72 CO 184/2022-558 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok I.), zamítl žalobu, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky [částka] a úrok z prodlení z částky [částka] ve výši 8,05 % ročně od [datum] do zaplacení (výrok II.), uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši [částka] k rukám právního zástupce žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], advokáta, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok III.) a uložil žalované povinnost zaplatit České republice na účet Obvodního soudu pro Prahu 1 náhradu nákladů řízení na znalečném ve výši [částka] do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok IV.). 2. Soud prvního stupně takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala na žalované původně zaplacení částky [částka] s příslušenstvím z titulu náhrady škody, za kterou žalovaná odpovídá dle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti státu za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen„ zákon č. 82/1998 Sb.“). Tvrdila, že postupem státních orgánů v souvislosti s vydáním dodatečných platebních výměrů k zaplacení daně z přidané hodnoty jí byla způsobena škoda v podobě ušlého zisku ve výši [částka] a v podobě nákladů vynaložených na právní zastoupení a odborné poradenství ve výši [částka]. V průběhu řízení vzala žalobkyně žalobu částečně zpět co do nároku na náhradu škody spočívající v nákladech právního zastoupení a odborného poradenství ve výši [částka], [částka], [částka] a [částka] (celkem [částka]) a soud prvního stupně řízení v tomto rozsahu řízení ještě před vydáním napadeného rozsudku částečně zastavil. 3. Žalovaná navrhovala zamítnutí žaloby v celém rozsahu s tím, že nejsou splněny zákonné předpoklady odpovědnosti státu za tvrzenou škodu. 4. Soud prvního stupně na základě provedeného dokazování vyšel zejména ze zjištění, že [anonymizována tři slova] [část Prahy] u žalobkyně dne [datum] kontrolu daně z přidané hodnoty za období leden [rok] až prosinec [rok]. Na základě výsledku kontroly vystavil dne [datum rozhodnutí] dodatečné platební výměry [číslo jednací], xanon [číslo], [číslo jednací], [číslo jednací], [číslo jednací], [číslo jednací], [číslo jednací], [číslo jednací], [číslo jednací], [číslo jednací], [číslo jednací] a [číslo jednací]. Dne [datum rozhodnutí] žalobkyně napadla platební výměry odvoláním. Dne [datum] postoupil správce daně odvolání k [anonymizováno] odvolacímu orgánu, Finančnímu ředitelství [anonymizována dvě slova] [část Prahy] dne [datum rozhodnutí] vydalo [anonymizováno] [číslo jednací], [číslo jednací], [číslo jednací], [číslo jednací], [číslo jednací], [číslo jednací], [číslo jednací], [číslo jednací], [číslo jednací], [číslo jednací], [číslo jednací], [číslo jednací], jimiž odvolání zamítlo. Žalobkyně shora uvedená [anonymizováno] napadla dne [datum] správní žalobou, kterou po čtyřech letech soudního řízení Městský soud v Praze rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] zamítl. Dne [datum rozhodnutí] podala žalobkyně kasační stížnost, na jejímž základě Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] uvedený rozsudek Městského soudu v Praze zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Městský soud v Praze v dalším řízení vedeném pod sp. zn. [spisová značka] rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] [číslo], zrušil shora uvedená [anonymizováno] Finančního ředitelství a věc mu vrátil k dalšímu řízení. [finanční ředitelství] pak rozhodnutím ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] dodatečné platební výměry [anonymizována tři slova] [část Prahy] a řízení zastavilo. Na základě znaleckého posudku [číslo] zpracovaného znaleckým ústavem [právnická osoba], měl soud prvního stupně za prokázané, že výše škody, která vznikla žalobkyni v souvislosti s vydáním 12 dodatečných platebních výměrů k zaplacení daně z přidané hodnoty ze dne [datum], v podobě zisku ušlého žalobkyni za období od [datum] do [datum], činí [částka]. Zpracovatelé znaleckého posudku vycházeli při jeho zpracování ze srovnání s obdobím před datem [datum], z listin předložených žalobkyní k důkazu, včetně účetních závěrek za období let [rok], [rok], [rok], výkazu zisků a ztrát za roky [rok] [číslo], rozvahy za roky [rok] 2015 a faktur provedených k důkazu při jednání konaném před soudem dne [datum]. Žalobkyně žalobní nárok uplatnila u žalované k předběžnému projednání předběžně dopisem ze dne [datum]. 5. Zjištěný skutkový stav hodnotil soud prvního stupně po právní stránce. Aplikoval přitom zákon č. 82/1998 Sb. a § [číslo] odst. 1, § [číslo] odst. 1 a § 2952 o. z. Dospěl k závěru, že je důvodný nárok žalobkyně na náhradu škody ve výši [částka] z titulu ušlého zisku, který žalobkyni ušel v příčinné souvislosti s vydáním nezákonných [anonymizováno] v podobě shora uvedených dodatečných platebních výměrů, a to v období od vydání platebních výměrů dne [datum] do [anonymizováno] Finančního ředitelství ze dne [datum], kterým byly platební výměry [anonymizováno] nezákonnost zrušeny. Konstatoval, že nárok žalobkyně se opírá § 5 písm. a), § 8, § 26 zákona č. 82/1998 Sb. a § [číslo] odst. 1, § [číslo] odst. 1 a § 2952 o. z. Uzavřel, že nárok žalobkyně nemůže být opřen o § 13 zákona č. 82/1998 Sb., neboť v samotném provádění daňové kontroly nelze spatřovat nesprávný úřední postup, a to tím spíše, že vyústila ve vydání [anonymizováno] – platebních výměrů, které byly posléze [anonymizováno] nezákonnost zrušeny. Vzal v úvahu, že znalecký posudek stanovil výši škody vzniklé žalobkyni částkou [částka], žalobkyně však žádá náhradu ušlého zisku pouze ve výši [částka] za dobu 8 let od vydání platebních výměrů do jejich zrušení. Soud prvního stupně má přitom za prokázané, že již vydání předmětných platebních výměrů vedlo k zásadní ztrátě důvěry obchodních partnerů žalobkyně, ukončení či neobnovení spolupráce z jejich strany. Tím došlo dle soudu prvního stupně ke ztrátě významných obchodních příležitostí žalobkyně, jejichž uskutečnění měla žalobkyně již zajištěno, plynuly z dlouhodobé spolupráce a současně hodnota těchto obchodů dosahovala výše v řádu milionů korun českých. Soud prvního stupně konstatoval, že obchodní partneři nadále neměli o další spolupráci se žalobkyní zájem právě v souvislosti s podezřením žalobkyně z daňových úniků a vydáním předmětných platebních výměrů. Na základě uvedeného tedy soud prvního stupně žalobě v rozsahu uplatněného nároku na náhradu ušlého zisku jako důvodné vyhověl. Žalobkyni přiznal rovněž úrok z prodlení z přiznané peněžité částky s tím, že její nárok v tomto směru vychází z § 15 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. a z nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Naopak ve zbývající části žalobou uplatněného nároku, tj. co do částky [částka] s příslušenstvím a co do úroku z prodlení z částky [částka] shledal soud prvního stupně žalobu nedůvodnou. V případě úroku z prodlení z částky [částka] zohlednil, že žalovaná částku [částka] plnila již před podáním žaloby. Pokud jde o částku [částka], požadovanou z titulu náhrady nákladů na právní zastoupení a odborné poradenství a nákladů na znalecké posudky, uzavřel, že náklady vzniklé ve správních řízeních nelze žalobkyni přiznat s ohledem na § 31 odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb. a v případě nákladů vzniklých v souvislosti s [anonymizována dvě slova] vedeným proti panu [jméno] [příjmení] absentuje příčinná souvislost mezi vznikem nákladů a předmětnými nezákonnými rozhodnutími. O náhradě nákladů řízení rozhodl v souladu s § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) podle poměru úspěchu a neúspěchu účastníků. [anonymizováno] o nákladech řízení státu odůvodnil odkazem na § 149 odst. 1 o.s.ř. 6. Proti vyhovujícímu výroku o věci samé I. a výrokům o nákladech řízení III. a IV. rozsudku soudu prvního stupně podala žalovaná odvolání. Namítala zejména zjevnou nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku. Vytýkala soudu prvního stupně, že odůvodnění svého [anonymizováno] založil pouze na odkazu na znalecký posudek a domněnce, že vydání platebních výměrů, respektive vedení daňové kontroly vedlo ke ztrátě důvěry obchodních partnerů žalobkyně a k ukončení nebo neobnovení spolupráce s ní. Poukázala na to, že uvedené tvrzení není ničím reálně podloženo. Nadto zdůraznila, že správa daní stojí na zákonné povinnosti mlčenlivosti a současně se žalobkyně v okamžiku, který předchází období, za které uplatňuje náhradu škody, rozhodla k utlumení své činnosti, jak správci daně sama sdělila. Namítala dále, že soud prvního stupně se v napadeném rozsudku nevypořádal s jejími věcnými námitkami a důkazními návrhy, což činí napadený rozsudek nejen nepřezkoumatelným, ale také neústavním. Ve vztahu k podmínkám odpovědnosti za škodu zdůraznila, že v daném případě od počátku nebyl dán vztah příčiny a následku mezi vedením daňové ko