72 CO 347/2022-71 — Městský soud v Praze

1. Odvoláním napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci rozsudku částku [částka] s příslušenstvím a náklady spojené s uplatněním jednotlivých pohledávek ve výši [částka] (výrok I). Dále soud prvního stupně rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši [částka] k rukám jejího advokáta, a to ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II). 2. Takto soud prvního stupně rozhodl o žalobě, kterou žalobkyně odůvodnila tvrzením, že dne [datum] uzavřela se žalovanou rámcovou kupní a nájemní smlouvu, na jejímž základě vznikla žalované povinnost zaplatit žalobkyni nájemné ve výši [částka] ([částka] za jeden den nájmu a jeden kus tlakové lahve a DPH) a dále smluvní pokutu ve výši [částka]. 3. Ze shodných tvrzení účastnic řízení a na podkladě provedeného dokazování soud prvního stupně zjistil, že dne [datum] účastníce uzavřely rámcovou kupní a nájemní smlouvu, na jejímž základě žalobkyně prodávala žalované technické plyny a pronajímala jí k tomu tlakové lahve, palety a svazky a žalovaná se zavázala platit za to žalobkyni dohodnutou kupní cenu a za nájem tlakových lahví, palet a svazků platit nájemné ve výši [částka] za jeden den nájmu a jeden kus tlakové lahve. Vzhledem k tomu, že žalovaná nevrátila pět tlakových lahví, žalobkyně jí vyčíslila nájemné fakturou [číslo] za období ode dne [datum] do dne [datum] ve výši [částka] splatné dne [datum]; fakturou [číslo] za období ode dne [datum] do dne [anonymizováno] [rok] výši [částka] se splatností dne [datum]; fakturou [číslo] za období ode dne [datum] do dne [datum] ve výši [částka] se splatností dne [datum]; fakturou [číslo] za období ode dne [datum] do dne [datum] ve výši [částka] se splatností dne [datum]; fakturou [číslo] za období ode dne [datum] do dne [datum] ve výši [částka] se splatností dne [datum]; fakturou [číslo] za období ode dne [datum] do dne [anonymizována dvě slova] [rok] ve výši [částka] se splatností dne [datum] a fakturou [číslo] za období ode dne [datum] do dne [datum] a současně také nájemné za den [datum] za každou ze čtyř tlakových lahví, celkem tak částku [částka] splatnou dne [datum]. Na skutečnost, že žalovaná nájemné dlouhodobě neplatila, pak žalobkyně reagovala dne [datum] odstoupením od smlouvy a současně vyzvala žalovanou, aby jí vrátila tlakové lahve (které zde specifikovala). Žalovaná však ani na tuto výzvu nereagovala. Žalobkyně jí proto fakturou [číslo] vyčíslila smluvní pokutu ve výši [částka] (po [částka] za tři lahve) splatnou dne [datum]. Za každý z těchto osmi dílčích nároků pak žalobkyně žádá zaplatiti náklady za jejich uplatnění po [částka]. 4. V odůvodnění svého rozhodnutí soud prvního stupně předně zkonstatoval, že žalovaná podáním ze dne [datum] požádala o odročení jednání nařízeného na den [datum] s tím, že [jméno] [příjmení] (člen představenstva žalované) se vzhledem k probíhající služební cestě z jednání omlouvá. Vzhledem k tomu, že k tomuto podání nebyly připojeny žádné přílohy a s přihlédnutím k tomu, že žalovaná věděla o termínu jednání ode dne [datum], soud prvního stupně dospěl k závěru, že se nejedná o omluvu včasnou a ani opodstatněnou, a proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované. 5. Uvedená skutková zjištění pak soud prvního stupně posoudil podle § [číslo], § [číslo], § [číslo] a dále § 2048 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), a poté dospěl k závěru, že žaloba byla podána důvodně. Dovodil totiž, že převzetím každé tlakové lahve došlo k uzavření dílčí nájemní smlouvy, z níž žalované plynula povinnost zaplatit žalobkyni sjednané nájemné, které vynásobením ujednané denní sazby počtem dnů ([částka] za jednu láhev) činí celkem [částka], spolu s 21 % DPH pak částku [částka]. [příjmení] žalované, že smlouvu s žalobkyní ukončila dne [datum], kdy měla všechny pohledávky uhradit, nebyla ničím potvrzena. Oproti tomu žalobkyně své tvrzení, že k ukončení smlouvy došlo jejím odstoupením dne [datum], doložila (písemným zněním odstoupení i doklady prokazujícími odeslání žalované). Ostatně žalovaná proti těmto skutečnostem nijak nebrojila. Domněnka žalované, že žalobkyně po ukončení spolupráce, po nebude po žalobkyni požadovat vrácení tlakových lahví, pak nemá žádný právní význam (ve smlouvě totiž byla sjednána povinnost žalované tlakové lahve vrátit). Pakliže žalovaná tuto svou povinnost nesplnila, vznikla jí tak povinnost zaplatit nejen sjednané nájemné, ale také smlouvou dohodnutou pokutu. Vzhledem k tomu, že žalobkyně základ svého nároku i jeho výši prokázal, soud prvního stupně žalobě v plném rozsahu vyhověl. Výrok o náhradě nákladů řízení pak soud prvního stupně odůvodnil odkazem na § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“). 6. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná včasné odvolání. V něm připustila, že ke své omluvě z nařízeného jednání skutečně nepřiložila letenku, což napravila jejím dodatečným přiložením. Dále namítla, že veškerá spolupráce probíhala podle telefonických instrukcí, což však znamená, že [anonymizováno] žalované nikdy nepodepsal žádný protokol o převzetí jakékoliv dodávky od žalobkyně. Nicméně i tak vždy vše žalobkyni uhradil. Dále žalovaná uvedla, že v průběhu roku [rok] obdržela fakturu požadující nájemné za tlakové lahve, tu však neprodleně prostřednictvím [jméno] [příjmení] reklamovala a dne [datum] obdržela od žalobkyně souhrnný daňový doklad [číslo] který uvádí přesně ty tlakové lahve, kterých se týká nájemné i smluvní pokuta, které žalobkyně nyní požaduje uhradit. Zmíněnou korespondencí tak žalovaná považovala celou věc za vyřízenou. Navrhla proto, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. 7. Žalobkyně, která se s rozsudkem soudu prvního stupně zcela ztotožnila, navrhla, aby odvolací soud tento rozsudek jako věcně správný potvrdil. K odvolacím námitkám žalované pak uvedla, že předvolání bylo žalované doručeno již dne [datum], tedy s dostačeným časovým předstihem. Pakliže poté došlo soudu prvního stupně dne [datum], tedy den před nařízeným jednáním, z datové schránky žalované podání, v němž uvedla pouze to, že se vzhledem k probíhající služební cestě omlouvá z nařízeného jednání a žádá o jeho odročení, jednalo se zcela zjevně o omluvu, která nebyla ani včasná a ani řádná (doložená příslušnými doklady). Nadto [anonymizováno] nebo zaneprázdněnost statutárního orgánu společnosti, kterou žalovaná je, zpravidla není důvodem pro odročení jednání, neboť právnická osoba může zajistit svoji přítomnost u soudu i prostřednictvím další osoby. K faktuře, kterou žalovaná přiložila až ke svému odvolání (ačkoliv tak měla a mohla učinit již při jednání prvostupňového soudu), pak nelze přihlížet, protože se jedná o tzv. novum (všechny skutečnosti a důkazy mají být totiž soustředěny do fáze prvostupňového řízení). Závěr prvostupňového soudu o opodstatněnosti žaloby je proto správný. 8. Odvolací soud z podnětu podaného odvolání přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 a § 212a o. s. ř.), a poté dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. O podaném odvolání rozhodl při jednání konaném v souladu s § 101 odst. 3, ve spojení s § 211 o. s. ř., v nepřítomnosti řádně předvolané žalované, jejíž omluvu doručenou odvolacímu soudu v den nařízeného odvolacího jednání, a to opět bez příslušného dokladu, který by [anonymizována čtyři slova] žalovaného [jméno] [příjmení], posoudil jako neopodstatněnou. 9. Možnost účastnit se jednání je jedno ze základních procesních oprávnění účastníka řízení, které mu umožňuje případné aktivní uplatnění dalších jeho procesních práv a povinností přímo při jednání soudu (vyjádřit se k žalobě, být poučen soudem podle § 118a o. s. ř., doplnit tvrzení a navrhnout další důkazy, vyjádřit se k provedeným důkazům atd.). Nejedná se však o oprávnění bezbřehé. 10. Podle § 101 odst. 3 o. s. ř. totiž soud může věc projednat a rozhodnout i v nepřítomnosti účastníka. Pro takový postup je však třeba, aby byly splněny zákonné předpoklady, tj. účastník byl k jednání řádně a včas předvolaný, přičemž jeho případná omluva nebyla včasná; nebyl v ní uvedený důležitý důvod; popřípadě tvrzený důležitý důvod nebyl doložený. Důležitost důvodu pro odročení jednání, pro který účastník požaduje odročení jednání, tudíž musí nejen tvrdit, ale současně jej i doložit. Je pak na úvaze soudu, zda uplatněný důvod shledá závažným, a jednání odročí či nikoliv. Při této úvaze soud posuzuje skutečnosti uváděné účastníkem se zřetelem ke všem okolnostem dané věci (§ 101 odst. 3 o. s. ř.). 11. Poučovací povinnost soudu (daná § 119a odst. 1 o. s. ř.) pak směřuje jen vůči účastníkům řízení, kteří jsou u jednání přítomni. Adresáty tohoto poučení tedy nejsou ti účastníci (jejich zástupci či zmocněnci), kteří se jednání nezúčastnili, a to bez ohledu na to, z jakého důvodu se tak stalo. Toho, že jim nebylo poskytnuto poučení podle § 119a odst. 1 o. s. ř., se mohou úsp