91 CO 400/2021-264 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně zamítl žalobu, aby soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku [částka] (výrok I.), zastavil řízení do částky [částka] a částky [částka] (výrok II.) a uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalovanému na náhradu nákladů řízení částku [částka] k rukám JUDr. [jméno] [příjmení] [příjmení], advokátky, do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III.). 2. Rozhodl tak o žalobě, kterou se žalobkyně po žalovaném v konečném znění domáhala náhrady škody ve výši [částka] (původně žalobkyně požadovala zaplacení částky [částka], následně vzala žalobu částečně zpět co do zaplacení částky [částka] a zároveň žalobu rozšířila o částku [částka] a následně vzala opět žalobu částečně zpět co do zaplacení částky [částka]), která jí vznikla v souvislosti s podáním insolvenčního návrhu věřitelem žalobkyně společností [právnická osoba] za aktivní účasti žalovaného. Žalobkyně uvedla, že se jí nedostalo finančního plnění ze tří smluv o půjčce, které uzavřela se žalovaným, tato plnění byla poskytnuta známému žalovaného, Ing. [jméno] [příjmení] Tito měli na žalobkyni podpisy připravených smluv vylákat pod záminkou pouhého ručení pro případ, že by pan [příjmení] nebyl schopen půjčky žalovanému řádně splácet. 3. Soud I. stupně vyšel ze zjištění, že žalobkyně uzavřela se žalovaným tři smlouvy o půjčce, a to dne [datum], jejímž předmětem bylo plnění ve výši [částka], což bylo potvrzeno notářským zápisem NZ 35/ 2009, N 40/2009 z téhož dne, dále dne [datum] na částku [částka], což bylo potvrzeno notářským zápisem NZ 96/ 2009, N 110/2009 z téhož dne, a dne [datum] na částku [částka], což bylo potvrzeno notářským zápisem NZ 243/ 2010, N 288/2010 z téhož dne. Plnění ze smluv o půjčce ze dne [datum] ze dne [datum] bylo zajištěno zástavním právem zřízeným zástavními smlouvami ze dne [datum] ze dne [datum] na nemovitostech žalobkyně zapsaných na [list vlastnictví] pro katastrální území Nová Ves pod [obec], Katastrální úřad pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště Příbram. 4. Soud I. stupně dále zjistil, že rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 53 C 82/2011-88, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 91 Co 245/2014-131, byla žalobkyni (žalované v uvedené věci) uložena povinnost zaplatit žalující společnosti [právnická osoba] (právní nástupce [právnická osoba], resp. [právnická osoba]) částku [částka] s příslušenstvím a řízení bylo částečně zastaveno. 5. Soud I. stupně měl za zjištěné, že usnesením Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. MSPH 96 INS 19663/2011-A-49, byl zjištěn úpadek žalobkyně a bylo povoleno řešení úpadku oddlužením. Usnesením Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. MSPH 96 INS 19663/2011-B-50, bylo schváleno oddlužení žalobkyně plněním splátkového kalendáře věřitelům: 1) [právnická osoba], 2) Zdravotní pojišťovna ministerstva vnitra České republiky, 3) [ulice] správa sociálního zabezpečení, 4) Finanční úřad pro Středočeský kraj, 5) žalovaný [jméno] [příjmení], 6) JUDr. [jméno] [příjmení]. Usnesením Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. MSPH 96 INS 19663/2011-B-214, ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. MSPH 96 INS 19663/2011, 1 VSPH 1113/2019-B-225, byl udělen souhlas s vydáním výtěžku zpeněžení zajištěnému věřiteli [právnická osoba] ve výši [částka] a zajištěnému věřiteli [jméno] [příjmení] ve výši [částka]. Soudy vyšly ze závěru rozsudku Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. MSPH 196 ICm 2156/2013-112, dle něhož zajištěné pohledávky [jméno] [příjmení] byly řádně zjištěny. Po ukončení incidenčních sporů byla uspokojena pohledávka [jméno] [příjmení] splátkovým kalendářem v celkové výši [částka]. Usnesením Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. MSPH 96 INS 19663/2011-B-262, vzal soud na vědomí splnění oddlužení dlužnice Mgr. [jméno] [příjmení]. 6. Na podkladě těchto skutkových zjištění soud I. stupně uzavřel s odkazem na § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen„ o. z.“), § 37 odst. 1, § 40a, § 49a, § 100, § 101, § 106 odst. 1 a 2, § 420 a § 657 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen„ obč. zák.“), že žaloba není důvodná. 7. Nejprve soud I. stupně konstatoval, že dříve, než začal ve věci jednat, vzala žalobkyně žalobu částečně zpět, proto bylo řízení v rozsahu zpětvzetí o částkách [částka] a [částka] výrokem ad II. zastaveno. 8. Soud I. stupně poté uvedl, že požadavek žalobkyně na náhradu škody způsobené jí insolvenčním řízením, kterého se vedle žalovaného účastnilo dalších pět věřitelů, nesplňuje základní náležitosti pro vznik odpovědnosti žalovaného za tvrzenou škodu (tj. porušení právní povinnosti, škoda, způsobení škody, zavinění). Za porušení právní povinnosti nelze dle soudu I. stupně považovat úkon žalovaného, který do insolvenčního řízení přihlásil své zajištěné pohledávky za žalobkyní, které byly řádně zjištěny. 9. Soud I. stupně konstatoval, že neobstojí žalobkyní tvrzená příčinná souvislost mezi škodou a zaviněným protiprávním jednáním žalovaného spočívajícím v tom, že zatajil žalobkyni, že Ing. [příjmení] ani jemu dluhy nesplácí. Žalobkyně měla totiž za to, že tím, že finanční situaci Ing. [příjmení] žalobkyni oba zatajili, uvedli ji v omyl a žalovaný jako druhý věřitel inicioval insolvenční řízení, čímž vznikla žalobkyni škoda. 10. Soud I. stupně vyhodnotil, že smlouvy o půjčce, které žalobkyně uzavřela se žalovaným v letech [rok] a [rok], byly uzavřeny platně (svobodně a vážně). Uvedl, že vysokoškolsky vzdělané žalobkyni bylo nejméně od roku 2008 známo, že finanční situace Ing. [příjmení] není dobrá a že své finanční závazky neplní. Stejně jako insolvenční soud měl soud I. stupně za to, že je lhostejné, za jakým účelem (z jaké pohnutky) si žalobkyně prostředky půjčila, neboť peníze přijala a zavázala se k jejich vrácení, což neučinila. Soud I. stupně navíc uvedl, že s ohledem na námitku promlčení uplatněnou žalovaným, se žalobkyně po uplynutí tříleté promlčecí lhůty nemůže dovolávat relativní neplatnosti smluv o půjčce. Vzhledem k těmto skutečnostem se soud I. stupně nezabýval výpočtem škody a žalobu o zaplacení částky [částka] jako nedůvodnou zamítl. 11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud I. stupně s poukazem na § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), a přiznal úspěšnému žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši [částka], které spočívají v nákladech právního zastoupení, a to odměna advokáta za 2 úkony právní služby po [částka] z tarifní hodnoty [částka] podle § 7 a § 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), za převzetí zastoupení a vyjádření k žalobě, za 3 úkony právní služby po [částka] z tarifní hodnoty [částka] podle § 7 a § 11 odst. 1 písm. d) a g) advokátního tarifu, za vyjádření k rozšířenému žalobnímu návrhu a účast na jednání soudu dne [datum] od 13,00 hod. do 15.25 hod., hotové výlohy advokáta ve výši [částka] (5 x [částka]) dle § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu a 21 % DPH ve výši [částka]. 12. Soud I. stupně vysvětlil, že ačkoli si je vědom tíživé finanční situace žalobkyně, neshledal podmínky pro použití § 150 o. s. ř., neboť žalobkyně ponechala půjčky dlouhodobě nesplacené a tímto protiprávním postupem zkrátila žalovaného na jeho právech disponovat s určitou částí jeho finančních prostředků. Žalovaný se jako věřitel žalobkyně přihlásil se svoji zajištěnou pohledávkou do insolvenčního řízení, dostalo se mu však jen částečné úhrady dluhu. Soud I. stupně také nemohl přehlédnout, že žalobkyně v této chvíli dluží žalovanému náklady řízení z jiných soudních řízení. 13. Žalobkyně napadla rozsudek soudu I. stupně v části výroku ad I., kterým byla zamítnuta žaloba o zaplacení částky [částka], a ve výroku ad III. o nákladech řízení včasným a přípustným odvoláním. Uvedla, že zaplacení této částky jako náhrady škody se domáhala z toho důvodu, že žalovaný jako druhý věřitel spoluinicioval insolvenční řízení vůči žalobkyni. Pokud by tak neučinil, insolvenční řízení by se nekonalo a žalobkyni by škoda nevznikla. Soud I. stupně se však nesprávně domnívá, že insolvenční návrh může podat jediná osoba, pokud existuje jediný věřitel. Žalobkyně vytkla soudu I. stupně, že nezohlednil její vysvětlení, proč byl insolvenční návrh společností [právnická osoba] podán, tedy že si překupníci bankovních pohledávek mohli tyto pohledávky vůči spotřebitelům nejméně zdvojnásobit, neboť až do [datum] neměl dlužník právo účinně popřít zajištěné pohledávky. Žalovaný se k těmto nekalým praktikám společnosti [právnická osoba] připojil, jak vyplývá z insolvenčního návrhu ze dne [datum], v kterém je uvedeno, že žalovaný uvedl, že svoji pohledávku do insolvenčního řízení přihlásí. Dle žalobkyně žalovaný porušil podmínky předsmluvního jednání o půjčkách, když plnění vymáhal výhradně od žalo