53 CO 30/2023-107 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu na uložení povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku 19 688 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od [datum] do zaplacení (výrok I.) a rozhodl, že žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 18 634 Kč (výrok II.). 2. Rozhodl tak o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala úhrady majetkové újmy, která jí vznikla v důsledku jednání žalované s tvrzením, že žalobkyně a žalovaná uzavřely smlouvu o zájezdu [číslo] (dále jen„ Smlouva“) s termínem konání od [datum] do [datum], přičemž žalobkyně od této smlouvy odstoupila. 3. Soud prvního stupně na podkladě nesporných tvrzení a provedených důkazů dospěl ke skutkovým zjištěním, která podrobně popsal v bodě 9. odůvodnění rozsudku, aby následně dospěl ke skutkovému závěru, že mezi stranami byla uzavřena Smlouva, jejíž součástí jsou Všeobecné obchodní podmínky (dále jen„ VSP“) účinné od 6. 4. 2021, a že žalobkyně dne [datum] od smlouvy odstoupila. Žalobkyně neprokázala, že dne [datum] uplatnila svůj požadavek na změnu zájezdu, pročež nebyla logicky prokázána ani časová prodleva s vyřízením této změny. Rovněž neprokázala tvrzení, že ze strany žalované byl požadován doplatek za změnu zájezdu. Z letáčku změna zájezdu zdarma a z aktuálních VSP vyplynulo, že změnou zájezdu bylo míněno, že dojde zdarma k provedení administrativní změny a nebyla tím myšlena sleva z nové ceny zájezdu. Podle VSP stejně jako webových stránek (letáček) nemá tato změna vliv na rozdíl v cenách nebo na povinnost uhradit doplatek. Z katalogu pak vyplynulo, že již 10 let je tato nabídka žalovanou poskytována, taková je praxe cestovní kanceláře a nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by si to jakýkoli jiný spotřebitel vykládal jinak. Konkrétní inzerovanou výhodou, kterou zákazníci získali na základě nabídky„ Léto [rok] – změna zájezdu zdarma“ (dále jen„ nabídka změny zájezdu“), byla možnost změny smlouvy o zájezdu do 7 dnů před plánovaným zahájením zájezdu oproti standardním 45 dnům podle 7.1 VSP. Navíc zákazník, který splňoval podmínky nabídky změny zájezdu zdarma, nebyl povinen platit poplatek za administraci této změny. Žalovaná byla schopna a připravena zájezd poskytnout, zájezd se konal. Odvolací soud na tato skutková zjištění odkazuje. 4. Prvostupňový soud po citaci § 2533, § 2535 odst. 1, § 2536 odst. 1 o. z., a s přihlédnutím k § 4 odst. 3 zákona č. 634/92 Sb., o ochraně spotřebitele, uzavřel, že chování žalované nelze hodnotit jako nekalou praktiku podle zákona o ochraně spotřebitele jen proto, že byl žalovanou požadován doplatek ve výši 20 000 Kč za zájezd v jiném termínu a do jiného hotelu. Z VSP vyplynulo, že nárok na odstupné ve výši 80 % ceny zájezdu lze požadovat, pokud dojde k odstoupení od zájezdu ze strany cestujícího z důvodů na straně cestujícího 14 až 5 dnů před zahájením zájezdu. Žalobkyně odstoupila pouhých 5 dní před konáním zájezdu. Žalovaná doložila, že zájezd se konat mohl, a také že nedošlo k přeprodání zájezdu dalším osobám. Na straně žalované tak nedošlo k žádným úsporám. Dospěl k závěru, že žalobkyně nemohla odstoupit podle § 2535 o. z., když nedoložila žádné důkazy, že by na straně žalované nastaly okolnosti, pro které by žalovaná nebyla schopna plnit nasmlouvané závazky. Žalobkyně tak odstoupila podle § 2533 o. z. z důvodů plně na její straně, přičemž sankcí za toto odstoupení je požadované storno. Nárok na odstupné přitom vyplývá z č.l. 6 .2.2 VSP, a představuje 80 % ceny zájezdu. O náhradě nákladů řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. 5. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně odvolání. Namítala, že splňovala podmínky pro možnost změny smlouvy o zájezdu zdarma v souladu s reklamní nabídkou změny zájezdu. Nebyla-li změna žalobkyni umožněna, resp. poptávaná změna zájezdu byla žalobkyni nabídnuta za doplatek ve výši 20 000 Kč, má nárok na náhradu majetkové újmy, neboť jednání žalované představuje zakázanou nekalou obchodní praktiku ve smyslu § 4 odst. 3 zákona o ochraně spotřebitele. Zdůraznila, že změna zájezdu se týkala toliko změny termínu zájezdu, nikoliv změny hotelu. Soud prvního stupně se navíc nijak nevypořádal s jejím tvrzením, že náklady na poptávanou změnu neodpovídají nákladům, které požadovala žalovaná. Poukázala na závěry rozsudku Evropského soudního dvora ve věci C -428/11. Soud prvního stupně se nevypořádal ani s návrhy na dokazování (výpis hovorů žalobkyně za specifikované období, návrh na učinění podnětu ČOI k prošetřením inzerce žalované, výslech pracovnice žalované, která nabídku změny zájezdu učinila). Žalobkyně poukázala i na to, že se jí nedostalo žádného poučení ve smyslu § 118a o. s. ř. Účtované odstupné je i zcela nepřiměřené, tedy v rozporu s kogentním § 2533 odst. 2 o. z. Z provedeného dokazování (faktura od letecké [právnická osoba] a faktura za hotel) pak nelze učinit skutkový závěr, že k přeprodání zájezdu dalším osobám nedošlo. Žalovaná výši odstupného nedoložila, pročež neexistuje spravedlivý důvod pro účtování odstupného ve výši 19 688 Kč. Navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil, nebo jej změnil a žalobě v plném rozsahu vyhověl. 6. Žalovaná ve vyjádření k odvolání uvedla, že žalobkyně předně neprokázala, že dne [datum] uplatnila požadavek na změnu zájezdu, nebyla tak ani prokázána časová prodleva s vyřízením této změny, a tedy tvrzená časová tíseň. Stejně tak neprokázala, že byl žalovanou od žalobkyně požadován jakýkoliv doplatek. I kdyby však žalobkyně žádala o změnu zájezdu a žalovaná požadovala doplatek nějaké částky, nepostupovala by v rozporu s právními předpisy. Poukázala na celý text nabídky změny zájezdu, v němž je výslovně uvedeno, že výhoda změna zdarma nemá vliv na povinnost zákazníka doplatit rozdíl v ceně za zájezd dle původně sjednané smlouvy o zájezdu a dle změněné smlouvy o zájezdu. Úvahy žalobkyně jsou zcela v rozporu s textem nabídky i elementární logikou. Žalovaná inzerovala změnu zájezdu zdarma, tedy proces změny (činnost směřující ke změně z jednoho zájezdu za druhý). Tento proces, jak vyplývá z VSP, je standardně zpoplatněn. Žalovaná se tak nikdy nedopustila jednání, které lze hodnotit jako nekalou obchodní praktiku ve smyslu § 4 odst. 3 zákona o ochraně spotřebitele. Žalovaná dále zdůrazňuje, že nikdy netvrdila ani nevyčíslila náklady na změnu zájezdu. Navíc toto tvrzení žalobkyně bylo učiněno až po koncentraci řízení. K neprovedeným důkazům zdůrazňuje, že žalobkyně na jednání dne [datum] uvedla, že na provedení důkazu výpisy od [anonymizováno] již netrvá. Názory ČOI nejsou soudy vázány a návrh na výslech pracovnice žalované je neurčitý. K námitce nepřiměřené výše odstupného zdůrazňuje, že je v souladu s § 2533 o. z., a navíc je v cestovním ruchu standardem. Žalobkyně prokazatelně odstoupila od zájezdu 5 dní před jeho konáním a pro žalovanou bylo objektivně nemožné zájezd přeprodat. Úvahy žalobkyně o stornování jsou irelevantní a nelogické, jelikož žalovaná je vázána svými smluvními závazky. Navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek potvrdil a přiznal jí náhradu nákladů řízení. 7. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 a § 212a o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné. Odvolací soud nepřistoupil k doplnění dokazování, neboť návrhy žalobkyně nepovažoval za rozhodné pro posouzení věci. 8. Podle § 2533 odst. 1 o. z., ve znění novely č. 111/2018 Sb., účinné od 1. 7. 2018, může zákazník před zahájením zájezdu od smlouvy odstoupit vždy, avšak pořadatel jen tehdy, byl-li zájezd zrušen, anebo porušil-li zákazník svou povinnost. 9. Podle odstavce druhého téhož ustanovení je-li ujednáno odstupné, musí být jeho výše přiměřená. Přiměřenost odstupného se odvíjí od doby mezi okamžikem odstoupení od smlouvy a okamžikem zahájení zájezdu s ohledem na očekávané úspory nákladů a na příjmy z náhradního využití služeb cestovního ruchu. Není-li ujednáno odstupné, odpovídá jeho výše ceně zájezdu snížené o úspory nákladů a o příjmy z náhradního využití služeb cestovního ruchu. Na žádost zákazníka pořadatel výši odstupného odůvodní. 10. Podle § 2535 o. z. má zákazník právo odstoupit od smlouvy před zahájením zájezdu bez zaplacení odstupného, jestliže v místě určení cesty nebo pobytu nebo jeho bezprostředním okolí nastaly nevyhnutelné a mimořádné okolnosti, které mají významný dopad na poskytování zájezdu nebo na přepravu osob do místa určení cesty nebo pobytu. V takovém případě má zákazník právo na vrácení veškerých uhrazených plateb za zájezd, nemá však právo na náhradu škody. Zde je třeba pouze uvést, že soud prvního stupně citoval v napadeném rozsudku § 2535 a rovněž i § 2536 odst. 1 o. z. v nesprávném znění, tj. před účinností shora citované novely. 11. Mezi účastníky nebyl spor o uzavření smlouvy o zájezdu podle § 2521 o. z., s termínem konání od dne [datum] do [datum], od které žalobkyně dne [datum] odstoupila. Sporným zůstalo, zda žalobkyni náleží právo na vrácení veškerých uhrazených plateb za zájezd, tedy právo na odstoupení od smlouvy bez placení odstupného, resp. zda se ž