70 CO 275/2022-70 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvého stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nemajetkové újmy ve výši [částka] se zákonným úrokem z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení (výrok I.), zamítl žalobu co do požadavku žalobkyně na zaplacení [částka] s příslušenstvím (výrok II.) a uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši [částka] (výrok III.). 2. Takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala náhrady tvrzené nemajetkové újmy za nepřiměřenou délku řízení před finančním arbitrem pod sp. zn. FA/SR/ZP [číslo] proti [právnická osoba] Levensverzekering Maatschappij N. V., jednající prostřednictvím NN Životní pojišťovna N. V., pobočka pro Českou republiku, jehož předmětem bylo o určení neplatnosti smluv životního pojištění a vydání bezdůvodného obohacení s příslušenstvím a které trvalo od [datum] do [datum], tj. 18 měsíců. Finanční arbitr tak nevydal v řízení nález ani rozhodnutí o námitkách v zákonné lhůtě 90 dnů. 3. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že dne [datum] byl finančnímu arbitrovi doručen návrh žalobkyně na zahájení řízení. Finanční arbitr vyzval žalobkyni dne [datum] k odstranění nedostatku podání, ta dne [datum] a následně [datum] požádala o prodloužení této lhůty a dne [datum] částečně nedostatky odstranila. Dne [datum] finanční arbitr oznámil zahájení řízení instituci a vyzval ji k vyjádření se k návrhu. Ve dnech [datum], [datum] a [datum] instituce žádala o prodloužení lhůty k vyjádření a dne [datum] podala vyjádření, v němž nesouhlasila s nárokem žalobkyně, vznesla námitku promlčení a předložila doklady. Dne [datum] předložila podklady žalobkyně a dne [datum] ji finanční arbitr seznámil vyjádřením instituce. Dne [datum] žalobkyně nesouhlasila s přerušením řízení. Dne [datum] finanční arbitr vyzval instituci, aby se dne [datum] seznámila s podklady pro vydání rozhodnutí, k podání vyjádření a předložení aktuálních podkladů týkajících se pojistné smlouvy, což urgoval dne [datum]. Podklady instituce předložila dne [datum] a následně dne [datum] finanční arbitr vyzval žalobkyni, aby se dne [datum] seznámila s podklady pro vydání rozhodnutí. Ta požádala dne [datum] finančního arbitra o jejich zaslání v elektronické podobě a [datum] požádala o prodloužení lhůty, čemuž finanční arbitr vyhověl a zaslal spisový materiál dne [datum]. Dne [datum] žalobkyně oznámila finančnímu arbitrovi změnu právního zástupce a [datum] se vyjádřila k podkladům. S jejím vyjádřením finanční arbitr seznámil dne [datum] instituci, ta dne [datum] požádala o prodloužení lhůty k vyjádření a finanční arbitr jí vyhověl. Vyjádření podala dne [datum], dne [datum] finanční arbitr seznámil žalobkyni s nově předloženými doklady od instituce a k nim se žalobkyně vyjádřila dne [datum]. Dne [datum] žalobkyně vyzvala finančního arbitra k přijetí opatření proti nečinnosti. Následně dne [datum] vydal finanční arbitr nález, proti němuž podala žalobkyně dne [datum] námitky a doplnila argumentaci. Dne [datum] finanční arbitr vyzval instituci k vyjádření se k námitkám navrhovatele a dne [datum] podala také instituce námitky proti nálezu. Téhož dne vyzval finanční arbitr instituci k vyjádření a k doplnění, což tato učinila dne [datum]. Poté dne [datum] finanční arbitr vyzval žalobkyni k podání vyjádření k námitkám instituce, což žalobkyně učinila dne [datum]. Žalobkyně znovu dne [datum] vyzvala finančního arbitra k přijetí opatření proti nečinnosti. Dne [datum] finanční arbitr vydal rozhodnutí o námitkách. 4. Po právním posouzení podle § 13 odst. 1, 2 a § 31a dost. 1, 2, 3 zák. č. 82/1998 Sb. a podle § 1 písm. e), § 8, § 15 odst. 1 a § 16 odst. 2 zák. č. 229/2002 Sb. dovodil soud prvního stupně, že na řízení před finančním arbitrem dopadá čl. 6 Úmluvy, neboť se jedná o právo opravdové a vážné, mající přímý vliv na způsob výkonu práva, má svůj základ ve vnitrostátním právu (v zákoně o finančním arbitrovi) a je civilní povahy, neboť řízení před finančním arbitrem je plnohodnotnou alternativou k soudnímu řízení, které má do jisté míry nahrazovat. Dospěl k závěru, že přezkoumávané řízení trvalo s ohledem na celkovou délku řízení představující 18 měsíců i přes složitost věci danou problematickým shromažďováním podkladů nepřiměřeně dlouho. Dovodil i naplnění dalších dvou předpokladů vzniku odpovědnosti žalované za škodu, a to vznik újmy vycházející z vyvratitelné domněnky, že nepřiměřená délka řízení znamená morální újmu představující nejistotu ohledně výsledku řízení, a tím i příčinné souvislosti mezi nesprávným úředním postupem a vznikem újmy. Současně dospěl soud prvního stupně k závěru, že je třeba odškodnění poskytnout v relutární podobě. Při stanovení výše odškodnění vyšel ze Stanoviska a jeho spodní hranice [částka] se zápočtem jednou polovinou za první dva roky řízení. Za první rok řízení tak žalobkyni přiznal [částka] a za dalších 6 měsíců 6 x [částka], tj. [částka]. K takto zjištěné základní částce připočetl 10 % za aktivitu žalobkyně spočívající v podání návrhu na určení procesní lhůty, o 10 % snížil základní částku z důvodu složitosti řízení a o 20 % navýšil základní částku pro procesní postup arbitra, který nepořádal o prodloužení lhůty k vydání rozhodnutí ve věci ani k rozhodnutí o námitkách. Celkem tak dovodil jako odpovídající satisfakci částku [částka], k níž přiznal žalobkyni i úrok z prodlení ode dne následujícího po uplynutí šestiměsíční lhůty k projednání žádosti žalobkyně o odškodnění. Co do zbylé částky pak žalobu i s příslušenstvím zamítl. Náklady řízení posoudil v souladu s platnou judikaturou podle § 142 odst. 3 o. s. ř. 5. Proti I. a III. výroku rozsudku podala žalovaná včasné odvolání, ve kterém namítla, že nebyl naplněn základní předpoklad její odpovědnosti, a to existence nesprávného úředního postupu. Zákon o finančním arbitrovi ukládá povinnost arbitrovi vydat nález bez zbytečného odkladu, nejdéle do 90 dnů od shromáždění všech podkladů nutných pro rozhodnutí, případně ve lhůtě prodloužené nejvýše o stejnou dobu. Shromažďování podkladů pak probíhá podle § 6 odst. 2 spr. řádu ve spojení s § 10 odst. 3 zák. o finančním arbitrovi, který umožňuje požadovat podklady v takové míře, která mu umožní vydat rozhodnutí. Ve smyslu judikatury Nejvyššího správního soudu (s odkazem na rozsudek ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]) je rozhodným datem, ke kterému se váže počátek lhůt, den, kdy finanční arbitr shromáždil veškeré podklady rozhodné pro vydání nálezu, přičemž takovým podkladem je i vyjádření instituce, bez něhož nelze v dané věci rozhodnout (s odkazem na usnesení MS v [obec] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], či usnesení sp. zn. [číslo jednací]). Od zahájení řízení dne [datum] do shromáždění podkladů dne [datum] uplynulo 357 dnů, což vzhledem k plynulosti získávání podkladů je třeba považovat za akceptovatelnou dobu. Od získání podkladů pak do rozhodnutí arbitra uplynulo 88 dní, tedy v zákonné lhůtě. O námitkách rozhoduje arbitr v souladu s § 16 odst. 2 zák. o finančním arbitrovi, do 30 dnů ode dne jejich doručení, nejdéle do 60 dnů, případně musí lhůtu přiměřeně prodloužit. Námitky byly podány dne [datum] a rozhodnutí o námitkách bylo vydáno dne [datum], tedy řízení o nich trvalo 91 dnů. Judikatura Městského soudu v Praze pak dovozuje jako hraniční přiměřenou délku řízení před finančním arbitrem 24 měsíců (odkaz na rozsudek ve věci sp. zn. 62 Co 213/2020 či sp. zn. 13 Co 140/2021). Při posouzení věci z pohledu dalších zákonných kritérií, pak řízení ve věci posouzení platnosti smluv o investičním životním pojištění je ze své podstaty mimořádně složité, neboť v sobě zahrnují jak pojištění, tak produkt kapitálového trhu, což vyvolává složitost v oblasti hmotněprávního posouzení, finanční arbitr si sám musí obstarat podklady, musí nechat účastníky vyjádřit se k nim a musí se prvotně pokusit o smír, tedy vykonává mimořádně složitou a rozsáhlou agendu. Lhůta k vydání rozhodnutí plyne finančnímu arbitru až od zajištění podkladů, a to na rozdíl od soudního řízení bez možnosti koncentrace řízení. Samo řešení dané problematiky soudní cestou, jak je žalované známo, rozhodně přesahuje dva roky a rozhodnutí čítají přes 20 stran (odkaz na rozhodnutí MS v [obec] sp. zn. 14 Co 195/2020 či sp. zn. 30 Co 242/2020). Návrh žalobkyně představoval sice formulářové podání, nicméně finanční arbitr byl nucen shánět individuální podklady. Finanční arbitr činil své kroky pravidelně, bez zásadních průtahů a řádně a nelze z hlediska jeho postupu dovozovat potřebu 20% navýšení základní částky. Význam řízení pak byl pro žalobkyni marginální, o čemž vypovídá její procesní chování i její dřívější nezájem o pojistnou smlouvu. Přiznání relutární náhrady označila žalovaná za nepřiměřené situaci, kdy jediným pochybením finančního arbitra bylo to, že neinformoval účastníky o případném prodloužení lhůty pro vydání rozhodnutí o námitkách. Sám výpočet výše odškodnění je v rozporu se Stanoviskem, neboť soud prvního stupně ponížil základní částku o polovinu jen za první rok řízení. Navrhl, aby odvolací