98 C 270/2020-237 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalovanému povinnost přispívat na výživu žalobce částkou 5 000 Kč splatnou 15. dne v měsíci předem k rukám žalobce od (datum) (výrok I.), rozhodl, že nedoplatek na výživném tímto rozsudkem zvýšeném za období od (datum) do (datum) je žalovaný povinen splácet v pravidelných měsíčních splátkách po 3 000 Kč spolu s běžným výživným s tím, že tím se mění rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], který nabyl právní moci (datum) (výrok II.), zamítl žalobu, aby žalovaný byl povinen přispívat na výživu žalobce o dalších 1 000 Kč od (datum) (výrok III.) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení (výrok IV.). 2. Soud prvního stupně takto rozhodl o žalobě podané dne (datum), kterou se žalobce domáhal, aby od (datum) bylo zvýšeno výživné hrazené žalovaným ve výši 3 000 Kč měsíčně na částku 6 000 Kč měsíčně. Tvrdil, že vyživovací povinnost žalovaného, který je jeho otcem, byla naposledy upravena rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] v době, kdy navštěvoval gymnázium. Uvedl, že nyní studuje (anonymizováno 5 slov) a žije ve společné domácnosti s matkou a sestrou, která rovněž studuje vysokou školu. Žalovaný nad rámec stanoveného výživného nehradí ničeho. 3. Žalovaný se žalobou nesouhlasil a navrhoval, aby byla zamítnuta. 4. Soud prvního stupně po provedeném dokazování vyšel zejména ze zjištění, že vyživovací povinnost žalovaného k žalobci byla naposledy upravena rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], kterým byla žalovanému uložena povinnost platit žalobci výživné ve výši 3 000 Kč měsíčně. Soud tehdy vyšel z příjmu matky žalobce ve výši 27 000 Kč měsíčně a z příjmu žalovaného ve výši výdělku 10 393 Kč měsíčně, respektive cestovních náhrad ve výši 8 000 Kč až 9 650 Kč měsíčně. Žalobce je ve školním roce 2021 2022 studentem (anonymizováno 5 slov). Žije ve společné domácnosti se svou matkou a sestrou. Matka žalobce hradí náklady na bydlení a hypotéku. Je zaměstnána u (právnická osoba) a její čistá mzda v roce (rok) činila 34 600 Kč měsíčně. Matka žalobce a sestra žalobce jsou spoluvlastníky rodinného domu v obci a v (katastrální uzemí). Žalobce není vlastníkem a ani spoluvlastníkem nemovitosti, nevlastní motorové vozidlo, nepobírá žádné sociální dávky. Žalovaný je vlastníkem domu (adresa) a pozemků parc. (číslo) parc. (číslo) parc. (číslo) parc. (číslo) v (katastrální uzemí), (územní celek). Vlastní osobní motorové vozidlo a přívěs k motorovému vozidlu. Nepobírá žádné sociální dávky. Je zaměstnaný, roce (rok) činila jeho průměrná mzda 15 628 Kč měsíčně a cestovní náhrady za leden 18 285 Kč, v roce (rok) měl průměrnou mzdu 14 207 Kč měsíčně a cestovní náhrady od 17 092 Kč do 47 089 Kč měsíčně, v roce (rok) pobíral průměrná mzdu 11 321 Kč měsíčně a cestovní náhrady od 20 212 Kč do 37 395 Kč měsíčně, v roce (rok) činila jeho průměrná mzda 12 429 Kč a cestovní náhrady od 10 558 Kč do 47 213 Kč měsíčně a v roce (rok) pobíral průměrnou mzdu 13 298 Kč a cestovní náhrady od 20 001 Kč do 43 643 Kč měsíčně. Od (datum) žalovaný z důvodu pracovní neschopnosti pobírá dávky v nemoci, přičemž (datum) byl ošetřen pro onemocnění (anonymizováno), které jej limituje ve výkonu jeho zaměstnání řidiče kamionu. Rodiče žalovaného jsou starobní důchodci a pobírají starobní důchod ve výši 15 824 Kč a 14 835 Kč měsíčně. 5. Zjištěný skutkový stav hodnotil soud prvního stupně po právní stránce dle § 911 a § 913 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Vzal v úvahu, že žalobce se denním studiem 2. ročníku vysoké škody připravuje na své budoucí povolání, a proto není schopen si vlastní prací opatřit finanční prostředky na život. Zohlednil odůvodněně potřeby žalobce sloužící k jeho materiálnímu zabezpečení, bydlení i studiu a uzavřel, že komplexní náklady na život žalobce, a to včetně bydlení s internetovým připojením v (obec) v dosahu městské hromadné dopravy činí nejméně 10 000 Kč měsíčně. Vzal v úvahu, že příjem matky žalobce ve výši cca 34 660 Kč měsíčně a konstatoval, že matka žalobce plní svou vyživovací povinnost k žalobci přiměřeně svou osobní péčí a především zajišťováním společného bydlení a společné domácnosti. Při hodnocení majetkových poměrů žalovaného – otce žalobce vyšel z toho, že jeho měsíční příjem v období od roku (rok) do roku (rok) obvykle přesahoval 34 000 Kč a je tak o dost vyšší než příjem, ze kterého vycházel soud v době poslední úpravy jeho vyživovací povinnosti. Současně soud prvního stupně zohlednil, že manželka žalovaného nepracuje a náklady na bydlení mu z jedné třetiny platí zestárlí rodiče. Zdůraznil přitom, že provedeným dokazováním bylo vyvráceno tvrzení žalovaného, že by jeho manželka celodenně pečovala o jeho rodiče, a proto pobírala sociální dávky. Dovozoval, že žalovaný musel mít úspory, když v roce (rok) zkolaudoval zděný domek včetně bazénu. Zdůraznil, že žalovaná má finanční a materiální zázemí, které mu dovoluje žít radostný život na dobré materiální úrovni. K námitkám žalovaného ohledně zdravotních obtíží v souvislosti s poklesem víčka, poukázal na to, že dle lékařské zprávy se zdravotní stav žalovaného již po měsíci zlepšil, přičemž vzhledem k silnému rodinnému a finančnímu zázemí se nemůže pracovní neschopnost žalobce v řádech měsíců nijak odrazit na jeho schopnosti platit žalobci výživné. Na základě uvedeného dospěl k závěru, že na straně žalobce došlo ke změně poměrů, která opodstatňuje zvýšení výživného, přičemž za odpovídající potřebám žalobce a možnostem a schopnostem žalovaného považoval výživné ve výši 5 000 Kč měsíčně. Počátek povinnosti žalovaného platit zvýšené výživné odvíjel v souladu s žalobním požadavkem žalobce od jeho nástupu na vysokou školu, tj. ode dne (datum) O náhradě nákladů řízení rozhodl soud prvního stupně s poukazem na § 142 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. 6. Proti rozsudku soudu prvního stupně podal žalovaný odvolání. Odvolání směřoval do všech výroků napadeného rozsudku. Namítal, že rozhodnutí soudu prvního stupně se v některých bodech nezakládá na pravdě a neodpovídá skutečnosti. Odmítl, že by v řízení před soudem prvního stupně zkreslil svou finanční situaci. Vysvětlil, že zděný zahradní domek s betonovým základem jsou ve skutečnosti čtyři stavební plechové buňky, které zakoupil v roce (rok), sešrouboval a vybudoval v nich bydlení pro své rodiče. Zpochybnil závěr soudu prvního stupně o tom, že jeho rodiče jsou postiženi normálními stařeckými nemocemi a poukázal na to, že jeho otec je osobou s těžkým funkčním postižením pohyblivosti a orientace a byl mu přiznán II. stupeň závislosti. Uvedl, že o otce se stará jeho manželka (jméno) (příjmení), neboť vyhodnotili, že takový způsob péče bude lepší pro otce i pro ně, než kdyby platili služby sociální pracovnice. Vytýkal soudu prvního stupně, že opomenul skutečnost, že musí hradit náklady na elektrický proud, vodu i plyn, i když nebydlí v (obec). Uvedl, že po rozvodu manželství s matkou žalobce se snažil o kontakt se žalobcem, nyní je jeho vztah se žalobcem takový, že jej žalobce ani nepozdraví, ve výhružných dopisech ohledně výživného mu vyká, vídají se jen u soudu. Dále zdůraznil, že nesprávnost napadeného rozhodnutí spatřuje předně v tom, že soud prvního stupně vycházel z jeho majetkových poměrů a výdělkových možností bez přihlédnutí k jeho nepříznivému zdravotnímu stavu. Uvedl, že trpí nemocí (anonymizována dvě slova), která jej v možnosti vykonávat povolání řidiče kamionu výrazně omezuje. Poukázal na to, že musí častěji odpočívat, a tudíž není schopen pracovat pravidelně a jeho měsíční příjem se mění v závislosti na jeho aktuálním zdravotním stavu. Za pochybení soudu prvního stupně označil to, že při rozhodování o výši výživného zohlednil nejen jeho pracovní výdělek, ale také výši cestovních náhrad, které jsou určeny k hrazení jeho cestovních nákladů a nákladů na stravování během pracovních cest. Dále požádal, aby bylo při rozhodování o výživném přihlédnuto k tomu, že od dubna (rok) se změnila životní a finanční situace jeho rodiny, neboť pečují o dvě nezletilé děvčata z Ukrajiny, dcery bratra jeho manželky, které z důvodu válečného konfliktu musely opustit svůj domov ve městě (anonymizováno). Ze všech uvedených důvodů žalovaný navrhl, aby odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu co do požadavku na výživné ve výši 2 000 Kč měsíčně zamítne a uloží mu povinnost hradit žalobci výživné ve výši 4 000 Kč měsíčně s tím, že dlužné výživné zaplatit ve splátkách po 1 000 Kč měsíčně. 7. Žalobce ve vyjádření k odvolání vyjádřil nesouhlas s odvolací argumentací žalovaného. Poukázal na to, že soud prvního stupně se v napadeném rozsudku dostatečně vypořádal s majetkovou, rodinnou i sociální situací žalovaného. Za irelevantní pro danou věc označil v kontextu s hrubými výroky žalovaného o početí žalobce jeho