., a dospěl k závěru, že odvolání důvodné není. 10. Žalobce se v tomto řízení domáhá náhrady škody, která mu měla vzniknout v důsledku porušení povinností žalovaného vyplývajících ze smlouvy o nájmu bezpečnostní schránky ze dne [datum]. Odpovědnost za škodu vzniklou v důsledku porušení smluvní povinnosti je upravena v § 2913 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v němž je v odstavci 1 stanoveno, že pokud smluvní strana poruší povinnost vyplývají