11 Co 216/2024-934 — Městský soud v Praze

1. Výše uvedeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 227 516 Kč (výrok I.) a v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplatit částku 14 772 484 Kč, žalobu zamítl (výrok II.); uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku, Anonymizováno, 227 516 Kč (výrok III.) a v části, ve které se žalobce domáhal zaplatit částku 14 772 484 Kč, žalobu zamítl (výrok IV.); dále rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku ve výši 21 136 Kč (výrok V.) a žalobci částku ve výši 21 136 Kč (výrok VI.).2. Soud prvního stupně (dále též „soud“) takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobci domáhali zaplacení výše uvedených částek z titulu nemajetkové újmy, která jim byla způsobena nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce řízení vedeného u , Orgán veřejné moci, pod sp. zn. 6 T 6/2006 a 6 T 12/2009 (dále též „posuzované řízení“).3. K odůvodnění rozhodnutí soud uvedl, že žalobci uplatnili nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou trestního řízení trvajícího 13 let a 2 měsíce a pro každého ze žalobců požadovali zadostiučinění ve výši 15 000 000 Kč s tím, že dne 30. 5. 2005 bylo vydáno usnesení o zahájení trestního stíhání podle § 160 odst. 1 trestního řádu, č. j. , spisová značka, , pro trestný čin porušení povinnosti v řízení o konkursu spáchaného ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zák. Usnesení bylo žalobkyni doručeno dne 16. 6. 2005 a žalobci dne 17. 6. 2005; Trestní řízení bylo pravomocně skončeno rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 17. 8. 2018, č. j. 9 To 25/2018, kterým byl potvrzen rozsudek krajského soudu, jež zprostil žalobce obžaloby č. j. 2 KZV 24/2007, protože v žalobě označený skutek nebyl trestným činem. Řízení tak trvalo od 16. 6. 2005, resp. 17. 6. 2005, do 17. 8. 2018, čímž došlo k porušení práva žalobců na projednání věci v přiměřené lhůtě.4. Dále soud uvedl, že (v pořadí prvním) rozsudkem ze dne 15. 5. 2023 (č. j. 23C 43/2019-780), byla žaloba zamítnuta; k odvolání žalobců byl usnesením Městského soudu v Praze ze dne 22. 11. 2023, č. j. 11Co 266/2023-814, rozsudek soudu prvního stupně zrušen a věc byla vrácena k dalšímu řízení. Soud reprodukoval závěry odvolacího soudu, v této souvislosti konstatoval, že při jednání konaném dne 12. 2. 2024 žalobci k výzvě soudu upřesnili navrhovaný žalobní petit, kdy uvedli, že žalobkyně požaduje po žalované uhradit částku 15 000 000 Kč a žalobce částku 15 000 000 Kč.5. Ze spisu , Orgán veřejné moci, , sp. zn. 6 T 6/2006 a 6 T 12/2009, soud (vedle jiného) zjistil, že usnesením , Orgán veřejné moci, ze dne 30. 5. 2005 bylo zahájeno trestní stíhání žalobců z trestného činu porušení povinnosti v řízení o konkursu spáchaného ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2 k § 126 odst. 1 trestního zákona. Usnesení bylo žalobcům doručeno ve dnech 16. 6. 2005 a 17. 6. 2005. Dne 18. 10. 2006 byla podána obžaloba pro trestné činy zneužívání informací v obchodním styku spáchaného ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2 k § 128 odst. 2, 4 trestního zákona, poškozování věřitele spáchaného ve spolupachatelství podle § 9 odst. 1 písm. a) trestního zákona (skutek I) a pro porušení povinnosti v řízení o konkursu podle § 126 odst. 1 trestního zákona (skutek II). Dne 31. 10. 2007 byl vyhlášen rozsudek (č. j. 6 T 6/2006-3245), kterým byli obžalovaní shledáni vinnými z trestného činu porušení povinnosti v řízení o konkursu podle § 126 odst. 1 trestního zákona a odsouzeni k trestu odnětí svobody v délce 6 měsíců s podmíněným odkladem na zkušební dobu v trvání jednoho roku; dále byli zproštěni viny z trestného činu zneužívání informací v obchodním styku a trestného činu poškozování věřitele. Vrchní soud v Praze dne 18. 3. 2008 (rozsudkem č. j. 12 To 11/2008-3347) zrušil rozhodnutí soudu prvního stupně jednak v odsuzující části (toliko ve výroku o trestu), jednak v celém zprošťujícím výroku a znovu rozhodl tak, že se obžalovaní odsuzují z trestného činu porušení povinnosti v řízení o konkursu v délce odnětí svobody jednoho roku s odkladem na dva roky; ve zbylé části byla věc vrácena státnímu zástupci k došetření. Usnesením Nejvyššího soudu ze dne 6. 8. 2008 (sp. zn. 5 Tdo 819/2008), byl rozsudek odvolacího soudu zrušen, kromě části týkající se zrušení rozsudku prvního stupně. Dále byl zrušen v rozsahu odsuzujícího výroku rozsudek soudu prvního stupně, a věc byla vrácena státnímu zástupci k došetření. Dále soud podrobně popsal další průběh řízení, kdy byly opakovaně podávány obžaloby, které neobstály v rámci předběžného projednání, a věc tak byla opakovaně vracena státní zástupkyni k došetření. Následně soud uvedl, že dne 14. 12. 2017 byl vyhlášen rozsudek, kterým byli obžalovaní uznáni vinnými ze zločinu zneužití informace a postavení v obchodním styku podle § 255 odst. 2, odst. 4 trestního zákoníku ve spolupachatelství podle § 23 trestního zákoníku, žalobci byli odsouzeni k odnětí svobody v délce trvání tří let s odkladem po dobu 4 let, trestu zákazu činnosti pod dobu 4 let, v rozsahu trestného činu porušování povinnosti v řízení o konkursu podle § 126 odst. 1 trestního zákona ve znění účinném do 31. 12. 2007 ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2 trestního zákona byli obžalovaní zproštěni. Dne 17. 8. 2018 se konalo veřejné zasedání před odvolacím soudem. Zde byl vyhlášen rozsudek č. j. 9 To 25/2018-8705, že se napadaný rozsudek zrušuje v celé odsuzující části a znovu se rozhoduje tak, že žalobci jsou vinni z trestného činu zneužívání informací v obchodním styku podle § 128 odst. 2 trestního zákona č. 140/1961 Sb. a odsuzují se k peněžitému trestu ve výši 250 000 Kč. Odvolání státního zástupce bylo zamítnuto. Osvobozující výrok ohledně skutku II nabyl právní moci téhož dne.6. Soud provedl dokazování dalšími listinnými důkazy a uvedl, jaká zjištění z nich učinil. Dále uvedl, že řízení bylo zahájeno usnesením o zahájení trestního stíhání ze dne 30. 5. 2005, které bylo žalobcům doručeno dne 16. 6. 2005, resp. dne 17. 6. 2022 (správně 17. 6. 2005). Ve vztahu ke skutku II (trestný čin dle § 126 odst. 1 trest. zákona), pro který byli žalobci zproštěni viny rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 17. 8. 2018, sp. zn. 9 To 25/2018, skončilo řízení právní mocí tohoto rozsudku dne 17. 8. 2018. Posuzované řízení tak trvalo celkem 13 let a 2 měsíce. Z přípisu žalobců ze dne 15. 2. 2019 soud zjistil, že žalobci téhož dne uplatnili u žalované nárok na zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši odpovídající žalovaným částkám.7. Po právní stránce posoudil soud věc dle § 1, § 5, § 13 odst. 1 a § 31a odst. 1, 2 zákona č. 82/1998 Sb. (dále též „OdpŠk“) a uvedl, že i v intencích odůvodnění usnesení Městského soudu v Praze ze dne 22. 11. 2023, č. j. 11Co 266/2023-814, došlo v posuzované věci k nesprávnému úřednímu postupu, který spočíval v celkově nepřiměřené délce posuzovaného řízení, které začalo doručením usnesení o zahájení trestního stíhání podle § 160 odst. 1 trestního řádu ze dne 30. 5. 2005, č. j. , spisová značka, , dne 16. 6. 2005, resp. dne 17. 6. 2022 (správně 2005), a které skončilo ve vztahu ke skutku II dne 17. 8. 2018; řízení tak vůči oběma žalobcům trvalo 13 let a 2 měsíce, kdy tuto délku nelze považovat za přiměřenou, a to i s přihlédnutím k procesní a skutkové složitosti řízení. Dále soud, s odkazem na judikaturu ESLP a tuzemských soudů, shledal, že přiměřeným zadostiučiněním za 13 let a 2 měsíce trvající řízení je ve vztahu k oběma žalobcům částka 17 000 Kč za 1 rok trvání řízení (tj. 1 417 Kč za jeden měsíc), a to vzhledem k tomu, že délka řízení přesáhla 10 let, ale nepřesáhla 15 let, kterou lze považovat již za extrémní, přičemž za první dva roky náleží žalobcům částka poloviční. Základní částka přiměřeného zadostiučinění za 13 let a 2 měsíce trvající řízení tudíž činí 206 833 Kč.8. Základní částku zadostiučinění soud následně modifikoval s ohledem na kritéria uvedená v ust. § 31a odst. 3 OdpŠk, když shledal, že posuzované řízení bylo složité zejména po procesní a skutkové stránce, o čemž svědčí to, že právní kvalifikace stíhaných skutků se v průběhu trestního řízení měnila, docházelo k opakovanému zahajování trestního stíhání pro různé dílčí útoky a skutky, ke sloučení věcí, opakovaně byly předkládány obžaloby, které byly vraceny k došetření státnímu zástupci. Hlavní líčení trvalo déle než 10 dnů, na jednáních došlo k výslechu celé řady svědků a několika znalců. Byla provedena celá řada listinných důkazů. Žalobci opakovaně využívali svých procesních práv a podávali veškeré trestním řádem předvídané opravné prostředky, stížnosti či námitky, což jim sice nelze klást k tíži, nicméně i tím docházelo k prodlužování doby mezi procesními úkony orgánů činných v trestním řízení, avšak měrou nikoli významnou. I přes to, že účastníci řízení mají plné právo využít všech svých procesních možností, je třeba soudu k vypořádání se s procesními kroky účastníků poskytnout přiměřeně dlouhý čas. O složitosti řízení také vypovídá objem spisu, který čítá 9498 listů. Vzhledem k uvedené složitosti řízení, jakož i počtu stupňů soudní