91 CO 62/2022-261 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem uložil soud I. stupně žalované povinnost zaplatit žalobci [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.) a uložil žalované a vedlejšímu účastníkovi na straně žalované povinnost zaplatit žalobci společně a nerozdílně náhradu nákladů řízení ve výši [částka] k rukám právního zástupce žalobce [příjmení] [jméno] [příjmení], advokáta, do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.). Rozhodl tak již podruhé o žalobě, kterou se žalobce po žalované domáhal náhrady nemajetkové újmy ve výši [částka] s příslušenstvím za nesprávný úřední postup v řízení zahájeném dne [datum] u Úřadu práce – krajské pobočky [obec] na základě žádosti žalobce o poskytnutí informace a skončeném dne [datum] doručením požadovaných informací žalobci. Řízení trvalo 4 roky, 5 měsíců a 18 dnů a došlo v něm k průtahům. 2. Předchozí rozsudek soudu I. stupně ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 41 C 190/2018-128, byl zrušen usnesením Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 91 Co 49/2021-173, v němž odvolací soud s poukazem na nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. II. ÚS 570/20, konstatoval, že na posuzované řízení dopadá čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a že vznik nemajetkové újmy je v případě porušení práva žalobce na projednání věci v přiměřené lhůtě presumován. Odvolací soud soudu I. stupně uložil, aby se zabýval tím, zda v namítaném správním řízení a v navazujících soudních řízeních správních došlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícího v nepřiměřené délce řízení (tato řízení měl soud I. stupně posuzovat v souladu se závěry Ústavního soudu obsaženými v odst. 17. nálezu ze dne [datum], sp. zn. II. ÚS 570/20, jako řízení jediné, přičemž otázku přiměřenosti délky řízení není možné zodpovědět pouhým posouzením toho, zda v daném řízení byly dodrženy zákonné lhůty - odst. 38. nálezu), zda žalovaná domněnku vzniku nemajetkové újmy v případě existence nesprávného úředního postupu úspěšně vyvrací, popř. zda žalobci náleží zadostiučinění za nemajetkovou újmu a v jaké formě či výši. 3. Soud I. stupně vyšel ze zjištění, že žalobce požádal dne [datum] Úřad práce ČR - krajskou pobočku v [obec] o kopie všech rozhodnutí o předběžných opatřeních a návrhů ze dne [datum]. Úřad práce odmítl informace poskytnout rozhodnutím ze dne [datum rozhodnutí], č. j. MPSV- UP/38015/13, které bylo k odvolání žalobce potvrzeno rozhodnutím Ministerstva práce a sociálních věcí ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 2013/41720-112. Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], bylo citované rozhodnutí ministerstva zrušeno. Na základě žaloby žalobce ze dne [datum] bylo rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], zrušeno rozhodnutí Ministerstva práce a sociálních věcí ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 2014/24361-331, kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno rozhodnutí Úřadu práce ČR - krajské pobočky v [obec] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. MPSV- UP/38015/13, kterým nebylo jeho žádosti ze dne [datum] vyhověno, a věc byla vrácena ministerstvu k dalšímu řízení. Dopisem ze dne 10. 8. 2017, č. j. VI [číslo] 2019 2010, doručeným žalobci dne [datum], sdělil ředitel Úřadu práce - krajské pobočky v [obec] žalobci k jeho žádosti o poskytnutí informace ze dne [datum], že dne [datum] byl podán jeden návrh na vydání předběžného opatření a žalobci byla zaslána anonymizovaná verze odpovědi na žádost o vydání předběžného opatření třetí osobě datovaná dnem [datum], jíž nebylo žádosti o vydání předběžného opatření vyhověno. Uvedený návrh podal [jméno] [příjmení], bratr žalobce, kterým žádal o obnovení vyplácení příspěvku na péči v III. stupni a doplacení nevyplacených příspěvků podle § 14 odst. 5 zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách. Shodná informace byla žalobci sdělena sdělením Úřadu práce ČR - krajská pobočka v [obec] ze dne [datum]. Dne [datum] vydal Úřad práce ČR – krajská pobočka v [obec] rozhodnutí o částečném odmítnutí žádosti žalobce. 4. Soud I. stupně dále zjistil, že žalobce na svém blogu na internetových stránkách [webová adresa] law.harvard.edu/chovanec publikuje články týkající se výkonu státní správy v České republice. [příjmení] jiné zveřejnil článek s názvem„ [jméno] byl první aneb [příjmení] se musí učit od [jméno]“, dále seznam složení rozkladové komise Ministerstva práce a sociálních věcí v období let 2010 – 2011, článek„ Svoboda tisku, legálnost…“ týkající se rozsudku Vrchního soudu a státního zastupitelství, článek„ Doopravdy žádné žaloby o informace na MPSV?“, v němž žalobce sdělil, že ve výroční zprávě Ministerstva práce a sociálních věcí o poskytování informací za rok [rok] se uvádí, že ministerstvu nevznikly žádné náklady za žaloby ve věcech o informace, až na to, že žalobci zaplatili v součtu pěticifernou částku za náklady jeho soudních řízení proti ministerstvu a mnohem více ještě přijde. 5. Soud I. stupně nakonec zjistil, že žalobce vyzval žalovanou k uspokojení žalobou uplatněného nároku na přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou mu nesprávným úředním postupem žádostí ze dne [datum]. Sdělením ze dne [datum], doručeným žalobci dne [datum], byl jeho nárok odmítnut. 6. Na podkladě těchto skutkových zjištění soud I. stupně uzavřel s odkazem na § 5 písm. b), § 13 odst. 1, § 14 odst. 1 a § 31a zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), v platném znění (dále i jen„ OdpŠk“), že žaloba je důvodná. 7. Soud I. stupně konstatoval, že v namítaném správním řízení a navazujícím soudním řízení správním, které soud I. stupně posuzoval jako jeden celek, bylo rozhodováno ve věci základního práva žalobce na informace podle čl. 17 Listiny základních práv a svobod a žalobce tak měl právo na projednání jeho žádosti bez zbytečných průtahů podle čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Toto právo žalobce bylo porušeno, neboť řízení trvalo nepřiměřeně dlouhou dobu, když od podání žádosti žalobce o informace dne [datum] do poskytnutí informace dne [datum] uplynula doba zcela zjevně nepřiměřená, a to zejména při poměření toho, že odpověď spočívala ve sdělení, že se jednalo o jediný návrh na vydání předběžného opatření. Poskytnutí informace žalovanou žalobci nebránila žádná rozhodná překážka a poskytnutí informace nebylo nikterak složité. V posuzovaném řízení, které trvalo 4 roky, 5 měsíců a 18 dnů, tak došlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícího v jeho nepřiměřené délce ve smyslu § 5 písm. b) a § 13 odst. 1 věty první a druhé OdpŠk 8. Soud I. stupně dovodil, že v projednávaném případě lze aplikovat stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne [datum], Cpjn 206/2010, uveřejněné pod [číslo] [rok] Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále i jen„ Stanovisko“), když vznik nemajetkové újmy v osobnostní sféře žalobce, tedy to, že již nepřiměřená délka řízení znamenala pro žalobce újmu, je presumován. Soud I. stupně dospěl k závěru, že žalovaná domněnku vzniku nemajetkové újmy nevyvrátila, když v tomto směru zůstala procesně nečinná (nebyly tvrzeny, tím méně prokázány žádné skutkové okolnosti, které by vyvracely existenci nemajetkové újmy). 9. Soud I. stupně vyšel z toho, že žalobce průtahy v období od [datum] do [datum] a celkovou délku řízení nikterak nezavinil, nejednalo se o věc právně či skutkově složitou, naopak se jednalo o věc v zásadě jednoduchou, přesto se žalobci dostalo vyřízení jeho žádosti až po 4,5 letech a to poté, kdy byla rozhodnutí vydaná správními orgány shledána v soudním řízení nezákonnými. Soud I. stupně měl proto požadované zvýšení základní výše peněžité náhrady nemajetkové újmy o 20 % za přiměřené. Předmětné řízení mělo pro žalobce dle soudu I. stupně zvýšený význam, neboť žalobce prostřednictvím svého blogu publikuje články týkající se činnosti orgánů státní správy a předmětný návrh se týkal osoby žalobci blízké, jeho bratra. 10. Soud I. stupně měl za to, že konstatování porušení práva žalobce na projednání věci v přiměřené lhůtě se nejeví dostačující s ohledem na délku řízení a popsané okolnosti jeho průběhu (včetně zrušení správních rozhodnutí pro nezákonnost). Žalobci dle soudu I. stupně náleží požadované zadostiučinění ve výši [částka], když žalobce správně vycházel z rozmezí základní částky [částka] – [částka], konkrétně z částky [částka] za rok, kterou soud I. stupně shledal odpovídající okolnostem případu. Žalobci náleží za první dva roky řízení 2 x [částka], za další dva roky 2 x [částka], za dalších osm měsíců 8 x [částka] a za 18 dní částka [částka]. Soud I. stupně uvedl, že žalobce zjevně vycházel z částky [částka] za celý měsíc, soud I. stupně mu tuto částku přiznal, když zdůraznil, že doba předmětného řízení byla skutečně excesivně nepřiměřená a požadovaná kompenzace se jeví zcela odpovídající. 11. Soud I.