70 CO 421/2021-78 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit a) žalobkyni částku [částka], b) žalobkyni částku [částka] a c) žalobci částku [částka] (výrok I.) a dále povinnost nahradit žalobcům k rukám jejich advokáta náklady řízení ve výši [částka] (výrok II.), všechny uložené povinnosti do tří dnů od právní moci rozsudku. 2. Rozhodl tak o žalobě, kterou se žalobci domáhali na žalované jako závětní dědičce zaplacení uvedených částek jako doplatku dosud nevypořádaného povinného dílu z pozůstalosti po jejich otci [jméno] [příjmení], zemřelém dne [datum]. Vzhledem k podvodnému jednání žalované ohledně peněžních prostředků na zůstavitelových vkladních knížkách po jeho smrti dovodili žalobci možnost podvodného jednání žalované i ohledně hodnoty jí na základě závěti zděděné bytové jednotky v rámci dědického řízení, určené ve výši [částka]. Dle nově zpracovaného znaleckého posudku měla mít bytová jednotka ke dni smrti zůstavitele hodnotu [částka]. Žalobci obdrželi z dědictví jako zákonní dědici částku [částka], nicméně při navýšení hodnoty dědictví dle znaleckého posudku činí povinný díl každého z nich částku [částka], tedy mají vůči žalované nárok na úhradu rozdílu těchto částek v žalované výši. 3. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby z důvodu, že pozůstalostní řízení bylo pravomocně skončeno, žalobci závěť, na jejímž základě dědila, nijak nezpochybňovali, ani se se zůstavitelem za jeho života nestýkali. 4. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že žalobci jsou potomky a tedy zákonnými a nepominutelnými dědici po zůstaviteli [jméno] [příjmení], zemřelém dne [datum]. V rámci dědického řízení probíhajícím u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 34 D 244/2019, Nd 35/2019, uznali za pravou a platnou závěť, kterou zůstavitel odkázal žalované jako své družce jednotku [číslo] (byt), vymezenou v budově [adresa] (bytový dům), stojící na pozemku parc. [číslo] (zastavěná plocha a nádvoří) v katastrálním území Chodov, spolu se spoluvlastnickým podílem na společných částech budovy a na pozemku o velikosti [číslo], zapsanou i s pozemkem na [list vlastnictví] a [číslo] pro k. ú. [obec], obec Praha, u KÚ pro hl. m. [část Prahy] [obec]. Na základě usnesení dědického soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 34 D 244/2019, Nd 35/2019, pak předmětnou bytovou jednotku v hodnotě [částka], určené na základě společného prohlášení dědiců o pozůstalostním majetku, nabyla žalovaná, která její hodnotu v dědickém řízení prokazovala vyjádřením realitní kanceláře [právnická osoba] [obec] hodnota pozůstalosti byla stanovena dle uvedeného usnesení částkou [částka]. Každý ze žalobců v rámci dědického řízení nabyl jako zákonný dědic z pozůstalosti zůstavitele částku [částka]. Žalovaná v období od [datum] do [datum] podvodně vybrala z účtu zůstavitele částku [částka], kterou následně vrátila. Dle znaleckého posudku znaleckého ústavu [právnická osoba] [číslo] ze dne [datum] činila obvyklá cena předmětné jednotky ke dni úmrtí zůstavitele částku [částka]. 5. Po právním posouzení podle § [číslo], § 1643 a 2991 odst. 1 o. z. a na základě platné judikatury (s odkazem na rozsudek NS ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 21 Cdo 4392/2017) dospěl soud prvního stupně k závěru, že vztah mezi žalobci a žalovanou je vztahem mezi věřiteli a dlužníkem a v rámci tohoto sporného řízení žalobci jako věřitelé prokázali skutečnou hodnotu odkázané nemovitosti a tím i faktickou čistou hodnotu pozůstalosti, z níž správně vypočítali povinný díl. Dovodil, že žalobci v dědickém řízení neobdrželi tolik, kolik jim ze zákona náleží, když hodnota předmětné bytové jednotky byla zjevně v dědickém řízení podhodnocena, a s přihlédnutím k její zjištěné obvyklé ceně pak měla činit čistá hodnota pozůstalosti [částka], z níž vychází hodnota povinného dílu, kterého se žalobci nezřekli, ve výši [částka]. Za situace, že žalovaní v dědickém řízení nabyli pouze částku [částka], uzavřel, že je povinností žalované tento rozdíl ve výši [částka], soudem prvního stupně posouzený jako bezdůvodné obohacení získané žalovanou na úkor jednotlivých žalobců ve smyslu § 2991 o. z., každému ze žalobců k vyrovnání jeho povinného dílu doplatit. Náklady řízení posoudil podle § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy přiznal žalobcům náklady řízení tak, jak je jejich právní zástupce účtoval, byť toto vyúčtování označil za nesprávné. 6. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná včasné a řádné odvolání, ve kterém namítla, že soud prvního stupně nesprávně vyhodnotil rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 4392/2017, když tento judikát řeší otázku vydědění zákonných dědiců zůstavitelem, přičemž žalobci vyděděni nebyli a vypořádání pozůstalosti se účastnili v pozici dědiců. V dědickém řízení uplatnili výhradu soupisu a cenu pozůstalosti včetně hodnoty předmětné bytové jednotky ve výši [částka] učinili nespornou, kdy nevznesli jedinou námitku, ani nepodali odvolání proti usnesení ohledně čisté hodnoty dědictví, které tak nabylo právní moci dne [datum]. V souladu s tímto jim pak byl přiznán jejich zákonný podíl v plné výši, a nejsou tak nepominutelnými dědici. Nesouhlasila s tím, že soud prvního stupně vycházel při určení povinného dílu z hodnoty odkázané nemovitosti určené znaleckým posudkem [právnická osoba] a.s. Namítla, že jí ani nebyl předložen k vyjádření a cena v něm určená ve výši [částka] je zavádějící, přičemž soud prvního stupně nijak nevysvětlil, proč jej hodnotil jako nadřazený ve vztahu k posudku zpracovaném v rámci dědického řízení, který navíc byl účastníky posouzen jako nesporný. Rozhodující by naopak měla být hodnota použitá v pozůstalostním řízení. Navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. 7. Žalobci se k odvolání žalované písemně nevyjádřili a v rámci vyjádření před odvolacím soudem poukázali na správnost závěrů soudu prvního stupně a navrhli potvrzení napadeného rozsudku. 8. Odvolací soud přezkoumal podle § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. odvoláním napadený rozsudek soudu prvního stupně i řízení, které jeho vydání předcházelo, a dospěl k závěru, že odvolání žalované je důvodné. 9. Podle § 1642 o. z. nepominutelnému dědici náleží z pozůstalosti povinný díl. 10. Podle § 1643 o. z. nepominutelnými dědici jsou děti zůstavitele a nedědí-li, pak jsou jimi jejich potomci. (2) Je-li nepominutelný dědic nezletilý, musí se mu dostat alespoň tolik, kolik činí tři čtvrtiny jeho zákonného dědického podílu. Je-li nepominutelný dědic zletilý, musí se mu dostat alespoň tolik, kolik činí čtvrtina jeho zákonného dědického podílu. 11. Podle § 1653 o. z. byl-li nepominutelný dědic zkrácen nebo opominut, přispějí dědici i odkazovníci k vyrovnání jeho práva poměrně. 12. Podle § 1654 o. z. nepominutelný dědic nemá právo na podíl z pozůstalosti, nýbrž jen na peněžní částku rovnající se hodnotě jeho povinného dílu. Jsou-li pro to na straně dědiců zvlášť závažné důvody a lze-li to na nepominutelném dědici rozumně požadovat, může soud povolit splátky na povinný díl nebo odklad jeho splatnosti; pohledávka se však úročí ode dne, kdy byla původně splatná. (2) Ustanovení odstavce 1 nebrání, aby se nepominutelný dědic dohodl s dědici ze závěti nebo z dědické smlouvy jinak; zkrátí-li se tím však práva dalších věřitelů, je dohoda vůči nim neúčinná. Bude-li v průběhu řízení o dědictví ujednáno, že se nepominutelnému dědici namísto zaplacení vydá z pozůstalosti věc zapsaná do veřejného seznamu, zapíše se nepominutelný dědic do veřejného seznamu přímo po zůstaviteli. 13. Podle § 1655 o. z. pro stanovení povinného dílu se majetek v pozůstalosti sepíše a odhadne; dluhy zůstavitele a závady, které na majetku vázly již v době zůstavitelovy smrti, se od hodnoty majetku odečtou. Při vypočtení povinného dílu se k pozůstalosti připočte, co se započítává na povinný díl podle § [číslo] a [číslo] (2) Nepominutelný dědic má právo být při odhadu, vznášet dotazy a uplatňovat připomínky. 14. Podle § 180 odst. 1 z. ř. s. na podkladě soupisu pozůstalosti, seznamu pozůstalostního majetku, společného prohlášení dědiců o pozůstalostním majetku nebo shodných údajů dědiců o zůstavitelově majetku a na základě shodných údajů dědiců o pasivech pozůstalosti soud usnesením stanoví obvyklou cenu majetku a jiných aktiv pozůstalosti, výši dluhů a dalších pasiv pozůstalosti a čistou hodnotu pozůstalosti, popřípadě výši předlužení. 15. Podle § 181 z. ř. s. při ocenění pozůstalostního majetku a zůstavitelových dluhů soud vychází ze společného prohlášení dědiců nebo z ocenění provedeného tím, kdo spravuje pozůstalost. V odůvodněných případech lze cenu zjistit znaleckým posudkem. (2) Pro ocenění je rozhodný stav v době smrti zůstavitele; vznikla-li oceňovaná aktiva nebo pasiva pozůstalosti až po smrti zůstavitele, je rozhodný stav v době jejich vzniku. 16. Podle § 184 z. ř. s. soud vydá rozhodnutí o dědictví, bylo-li zjištěno dědické právo a pozůstalostní jmění, byla-li spl- něna zůstavitelova nařízení, nedošlo-li k nařízení likvidace pozůstalosti a bylo-li mu prokázáno, že byly splněny povinnosti vůči odkazovníkům, stanove