91 CO 57/2022-104 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně částečně zastavil řízení ohledně částky [částka] spolu s 10 % úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení (výrok I.). Dále uložil žalovanému zaplatit žalobci [částka] spolu s 10 % úrokem z prodlení ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum] (výrok II.). Soud I. stupně zároveň zamítl žalobu ohledně částky [částka] spolu s 10 % úrokem z prodlení ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení (výrok III.). Žalované bylo dále uloženo zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši [částka] (výrok IV.). 2. Rozhodl tak o návrhu žalobce, který tvrdil, že mu vznikl nárok na náhradu nemajetkové újmy ve výši [částka] s příslušenstvím s odůvodněním, že byl účastníkem řízení vedeného před Okresním soudem v Ústí nad Labem pod sp. zn. 34 C 158/2014 o určení vlastnického práva k nemovitým věcem. Řízení trvalo přes šest let od okamžiku, kdy se žalobce dozvěděl o řízení dne [datum] až do skončení řízení odmítnutím odvolání dne [datum]. 3. Soud I. stupně ve věci uzavřel, že nárok žalobce je po právu, když posuzované řízení trvalo po dobu nepřiměřenou. Základní částka k odškodnění by dle ustálených kritérií byla ve výši [částka], přičemž soud I. stupně vyšel ze základní částky [částka] za rok řízení, za první dva roky částka poloviční, Základní částku soud I. stupně korigoval přiměřeným snížením, a to o 5 % s ohledem na procesní složitost věci a o dalších 5 % pro tři stupně soudní soustavy. 4. Proti rozsudku soudu I. stupně podal žalobce odvolání, v němž namítl nesprávnost závěrů soudu I. stupně. Žalobce namítl, že řízení pro něj mělo zvýšený význam a jeho nárok je dán v plném rozsahu. 5. Proti rozsudku soudu I. stupně podala odvolání také žalovaná, a to v rozsahu částky [částka] s příslušenstvím s tím, že soud I. stupně špatně vyčíslil základní částku odškodnění, když počátek řízení měl být stanoven až ode dne [datum]. 6. Odvolací soud postupoval podle § 214 odst. 3 o. s. ř. a o odvolání žalobce a žalované rozhodl, aniž by za tímto účelem nařizoval ústní jednání. Odvolací soud odvoláním napadený rozsudek soudu I. stupně přezkoumal podle § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. Po přezkoumání rozsudku a postupu soudu I. stupně dospěl odvolací soud k závěru, že odvolání žalobce je částečně důvodné a odvolání žalované důvodné není. 7. Odvolání žalobce proti výrokům I. a II. rozsudku soudu I. stupně bylo odmítnuto odvolacím soudem dle § 218 písm. b) o. s. ř., neboť žalobce není oprávněnou osobou k odvolání ohledně části rozhodnutí vydaného v jeho prospěch. 8. Odvolací soud dále shledal, že ve věci samé soud I. stupně provedl dokazování v potřebném rozsahu. Soud I. stupně také správně aplikoval dotčená ustanovení zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem. 9. Žalobce se domáhal náhrady nemajetkové újmy způsobené nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce řízení vedeného u Okresního soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 34 C 158/2014. Jde tedy o odpovědnost státu za škodu způsobenou žalobci nesprávným úředním postupem soudu - porušením povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě podle § 13 odst. 1 věta druhá z. č. 82/1998 Sb. Předpoklady odpovědnosti státu za škodu jsou v takovém případě následující: 1) nesprávný úřední postup v podobě porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě, 2) vznik škody či jiné újmy na straně poškozeného žalobce, 3) příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem (porušením uvedené povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě) a vznikem škody. V obecné rovině platí, že existence nemajetkové újmy se na straně poškozeného v případě porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě předpokládá. 10. Ke skutkovému základu věci lze shrnout, že dne [datum] byla [jméno] [příjmení] podána žaloba, směřující proti žalobci tohoto řízení. Soud sdělil katastrálnímu úřadu [datum] skutečnost, že byla podána žaloba na určení vlastnického práva k nemovitostem. Soud [datum] vyzval žalobce tohoto řízení jako žalovaného, aby se vyjádřil k připojené žalobě. Dne [datum] bylo konáno ve věci jednání, při kterém soud následně jednání odročil na [datum] za účelem pokračování v jednání a vyžádání konkurzního spisu Krajského soudu v Ústí nad Labem sp. zn. 27 K 1038/98. Dne 12. 2. 2018 soud jednání odročil na [datum] z důvodu opětovné žádosti o zaslání konkurzního spisu. Dne [datum] soud obdržel odpověď z Krajského soudu [obec] s tím, že spis momentálně nelze zapůjčit, protože tento je již zapůjčen u Krajského soudu v Ústí nad Labem ke sp. zn. 17 Co 430/2017. Dne 26. 3. 2018 požádal soud Krajský soud v Ústí nad Labem o zapůjčení spisu k jednání nařízenému dne [datum], alespoň 5 dnů před jednáním. Dne [datum] soud ve věci jednal a byl ve věci vyhlášen rozsudek, kterou byla žaloba, aby bylo určeno, že [jméno] [příjmení] je vlastníkem sporných nemovitostí, se zamítá. Rozsudek byl poté vyhotoven [datum] a rozeslán účastníkům s tím, že nabyl právní moci [datum]. Dne [datum] prováděl soud opravu rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 22. 5.2 018, kdy opravoval chybně uvedené jméno právní zástupkyně žalovaného a dne [datum] podal tehdejší žalobce proti rozsudku odvolání. Protože nedošlo k zaplacení soudního poplatku za odvolání, [datum] bylo řízení o odvolání žalobce zastaveno a rozhodnuto o náhradě nákladů řízení. Proti uvedenému rozhodnutí podal [datum] tehdejší žalobce odvolání s tím, že [datum] soudní poplatek za odvolání uhradil. Odvolací soud dne [datum] usnesení Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne [datum] potvrdil. Proti rozhodnutí podal žalobce [datum] dovolání. Dne [datum] byl spis předkládán Nejvyššímu soudu ČR v [obec] s dovoláním. Dne [datum] žádal Okresní soud v Ústí nad Labem o dočasné vrácení spisu zároveň s žádostí o součinnost, kdy požádal o sdělení, zda již bylo o dovolání rozhodnuto. Poté bylo dovolání odmítnuto dne [datum]. 11. Odvolací soud se tedy ztotožňuje se závěrem soudu I. stupně o době řízení, za níž náleží žalobkyni odškodnění. Pokud jde o počátek doby, po níž trval stav nejistoty žalobce ohledně posuzovaného soudního řízení, rovněž i odvolací soud počítá délku řízení ode dne [datum], kdy do veřejného rejstříku byla zapsána poznámka svědčící o vedení posuzovaného řízení u nemovitosti evidované pro žalobce. Od tohoto okamžiku bylo žalobci rozhodně posuzované řízení známé a ovlivňovalo jeho život, byť listiny v řízení samotném byly žalobci doručovány později. Obdobně je délka posuzovaného řízení ohraničena, pokud jde o konec délky řízení již odmítnutím dovolání, kdy bylo řízení ve vztahu k žalobci fakticky ukončeno a již se nezapočítává doba, po kterou byla vyřizována dále žádost druhého z účastníků o vrácení soudního poplatku. 12. Odvolací soud tak uzavřel, že základní částku odškodnění ve výši [částka] soud I. stupně vyčíslil správně. Na tuto částku žalovaná nesporně plnila v průběhu řízení plněním v rozsahu [částka]. 13. S poukazem na ustanovení § 13 odst. 1, 2 zák. č. 82/1991 Sb. délku trvání řízení lze hodnotit jako nepřiměřenou, tedy jako nesprávný úřední postup v podobě porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. 14. Podle ustanovení § 31a odst. 1, 2, 3 z. č. 82/1998 Sb. bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. V případě, že nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle ustanovení § 13 odst. 1 věty druhé a třetí tohoto zákona, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného. 15. Při posouzení výše zadostiučinění postupoval soud I. stupně při výpočtu základní částky v souladu se Stanoviskem občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu sp. zn. Cpjn [číslo], ve kterém vymezil, jaká kritéria je nutno vzít v úvahu při posouzení přiměřenosti celkové doby řízení, jak postupovat při stanovení formy a výše přiměřeného zadostiučinění ve smyslu § 31a odst. 3 zákona a jak posuzovat výši zadostiučinění v řízení, která ještě nebyla pravomocně skončena. Nejvyšší soud dospěl k