70 CO 386/2022-88 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně za dobu od [datum] do zaplacení (výrok I.) a náhradu nákladů řízení v částce [částka] (výrok II.). 2. Žaloba vycházela z tvrzení, že žalobce a žalovaný jsou spoluvlastníky (každý s podílem ½) pozemku parc. [číslo] jehož součástí je budova [adresa], v k. ú. [část obce], obec Praha, za období let 2020, [rok] a [rok] jim vznikla povinnost k úhradě daně z nemovitostí v roční výši [částka], celkem za tři roky [částka], tuto daň v plném rozsahu uhradil žalobce, proto po žalovaném požadoval uhrazení jedné poloviny této částky. 3. Soud prvního stupně o žalobě rozhodl rozsudkem pro uznání, když shledal, že podmínky pro tento postup byly splněny ve smyslu § 153a odst. 3 ve spojení s 114b odst. 5 o. s. ř., neboť žalovaný nereagoval na výzvu soudu k vyjádření k žalobě podle § 114b odst. 1 o. s. ř. ve stanovené lhůtě 30 dnů. Soudu byl dne [datum] byl doručen e-mail z adresy [email]“ bez elektronického podpisu a zpráva z datové schránky [právnická osoba] s.r.o., v nichž bylo shodně uvedeno, že žalovaný žádá o„ posun lhůty k vyjádření do [datum]“ a nesouhlasí„ s platebním příkazem žalobce“. Soud prvního stupně konstatoval, že i pokud by ve prospěch žalovaného předpokládal, že obě výše uvedené zprávy pocházely od něho, žádná z nich neodpovídala tomu, co vyžaduje ustanovení § 114b o. s. ř., neboť neobsahovaly vylíčení rozhodujících skutečností ani uvedení důvodu, který by bránil ve včasném vyjádření. 4. Proti tomuto rozsudku podal žalovaný včasné odvolání. Soudu prvního stupně vytkl, že v rozsudku nesprávně uvedl, že lhůta k vyjádření k žalobě žalovanému skončila dne [datum]. Poukázal na to, že žaloba s výzvou k vyjádření mu byla doručena dne [datum], posledním dnem lhůty tudíž bylo [datum], přitom jeho vyjádření bylo soudu doručeno již [datum]. Dle žalovaného tak soud prvního stupně postupoval protiprávně, když využil zkráceného postupu a vydal„ rozsudek pro zmeškání“. Dále žalovaný šířeji popsal spory, které mezi účastníky jsou ohledně správy domu, který spoluvlastní. Žalobu označil za účelovou a nárok žalobce za promlčený. Navrhl, aby odvolací soud žalobu v plném rozsahu zamítl. 5. Žalobce ve svém vyjádření k odvolání žalovaného označil namítané pochybení soudu prvního stupně v určení posledního dne lhůty k vyjádření k žalobě za nepodstatné, jelikož ani dne [datum] nedoručil žalovaný soudu prvního stupně vyjádření, které by splňovalo podmínky zakotvené v § 114b odst. 1 o. s. ř. Postup soudu prvního stupně proto byl dle jeho názoru správný, a navrhl potvrzení napadeného rozsudku. 6. Odvolací soud z podnětu podaného odvolání přezkoumal napadený rozsudek a řízení jemu předcházející dle § 212 a § 212a o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného není důvodné. 7. Dle § 114b odst. 5 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, jestliže se žalovaný bez vážného důvodu na výzvu soudu podle odstavce 1 včas nevyjádří a ani ve stanovené lhůtě soudu nesdělí, jaký vážný důvod mu v tom brání, má se za to, že nárok, který je proti němu žalobou uplatňován, uznává; o tomto následku (§ 153a odst. 3) musí být poučen. 8. Dle § 153a odst. 3 o. s. ř. rozsudkem pro uznání rozhodne soud také tehdy, má-li se za to, že žalovaná nárok, který je proti němu žalobou uplatňován, uznala (§ 114b odst. 5 o. s. ř.). 9. Dle § 205b o. s. ř. jsou u odvolání proti rozsudku pro uznání nebo proti rozsudku pro zmeškání odvolacím důvodem jen vady uvedené v § 205 odst. 2 písm. a) a skutečnosti nebo důkazy, jimiž má být prokázáno, že nebyly splněny předpoklady pro jejich vydání (§ 153a, 153b). 10. Dle § 205 odst. 2 písm. a) o. s. ř. lze odvolání odůvodnit tím, že nebyly splněny podmínky řízení, rozhodoval věcně nepříslušný soud prvního stupně, rozhodnutí soudu prvního stupně vydal vyloučený soudce (přísedící) nebo soud prvního stupně byl nesprávně obsazen, ledaže místo samosoudce rozhodoval senát. 11. Ze spisu se v tomto případě podává, že ve věci bylo vydáno usnesení s výzvou k vyjádření k žalobě podle § 114b odst. 1 o. s. ř., v němž byl žalovaný vyzván, aby vylíčil všechny rozhodné skutečnosti o věci samé, a byl rovněž poučen, že pokud se k žalobě ve stanovené třicetidenní lhůtě nevyjádří, nebo nesdělí, co mu ve vyjádření brání, bude rozhodnuto rozsudkem pro uznání. Žaloba s výzvou k vyjádření byla žalovanému doručena dne [datum] do vlastních rukou, jak vyplývá z připojené doručenky. 12. Žalovaný soudu prvního stupně dne [datum] zaslal e-mail bez zaručeného elektronického podpisu, v němž žádal o posunutí lhůty k vyjádření do [datum] a sdělil, že s platebním příkazem nesouhlasí. Totéž žalovaný sdělil ve zprávě, kterou soudu prvního stupně téhož dne zaslal z datové schránky společnosti [právnická osoba] 13. Odvolací soud musí předeslat, že žádné z obou podání žalovaného nemělo nutné náležitosti podání vyžadované v § 42 odst. 4 o. s. ř. E-mailová zpráva nebyla řádně elektronicky podepsána a podání z doručené datovou schránkou bylo odesláno z datové schránky právnické osoby [právnická osoba], která účastníkem řízení nebyla. Nicméně i pokud by soud tyto nedostatky pominul, a vycházel z toho, že tato podání učinil žalovaný, je nutno zdůraznit, že v nich žalovaný nedostál požadavkům na řádné vyjádření k žalobě, k němuž byl dle § 114b o. s. ř. vyzván. 14. Žalovaný byl soudem prvního stupně poučen, co má jeho vyjádření obsahovat - sdělení, zda nárok uznává zcela, zčásti nebo alespoň co do základu, a pokud nárok neuzná, vylíčení rozhodujících skutečností o věci samé, na nichž staví svoji obranu, tak, aby bylo zřejmé, které z žalobcem tvrzených skutečností lze považovat za nesporné a které nikoli a proč. Rovněž byl poučen, že pokud v dané lhůtě vyjádření nepodá, musí soudu sdělit, jaký vážný důvod mu v tom brání. Přes toto poučení žalovaný sdělil pouze, že s platebním příkazem nesouhlasí a požádal o prodloužení lhůty do [datum]. Toto lakonické sdělení neobsahuje žádná konkrétní skutková tvrzení, z nichž by bylo možno dovodit, proč považuje žalobu za nedůvodnou, není ani jasné, co žalovaný myslel platebním příkazem, platební rozkaz v této věci vydán nebyl. Prodloužení lhůty k vyjádření pak připadá v úvahu pouze tehdy, pokud by k tomu byl na straně žalovaného důležitý důvod, žádný takový důvod však žalovaný soudu nesdělil. Žaloba přitom byla srozumitelná, bylo v ní vymezeno období, za které žalobce žádá uhradit žalobcům podíl na dani z nemovitosti, i její výše. 15. [příjmení] toho, že žalovaný nevysvětlil ani v základních rysech, co proti žalobě namítá, či co mu ve vyjádření brání, nedostál svým procesním povinnostem ani v tom smyslu, aby umožnil soudu přípravu jednání ve věci. Přitom § 114b o. s. ř. je koncipován jako institut přípravy jednání; jeho účelem je zjistit, které ze žalobcem tvrzených skutečností je možno považovat za nesporné (a není proto třeba je v řízení prokazovat), které naopak sporné jsou (a bude proto nutné vést dokazování ke zjištění skutkového stavu), co konkrétně tvrdí na svou obranu žalovaný a jakými důkazy tato svá tvrzení doloží. Výzva podle § 114b odst. 1 o. s. ř. tedy není samoúčelným úkonem soudu ani nemá být jakousi„ pastí“ na žalované, kteří se nevyjádří, čehož by soud mohl využít k vydání rozsudku pro uznání. Jejím účelem je připravit jednání tak, aby soud mohl soustředěně provést dokazování a rozhodnout při jediném jednání, jak mu to ukládá § 114a odst. 1 o. s. ř. Tomu odpovídá koncepce výzvy k vyjádření k žalobě podle § 114b odst. 1 o. s. ř. s podrobným poučením o tom, co má vyjádření obsahovat, poskytnutí přiměřené lhůty (která nesmí být kratší než 30 dnů) a současně poskytnuté poučení o následcích v případě, že žalovaný výzvě soudu nevyhoví a ani nesdělí, že mu ve vyjádření zabránily vážné (omluvitelné) důvody. Právě proto nejen obecné soudy, ale i Ústavní soud (viz např. nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 3207/20), považují za splněné podmínky pro fikci uznání nároku (§ 114b odst. 5 ve spojení s § 153a odst. 3 o. s. ř.), jestliže žalovaný ve stanovené lhůtě pouze sdělí, že s žalobou nesouhlasí a vyjádří se k ní jen nedostatečně, aniž by současně dal zřetelně najevo (anebo aby to bylo z jeho vyjádření bez dalšího zřejmé), že se nejedná o obstrukční taktiku a že hodlá a bude se soudem v zájmu přípravy jednání účinně spolupracovat. 16. Rozsudek pro uznání nelze vydat tam, kde žalovaný v reakci na výzvu soudu podle § 114b odst. 1 o. s. ř. kromě zamítavého postoje k žalobnímu požadavku projeví alespoň snahu dostát svým procesním povinnostem. To však žalovaný neučinil, ani svou žádost o prodloužení lhůty neopřel o žádné závažné důvody. Pokud soud prvního stupně s ohledem na strohé a z pohledu požadavku soudu ani v nejmenším nevyhovující vyjádření k žalobě shledal, že byly naplněny podmínky pro vydání rozsudku pro uznání podle § 114b odst. 5 ve spojení s § 153a odst. 3 o. s. ř., nelze jeho postupu nic vytknout. Neodůvodněná žádost o prodloužení lhůty nemohla zabránit tomu, aby nastala fikce uznání nároku.