72 CO 396/2021-178 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně uložil žalované zaplatit žalobci do tří dnů od právní moci rozsudku částku [částka] s 9,75 % úrokem z prodlení ročně od 1.4. [rok] do zaplacení a ve stejné lhůtě i povinnost zaplatit žalobci náklady řízení ve výši [částka] k rukám JUDr. [jméno] [příjmení], advokáta. 2. Soud I. stupně tak zcela vyhověl žalobě, kterou se žalobce domáhal na žalované zaplacení původně částky [částka] s tvrzením, že v období června [rok] do srpna [rok] půjčoval žalované průběžně finanční prostředky v hotovosti, které žalovaná využívala na hrazení běžných i mimořádných potřeb. Žalovaný si zapůjčené částky evidoval a k datu podání žaloby zapůjčená hotovost činila žalovanou částku. Žalobce žalovanou dne [datum] vyzval k uznání dluhu, na což žalovaná reagovala emailovou komunikací, ve které nerozporovala existenci dluhu, avšak nesouhlasila s jeho výší. Žalobci ničeho nezaplatila. 3. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby. Tvrdila, jí žalobce skutečně poskytoval různé částky, avšak formou daru a ujišťoval ji, že tyto částky nebude vymáhat s ohledem na dobré vztahy účastníků. 4. Soud I. stupně ve věci samé rozhodl již rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 28 C 2019, kterým uložil žalované zaplatit žalobci [částka] s příslušenstvím a náhradu nákladů řízení ve výši [částka]. K odvolání žalované Městský soud v Praze rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], čj. 72 Co 392/2020-120, rozsudek soudu I. stupně ve výroku o věci samé co do částky [částka] s příslušenstvím potvrdil a co do částky [částka] s příslušenstvím a ve výroku o nákladech řízení zrušil a v tomto rozsahu věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu I. stupně, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o zápůjčce ve smyslu § 2390 o. z., avšak platilo to pouze ohledně částky ve výši [částka] s příslušenstvím, kterou žalovaná uznala a o jejíž zápůjčce žalované neměl odvolací soud pochybnosti. Ohledně částky [částka] neměl odvolací soud za prokázané, že by žalobce zapůjčil žalované i tuto částku. Protože v tomto směru odvolací soud hodnotil odůvodnění rozsudku soudu I. stupně jako nepřezkoumatelné pro nedostatek důkazů, uložil soudu I. stupně uložil, aby v dalším řízení účastníkům řízení poskytl potřebná procesní poučení podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. a případně, provedené důkazy, aby zhodnotil a ve věci znovu rozhodl. 5. V dalším řízení soud I. stupně poté, co poučil žalobce ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. o nutnosti doplnění skutkových tvrzení a označení důkazů, provedl dokazování žalobcem navrženými listinnými důkazy a vyslechl žalobce a řadu svědků. Z těchto důkazů vzal za prokázané, mezi účastníky řízení byly v období od června [rok] do srpna [rok] uzavřeny smlouvy o zápůjčce. Podle těchto smluv půjčoval žalobce žalované různé finanční částky dle potřeb žalované, přičemž tyto jednotlivé zápůjčky si evidoval. Takto žalobce v období od června [rok] do srpna [rok] půjčil žalované celkem částku [částka], které měla žalovaná vrátit žalobci do konce měsíce listopadu 2018, což neučinila. Žalovaná neměla přehled o tom, kdy a v jaké výši si od žalobce peníze půjčovala. Pokud se žalovaná bránila tím, že žalovanou částku jí žalobce daroval (tedy v rozsahu, který neuznala), toto své tvrzení podle soudu I. stupně neprokázala, když ani z výslechu jí navržených svědků nebylo prokázáno, že by se jednalo o dar. 6. Na podkladě takto zjištěného skutkového stavu s odkazem na ustanovení § 2390 o. z. upravující zápůjčku soud I. stupně žalobě vyhověl. Vzhledem k tomu, že žalobce dopisem ze dne [datum] vyzval žalovanou k vrácení dlužné částky do [datum], soud I. stupně přiznal žalobci s odkazem na § 1968 a § 1970 o. z., a to i úroky z prodlení ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výrok o nákladech řízení odůvodnil § 142 odst. 1 o. s. ř. 7. Proti rozsudku podala žalovaná včas odvolání. Soudu I. stupně vytkla neúplné zjištění skutkového stavu. Podle ní jsou závěry soudu I. stupně v rozporu s listinami založenými ve spise. Z ručně psaných poznámek žalobce u položky vklad na účet není podle žalované zřejmé, zda a komu na jaký účet a kdy měla být předmětná částka vložena. Pokud se jedná o jednotlivé platby, není zřejmé, zda tyto byly hrazeny třetí osobě za žalovanou či žalované, či zda byly vůbec poskytnuty. Nejméně jedna z plateb nebyla poskytnuta žalované, jak plyne z výpovědi její dcery. Z uvedených důvodů žalovaná navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil a žalobu zamítl. 8. Žalobce vy vyjádření k odvolání uvedl, že se plně ztotožňuje se závěry soudu I. stupně. Navrhl proto, aby odvolací soud napadený rozsudek potvrdil. 9. Odvolací soud po zjištění, že odvolání je přípustné, bylo podáno včas osobou k tomu oprávněnou, že splňuje náležitosti uvedené v § 205 o. s. ř., přezkoumal rozsudek soudu I. stupně podle § 212, § 212 a o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. Odvolací soud věc projednal a rozhodl. se souhlasem žalované v její nepřítomnosti. 10. Odvolací řízení je řízením zásadně přezkumným a odvolací soud není nadán oprávněním hodnotit důkazy provedené soudem I. stupně jinak, aniž by je sám provedl, případně (v rozsahu omezeném ust. § 213, odst. 2 o. s. ř.) dokazování doplnil. Soud I. stupně provedl rozsáhlé dokazování, provedené důkazy zhodnotil v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů (§ 132 o. s. ř.) a učinil na jejich základě odpovídající skutkové závěry, od nichž nemá odvolací soud (bez provedení dokazování), důvod ani možnost se odchylovat. Okolnost, že žalovaná nabízí jinou verzi hodnocení uvedených skutečností, kterou navíc vytrhává ze souvislosti s ostatními výsledky dokazování, nepostačuje ke zpochybnění správnosti napadeného rozsudku. Námitky žalované, vyjádřené v odvolání, jsou jen polemikou se skutkovými a právními závěry prvostupňového soudu, kterou odvolací soud nepovažuje za důvodnou. Odvolací soud se s přesvědčivým odůvodněním napadeného rozsudku ztotožňuje a pro stručnost na ně odkazuje. 11. Ze shora uvedených důvodů odvolací soud rozsudek soudu I. stupně ve výroku o věci samé jako věcně správný podle § 219 o. s. ř. potvrdil. 12. Soud I. stupně s ohledem na plný procesní úspěch správně přiznal žalobci i náhradu nákladů řízení, které mu vznikly zaplacením soudního poplatku za žalobu a v důsledku právního zastoupení. Výši těchto nákladů však nevypočetl správně. Advokátovi žalobce náleží odměna [částka] vypočtená z tarifní hodnoty [částka] (§ 8 odst. 1, § 7 bod 5. vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif) za úkony právní služby: převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, sepis žaloby, vyjádření k odporu, vyjádření k odvolání žalované proti prvnímu rozsudku soudu I. stupně ze dne [datum], 3 x účast na jednání soudu I. stupně (§ 11 odst. 1 písm. a/, d/, g/, k / advokátního tarifu), dále odměna [částka] vypočtená z tarifní hodnoty [částka] za písemné podání ve věci samé a 2x účast na jednání soudu I. stupně, tj. [částka]. Advokátovi dále náleží 11 režijních paušálů po [částka] (§ 13 odst. 1 a 4 adv. tarifu). S připočtením zaplaceného soudního poplatku ve výši [částka] činí náklady řízení [částka]. Z toho důvodu odvolací soud napadený rozsudek ve výroku o nákladech řízení změnil je tak, že výše těchto nákladů činí [částka], jinak jej v tomto výroku jako správný potvrdil. 13. Výrok o nákladech odvolacího řízení má oporu v § 142 odst. 1 ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř., když i v této fázi řízení úspěšnému žalobci vznikly náklady právního zastoupení. Advokátovi žalobce náleží odměna za sepis vyjádření k odvolání a za účast na jednání odvolacího soudu, tj. [částka] a dva režijní paušály po [částka], celkem [částka].