72 CO 372/2021-83 — Městský soud v Praze

1. Odvoláním napadeným rozsudkem soud I. stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku [částka] s příslušenstvím do patnácti dnů od právní moci rozsudku (výrok I), žalobu o zaplacení zbývající částky [částka] s příslušenstvím zamítl (výrok II) a dále rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši [částka] do patnácti dnů od právní moci rozsudku k rukám jeho advokáta (výrok III). 2. Takto prvostupňový soud rozhodl o žalobě, kterou žalobce odůvodnil tvrzením, že nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce řízení vedeného Krajským soudem v Českých Budějovicích pod sp. zn. [spisová značka] mu vznikla nemajetková újma, kterou žádá odškodnit částkou [částka]. 3. Ze shodných tvrzení účastníků řízení a na podkladě provedeného dokazování prvostupňový soud zjistil, že dne [datum] žalobce podal u Krajského soudu v Českých Budějovicích žalobu, kterou zahájil řízení vedené poté pod sp. zn. [spisová značka], v němž se domáhal určení, že je členem Bytového družstva [anonymizováno] (toto družstvo označil za prvního žalovaného a [jméno] [příjmení] za druhého žalovaného). Dne [datum] pak byl vyhlášený rozsudek, proti kterému podal druhý žalovaný odvolání a dále navrhl přikázání věci jinému soudu. Vrchní soud v Praze usnesením ze dne [datum] návrh na přikázání věci jinému soudu zamítl, přičemž napadený rozsudek zrušil (pro nepřezkoumatelnost) a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení. Dne [datum] byl vyhlášený v pořadí druhý rozsudek prvostupňového soudu, který byl poté rozsudkem odvolacího soudu ze dne [datum] potvrzen. Zmíněným rozhodnutím, které nabylo právní moci dne [datum], bylo hodnocené řízení ukončeno. Dále soud I. stupně zjistil, že dne [datum] žalobce uplatnil u žalované nárok na náhradu nemajetkové újmy ve výši [částka]. Žalovaná pak dopisem ze dne [datum] tento nárok odmítla s tím, že spis týkající se hodnocené věci nemá k dispozici a proto považuje délku předmětného řízení za přiměřenou. 4. Uvedená skutková zjištění prvostupňový soud následně právně posoudil podle§ 1, § 5 písm. a), b), § 13 odst. 1 a § 31a odst. 1, 3 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci, a předně uvedl, že v hodnoceném řízení trvajícím sedm let a sedm měsíců (od [datum] do [datum]) bylo porušeno žalobcovo právo na projednání a rozhodnutí věci v přiměřené lhůtě. V nepřiměřené délce posuzovaného řízení tak shledal nesprávný úřední postup, v jehož důsledku žalobce trpěl nejistotou ohledně výsledku tohoto řízení. Vzhledem k tomu, že šlo o řízení, které bylo částečně složité, v němž však došlo k průtahům (od [datum] do [datum] a od [datum] do [datum]) a s přihlédnutím k tomu, že předmět hodnoceného řízení měl pro žalobce pouze standardní význam, mu soud I. stupně přiznal finanční zadostiučinění za první dva roky trvání hodnoceného řízení ve výši [částka] a následně za každý další rok vždy ve výši [částka]. Takto vypočtenou základní částku odškodnění ve výši [částka] soud I. stupně poté snížil pro složitost věci o 20 % (s odkazem na výslech svědků v hodnoceném řízení) a následně ji zvýšil o 10 % za postup soudu, který se délce řízení rovněž podílel (dvěma zmíněnými průtahy i nepřezkoumatelností v pořadí prvního rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích). Důvody pro další modifikaci základní částky odškodnění pak již soud I. stupně neshledal. Za přiměřené zadostiučinění nemajetkové újmy, kterou žalobce v posuzovaném řízení utrpěl, soud I. stupně stanovil částku [částka], kterou spolu s jejím příslušenstvím uložil žalované žalobci zaplatit a v rozsahu žalobcova požadavku na zaplacení zbývající částky [částka] s příslušenstvím žalobu zamítl, přičemž výrok o náhradě nákladů řízení odůvodnil odkazem na § 142 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších změn (dále jen„ o. s. ř.“). 5. Proti tomuto rozsudku, a to pouze proti jeho zamítavému výroku co do částky [částka], podal žalobce včasné odvolání. V něm soudu I. stupně vytkl, že základní částku odškodnění snížil pro složitost věci o 20 %. Hodnocené řízení totiž složité nebylo a svědkyně v něm byla vyslechnuta pouze jedna, notářka Mgr. [příjmení]. Je pravda, že druhý žalovaný svými žádostmi o osvobození od soudních poplatků, návrhem na přikázání věci jinému soudu i skutečností, že pobýval nejprve v [anonymizováno] zařízení a poté ve výkonu [anonymizována tři slova], hodnocené řízení poněkud zkomplikoval, nicméně žádná z těchto skutečností nevyžadovala náročné procesní řešení. V hodnoceném řízení se pak neobjevily ani žádné jiné okolnosti, které by odůvodňovaly závěr o jeho skutkové, právní či procesní složitosti. V tomto řízení totiž nebylo třeba znaleckého posudku, předvolávání a vyslýchání jiných svědků, než Mgr. [příjmení], a podkladem pro dokazování bylo pouze několik listin. Skutečnosti podstatné pro rozhodnutí o určení žalobcova členství v bytovém družstvu totiž obsahoval tehdy již pravomocný rozsudek Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], který žalobce připojil k žalobě. Při převzetí skutkového stavu zjištěného trestním soudem pak bylo úkolem soudu pouze to, aby v hodnoceném řízení posoudil převod členství v družstvu s právem nájmu družstevního bytu ze dne [datum] podle § 49a zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013, což za daných okolností nebyl právně náročný proces. Žalobce proto navrhl, aby odvolací soud zamítavý výrok napadeného rozsudku změnil a žalobci přiznal ještě částku [částka]. 6. Žalovaná, která se s rozsudkem soudu I. stupně ztotožnila, navrhla, aby odvolací soud tento rozsudek jako věcně správný potvrdil. 7. Odvolací soud z podnětu a v rozsahu podaného odvolání přezkoumal rozsudek soudu I. stupně včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 a § 212a o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné. Takto rozhodl při jednání konaném v nepřítomnosti řádně předvolaných účastníků řízení, neboť svou neúčast u tohoto jednání omluvili a současně souhlasili s tím, aby bylo jednáno a rozhodnuto v jejich nepřítomnosti (§ 101 odst. 3 a § 211 o. s. ř.). 8. Za porušení zásady rychlosti řízení, které je ve svém důsledku nesprávným úředním postupem (podle § 13 zákona č. 82/1998 Sb.), lze považovat jen takový postup soudu v řízení, kdy doba jeho průběhu neodpovídá skutkové a právní náročnosti projednávané věci a kdy délka řízení tkví v příčinách vycházejících z působení soudu v této věci. 9. Složitost řízení je pak jednou z možných objektivních příčin prodloužení řízení. Může být způsobena procesními komplikacemi, ale i skutkovou nebo právní složitostí daného případu. Procesní složitost věci většinou závisí na procesní aktivitě účastníků řízení (tj. četnosti a srozumitelnosti jejich podání, jejich procesních návrhů, opravných prostředků apod.), přičemž obecně platí, že řízení probíhající ve více instancích je (samozřejmě) prodlužováno o dobu potřebnou k předložení věci vyššímu soudu, o dobu, kdy probíhá přezkum napadeného rozhodnutí i o dobu nutnou pro promítnutí výsledků přezkumu do dalšího postupu v řízení. Za skutkově složitější věci jsou považovány případy, kdy se soud musí zabývat větším rozsahem skutečností, které jsou mezi účastníky řízení sporné, z čehož pak vyplývá i širší rozsah prováděného dokazování. Právní složitost případu je dána aplikační i interpretační náročností právního posouzení věci a závisí zejména na četnosti obdobných řízení s podobnými skutkovými okolnostmi a existující judikatury. Nicméně i u složitějších případů je třeba sledovat, jak si v konkrétním případě počínal rozhodující orgán, protože obecně platí, že ten by měl mít k dispozici takové procesní nástroje a takové schopnosti, aby se v co nejkratším čase vypořádal i s náročnějším případem. 10. Pro své rozhodnutí si soud I. stupně opatřil dostatek skutkových zjištění, ze kterých odvolací soud rovněž vychází. Se soudem I. stupně pak souhlasí v jeho závěru, že řízení vedené Krajským soudem v Českých Budějovicích pod sp. zn. [spisová značka], v němž šlo o určení členství žalobce v bytovém družstvu (s právem nájmu družstevního bytu), které trvalo více než sedm let, bylo s ohledem na konkrétní náročnost věci nepřiměřeně dlouhé. V hodnoceném řízení tak došlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícím v porušení práva žalobce na projednání věci v přiměřené době (článek 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod). Dále soud I. stupně správně uvedl, že účelem náhrady nemajetkové újmy způsobené nepřiměřeně dlouhým řízením je kompenzace stavu nejistoty, do níž byl žalobce v důsledku nepřiměřeně dlouho vedeného řízení uveden a v níž byl udržován, což znamená, že odškodňována je tedy jeho újma způsobená nejistotou ohledně výsledku řízení (srovnej například rozsudky Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka] a ze dne [