91 CO 226/2022-147 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem uložil soud I. stupně žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.). Současně zamítl žalobu, jíž se žalobkyně na žalovaném domáhala zaplacení [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení (výrok II.). Dále uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám zástupce žalovaného (výrok III.). 2. Rozhodl tak o žalobě, kterou se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky [částka] s příslušenstvím představující vyplacené pojistné plnění [jméno] [příjmení] na základě pojistné smlouvy [číslo] jejímž předmětem bylo havarijní pojištění vozidla zn. Renault Clio, [registrační značka], které bylo poškozeno při dopravní nehodě dne [datum] v důsledku střetu vozidla s jízdním kolem, které řídil žalovaný. 3. Soud I. stupně vyšel ze zjištění, že dne [datum] ve 12:55 hodin došlo v ulici [ulice] u křižovatky [ulice] a ulice [ulice] k dopravní nehodě, při které narazila řidička [jméno] [příjmení] přední částí svého vozidla zn. Renault Clio, [registrační značka], do horského jízdního kola Cannondale, na kterém jel žalovaný po přechodu pro chodce. [příjmení] zkouška vyloučila vliv alkoholu u obou účastníků nehody. [ulice] závada jako příčina nehody nebyla na místě zjištěna ani uplatněna. Žalovaný podal dne [datum] ve 14:48 hodin v nemocnici v [část obce] (žalovaný utrpěl při dopravní nehodě zhmoždění dolní části zad a pánve) policejnímu orgánu vysvětlení, kdy uvedl, že jel kolem 12:55 hodin na svém jízdním kole z ulice [ulice] k ulici [ulice], kde zastavil na přechodu pro chodce a viděl z pravé strany přijíždět vozidlo v dostatečné vzdálenosti. Myslel si, že vozidlo zastaví, proto sedl na kolo a přechod pro chodce přejel, aby nezdržoval provoz na silnici. Při přejíždění přechodu narazilo do jeho pravé strany vozidlo a žalovaný spadl i s kolem na vozidlo. Podle Policie ČR, Krajského ředitelství policie hlavního města Prahy, odboru služební policie, oddělení dopravních nehod, zavinil dopravní nehodu žalovaný porušením § 4 písm. a) a § 4 písm. c) zákona č. 361/2000 Sb., čímž naplnil skutkovou podstatu přestupku podle § 125c odst. 1 písm. k) zákona č. 361/2000 Sb., za který mu byla uložena pokuta na místě ve výši [částka]. 4. Soud I. stupně dále zjistil, že k dopravní nehodě došlo za jasného dne na přehledném rovném úseku na suché vozovce, kde bylo dobře vidět i na osoby pohybující se z ulice [ulice] a přistupující k hranici vozovky na chodník u přechodu pro chodce. Žalovaný vjel na kole na přechod pro chodce z chodníku vedoucího ze směru od ulice [ulice], před střetem s vozidlem řidičky [příjmení] přejel celý z pohledu řidičky protisměrný levý jízdní pruh. [příjmení] [jméno] [příjmení] zastavila po střetu s kolem žalovaného asi metr za přechodem pro chodce při pravé straně svého jízdního pruhu. Přechod pro chodce byl oproti vozovce mírně vyvýšený, na což upozorňovalo vodorovné dopravní značení V17 v podobě tří úzkých trojúhelníků vedle sebe. V pravém jízdním pruhu se před přechodem nacházela svislá dopravní značka„ přechod pro chodce“ a pod ní žlutá dočasná značka s černou zahnutou šipkou znázorňující průběh cyklotrasy v důsledku uzavřené souběžné stezky pro cyklisty. Vozidlo zn. Renault mělo následkem střetu s žalovaným cyklistou rozbité čelní sklo uprostřed a na levé straně, prasklinu na levé straně nad kulatým spodním světlometem ve výšce 46 cm nad zemí, prohlubeň uprostřed kapoty a uprostřed střechy nad čelním sklem. [příjmení] [jméno] [příjmení] měla na základě pojistné smlouvy [číslo] sjednáno u žalobkyně havarijní pojištění svého vozidla. Žalobkyně vyplatila [jméno] [příjmení] dne [datum] pojistné plnění ve výši [částka]. Dopisem ze dne [datum] žalobkyně oznámila žalovanému výplatu pojistného plnění a požádala jej o jeho uhrazení jako viníka dopravní nehody. Dopisem ze dne [datum] vyzvala žalobkyně žalovaného k zaplacení částky [částka] do 7 dnů od jeho doručení, dopis byl žalovanému doručen dne [datum]. 5. Na podkladě těchto skutkových zjištění soud I. stupně uzavřel s odkazem na § [číslo] odst. 1, § [číslo], § [číslo], § 2918 a § 2927 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále i jen „o. z.“), § 4 písm. a), § 5 odst. 1 písm. b) a § 23 odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), že žaloba je částečně důvodná. 6. Soud I. stupně se nejprve zabýval otázkou aktivní věcná legitimace žalobkyně a dovodil, že tato vychází z jejího postavení pojistitelky řidičky vozidla, které v důsledku dopravní nehody ze dne [datum] vyplatila pojistné plnění ve výši [částka] (§ 2820 odst. 1 věta první o. z.). Soud I. stupně dále vysvětlil, že vzhledem k tomu, že Policie ČR řešila jednání žalovaného jako účastníka dopravní nehody pouze v blokovém řízení, musel si otázku odpovědnosti účastníků dopravní nehody na vzniku újmy posoudit sám, neboť závěry policie o viníkovi dopravní nehody není vázán ve smyslu § 135 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“). 7. Soud I. stupně dospěl k závěru, že příčin vzniku škody způsobené dopravní nehodou bylo více: 1) řidička [jméno] [příjmení] se nevěnovala plně řízení vozidla a 2) žalovaný nedostatečně vyhodnotil situaci a vjel na přechod pro chodce, aniž by dal přednost v jízdě řidičce [jméno] [příjmení] [jméno] příčinou vzniku škody však podle soudu I. stupně bylo porušení povinnosti řidičky [jméno] [příjmení] zakotvené v § 4 písm. a) a § 5 odst. 1 písm. b) zákona o silničním provozu, tj. přizpůsobit své chování situaci v provozu na pozemních komunikacích a věnovat se plně řízení vozidla. Soud I. stupně měl za to, že nebýt této příčiny, nedošlo by k nehodě a tím ani k újmě v podobě, v jaké nastala. Žalovaný pak porušil § 4 písm. a) a § 23 odst. 1 zákona o silničním provozu, neboť se nechoval ohleduplně a při vjezdu z místa ležícího mimo komunikaci nedal přednost v jízdě vozidlu zn. Renault. V případě, že by [jméno] [příjmení] včas zpozorovala žalovaného a zastavila by, a pokud by žalovaný dal přednost přijíždějícímu vozidlu a přechod pro chodce překonal až po projetí vozidla, pak by podle soudu I. stupně k nehodě nejspíše vůbec nedošlo. 8. Soud I. stupně poukázal dále na to, že s ohledem na přechodné svislé dopravní značení dočasného průběhu cyklostezky musela řidička [jméno] [příjmení] předpokládat pohyb cyklistů. Kromě toho byla upozorněna svislým dopravním značením, že se blíží k přechodu pro chodce, přičemž samotná existence přechodu pro chodce pro řidiče značí povinnost větší obezřetnosti. K námitce žalobkyně, že žalovaný na kole byl rychlejší než by byl chodec, soud I. stupně uvedl, že Nejvyšší soud ve věci, kde chlapec běžel přes přechod a vběhl na něj zpoza zaparkovaného vozu, neshledal spoluzavinění chodce, protože právě přechod slouží k tomu, aby na nich chodci silnici přecházeli, a to případně i vyšší rychlostí. Řidič je v blízkosti těchto přechodů povinen k zachovávání větší obezřetnosti a k opatrnějšímu způsobu jízdy s vyššími nároky na povinnost„ předvídat a předjímat“, případně své vozidlo zcela zastavit (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2020, sp. zn. 8 Tdo 60/2020). Žalovaný podle soudu I. stupně ani nevytvořil náhlou a neočekávatelnou překážku, na kterou by neměla řidička čas reagovat. Soud I. stupně upozornil na to, že řidička zastavila až za přechodem pro chodce poté, co žalovaného srazila. Žádné brzdné stopy na silnici nebyly zjištěny, není tak patrné, že by se řidička snažila alespoň na poslední chvíli zabrzdit. 9. Soud I. stupně stanovil s přihlédnutím k judikatuře Nejvyššího soudu ČR (rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], nebo ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 25 Cdo 3630/2019, či ze dne [datum rozhodnutí], 25 Cdo 1264/2002) míru spoluzavinění žalovaného, který vjel na přechod pro chodce, aniž by dal přednost přijíždějícímu vozidlu, na 20 %, a uložil mu povinnost nahradit žalobkyni jako pojistitelce poškozené řidičky škodu v rozsahu 20 % z celkové výše vyplaceného pojistného plnění [částka], tj. částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení podle § 1970 o. z. ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ode dne následujícího po dni určenou k plnění v předžalobní výzvě. Ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl. 10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud I. stupně podle § 142 odst. 2 o. s. ř. a přiznal žalovanému, který byl v řízení převážně úspěšný, právo na náhradu 60 % nákladů řízení ve výši [částka] z celkové výše [částka] (odměna advokáta za 5 úkonů právní služby po [částka], 5 paušálních náhrad hotových výdajů po [částka] a 21 % DPH podle § 11 odst. 1 a § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb). 11. Rozsudek soudu I. stupně napadli včasným a přípustným odvoláním oba účastníci řízen