12 Co 199/2024-111 — Městský soud v Praze

1. V záhlaví uvedeným rozhodnutím soud I. stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 135 000 Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal zaplacení částky 350 000 Kč (výrok II.) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.).2. Rozhodl tak o žalobě, kterou se žalobce domáhal zaplacení částky 500 000 Kč s odůvodněním, že mu rozhodnutím , Orgán veřejné moci, byla vyslovena účast na soudních rehabilitacích ve smyslu § 33 odst. 2 zákona č. 119/1990 Sb., o soudní rehabilitaci, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „zákon o soudní rehabilitaci“) ve vztahu k jeho nezákonnému omezení na osobní svobodě od , datum, do , datum, . V této souvislosti pak po žalované nárokoval odškodnění za újmu na zdraví – odškodnění za bolestné a ztížené společenské uplatnění (dále též jen „ZSU“) ve shora uvedené částce s odůvodněním, že dne 7. 10. 2019 podal u žalované návrh na náhradu škody ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OdpŠk“). Žalovaná žalobci částečně vyhověla, když mu přiznala odškodnění za bolestné (chirurgické hledisko), ale odmítla přiznat náhradu za ztížení společenského uplatnění a bolestné spojené s psychickým hlediskem, neboť k prokázání těchto nároků byly předloženy pouze listiny v německém jazyce. Žalobce proto nechal pořídit překlad příslušných listin a dne 14. 4. 2020 požádal o dodatečné odškodnění. Na to žalovaná nijak nereagovala.3. Žalobou požadoval nárok na náhradu újmy v oblasti „psychiatrického hlediska“ podle ust. § 23 odst. 1 písm. b) zákona o soudních rehabilitacích a žádal bolestné ve výši 200 bodů ve smyslu vyhlášky č. 32/1965 Sb. (když nárok ve výši 65 bodů byl již žalovanou vypořádán) a ZSU ve výši 1000 bodů ve smyslu vyhlášky č. 32/1965 Sb., přičemž dle žalobce by částky vypočtené na základě bodového ohodnocení měly být navýšeny tak, aby bylo žalobci přiznáno odškodnění ve výši 50 000 Kč za bolestné a 450 000 Kč za ZSU. Žalobce žil před zraněním dne , datum, běžným společenským a pracovním životem, nebyl vrcholovým sportovcem, neměl ze své tělesné zdatnosti či sportovních aktivit žádné mimořádné příjmy, které by měly být v odškodňovacím řízení zhodnoceny. Psychické problémy nastaly až v souvislosti s těžce stresující situací, kdy byl dne , datum, brutálně napaden služebním psem , Orgán veřejné moci, .4. Žalovaná se vyjádřila tak, že o požadavku žalobce na odškodnění rozhodla stanoviskem ze dne 10. 11. 2021, když mu nevyhověla. Je nesporné, že žalobce byl soudně rehabilitován v souvislosti s tím, že jako občan , podezřelý výraz, byl zadržen během svého pokusu o , podezřelý výraz, , přičemž byl přitom pokousán služebními psy. Ze žalobcem předložené lékařské zprávy ze dne 12. 9. 2019 neplyne souvislost mezi diagnostikovaným onemocněním a škodní událostí. Navíc tato zpráva neobsahuje bodové hodnocení. Pokud pak jde o výši jednoho bodu, žalovaná uvedla, že pokud jde o bolestné v souvislosti s pokousáním psy, tak žalovaná akceptovala hodnotu bodu 250 Kč; ale správně by se mělo vycházet z vyhlášky č. 32/1965 Sb. a hodnoty bodu 15 Kč. Žalovaná tak v dotčené věci akceptovala hodnotu bodu ve výši 250 Kč zcela výjimečně a při vědomí, že správně měla být hodnota bodu 15 Kč. Tento postup žalované byl v dotčené věci dán specifickými traumatizujícími okolnostmi daného případu. Podle žalované tak vyplacená částka v sobě zahrnuje ve své podstatě i náhradu za ztížení společenského uplatnění. Navrhla, aby byla žaloba v celém rozsahu zamítnuta.5. Soud I. stupně vyšel ze zjištěného skutkového stavu(podrobně uvedeného v bodě 9.-17. odůvodnění napadeného rozhodnutí), že žalobce požádal u žalované dne 7. 10. 2019 o odškodnění s tím, že žalovaná žalobci částečně vyhověla dne 9. 4. 2020, když mu přiznala a vyplatila odškodnění za bolestné (chirurgické hledisko) ve výši 16 250 Kč, ale odmítla přiznat náhradu za ztížení společenského uplatnění a bolestné spojené s psychiatrickým hlediskem, protože k prokázání těchto nároků byly předloženy pouze listiny v německém jazyce bez úředního překladu do češtiny. Žalobce proto dne 14. 4. 2020 požádal o dodatečné odškodnění s tím, že žalovaná na to reagovala stanoviskem ze dne 10. 11. 2021, kterým nepřiznala žalobci nárok na odškodnění. Žalobce je účasten soudní rehabilitace v souvislosti s nezákonným omezením jeho osobní svobody na území , podezřelý výraz, v době od , datum, do , datum, a má proto nárok na odškodnění podle § 23 odst. 1 písm. b) zákona o soudní rehabilitaci s tím, že žalobce byl dne , datum, zatčen při , podezřelý výraz, a byl přitom pokousán služebními psy. Žalobce utrpěl v příčinné souvislosti se zásahem , Orgán veřejné moci, dne , datum, vážnou duševní poruchu vzniklou působením otřesného zážitku ve smyslu bodu B) II.253 Přílohy k vyhlášce č. 32/1965 Sb. a náleží mu ztížené společenské uplatnění v rozsahu 1000 bodů.6. Žalobce tvrdil, že je zoufalý, neschopen se soustředit a pracovat. Dělá si starosti o svou budoucnost a trpí neustálými nočními můrami. U žalobce pak ke dni vyšetření mělo i nadále přetrvávat zhoršení kvality života a zdraví kvůli těžké , diagnóza, a z ní pocházející deprese. Jeho psychické problémy pramení z jeho násilného zatčení v roce , datum, . I po téměř 40 letech má panický strach ze psů, noční můry a problémy s močením. Po úrazu utrpěl , diagnóza, , jehož následky přetrvávají do současné doby. Žalobce se až do současnosti průběžně léčí na odborném psychiatrickém pracovišti. V době úrazu bylo žalobci 32 let, přičemž pokud by k tomuto úrazu nedošlo, měl by výrazně lepší perspektivu v zaměstnání a také pro uplatnění v rodinném, kulturním, sportovním životě.7. Soud I. stupně poté dospěl k závěru, že podle ust. § 23 odst. 1 písm. b) zákona o soudní rehabilitaci nárok na odškodnění zahrnuje zejména náhradu škody na zdraví, k níž došlo v souvislosti s vazbou nebo výkonem trestu odnětí svobody, pokud tato náhrada nepřísluší podle jiných předpisů. Dle ust. § 23 odst. 4 zákona o soudní rehabilitaci ve spojení s § 3079 odst. 1 zákona č.89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále jen „o. z.“, a ust. § 9 vyhlášky č. 440/2001 Sb. vyplývá, že na projednávanou věc je třeba aplikovat vyhlášku č. 32/1965 Sb. s ohledem na okamžik, kdy mělo ke škodní události dojít.8. Podle bodu A.I Přílohy k vyhlášce č. 32/1965 Sb. ve znění platném a účinném do 28. 1. 1993 platí, že za bolesti podle § 2 odst. 1 vyhlášky se považuje i ztížení zdravotní pohody, jako jsou závažné změny psychické, poruchy nervového ústrojí, stavy únavnosti, závratě nebo jiné fyzické útrapy a strasti z omezení pohybu nebo bezmocnosti. Pokud je sazba stanovena v rozmezí, ohodnotí lékař při lehčím nebo kratším průběhu léčení bolest počtem bodů při dolní hranici rozmezí uvedeného v sazbě; při těžším nebo delším průběhu ohodnotí bolest odpovídajícím větším počtem bodů v daném rozmezí sazby, v jehož rámci také přihlédne ke ztížení zdravotní pohody, pokud nastalo poškozením a zdraví.9. Podle bodu B.II 253 Přílohy k vyhlášce č. 32/1965 Sb. ve znění platném a účinném do 28. 1. 1993 platí, že lze přiznat nárok na náhradu újmy za ztížení společenského uplatnění v rozsahu 200-1000 bodů, a to v případě vážné duševní poruchy vzniklé působením otřesných zážitků nebo jiných nepříznivých psychologických činitelů a tísnivých situací (ověřené příslušným psychiatrickým pracovištěm).10. V rozhodné době (až do 28. 1. 1993) činila podle § 7 odst. 1 vyhl. č. 32/1965 Sb. výše odškodnění za bolest 15 Kč za jeden bod. Podle druhého odstavce téhož ustanovení celková výše odškodnění za bolest a ZSU nesměla přesáhnout částku 60 000 Kč, přičemž samotné odškodnění za bolest nesmělo přesáhnout částku 18 000 Kč, a to ani s připočtením odškodnění podle § 3 odst. 2 citované vyhlášky. Při zohlednění této hodnoty jednoho bodu a počtu bodů stanovených v žalobcem předložené lékařské zprávě ze dne 20. 5. 2022 (proti níž účastníci řízení ničeho nenamítali) činí odpovídající výše náhrady za ztížení společenského uplatnění částku 15 000 Kč (1000 x 15).11. Při zohlednění této hodnoty jednoho bodu a počtu bodů stanovených v žalobcem předložené lékařské zprávě (proti níž účastníci řízení ničeho nenamítali) činí odpovídající výše odškodnění za ZSU 15 000 Kč. Žalobce dále požadoval přiznání násobku výše uvedené částky celkem na částku 450 000 Kč ve smyslu § 7 odst. 3 vyhl. č. 32/1965 Sb.12. Soud I. stupně shledal, že v projednávané věci jde o výjimečný případ zvláštního zřetele hodný, který odůvodňuje postup soudu podle § 7 odst. 3 vyhl. č. 32/1965 Sb. navýšením vypočtení základní částky na její desetinásobek. Takto vypočtenou částku přitom soud I. stupně považoval za přiměřenou ve smyslu § 2 odst. 1 a § 4 odst. 1 vyhl. č. 32/1965 Sb., jakož i judikatury Ústavního soudu.13. Žalobci tak přiznal odškodnění za ZSU ve výši 150 000 Kč. S ohledem na to, že žalobci již byla částka 15 000 Kč pravomocně přiznána, soud I. stupně výrokem I. přizna