70 CO 314/2022-131 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal zaplacení částky [částka] se zákonným úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení (výrok I.), a uložil žalobci povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši [částka] (výrok II.). 2. Žaloba vycházela z tvrzení, že žalobce je synem [jméno] [příjmení] zemřelé [datum], ta byla poživatelkou invalidního důchodu ve výši [částka], po její smrti poukázala [ulice] správa sociálního zabezpečení (dále jen [anonymizováno]) na její bankovní účet další platbu invalidního důchodu (pro období od [datum] do [datum]), na jehož výplatu však již zanikl nárok. [anonymizováno] po zjištění výše uvedeného vyzvala žalovanou k vrácení neoprávněně vyplaceného důchodu. Žalovaná však sdělila, že požadovanou částku důchodu nelze vrátit, neboť na bankovním účtu není dostatek finančních prostředků, poukázané prostředky žalovaná použila na úhradu záporného zůstatku, který na účtu [jméno] [příjmení] byl. Na to [anonymizováno] využila postupu dle [ustanovení pr. předpisu], o důchodovém pojištění, a povinnost k úhradě neoprávněně vyplaceného důchodu ve výši [částka] uložila žalobci, jakožto synovi, který žil se svou matkou (oprávněnou z invalidního důchodu) ve společné domácnosti. Žalobce částku [částka] [anonymizováno] uhradil. Žalobce tvrdil, že žalovaná nebyla oprávněna započíst na svou pohledávku přijatou platbu důchodu. Dle názoru žalobce došlo na straně žalované ke vzniku bezdůvodného obohacení, neboť žalovaná jednak neměla k započtení způsobilé pohledávky a jednak neexistoval subjekt, vůči kterému by mohla své započtení provést. V důsledku jednání žalované, která nevrátila neoprávněně vyplácený důchod zpět [anonymizováno], tak byl žalobce nucen namísto žalované uhradit to, co měla vydat ona. 3. Soud prvního stupně již ve věci rozhodoval rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], kterým žalobu zamítl. Dospěl k závěru, že o úmrtí [jméno] [příjmení] se žalovaná dozvěděla dne [datum], kdy jí byl doručen úmrtní list, na základě toho v souladu se všeobecnými obchodními podmínkami účet [jméno] [příjmení] zanikl druhý den po prokázání úmrtí, tedy [datum]. Do té doby probíhaly transakce na účtu [jméno] [příjmení] podle uzavřené smlouvy a všeobecných obchodních podmínek, včetně toho, že na debetní zůstatek mohla žalovaná započíst veškeré platby na účet došlé. 4. Odvolací soud na základě odvolání žalobce usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], rozsudek soudu prvního stupně zrušil. Odvolací soud zdůraznil, že podstatnou otázkou je zjištění toho, kdy se žalovaná dozvěděla o úmrtí [jméno] [příjmení]. Žalovaná tvrdila, že se tak stalo doručením úmrtního listu dne [datum], tento den měl být dle jejího názoru rozhodným dnem dle článku [číslo] všeobecných obchodních podmínek a dle článku [číslo] všeobecných obchodních podmínek mělo dojít k zániku smluvního vztahu s [jméno] [příjmení] druhým obchodním dnem následujícím po rozhodném dni, tj. [datum]. Žalobce naproti tomu tvrdil, že již dne [datum] úmrtí [jméno] [příjmení] oznámila bance [jméno] [příjmení] (sestra [jméno] [příjmení]), která úmrtí doložila [anonymizováno] zprávou. Soud prvního stupně však důkazy, které žalobce k prokázání svého tvrzení navrhoval (výslechy svědků), neprovedl, současně však soud prvního stupně konstatoval, že žalobce své tvrzení neprokázal. Soud prvního stupně tak pochybil, když nedostál své povinnosti poskytnout žalobci poučení dle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. v tom smyslu, aby své tvrzení o předložení [anonymizována dvě slova] o úmrtí [jméno] [příjmení] prokázal. V nesplnění této poučovací povinnosti shledal odvolací soud vadu, pro niž rozsudek soudu prvního stupně zrušil. Soudu prvního stupně uložil, aby žalobce řádně poučil dle § 118a o.s.ř., aby podrobně popsal okolnosti, za jakých mělo dojít k oznámení úmrtí [jméno] [příjmení], a především k prokázání toho, že žalované byla předložena [anonymizována dvě slova] o tomto úmrtí. Současně odvolací soud upozornil soud prvního stupně, že [anonymizována dvě slova] o úmrtí, lze považovat za hodnověrný doklad o úmrtí [jméno] [příjmení], a pokud by bylo prokázáno tvrzení žalobce, že jeho příbuzná předložila žalované [anonymizována dvě slova] o úmrtí již [datum], byl by rozhodným dnem právě tento den, a smluvní vztah mezi bankou a [jméno] [příjmení] by skončil druhý obchodní den po tomto datu. 5. V dalším řízení soud prvního stupně poučil žalobce dle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. tak, jak mu bylo uloženo odvolacím soudem, a poté provedl k důkazu svědecké výpovědi [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]. Svědkyně [příjmení] uvedla, že v úterý [datum] se spolu se žalobcem a svou dcerou [jméno] dostavili na pobočku [anonymizována dvě slova] na [anonymizována dvě slova], kde hovořila s pracovnicí [anonymizováno] [jméno] [příjmení], které předala [anonymizováno] o prohlídce zemřelého a bankovní kartu [jméno] [příjmení]; [jméno] [příjmení] jí vyzvala ještě k doložení úmrtního listu, žádné potvrzení o předání karty, ani o předání [anonymizováno] o prohlídce zemřelého nevystavila. Svědkyně [příjmení] [příjmení] (dcera [jméno] [příjmení]) rovněž uvedla, že se dne [datum] s matkou a žalobcem dostavili do pobočky [anonymizována dvě slova] na [anonymizována dvě slova], s pracovnicí [anonymizováno] však již vše vyřizovala její matka. Svědkyně [jméno] [příjmení] uvedla, že v pobočce [právnická osoba], na [anonymizována dvě slova] v roce [rok] pracovala, ale na schůzku [jméno] [příjmení] si již nepamatovala. Po takto doplněném dokazování soud prvního stupně uvedl, že provedenými důkazy nebylo prokázáno, že by informace o úmrtí [jméno] [příjmení] byla žalované předána dříve než dne [datum], kdy jí byl doručen úmrtní list. Konstatoval, že nebyl předložen žádný protokol o vrácení platební karty dne [datum] a ani svědkyně [příjmení] nevypověděla nic, co by nasvědčovalo tomu, že by byl v tento den předán žalované záznam o prohlídce zemřelé. Na základě toho dovodil, že k bezdůvodnému obohacení na straně žalované nedošlo, když platba od [anonymizováno] došla na účet [jméno] [příjmení] ještě před jeho zrušením, a žalovaná ji tedy mohla započítat na svou pohledávku. 6. Proti rozsudku soudu prvního stupně podal žalobce včasné odvolání. Soudu prvního stupně vytkl, že nehodnotil výpověď svědkyň [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]. Z výpovědi svědkyně [jméno] [příjmení] přitom dle žalobce plyne, že žalované oznámila úmrtí své sestry [jméno] [příjmení] a odevzdala [anonymizována dvě slova] o prohlídce zemřelé. Z jakého důvodu tuto výpověď považoval za nepravdivou, soud prvního stupně v napadeném rozsudku neuvedl. Žalobce poukázal na to, že žalovaná nesprávně za rozhodný okamžik považuje až doručení úmrtního listu a jiné důkazy o úmrtí přehlíží. Současně setrval i na svém názoru, že započtení pohledávky proti zemřelému člověku není možné, neboť osoba, která úmrtím ztratila právní subjektivitu, nemohla být adresátem započtení. Navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil a žalobě plně vyhověl, případně aby napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně. 7. Žalovaná ve svém vyjádření k odvolání uvedla, že žalobce nepředložil jediný prokazatelný důkaz, že by žalované odevzdal [anonymizována dvě slova] o úmrtí [jméno] [příjmení] (např. otiskem razítka žalované), se závěry rozsudku soudu prvního stupně se ztotožnila a navrhla jeho potvrzení. 8. Odvolací soud na základě podaného odvolání přezkoumal napadený rozsudek podle § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o.s.ř., a po zopakování důkazu svědeckou výpovědí [jméno] [příjmení] dospěl k závěru, že jsou důvodu pro změnu napadeného rozsudku. 9. Z důkazů, které soud prvního stupně provedl, bylo zjištěno, že zemřelá matka žalobce [jméno] [příjmení] uzavřela se žalovanou dne [datum] smlouvu o zřízení a vedení bankovního účtu („ Můj účet“), jakož i smlouvu o povoleném debetu. Dle všeobecných obchodních podmínek, které byly nedílnou součástí smlouvy o vedení účtu, smrtí majitele účtu smlouva o účtu nezaniká; zaniká druhým obchodním dnem, následujícím po rozhodném dni, pokud je k rozhodnému dni na účtu debetní zůstatek či zůstatek roven nule (článek [číslo]). Dle článku [číslo] všeobecných obchodních podmínek je za rozhodný den považován den, kdy se banka hodnověrným způsobem dozví o úmrtí klienta nebo o jeho prohlášení za nezvěstného, tj. den, kdy jsou klientovu obchodnímu místu [anonymizováno] doručeny průkazné doklady (např. úmrtní list, přípis soudu nebo notáře, provádějícího dědické řízení, rozhodnutí soudu o prohlášení klienta za mrtvého či nezvěstného). 10. Vztah mezi [jméno] [příjmení] a žalovanou se řídil smlouvou o vedení účtu a jejími všeobecnými obchodními podmínkami. Žalovaná po dobu trvání smluv o vedení bankovního účtu a o povoleném debetu mohla na účet přijímat platby a nakládat s nimi způsobem předvídaným smlouvou, tedy včetně toho, že došlé platby započítávala na své pohledávky (viz článek 1.2 odstavec 4 smlouvy o debetu). Jak již odvolací soud uvedl ve svém předchozím zrušovac