12 Co 218/2024-273 — Městský soud v Praze

1. Výrokem I v záhlaví uvedeného rozsudku soud I. stupně zamítl žalobu, aby bylo určeno, že žalobce je výlučným vlastníkem podílu o velikosti jedné poloviny na jednotce č. , hodnota, – byt, vymezené v budově č. p. , hodnota, , stojící na pozemku parc. č. , hodnota, – zastavěná plocha a nádvoří, s níž je spojen spoluvlastnický podíl o velikosti 8679/149598 na společných částech domu č. p. , hodnota, a spoluvlastnický podíl o velikosti 2893/99732 na pozemku parc. č. , hodnota, v obci , adresa, , kat. úz. , adresa, , zapsané v katastru nemovitostí Katastrálním úřadem pro , Orgán veřejné moci, na LV č. , hodnota, , budova a pozemek na LV č. , hodnota, (dále také jen „podíl na předmětné jednotce“ a „předmětná bytová jednotka“). Výrokem II pak soud I. stupně uložil žalobci zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 56 805 Kč.2. Soud I. stupně takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobce domáhal, určení, že je výlučný vlastníkem podílu na předmětné jednotce. Žalobu odůvodnil tak, že s žalovanou uzavřel manželství a poté dne 14. 11. 2009 uzavřeli se žalovanou smlouvu o zúžení společného jmění manželů (dále také jen „SJM“), kterým vyloučili ze SJM podíl na předmětné jednotce. Žalovaná však na žalobce v období, kdy trpěl po nemoci únavovým syndromem, vytvořila intenzivní nátlak, aby znovu rozšířili SJM o podíl na předmětné jednotce, s odůvodněním, že spolu dlouho žijí, mají fungující manželství a chtějí založit rodinu, a proto by bylo vhodné upravit i majetkové vztahy, k čemuž došlo smlouvou sepsanou formou notářského zápisu sp. zn. , spisová značka, , , spisová značka, ze dne 10. 3. 2017. Krátce po uzavření uvedené smlouvy dne 30. 3. 2017 však udělila žalovaná svojí právní zástupkyni plnou moc k zastupování v rozvodovém řízení, v květnu 2017 opustila společnou domácnost a dne 16. 6. 2017 podala návrh na rozvod manželství, k němuž došlo na základě rozsudku ze dne 15. 2. 2018, který nabyl právní moci dne 7. 3. 2018. Žalovaná odchod od žalobce dlouhodobě plánovala a svůj úmysl realizovala v okamžiku, kdy došlo k rozšíření SJM na její popud a bylo to pro ni ekonomicky výhodné. Uvedená smlouva je však neplatná, neboť byla uzavřena v omylu vyvolaném lstí žalované. Jednání žalované odporuje dobrým mravům, neboť žalovaná zatajila žalobci, že plánuje ukončení manželství rozvodem. Naopak úmyslně předstírala, že chce v manželství setrvat a žalobce ujišťovala o svých citech. Zároveň žalobce tvrdil, že předmětný podíl není v SJM, neboť jeho nákup financoval z prostředků ze svého dědictví a hypoteční úvěr, který měl žalovaný sjednán, byl ve skutečnosti použit na nákup matčina podílu na předmětné bytové jednotce.3. Žalovaná ve vyjádření k žalobě namítala, že tvrzení žalobce jsou smyšlená. Manželství účastníků bylo uzavřeno dne 19. 2. 2005, v důsledku čehož došlo k zákonnému vzniku SJM. Žalobce se svou matkou byli původně držiteli tzv. dekretu k předmětné bytové jednotce, tj. obdoby nájemní smlouvy k předmětnému bytové jednotce, která byla ve vlastnictví , právnická osoba, , a bytovou jednotku užívali jako nájemci společně s žalovanou. Na základě kupní smlouvy ze dne 9. 10. 2009, s právními účinky vkladu ke dni 25. 11. 2010, nabyla matka žalobce do vlastnictví podíl k předmětné bytové jednotce o velikosti jedné ideální poloviny a žalobce a žalovaná podíl k předmětné bytové jednotce o velikosti jedné ideální poloviny. Na financování nákupu použili hypoteční úvěr, který by však úvěrující banka samotnému žalobci, který byl v této době v pracovním poměru pouze po dobu asi jednoho a půl měsíce a ve zkušební době s příjmem ve výši asi 19 000 Kč měsíčně, neposkytla, stejně jako by ho neposkytla matce žalobce, která byla ve starobním důchodu. Proto se dohodli, že žalovaná bude úvěrující bance ručit, neboť byla jedinou osobou, která měla sjednán pracovní poměr na dobu neurčitou. Vzhledem ke skutečnosti, že neměla české občanství, museli účastníci pro získání hypotečního úvěru zúžit SJM o žalobcův podíl na bytové jednotce a žalobce žalované slíbil, že po splacení hypotečního úvěru dojde opět k rozšíření SJM a že žalovaná nebude z titulu zúžení SJM požadovat jakékoliv finanční vypořádání. Smlouva o zúžení SJM o žalobcův ideální podíl na předmětné jednotce byla uzavřena dne 14. 10. 2009 a žalobce byl zapsán jako výlučný vlastník tohoto podílu, dne 12. 11. 2009 byla uzavřena smlouva o poskytnutí hypotečního úvěru a dne 19. 1. 2009 zástavní smlouva k nemovitosti za účelem zajištění splacení úvěru. Poté žalobce splnil svůj slib a uzavřel s žalovanou dne 10. 3. 2017 smlouvu o rozšíření SJM. Manželství bylo pravomocně rozvedeno dne 7. 3. 2018. Smlouva o rozšíření SJM byla uzavřena na základě autonomie vůle smluvních stran a byla důsledkem splacení hypotečního úvěru a předchozí smlouvy o zúžení SJM, které bylo provedeno v roce 2009. V průběhu manželství pak byly splátky hypotéky placeny z prostředků SJM, kdy žalovaná zasílala žalobci pravidelně na účet částku 3 500 Kč měsíčně a platila ze svého účtu tzv. fond oprav částkou 3 520 Kč měsíčně.4. Soud I. stupně provedl obsáhlé dokazování, na jehož základě byly zjištěny následující skutečnosti. Vlastnické právo k předmětné bytové jednotce je v katastru nemovitostí zapsáno v rozsahu jedné ideální poloviny pro , jméno FO, . Ideální polovina předmětné bytové jednotky je zapsána v SJM účastníků. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 25. 11. 2003 v rámci projednání dědictví bylo uloženo , tituly před jménem, , jméno FO, zaplatit na uspokojení dědických práv žalobci částku 508 000 Kč a , tituly před jménem, , jméno FO, zaplatit žalobci na uspokojení dědických práv částku 508 000 Kč. Na základě kupní smlouvy ze dne 9. 10. 2000 převedla , právnická osoba, na , jméno FO, a žalobce vlastnické právo k předmětné bytové jednotce za částku 926 440 Kč. Dne 14. 10. 2009 uzavřel žalobce se žalovanou smlouvu o zúžení SJM, kterou ze SJM vyloučili ideální polovinu předmětné bytové jednotky. Dne 12. 11. 2009 byla uzavřena s , právnická osoba, smlouva o poskytnutí hypotečního úvěru v souvislosti s financováním předmětné bytové jednotky na částku , částka, a zároveň byla uzavřena zástavní smlouva k zajištění pohledávky ze smlouvy o úvěru. V komunikaci ze dne 16. 12. 2016 mezi žalobcem a žalovanou se žalovaná žalobce ptala, zda bude majitelkou bytu, na což jí žalobce odpověděl, že už žalované řekl desetkrát, že bude, pokud nebude potřeba platit převody majetku. V době od 20. 12. 2016 do 29. 1. 2017 byl žalobce v pracovní neschopnosti pro komplikovaný zánět dýchacích cest, kdy došlo ke zhoršení diabetu a několik měsíců u něj přetrvávala únava a depresivita. Dne 22. 2. 2017 bylo žalované uděleno státní občanství České republiky. Formou notářského zápisu ze dne 10. 3. 2017, sp. zn. , spisová značka, , , spisová značka, uzavřeli účastníci smlouvu o rozšíření SJM ve vztahu k ideální polovině předmětné bytové jednotky. Dne 30. 3. 2017 udělila žalovaná plnou moc svojí právní zástupkyni. Dne 16. 5. 2017 oznámil žalobce na , Orgán veřejné moci, , že se mu z předmětné bytové jednotky, kde nalezl dopis žalované ze dne 16. 5. 2017, ve kterém mu popsala důvody opuštění společné domácnosti a vizitku na její advokátku, ztratili jeho věci. V komunikaci účastníků v období od 16. 5. 2017 25. 6. 2017 sdělila žalovaná žalobci, že mu odnesené věci vrátí. V dopisu ze dne 12. 7. 2017 sdělila zástupkyně žalobce zástupkyni, že má za to, že nejsou splněny podmínky pro rozvod manželství a zároveň řešila otázku navrácení věcí žalobci. , Orgán veřejné moci, dne 4. 8. 2017 dovodila, že ve věci odnesení věcí ze společné domácnosti se nejednalo o trestný čin. Dne 16. 2. 2018 byla věc podezření z krádeže , Orgán veřejné moci, odložena. V řízení o rozvodu manželství žalobce při jednání dne 9. 11. 2017 ve vztahu k rozšíření SJM uvedl, že kdyby žalované ubližoval, nikdy by jím nepřepsal část bytu do SJM, měl ji opravdu rád. Při jednání dne 15. 2. 2018 v rozvodovém řízení pak žalobce uvedl, že převedl svoji polovinu bytu do SJM, takže v současné době je byt z poloviny ve vlastnictví jeho matky a z poloviny v SJM. Slavilo se získání českého občanství žalovanou někdy těsně před doplacení hypotéky, asi v únoru 2017 a žalovaná v této době požádala žalobce, aby nechal napsat svou polovinu bytu do SJM a aby dal peníze její matce, což udělal, protože ho nenapadlo, že by od něj chtěla odejít. Manželství bylo rozvedeno rozsudkem ze dne 15. 2. 2018, který nabyl právní moci dne 7. 3. 2008. Dne 9. 5. 2018 namítl žalobce vůči žalované neplatnost smlouvy o rozšíření SJM. Svědkyně , jméno FO, , popsala manželství účastníků jako harmonické s tím, že k fyzickým konfliktům nedocházelo. V předchozím průběhu manželství o přepisu bytu na žalovanou nepadlo ani slovo, svoji polovinu bytu zaplatil žalobce z dědictví po tetě a na polovinu bytu svědkyně si vzal hypotéku, na kterou mu svědkyně splácela částku 6 200 Kč měsíčně. Po splacení hypotéky žalovaná na žalobce naléhala, aby na ní přepsal byt. Žalované měla chtít třikrát přepsat byt. Žádost odůvodnila tím, že nechtěla, aby v pří