91 CO 332/2022-182 — Městský soud v Praze

1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 16. června pod č. j. 13 C 229/2019-165 byla zamítnuta žaloba o zaplacení částky [částka], o zaplacení smluvní pokuty ve výši [částka] a příslušenství souvisejícího s těmito žalobcem uplatněnými nároky (výrok I.). Dále bylo shora uvedeným rozsudkem rozhodnuto i o nákladech řízení mezi účastníky, a to tak, že žalobci byla uložena povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši [částka] (výrok II.) 2. Soud I. stupně své rozhodnutí o náhradě nákladů řízení odůvodnil odkazem na ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. a plně úspěšné žalované přiznal náhradu nákladů řízení v částce [částka] oproti žalovanou původně požadované částce [částka], když pouze v rozsahu částky přiznané, považoval náklady žalované za účelně vynaložené. Soud I. stupně uzavřel, že žalované vznik nárok na náhradu nákladů řízení, která je tvořena paušální náhradou hotových výdajů žalované ve výši [částka] v souvislosti s podaným odporem proti elektronickému platebnímu rozkazu (ust. § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb.), odměnou zástupce žalované ve výši [částka] /ust. § 8 odst. 1, § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen„ AT“), počítáno z tarifní hodnoty [částka] za každý z těchto 4 úkonů právní služby: a) převzetí a příprava zastoupení – ust. § 11 odst. 1 písm. a) AT, b) vyjádření k žalobě ze dne [datum] – ust. § 11 odst. 1 písm. d) AT, c) účast na jednání před soudem dne [datum] – ust. § 11 odst. 1 písm. g) AT, d) vyjádření žalované ve věci samé ze dne [datum] - ust. § 11 odst. 1 písm. d) AT, odměnou zástupce žalované ve výši [částka] /ust. § 8 odst. 1, § 7 AT počítáno z tarifní hodnoty [částka], neboť podáním ze dne [datum] žalobce vyčíslil nárokovanou smluvní pokutu, přičemž o toto plnění se navýšila tarifní hodnota, a to za a) vyjádření ve věci samé ze dne [datum] – ust. § 11 odst. 1 písm. d) AT, b) účast na jednání před soudem dne [datum] – ust. § 11 odst. 1 písm. g) AT, odměnou zástupce žalované ve výši [částka] za účast na jednání soudu dne [datum] – ust. § 11 odst. 3, odst. 2 písm. f) AT, náhradou hotových výdajů ve výši [částka] za každý z výše uvedených úkonů právní služby /ust. § 13 odst. 1, 4 AT, tj. ve výši 7 x [částka] a dále daní z přidané hodnoty v zákonné sazbě 21 %. 3. Soud I. stupně nepřiznal žalované jako účelně vynaložené náklady mimosmluvní odměny účtované za jednotlivé porady žalované s právním zástupcem přesahující vždy jednu hodinu, a to s odůvodněním, že z obsahu jednotlivých předložených zápisů z jednání u advokáta není zřejmý časový rozsah jednotlivých porad, a tato skutečnost již sama o sobě znemožňuje soudu, aby žalované odměnu zástupce a paušální náhradu hotových výdajů k těmto úkonům případně přináležejícím přiznal. Dále uvedl i to, že také absence údajů o tom, k čemu byly jednotlivé porady (rámcově) zaměřeny a s jakými úkony právní pomoci souvisely, taktéž znemožňuje soudu přezkoumat i účelnost takto vynaložených nákladů, to vše za situace, kdy platí, že účastníku náleží náhrada jen těch nákladů, který vynaložil účelně. 4. Dále soud I. stupně nepřiznal žalované po posouzení účelnosti vynaložených nákladů ani odměnu a související náhradu hotových výdajů za podání soudu došlá dne [datum], [datum], [datum]. K podání došlému dne [datum], uvedl, že tímto podáním žalovaná toliko doplňovala tvrzení a důkazní návrhy ke vzájemnému návrhu žalované a současně uplatnila druhý vzájemný návrh s tím, že podání nebylo reakcí na vyjádření žalobce a z obsahu podání ani nevyplývá, že by žalovaná nemohla svá tvrzení zahrnout již do podání dříve došlého. Navíc soud I. stupně poukázal na to, že tímto podáním byl uplatněn žalovanou další vzájemný návrh, nikoliv obrana proti žalobou uplatněnému nároku. Ve vztahu k podání soudu došlému dne [datum] soud I. stupně konstatoval, že ačkoliv toto podání žalovaná označuje za„ vyjádření k průběhu řízení“, ve skutečnosti uvedeným podáním brala zpět vzájemný návrh a shrnovala své vyjádření k žalobě a že toto podání opětovně nebylo reakcí na vyjádření žalobce a z jeho obsahu se nepodává, že by žalovaná nemohla svá tvrzení a důkazní návrhy zahrnout do dříve došlého podání. K podání soudu došlému dne [datum], které žalovaná označila za„ vyjádření k doplnění žaloby“, soud I. stupně poukázal na to, že k doplnění žaloby se již žalovaná vyjadřovala, respektive mohla vyjádřit v podání ze dne [datum], za nějž byla náhrada jako za účelně vynaložený úkon právní služby přiznána, a že podání ze dne [datum] nelze považovat ani za reakci na podání žalobce či na vývoj řízení. 5. V rámci náhrady nákladů řízení nepřiznal soud I. stupně žalované straně ani vyúčtované cestovné k jednáním soudu a zpět, včetně s tím související náhrady za ztrátu času. Své rozhodnutí odůvodnil tím, že jestliže tyto cesty měly být dle vyúčtování realizovány ze sídla zástupce žalované v [obec] k soudu a zpět, považuje soud tyto cesty za neúčelně vynaložený náklad a to z toho důvodu, že zástupce žalované poskytuje právní služby v rámci sdružení [příjmení], [příjmení], Partners, advokátní kancelář, které má pobočkou na adrese [adresa], tedy na adrese, kterou zástupce žalované vykazuje i na svých podáních jako jednu z adres advokátní kanceláře. Dále zdůraznil, že advokát - společník sdružení - nemůže ode dne vzniku účasti ve sdružení do dne jejího zániku současně vykonávat advokacii samostatně, ani jako společník společnosti nebo jako společník zahraniční společnosti, ani působit v jiném sdružení, ani v pracovním poměru (ust. § 14 odst. 4 zák. č. 85/1996 Sb.) a že s ohledem na to, že zároveň platí, že při poskytování právních služeb ve městě, kde je sídlo nebo pobočka advokáta (i advokáta poskytujícího právní služby ve sdružení), se žádné cestovné neúčtuje (k tomu soud I. stupně odkázal na usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 12 VSOL 43/2015-80). Proto tedy dle soudu I. stupně nebylo důvodné přiznat žalované straně náhradu nákladů vyúčtovaných jako cestovné. 6. Proti výroku II. rozsudku podala žalovaná včasné a přípustné odvolání, neboť nesouhlasila s výší nákladů řízení, které jí byly soudem vůči žalobci přiznány. Žalovaná soudu I. stupně vytýkala, že jí nebyla přiznána náhrada nákladů řízení za porady s právním zástupcem ve dnech [datum], [datum], [datum], [datum] a [datum]. K těmto poradám žalovaná uváděla, že se jednalo o porady konané buď před jednotlivými jednáními soudu ([datum], [datum], [datum] a [datum]) nebo před vyjádřením k doplnění žaloby, po doplnění žaloby ze strany žalobce dne [datum], a že délka těchto porad přesáhla vždy 1 hodinu, neboť v řízení se jednalo o skutkově a právně složitou věc a porady byly nezbytné a účelné pro řádné poskytování právních služeb. Dále žalovaná uváděla, že nesouhlasí s tvrzením soudu I. stupně, že nebylo zjištěno, k čemu byly porady rámcově zaměřeny, neboť to bylo sděleno ve vyúčtování odměny a náhrady hotových výdajů. Žalovaná dále poukazovala na to, že do spisu doložila zápisy z jednotlivých porad, přičemž s ohledem na zákonem uloženou povinnost mlčenlivosti dle § 23 zákona o advokacii ve spojení s GDPR, nemohl právní zástupce sdělit obsah těchto porad. S ohledem na to, že soud I. stupně dovodil, že neměl jak určit délku jednotlivých porad a jejich náhradu žalované nepřiznal, předložila žalovaná v rámci podaného odvolání potvrzení o délce jednotlivých porad, které vystavoval právní zástupce zvlášť pro žalovanou. Dále žalovaná uváděla, že nesouhlasí ani s přiznáním náhrady nákladů v poloviční výši dle § 11 odst. 3, odst. 2 písm. f) AT, za právní úkon dne [datum], tedy za účast na jednání soudu, když poukazovala na to, že z rozhodnutí soudu nelze vyčíst, z jakého důvodu došlo ke snížení odměny za tento úkon na polovinu, neboť jednání zcela řádně proběhlo a zároveň se nejednalo o jednání, při kterém by byl vyhlášen toliko rozsudek. Žalovaná též sporovala postup soudu I. stupě, pokud jí nepřiznal náhradu nákladů řízení za úkony provedené dne [datum] a [datum] (v obou případech se jednalo o vyjádření k žalobě), a to s odůvodněním, že se žalovaná mohla vyjádřit již v předchozích podáních. Tuto argumentaci shledávala žalovaná neopodstatněnou a poukazovala na to, že povinností žalované bylo reagovat na procesní stav i v průběhu řízení. Žalovaná dále vyjadřovala nesouhlas i s tím, že jí nebylo v rámci náhrady nákladů řízení přiznáno vyúčtované cestovné právního zástupce žalované k jednáním soudu ze sídla jeho kanceláře, což bylo odůvodňováno ze strany soudu I. stupně tím, že právní zástupce žalované má pobočku na adrese [adresa]. V této souvislosti však žalovaná v rámci odvolacího řízení uváděla, že právní zástupce, resp. sdružení [příjmení], [příjmení], Partners, advokátní kancelář, na shora uvedené adrese již právní služby neposkytuje od roku 2015 a tuto skutečnost dokládala nájemní smlouvou a dohodou o skončení nájmu týkající se pronájmu nebytových prostor na výše uvedené adrese. Žalovaná připouštěla, že administrativním pochybením tato adresa figurovala v zápatí několika po