91 CO 356/2021-183 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem zamítl soud I. stupně žalobu, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku [částka] spolu s úrokem z prodlení v zákonné výši z této částky určením podle předpisu práva občanského jdoucím od [datum] (výrok I.) a uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.). 2. Rozhodl tak o žalobě, kterou se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení [částka] s příslušenstvím jako zadostiučinění za nesprávný úřední postup spočívající v nepřiměřené délce zajištění finančních prostředků ve výši [částka] v rámci trestního řízení vedeného u Městského soudu v Praze pod sp. zn. [spisová značka], a to za dobu od [datum], kdy se stala účastníkem řízení, do [datum], kdy jí byly prostředky vráceny. Jeden z obžalovaných, [jméno] [příjmení], je přítelem žalobkyně. 3. Soud I. stupně vyšel ze zjištění, že v řízení vedeném u Městského soudu v Praze pod sp. zn. [spisová značka], byl dne [datum rozhodnutí] vydán příkaz k domovní prohlídce v bytě na adrese [adresa], II. patro, byt označený na dveřích jménem [příjmení], kde se zdržuje podezřelý [jméno] [příjmení]. Domovní prohlídka byla provedena téhož dne. V soupisu věcí byla pod položkou 5 uvedena finanční hotovost [částka] a pod položkou 6 finanční hotovost [částka] v boční liště postele. Přítomná žalobkyně namítla, že finanční prostředky ve výši [částka] náleží jí. Rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], byl obžalovaný [jméno] [příjmení] uznán vinným přečinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1 trestního zákoníku a byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 12 měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu 18 měsíců. Žalobkyně vyzvala dne [datum] Městský soud v Praze, aby jí byly vydány finanční prostředky ve výši [částka] zajištěné při domovní prohlídce [datum] v rámci trestního řízení jejího partnera [jméno] [příjmení]. Usnesením Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], bylo odmítnuto dovolání [jméno] [příjmení]. Žalobkyně opakovala žádost o vydání finančních prostředků dne [datum] Městský soud v Praze usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], rozhodl, že se podle § 80 odst. 1 trestního řádu vrací žalobkyni finanční hotovost [částka]. Doložka právní moci s datem dne [datum] byla na rozhodnutí vyznačena dne [datum]. Dne [datum] žalobkyně požádala soud o sdělení termínu pro převzetí peněz s tím, že rozhodnutí o jejich vrácení jí bylo doručeno dne [datum]. Soud sdělil dne [datum] žalobkyni, že realizace vrácení věcí a peněz proběhne po zpracování usnesení, žalobkyně odpověděla, že se pro ně chce dostavit do budovy soudu. Následovala žádost žalobkyně a [jméno] [příjmení] o sdělení termínu a místa pro předání věcí s tím, že finanční prostředky je možno poukázat na označený bankovní účet. Další žádost o vydání finančních prostředků byla žalobkyní podána dne [datum] Městský soud v Praze žalobkyni sdělil, že spis [spisová značka] byl dne [datum rozhodnutí] odeslán na žádost OS v [obec], proto na usnesení o vrácení věci nelze vyznačit doložku právní moci. Žalobkyně žádala o vrácení finančních prostředků znovu dne [datum], následně podala návrh na nařízení exekuce proti České republice – Městskému soudu v Praze. Finanční prostředky byly žalobkyni vráceny dne [datum]. 4. Na podkladě těchto skutkových zjištění soud I. stupně uzavřel s odkazem na § 1 odst. 1, § 5, § 7 odst. 1, § 8 odst. 1, § 13 a § 31a odst. 1, 2 a 3 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), v platném znění (dále i jen„ OdpŠk“), že žaloba není důvodná. 5. Soud I. stupně konstatoval, že řízení vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. [spisová značka], jehož účastníkem žalobkyně nebyla, bylo zahájeno dne [datum] a pravomocně skončeno bylo dne [datum] odmítnutím ústavní stížnosti [jméno] [příjmení]. Trvalo tak 6 let a 10 měsíců. Orgány činné v trestním řízení činily úkony v přiměřených lhůtách. [jméno] [příjmení] byl jedním z deseti obžalovaných, šlo o skutkově složitou věc, bylo prováděno rozsáhlé dokazování, jak listinnými důkazy, tak výslechy svědků. Ve věci rozhodoval 2 x soud prvního stupně, 2 x soud odvolací, 1 x dovolací soud a 1 x Ústavní soud. Důvody pro zajištění finančních prostředků byly plně opodstatněny. O vrácení finančních prostředku žalobkyni bylo rozhodnuto bez zbytečného odkladu po rozhodnutí Nejvyššího soudu o dovolání [jméno] [příjmení], a to usnesením Městského soudu v Praze ze dne [datum]. 6. Délka zajištění finančních prostředků, které trvalo dobu málo přesahující 6 let, nebyla dle soudu I. stupně nepřiměřeně dlouhá a odpovídala konkrétním okolnostem trestního řízení, tedy složitosti věci, a to jak skutkové, tak i procesní a právní. Nejednalo se o nesprávný úřední postup žalované, proto soud I. stupně žalobu zamítl. 7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud I. stupně s poukazem na § 142 odst. 1 a § 151 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), a vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu, dle nichž přiznal úspěšné žalované právo na náhradu nákladů ve výši [částka]. Uvedl, že náklady řízení spočívají v paušální náhradě nákladů nezastoupeného účastníka ve výši [částka] za úkon, tj. vyjádření k žalobě, příprava k jednání a účast při jednání (2 x). Lhůtu k plnění soud I. stupně stanovil v délce tří dnů od právní moci rozsudku dle § 160 odst. 1 o. s. ř. 8. Rozsudek soudu I. stupně napadly včasným a přípustným odvoláním žalobkyně i žalovaná. 9. Žalobkyně napadla rozsudek soudu I. stupně v celém rozsahu s odůvodněním, že soud I. stupně nesprávně právně posoudil otázku nepřiměřenosti délky řízení, jehož byla žalobkyně účastníkem, a jež se jí týkalo v části zajištění finančních prostředků zajištěných při domovní prohlídce dne [datum] a vydaných až dne [datum], tedy po dobu 6,5 roku. Vytkla soudu I. stupně, že se vůbec nezabýval otázkou optimálního průběhu řízení, ani jednotlivými vlivy, které řízení zatížily. Žalobkyně zopakovala, že celková délka řízení byla podstatným způsobem zatížena zmatečným rozhodováním Městského soudu v Praze, který zapříčinil délku řízení cca 1,5 roku (od prvního rozsudku dne [datum] do druhého rozsudku dne [datum]), kdy jeho první rozsudek byl shledán nepřezkoumatelným. Žalobkyně dále uvedla, že v řízení byly zjištěny i průtahy v období od [datum] (vrácení spisu z odvolacího soudu) do [datum] (rozhodnutí o vrácení finančních prostředků žalobkyni) a od [datum] do [datum] (doručeno usnesení žalobkyni), které však soud I. stupně odmítl hodnotit. Žalobkyně nakonec konstatovala, že soud I. stupně zcela zjevně neporozuměl základu nároku, kterým je nesprávný úřední postup spočívající v nepřiměřené délce řízení. Nerozuměla proto úvaze soudu I. stupně s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu pod sp. zn. 30 Cdo 3310/2013, který se týká náhrady škody z nezákonného rozhodnutí a nikoliv kompenzace za nepřiměřenou délku řízení. Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek soudu I. stupně změnil, zavázal žalovanou nahradit žalobkyni přiměřené zadostiučinění, a dále aby zavázal žalovanou k náhradě nákladů řízení před oběma soudními instancemi. 10. Žalovaná napadla rozsudek soudu I. stupně ve výroku II. o nákladech řízení s odůvodněním, že v řízení před soudem I. stupně učinila 6 úkonů, náhrada jí však byla přiznána pouze za 4 úkony. Žalované náleží náhrada za vyjádření k žalobě, za přípravu na jednání dne [datum], za účast na jednání dne [datum] a [datum], sdělení k výzvě soudu ze dne [datum] a závěrečný návrh ze dne [datum]. Žalovaná navrhla, aby odvolací soud změnil napadený výrok II. rozsudku soudu I. stupně tak, že uloží žalobkyni povinnost zaplatit žalované náklady řízení ve výši [částka]. 11. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek soudu I. stupně, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř.), a poté dospěl k závěru, že odvolání nejsou důvodná. 12. Odvolací soud po přezkumu napadeného rozsudku konstatuje, že soud I. stupně postupoval správně, když při jednání dne [datum] provedl důkaz spisem Městského soudu v Praze, sp. zn. [spisová značka], z něhož zjistil podstatné skutečnosti týkající se zajištění finančních prostředků v celkové výši [částka] při domovní prohlídce v bytě obývaném podezřelým [jméno] [příjmení] a jeho přítelkyní [jméno] [příjmení] (žalobkyní) dne [datum], a vrácení části zajištěných peněžních prostředků ve výši [částka] žalobkyni dne [datum], o kterých při domovní prohlídce prohlásila, že jsou její. O průběhu celého trestního řízení pak nebylo mezi účastnicemi řízení sporu, když jej ve svých písemných podáních popis