67 TO 324/2023-157 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem byl obžalovaný [jméno] [příjmení] uznán vinným přečinem ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst.1 tr. zákoníku v jednočinném souběhu se zločinem podplacení podle § 332 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku, jehož se měl dopustit tím, že <i>„ Přesto, že před jízdou požil alkoholické nápoje, nejméně v době od 19:49 hodin do 19:53 hodin dne [datum] v ulici [ulice], [obec a číslo], řídil motorové vozidlo Škoda Kodiaq, [registrační značka], přičemž lékařským vyšetřením spojeným s odběrem moči [datum] v 00:55 hodin byla zjištěna hladina 3,31 g etanolu, a poté, co na výzvu hlídky Policie ČR zastavil vozidlo, zakročující policisté zjistili, že z interiéru vozidla, ve kterém seděl pouze obviněný, je silně cítit zápach alkoholu a řidičova koordinace pohybu vykazovala ovlivnění alkoholem, přičemž následně na úkony příslušníků hlídky Policie České republiky pprap. [jméno] [jméno] a pprap. [jméno] [příjmení] při výkonu jejich pravomoci reagoval zejména slovy„ domluvíme se" a„ kluci, já vám dám peníze", přičemž se snažil předat policistovi [jméno] [jméno] finanční hotovost 1.000 Kč se zřejmým záměrem, aby policisté nedokončili prováděné úkony služebního zákroku a nechali obviněného [příjmení] odjet, a aby jej případně policisté odvezli domů i s jeho vozidlem, a to za příslib„ že jím dá ještě víc.“</i> 2. Za tento přečin byl obžalovanému uložen podle § 332 odst. 2 tr. zákoníku ve spojení s § 43 odst. 1 tr. zákoníku úhrnný trest odnětí svobody v trvání 20 měsíců, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 36 měsíců. Podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl obžalovanému dále uložen trest propadnutí věci, a to 1 000 Kč, a podle § 73 odst. 1 tr. zákoníku trest zákazu činnosti, a to trest zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu 36 měsíců. 3. Obžalovaný podal proti tomuto rozsudku v zákonné lhůtě prostřednictvím svého obhájce odvolání, a to co do výroku o trestu. Přesto v prvé řadě v odvolání namítá, že při hlavním líčení byl mimo jiné proveden důkaz čtením znaleckého posudku z odvětví psychiatrie, avšak v odůvodnění napadeného rozsudku nejsou v rozporu s ustanovením § 125 odst. 1 tr. řádu konstatována žádná skutková zjištění z tohoto důkazu vyplývající. Podle obžalovaného totiž ze znaleckého posudku plyne, že hlavní příčinou jeho protiprávního jednání bylo významné ovlivnění alkoholem a celkové psychické rozpoložení, přičemž občanská a trestněprávní minulost obžalovaného nesvědčí pro sklony k řešení obdobných situací uplácením úředních osob. Dále má obžalovaný za to, že soud prvního stupně přesvědčivě nezdůvodnil, resp. správně neposoudil vzájemný vztah povahy a závažnosti trestného činu z hlediska významu konkrétního chráněného zájmu. Výměra uloženého podmíněného trestu odnětí svobody a trestu zákazu činnosti pak podle obžalovaného dostatečně nereflektuje jeho postoj v celém průběhu trestního řízení, neboť spolupracoval s orgány činnými v trestním řízení, v průběhu přípravného řízení učinil návrh na zahájení jednání o dohodě a trestu, který zopakoval v řízení před soudem, a následně učinil prohlášení viny. Upozorňuje na svou bezúhonnost a je přesvědčen, že je na místě uložení trestu odnětí svobody na samé dolní hranici trestní sazby, tedy v trvání 12 měsíců, jehož výkon bude odložen na zkušební dobu v trvání 24 měsíců. Ve vztahu k trestu zákazu řízení motorových vozidel uvádí, že při jeho ukládání soud prvního stupně nevzal v úvahu omluvitelné okolnosti, za kterých trestný čin spáchal, včetně jeho osobních poměrů a míry jeho zavinění. Nadto pracuje řidič, možnost řídit motorové vozidlo je tak pro něj zásadní. Z toho důvodu obžalovaný považuje za přiměřený trest zákazu činnosti řízení motorových vozidel na dobu 24 měsíců. Navrhuje proto, aby odvolací soud napadený rozsudek ve výroku o trestu zrušil a znovu rozhodl tak, že obžalovanému uloží úhrnný trest odnětí svobody v trvání 12 měsíců, jehož výkon bude odložen na zkušební dobu v trvání 24 měsíců a dále trest zákazu činnosti, a to zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu 24 měsíců. 4. Odvolací soud z podnětu podaného odvolání přezkoumal podle § 254 odst. 1 tr. řádu zákonnost a odůvodněnost výroku, proti němuž bylo podáno odvolání, jakož i správnost postupu v řízení, které mu předcházelo, a to z hlediska vytýkaných vad, a dospěl k závěru, že odvolání obžalovaného není důvodné. 5. V přípravném řízení, ani v řízení před soudem odvolací soud nezjistil žádnou podstatnou vadu řízení ve smyslu § 258 odst. 1 písm. a) tr. řádu. Právo obžalovaného na obhajobu bylo zcela zachováno. 6. Odvolací soud neshledal žádné důvody, které by jej vedly k přezkumu výroku o vině ve smyslu § 254 odst. 2 tr. řádu. Obžalovaný prohlásil vinu ve smyslu §206a odst. 1 tr. řádu, přičemž soud prvního stupně toto prohlášení po kladném stanovisku státního zástupce podle § 206c odst. 4 tr. řádu přijal. Tímto postupem bylo obžalovanému ve smyslu § 206c odst. 7 tr. řádu znemožněno výrok o vině napadnout odvoláním. Dokazování tak s ohledem na shora uvedené nebylo soudem prvního stupně prováděno, resp. bylo prováděno pouze ve zbylém rozsahu. Blíže tedy přezkoumal výrok o trestu, který obžalovaný svým odvoláním napadl. 7. Soud prvního stupně se podrobně zabýval všemi námitkami a návrhy obžalovaného pro uložení podmíněného trestu kratšího trvání, přičemž správně posoudil polehčující i přitěžující okolnosti, jakož i všechny okolnosti projednávané věci, povahu a závažnost spáchaných trestných činů, osobní, rodinné a majetkové poměry obžalovaného, jeho dosavadní způsob života i možnosti jeho nápravy. Přihlédl také k postoji obžalovaného ke spáchané trestné činnosti, konkrétně k jeho prohlášení viny a lítosti, kterou nad svým jednáním projevil. Za přitěžující skutečnost však považoval 10 záznamů o přestupcích ve výpisu z evidenční karty řidiče, které podle soudu prvního stupně svědčí o tom, že žalované jednání nebylo ojedinělým excesem. Dva záznamy se navíc týkají přestupků v dopravě, kterých se obžalovaný dopustil dne [datum] a dne [datum], tedy krátce po žalovaném jednání. Nadto byl obžalovanému napadeným rozsudkem uložen podle § 43 odst. 1 tr. zákoníku trest úhrnný, neboť svým jednáním spáchal jak přečin ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1 tr. zákoníku, tak zločin podplacení podle § 332 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku. Námitky obžalovaného, že uložený trest je nepřiměřený, tak nelze přijmout. Bylo totiž jednoznačně prokázáno, že obžalovaný se páchání protiprávních činů v dopravě dopouští dlouhodobě a zcela u něj absentuje sebereflexe a uvědomění si závažnosti opakovaně páchané trestné činnosti. Úhrnný trest odnětí svobody v trvání 20 měsíců s podmíněným odkladem jeho výkonu na zkušební dobu v trvání 36 měsíců tak odvolací soud považuje za zcela adekvátní, když byl obžalovaný podle § 332 odst. 2 tr. zákoníku ohrožen uložením trestu odnětí svobody na 1 rok až 6 let. 8. Pro uložení trestu propadnutí věci byly podle odvolacího soudu splněny veškeré zákonné podmínky, neboť nejsou pochyby o tom, že částka 1 000 Kč, kterou se obžalovaný pokusil předat zasahujícím příslušníkům Policie ČR jako úplatek, byla podle § 70 odst. 2 tr. zákoníku nástrojem trestné činnosti. 9. Ačkoliv obžalovaný v odvolání namítá, že řízení motorových vozidel představuje jeho hlavní zdroj příjmů, odvolací soud je přesvědčen, že se soud prvního stupně žádného pochybení při ukládání tohoto trestu nedopustil. Obžalovaný byl shledán vinným mimo jiné přečinem ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1 tr. zákoníku, za který lze rovněž uložit trest zákazu činnosti, a to podle § 73 odst. 1 tr. zákoníku na 1 rok až 10 let. Obžalovanému byl soudem prvního stupně uložen tento druh trestu při dolní hranici zákonného rozpětí, a to po pečlivém uvážení všech okolností, s důrazem na osobu obžalovaného, prokázané množství návykové látky, které činilo několik hodin poté, co se žalovaného jednání dopustil, 3,31 g etanolu v moči, jakož i místo a dobu spáchání činu. Námitky obžalovaného směřující proti uložení tohoto druhu trestu proto odvolací soud neshledal opodstatněnými. 10. Odvolací soud zároveň připomíná, že do výroku o trestu může zasáhnout pouze pokud by byl uložený trest nepřiměřený a byl tak uložen v rozporu se zákonem. Míněno nepřiměřeným nejen k zákonem stanovené trestní sazbě, ale obecně i k obdobným případům rozhodovaných v soudní praxi, čímž by došlo ke zjevné nespravedlnosti. Z obou hledisek však nelze s ohledem na výše uvedené skutečnosti k takovému závěru dospět. 11. Soud prvního stupně při svém rozhodování postupoval zcela v souladu s tr. zákoníkem a své úvahy dostatečným způsobem odůvodnil v písemném vyhotovení rozsudku. Napadený rozsudek tedy odvolací soud shledal správným a nezpochybnitelným a odvolání obžalovaného jako nedůvodné podle § 256 tr. řádu zamítl.