72 CO 166/2022-57 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně rozhodl, že z exekuce vedené soudním exekutorem JUDr. [jméno] [příjmení], Exekutorský úřad Praha – východ, [ulice a číslo], [obec a číslo] – [část obce], na základě exekučního příkazu k provedení exekuce přikázáním pohledávky povinného z účtu u peněžního ústavu, č.j. [číslo jednací], ze dne 29. 12. 2020 se vylučuje pohledávka povinného [právnická osoba] spol. s r.o., [IČO], sídlem [adresa], sp. zn. C [číslo], u Městského soudu v Praze, z účtu č. [bankovní účet] u peněžního ústavu [právnická osoba], [obec a číslo], V Celnici [číslo], [IČO], a to ve výši aktuálního zůstatku (výrok I) a zároveň žalované uložil povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v částce [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobce. 2. Provedenými důkazy soud I. stupně zjistil, že žalobce jako objednatel uzavřel se společností [právnická osoba] dne [datum] tři smlouvy o obstarání věci, podle kterých jmenovaná společnost se zavázala vykonávat správu a údržbu bytových a nebytových objektů ve vlastnictví žalobce v [obec a číslo] a v [obec a číslo], a to jménem objednatele a na jeho účet. Společnost [právnická osoba] se mj. zavázala předepisovat, evidovat a vybírat nájemné a zálohy na služby s užíváním bytů a nebytových prostor, provádět vyúčtování a vést účetnictví pro žalobce. K tomu účelu zřídila samostatný firemní úče běžný účet [právnická osoba] [bankovní účet]. Pravomocným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 6 soudu ze dne [datum rozhodnutí], č.j. 11 C 28/2019-19, uložil soud žalované společnosti [právnická osoba] zaplatit žalobci – Etnologickému ústavu AV ČR částku [částka] s příslušenstvím a náklady řízení. Na základě uvedeného exekučního titulu vydal pověřený soudní exekutor JUDr. [jméno] [příjmení] dne [datum rozhodnutí] exekuční příkaz č.j. [číslo jednací] k provedení exekuce přikázáním pohledávky povinného, tj. [právnická osoba], mj. jiné i z účtu č. [bankovní účet] [právnická osoba], na kterém jsou uloženy peněžní prostředky náležející žalobci na základě smluv o obstarání věci uzavřené mezi žalobcem a společností [právnická osoba] 3. Při právním posouzení věci soud I. stupně vycházel z judikatury Nejvyššího soudu ČR např. z rozsudků ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 21 Cdo 1774/99, nebo ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 20 Cdo 2501/2004. Podle uvedených rozhodnutí účet zřízený peněžním ústavem sám o sobě nemá majetkovou hodnotu a peněžní prostředky na něm uložené jsou v majetku peněžního ústavu. Oprávnění majitele účtu spočívající v tom, aby jemu nebo jím určeným osobám byly na jeho žádost nebo písemný příkaz, popřípadě při splnění sjednaných podmínek, vyplaceny peněžní prostředky z účtu nebo zůstatek účtu, představuje pohledávku z účtu u peněžního ústavu, kterou lze postihnout výkonem rozhodnutí podle § 303- § 311 o.s.ř. Vzhledem k tomu, že výkon rozhodnutí přikázáním pohledávky z účtu se týká pohledávky, kterou má majitel účtu na základě smlouvy o účtu vůči peněžnímu ústavu, vyplývá z toho mj. to, že je zcela nerozhodné, čí byly peněžní prostředky, které byly na účet uloženy. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 29 Cdo 48/2009, již ze samotné povahy institutu přikázání pohledávky z (běžného) účtu u peněžního ústavu (§ 303-§ 311 o.s.ř.) je nepochybné, že plní-li banka dle exekučního příkazu, plní vždy„ ze svého“ (a nikoliv za použití peněžních prostředků majitele účtu), a to na úhradu dluhů majitele účtu (nikoliv svého dluhu) s tím, že v rozsahu realizovaného plnění (limitovaného výší částky vymáhané exekučním příkazem) zaniká pohledávka majitele (běžného) účtu za bankou. V takovém případě banka plní a oprávněný plnění přijímá s vědomím, že jde (maximálně však do výše pohledávky z titulu smlouvy o běžném účtu) o plnění na dluh třetí osoby (majitele běžného účtu – povinného podle exekučního příkazu). Uvedené závěry podle soudu I. stupně nevylučují oprávnění žalobce, v jehož prospěch byly peněžní prostředky na předmětném účtu povinným- společností [právnická osoba] shromažďovány, domáhat se vyloučení této pohledávky z exekuce podáním předmětné vylučovací žaloby. Povinný totiž podle dohody se žalobcem vykonával svou činnost jménem a na účet žalobce, byť byl oddělený účet zřízen a veden na jméno povinného. O finančních prostředcích na účtu povinného tak lze podle soudu I. stupně bezpečně učinit závěr, že nejsou majetkem povinného, který byl pouze jejich správcem, ale majetkem žalobce jako vlastníka spravovaných nemovitostí. Pokud by soud akceptoval právní názor žalovaného, ve svých důsledcích by to znamenalo, že by žalovaný uspokojoval svou pohledávku v rámci exekuce jako oprávněný nikoli z majetku povinného, ale z majetku žalobce. Z uvedených důvodů soud I. stupně uzavřel, že žalobci proto svědčí právo nepřipouštějící exekuci, které lze uplatnit vylučovací žalobou. Žalobě proto vyhověl a o nákladech řízení rozhodl s odkazem na § 142 odst. 1 o.s.ř. 4. Proti rozsudku podala žalovaná odvolání. Soudu I. stupně vytkla především nesprávné právní posouzení věci, které je podle žalované v absolutním rozporu s judikaturou Nejvyššího soudu. Poukázala zejména na rozsudek ze dne 29. 4. [číslo], sp. zn. 29 Cdo 48/2009. Navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil tak, že se žaloba zamítá. 5. Žalobce navrhl potvrzení napadeného rozsudku. Namítl, že účet pro správu jeho majetku byl platebním místem, prostřednictvím kterého žalobce přijímal plnění od svých nájemců. Zmiňovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu podle žalobce nebrání v tom, aby se mohl domáhat vyloučení pohledávky z účtu povinného. Předmětné finanční prostředky nebyly nikdy určeny společnosti [právnická osoba], když ta byla jejich pouhým správcem. V této souvislosti žalobce poukázal na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. 8. 2015, sp. zn. 28 Cdo 975/2013, které lze analogicky použít i v projednávané věci. 6. Odvolací soud po zjištění, že odvolání je přípustné, bylo podáno včas osobou k tomu oprávněnou, že splňuje náležitosti uvedené v § 205 o.s.ř., přezkoumal rozsudek soudu I. stupně podle § 212, § 212a o.s.ř. a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné. 7. Byť soud I. stupně dostatečně zjistil skutkový stav věci, jeho právní posouzení je však v rozporu s judikaturními závěry Nejvyššího soudu vyjádřenými např. v rozsudku ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 20 Cdo 1411/2011, resp. v rozsudku ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 29 Cdo 48/2009, ve kterých Nejvyšší soud dovodil, že již ze samotné povahy institutu přikázání pohledávky z (běžného) účtu u peněžního ústavu je nepochybné, že plní-li banka dle exekučního příkazu, vždy plní„ ze svého“ a nikoli za použití peněžních prostředků majitele účtu a to na úhradu dluhu majitele účtu (nikoli svého dluhu) s tím, že v rozsahu realizovaného plnění (limitovaného výší částky vymáhané exekučním příkazem) zaniká pohledávka majitele (běžného) účtu za bankou. V takovém případě banka plní a oprávněný plnění přijímá s vědomím, že jde o plnění na dluh třetí osoby. Okamžikem připsání finanční částky na účet v exekuci osoby povinné, ztratil žalobce k této finanční hodnotě jakékoliv majetkové právo, protože hodnota těchto peněz se stala majetkem banky, nemůže se proto postupem podle § 267 odst. o.s.ř. domáhat úspěšně jejího vyloučení z probíhající exekuce. Odkaz žalobce na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. 8. 2015, sp. zn. 28 Cdo 975/2013, není přiléhavý, když uvedený rozsudek byl vydán v nalézacím řízení a zabýval se otázkou aktivní věcné legitimace k vymáhání peněžních prostředků založených na účtu advokátní úschovy a posléze převedených bez příkazu složitele na třetí osobu. Jedná se tedy o případ skutkově i právně odlišný od projednávané věci. 8. Z uvedených důvodů odvolací soud napadený rozsudek ve výroku o věci samé podle § 220 odst. 1 písm. a) o.s.ř. změnil tak, že se žaloba zamítá. 9. V důsledku změny napadeného rozsudku doznal změny i výrok o nákladech řízení, který má oporu v § 142 odst. 1 ve spojení s § 224 odst. 1, 2 o.s.ř. Procesně úspěšné žalované vznikly náklady zaplacením soudního poplatku za odvolání a v důsledku právního zastoupení. Advokátce žalované náleží odměna po [částka] za úkony právní služby: převzetí a příprava zastoupení, sepis vyjádření k žalobě, účast na jednání soudu I. stupně, sepis odvolání, účast na jednání odvolacího soudu (§ 7 bod 5, § 9 odst. 3, § 11 odst. 1, písm. a/, d/, g/ vyhlášky č. 177/1996 Sb.), pět režijních paušálů po [částka] (§ 13 odst. 1 a 4 cit. vyhl.). S připočtením zaplaceného soudního poplatku za odvolání ve výši [částka] činí náklady řízení před soudy obou stupňů [částka].