72 CO 388/2021-266 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu, aby žalovaná zaplatila žalobkyni částku ve výši [částka] (výrok I.) a uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši [částka], a to do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.). 2. Soud prvního stupně takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala na žalované zaplacení částky v celkové výši [částka] z titulu náhrady škody a nemajetkové újmy, které jí vznikly v důsledku [anonymizována tři slova] a nepřiměřené délky trestního řízení. Tvrdila, že proti ní bylo vzneseno obvinění ze [anonymizována tři slova] podle § 175 odst. 1, 2 trestního zákoníku, [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova] [anonymizována dvě slova] podle § 234 odst. 1 trestního zákoníku, [anonymizována dvě slova] podle § 205 odst. 1, odst. 3 trestního zákoníku a přečinu nebezpečného vyhrožování podle § 353 odst. 2 písm. c) trestního zákoníku, následně byla podána obžaloba a ve výsledku byla obžaloby zproštěna. Požadovala náhradu škody ve výši [částka], která jí měla vzniknout ztrátou nájemního bytu a s tím souvisejícími náklady na pronájem bytu, neboť jí přestal být vyplácen příspěvek na bydlení a musela si půjčovat peníze od JUDr. [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]. Uvedla, že částka [částka] se sestává z částky [částka], odpovídající dávce v hmotné nouzi ve výši [částka] měsíčně za 36 měsíců v období od září 2014 do září 2017, a z částky [částka], odpovídající vypůjčené peněžité částce ve výši [částka] měsíčně za 36 měsíců období od září 2014 do září 2017. Dále požadovala náhradu škody ve výši [částka], která jí měla vzniknout půjčováním finančních prostředků od JUDr. [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] na úhradu nájemného, stravování a péči. Z titulu odškodnění nemajetkové újmy způsobené nepřiměřenou délkou trestního řízení požadovala částku [částka]. Dále požadovala náhradu nemajetkové újmy [částka] za závažnost [anonymizována tři slova], [anonymizováno] a [anonymizována dvě slova], náhradu nemajetkové újmy [částka] za následky trestního řízení v její osobnostní sféře a náhradu nemajetkové újmy [částka] za znaky hodné zvláštního zřetele. 3. Žalovaná navrhovala, aby žaloba byla v celém rozsahu zamítnuta. Namítla promlčení žalobou uplatněných nároků na náhradu nemajetkové újmy a absenci předpokladů pro odpovědnost státu za tvrzenou škodu. Poukazovala na skutečnost, že žalobkyně byla v trestním řízení [anonymizována tři slova], a současně, že vznik a výši tvrzené škody potřebným způsobem nedoložila. 4. Žalobkyně namítala, že žalovanou vznesená námitka promlčení je v rozporu s dobrými mravy, neboť s ohledem na svůj zdravotní a psychický stav nebyla sama schopna svůj nárok uplatnit u žalované a u soudu. 5. Soud prvního stupně měl na základě nesporných tvrzení účastníků za prokázané, že žalobkyně uplatnila své nároky na odškodnění u žalované k předběžnému projednání dne [datum]. Na základě provedeného dokazování si pak opatřil skutková zjištění o průběhu trestního stíhání žalobkyně a řízení vedeného u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. [spisová značka], a to jak co do chronologie úkonů účastníků řízení i ve věci rozhodujících soudů, tak ohledně podstatného obsahu těchto úkonů. Vyšel zejména z toho, že trestní stíhání žalobkyně bylo zahájeno dne [datum] usnesením o zahájení trestního stíhání pro [anonymizováno] neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku dle § 234 odst. 1 trestního zákoníku, pro [anonymizováno] krádeže dle § 205 odst. 1, 3 trestního zákoníku, pro [anonymizována dvě slova] dle § 175 odst. 1, 2 písm. c) trestního zákoníku a pro [anonymizováno] nebezpečného vyhrožování dle § 353 odst. 1, 2 písm. c) trestního zákoníku. Dne [datum] podalo Okresní státní zastupitelství v Českých Budějovicích obžalobu k Okresnímu soudu v Českých Budějovicích. Ve dnech [datum] a [datum] proběhla hlavní líčení. Rozsudkem ze dne [datum] byla žalobkyně uznána vinnou ze spáchání přečinu nebezpečného vyhrožování dle § 353 odst. 1, 2 písm. c) trestního zákoníku, jinak byla zproštěna obžaloby dle § 226 písm. b) trestního řádu. Dne [datum] podala žalobkyně odvolání, které bylo Krajským soudem v Českých Budějovicích na veřejném zasedání konaném dne [datum] zamítnuto. Rozsudek nabyl právní moci dne [datum]. Na základě znaleckého posudku z odvětví psychiatrie, vypracovaného znalcem [příjmení] [jméno] [jméno] v řízení vedeném u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. [spisová značka], měl soud prvního stupně dále za prokázané, že žalobkyně [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], která není jen přechodná a jednoznačně ovlivňuje její ovládací a rozpoznávací schopnosti, a to tak, že její ovládací schopnosti jsou vlivem impulsivity a velké sugestibility podstatnou měrou sníženy. Žalobkyně není schopná rozhodovat o vlastní léčbě, zvlášť pokud se jedná o [anonymizována dvě slova], a není schopna obstarávat si své záležitosti. Rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], který nabyl právní moci dne [datum], byla žalobkyně omezena ve svéprávnosti. Z opisu rejstříku trestů soud prvního stupně zjistil, že žalobkyně byla odsouzena v řízení vedeném u Okresního soudu v Karviné, pobočka v Havířově pod sp. zn. [spisová značka] pro spáchání trestného činu dle § 250 odst. 1 trestního zákoníku a v řízení vedeném u Okresního soudu v Karviné, pobočka v Havířově pod sp. zn. [spisová značka] pro spáchání trestného činu dle § 205 odst. 1 trestního zákoníku. Na podkladě provedeného dokazování vyšel soud prvního stupně také ze zjištění, že dne [datum] byla mezi [jméno] [příjmení] jako pronajímatelem a žalobkyní uzavřena smlouva o nájmu bytu. Dne [datum] byla žalobkyni dána výpověď z nájmu bytu z důvodu dluhu na nájemném a zálohách na platbách za služby spojené s nájmem bytu. 6. Po právní stránce soud prvního stupně věc posoudil dle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen„ zákon č. 82/1998 Sb.“). V prvé řadě se zabýval otázkou promlčení žalobkyní uplatněného nároku na náhradu nemajetkové újmy. Aplikoval přitom § 14 odst. 3, § 15 odst. 2 a § 32 odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. a vyšel z toho, že žalobkyně se o vzniku tvrzené nemajetkové újmy mohla dozvědět nejdříve v den právní moci zprošťujícího rozhodnutí, tj. dne [datum]. Při aplikaci šestiměsíční promlčecí lhůty a zohlednění skutečnosti, že nárok byl uplatněn žalobou podanou u soudu dne [datum], pak dospěl k závěru, že žalobou uplatněný nárok na odškodnění nemajetkové újmy se ke dni [datum] promlčel. Soud prvního stupně nicméně současně shledal žalovanou vznesenou námitku promlčení rozpornou s dobrými mravy, když zohlednil, že žalobkyně s ohledem na svou [anonymizována dvě slova] není schopna sama své nároky uplatnit a současně, že opatrovník žalobkyně v krátké časové návaznosti na své jmenování Okresním soudem v Českých Budějovicích dne [datum rozhodnutí] pod sp. zn. [spisová značka] nároky žalobkyně uplatnil podáním žádosti o odškodnění žalobkyně a žaloby. V návaznosti na uvedený závěr se pak prvostupňový soud zabýval důvodností všech žalobou uplatněných nároků po věcné stránce. Požadavek žalobkyně na zaplacení zadostiučinění ve výši [částka] za závažnost trestného činu [anonymizováno], krádeže a nebezpečného vyhrožování, respektive ve výši [částka] a [částka] za následky způsobené v trestním řízení v osobnostní sféře posuzoval jako jeden nárok na náhradu nemajetkové újmy z titulu nezákonného rozhodnutí. Dospěl k závěru, že byť v řízení bylo vydáno nezákonné rozhodnutí, a to usnesení ze dne [datum] o zahájení trestního stíhání žalobkyně pro [anonymizováno] neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku dle ustanovení § 233 odst. 1 trestního zákoníku, pro [anonymizováno] krádeže podle § 205 odst. 1 a 3 trestního zákoníku a pro [anonymizována dvě slova] dle § 175 odst. 1 a 2 písm. c) trestního zákoníku, žalobkyni nemajetková újma v příčinné souvislosti s ním vzniknout nemohla. V tomto ohledu vzal v úvahu, že žalobkyně byla uznána vinnou z trestného činu nebezpečného vyhrožování dle § 353 odst. 1 a 2 písm. c) trestního zákoníku a nebyla ani osobou bezúhonnou s ohledem na svou trestní minulost parnou z trestního rejstříku. Nedůvodným shledal rovněž požadavek žalobkyně na náhradu škody ve výši [částka], která má spočívat v tom, že žalobkyni byl odebrán příspěvek na bydlení a ztratila tak možnost nájemního bydlení. Uzavřel, že není dána příčinná souvislost mezi nezákonným rozhodnutím a vznikem tvrzené škody, když žalobkyni byla dána výpověď z nájmu bytu pro neplacení nájemného v době předcházející zahájení trestního stíhání, a nikoliv proto, že by v důsledku trestního stíhání neměla finanční prostředky na hrazení nájemného. Současně poukázal na skutečnost, že pokud je výplata příspěvku na bydlení vázána na trestní bezúhonnost oprávněné osoby, žalobkyně tuto podmínku nesplňovala bez ohledu na vydání nezákonného rozhodnutí, a to vzhledem