70 CO 76/2022-63 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem pro uznání soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku [částka] spolu s úrokem z prodlení ve výši 10% ročně od [datum] do zaplacení (výrok I.) a náhradu nákladů řízení v částce [částka] (výrok II.), to vše ve třídenní pariční lhůtě běžící od právní moci rozsudku. 2. Žaloba vycházela z tvrzení, že žalobkyně realizovala pro žalovanou na základě její objednávky přepravu teleskopické plošiny z EPIC AUCTION [název] [název] [anonymizováno], [číslo] XK, Leende. Žalovaná přepravovanou plošinu převzala dne [datum], avšak cenu sjednaného plnění neuhradila. 3. Soud prvního stupně o žalobě rozhodl rozsudkem pro uznání, když shledal, že podmínky ve smyslu § 153a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o.s.ř.), pro tento postup byly splněny. Ve věci byla žalovaná usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 17 C 130/2021-31, vyzvána, aby se ve lhůtě 30 dnů ode dne doručení usnesení písemně vyjádřila ve věci samé k žalobě. Byla poučena o tom, že ve svém vyjádření je povinna uvést, zda nárok uplatněný v žalobě uznává, popř. zda nárok uznává jen z části nebo co do základu. Zároveň jí bylo sděleno, že neuznává-li nárok uplatněný v žalobě, je povinna ve vyjádření vylíčit rozhodující skutečnosti o věci samé, na nichž staví svoji obranu proti žalobě, a označit důkazy k prokázání svých tvrzení s tím, že k vyjádření musí připojit listiny, na něž se ve svém vyjádření odvolá. Žalovaná byla současně poučena o následcích nesplnění povinnosti uložené touto výzvou, tedy že soud bude mít za to, že nárok, který je proti ní žalobou uplatňován, žalovaná uznává a soud pak rozhodne rozsudkem pro uznání. Výzva k vyjádření společně s žalobou byla žalované doručena do datové schránky dne [datum]. Žalovaná zastoupená svým jednatelem na tuto výzvu reagovala poslední den lhůty toliko prostým konstatováním, že jednatel [jméno] [příjmení] je ve vážném zdravotním stavu, který mu neumožňuje se ve věci vyjádřit, ani vést se žalovanou jednání. Dále uvedla, že se bude snažit věc vyřešit smírnou cestou. Dalším podáním ze dne [datum] doložil soudu jednatel žalované potvrzení o pracovní neschopnosti počínaje dnem [datum]. Soud prvního stupně se zabýval tím, zda se v případě jednatelem žalované tvrzených zdravotních důvodů jedná o vážný důvod ve smyslu § 114b odst. 5 o. s. ř., který ospravedlňuje, že se žalovaná řádně nevyjádřila, a brání tak nastoupení fikce uznání žalovaného nároku, a s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. 21 Cdo 628/2013, dovodil, že tomu tak není. Žalovaná podle jeho názoru v projednávané věci zcela zjevně reagovat mohla, neboť ještě ve stanovené lhůtě soudu jisté stanovisko sdělila. Z obsahu podání žalované ze dne [datum] nelze dle soudu seznat ani to, že žalovaná nárok neuznává. Nadto je žalovaná právnickou osobou, která nesdílí automaticky osud svého jednatele. Pouhá skutečnost, že jednatel žalované je t.č. práce neschopný, ještě neznamená, že je takto ochromena celá právnická osoba. Jednatel žalované nadto ani netvrdil, že by byl hospitalizován ve zdravotnickém zařízení, což by mohlo být ovšem označeno za vážný důvodu opět pouze ve vztahu k osobě fyzické (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 23 Cdo 2895/2010). Soud proto uzavřel, že se žalovaná přes podrobné poučení řádně nevyjádřila, a neuvedla nic, z čeho by soud mohl dovodit, že žalobou uplatněný nárok neuznává. Nastala tak fikce uznání uplatněného nároku ve smyslu § 114b odst. 5 o. s. ř., a soud byl tedy povinen podle tohoto uznání vydat rozsudek pro uznání podle § 153a odst. 3 o. s. ř. 4. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná včasné odvolání, ve kterém zrekapitulovala průběh řízení a konstatovala, že výzva jí byla doručena spolu se žalobou dne [datum] do datové schránky, žalovaná na tuto výzvu reagovala, když ještě ve lhůtě sdělila soudu, že je její jednatel ve špatném zdravotním stavu, který mu neumožňuje se k věci vyjádřit a že se bude snažit řešit věc smírnou cestou. Žalovaná pak zaslala soudu dodatečně potvrzení o pracovní neschopnosti jejího jednatele a současně s tím, dle vlastního tvrzení, podala proti platebnímu rozkazu odpor. Soudu tak byl v obecné rovině znám zdravotní stav jednatele, a soud tak měl vyhovět žalované a nařídit ve věci jednání, aby se žalovaná mohla účinně bránit. Navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k novému projednání. 5. Žalobkyně se k odvolání písemně vyjádřila, hodnotila odvolání jako nepřípustné a poukázala na to, že odvolání proti rozsudku pro uznání musí obsahovat důvody dle § 205 odst. 2 písm. a) o.s.ř. a skutečnosti a důkazy, jimiž má být prokázáno, že nebyly splněny podmínky pro vydání rozsudků dle § 153a a 153b o.s.ř. Zdůraznila, že žádný platební rozkaz, na nějž poukazovala žalovaná, v řízení nebyl vydán, a nemohl proti němu být tedy ani podán odpor. Navrhla potvrzení napadeného rozsudku. 6. Odvolací soud z podnětu podaného odvolání přezkoumal napadený rozsudek a řízení jemu předcházející dle § 212 a § 212a o.s.ř. a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. Jednal přitom v souladu s ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. v nepřítomnosti žalované, která, ač byla řádně obeslána, se k jednání bez omluvy nedostavila. 7. Dle § 153a odst. 3 o.s.ř. rozsudkem pro uznání rozhodne soud také tehdy, má-li se za to, že žalovaný nárok, který je proti němu žalobou uplatňován, uznal (ust. § 114b odst. 5 o.s.ř.). 8. Dle § 205b o.s.ř. jsou u odvolání proti rozsudku pro uznání nebo proti rozsudku pro zmeškání odvolacím důvodem jen vady uvedené v § 205 odst. 2 písm. a) a skutečnosti nebo důkazy, jimiž má být prokázáno, že nebyly splněny předpoklady pro jejich vydání (§ 153a, 153b). 9. Dle § 205 odst. 2 písm. a) o.s.ř. lze odvolání odůvodnit tím, že nebyly splněny podmínky řízení, rozhodoval věcně nepříslušný soud prvního stupně, rozhodnutí soudu prvního stupně vydal vyloučený soudce (přísedící) nebo soud prvního stupně byl nesprávně obsazen, ledaže místo samosoudce rozhodoval senát. 10. Dle § 114b odst. 5 o.s.ř. jestliže se žalovaný bez vážného důvodu na výzvu soudu podle odstavce 1 včas nevyjádří a ani ve stanovené lhůtě soudu nesdělí, jaký vážný důvod mu v tom brání, má se za to, že nárok, který je proti němu žalobou uplatňován, uznává; o tomto následku (§ 153a odst. 3) musí být poučen. To neplatí, jsou-li splněny předpoklady pro zastavení řízení nebo odmítnutí žaloby. 11. Jak ve své judikatuře dovodil Ústavní soud, vydání rozsudku pro uznání je vyhrazeno těm případům, kdy žalovaný na výzvu nereaguje buď vůbec, nebo v reakci neuvede žádný věcný argument na svoji obranu (nepostačí jen prosté tvrzení, že žalovaný uplatněný nárok neuznává), případně soud dospěje k důvodnému závěru, že neúplné vyjádření žalovaného je v konkrétním případě vedeno jen snahou o oddálení rozhodnutí ve věci samé (k tomu viz např. nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 3207/20). Totéž platí i pro obsah sdělení, kterým účastník dává soudu informaci o tom, že mu vážný důvod (a jaký) brání v podání včasného vyjádření k žalobě. Ani v něm nepostačí prosté oznámení údajné překážky, nýbrž musí být vysvětleno a prokázáno, nebo minimálně osvědčeno, že tvrzená překážka skutečně objektivně brání v podání včasného vyjádření, a je tedy oním zákonem požadovaným vážným důvodem, pro nějž nelze ve lhůtě podat kvalifikované vyjádření. 12. V projednávané věci je nesporným, že se žalovaná k obsahu žaloby na základě výzvy soudu ve stanovené třicetidenní lhůtě nevyjádřila přesto, že jí výzva byla spolu se žalobou řádně doručena do datové schránky dne [datum], kdy se do datové schránky přihlásila oprávněná osoba ve smyslu § 8 odst. 1 až 4 zák.č. 300/2008 Sb. Žalovaná pouze v poslední den lhůty doručila do datové schránky soudu ([datum]) sdělení, že její jednatel je ve vážném zdravotním stavu a déle trvající pracovní neschopnosti, není s to se k věci vyjádřit ani jednat s protistranou, a že, jakmile bude práce schopen, bude se neprodleně snažit celou věc vyřešit smírnou cestou. Svůj tvrzený vážný zdravotní stav jednatel žalované nedoložil, proto byl soudem prvního stupně v tomto směru vyzván k nápravě, a dne [datum], tj. po třech měsících zaslal soudu kopii pracovní neschopenky vystavené dne [datum], tj. rok před jejím předložením soudu. Z neschopenky je pak zřejmé, že již od [datum] měl jednatel žalované každodenní povolené vycházka v rozsahu od [číslo] hod do 18.00 hod. Soud prvního stupně poté dovodil fikci uznání a vydal ve věci rozsudek pro uznání. 13. Ze shora uvedených skutečností je zcela zřejmé jednak to, že žalovaná se ve stanovené třiceti denní lhůtě k žalobě nevyjádřila, ačkoli k tomu byla řádně vyzvána a byla poučena o následcích nečinnosti, a je zřejmé i to, že žalovaná sice v poslední den lhůty zaslala soudu prvního stupně informaci o tom, že její jediný jednatel má zdravotní problémy a je údajně v pracovní neschopnosti, nicméně tuto skutečnost bezprostředně nedoložila, a potvrzení o pracovní neschopnosti předložila až na výzvu soudu tři měsíce po