12 Co 329/2024-404 — Městský soud v Praze

1. V záhlaví uvedeným rozhodnutím soud I. stupně uložil žalovaným povinnost vyklidit a odevzdat žalobkyni nebytové prostory jednotky č. , číslo, a č. , číslo, , obojí zapsané na LV č. , číslo, , nacházející se v budově č. p. , číslo, , na adrese , adresa, , katastrální území , místo, , zapsané na LV číslo , číslo, u , správní orgán, , Katastrální pracoviště , místo, do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), vyklidit a odevzdat žalobkyni chodbu ve 4. nadzemním podlaží a podzemní garážová parkovací místa číslo , číslo, a , číslo, , obojí nacházející se v budově č. p. , číslo, , na adrese , adresa, katastrální území , místo, , zapsané na LV č. , číslo, u , správní orgán, , Katastrální pracoviště , místo, do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok II.), dále zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 655 661,92 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejího zástupce (výrok III.) a rozhodl, že žalovaní nejsou povinni zaplatit České republice náhradu nákladů řízení, jelikož jí žádné náklady nevznikly (výrok IV.).2. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vyklizení a odevzdání v bodě 1. specifikovaných prostor s odůvodněním, že je vlastnicí předmětných nemovitostí, přičemž ze strany žalované ad 1) nedošlo k odevzdání předmětných nemovitostí, přestože je včetně příslušenství spočívající v 9 kusů klíčů převzala dne 1. 1. 2017 na základě podnájemní smlouvy uzavřené s nájemkyní nemovitostí, , společnost 3, ., IČO , IČO, , která skončila ke dni 30. 6. 2020. Nájemkyně , společnost 3, . vyzvala žalovanou ad 1) k vyklizení a předání nemovitostí nejpozději do 5. 7. 2020. První žalovaná přesto tuto povinnost nesplnila. Přestože v současné chvíli nemovitosti neužívá, nevrátila klíče, které jí byly původní žalobkyní předány. Žalovaní ad 2) a 3) nemovitosti užívají bez právního důvodu.3. Žalovaná ad 1) se k žalobě nevyjádřila.4. Žalovaní ad 2) a 3) se vyjádřili tak, že v červenci 2015 uzavřeli právní předchůdkyně žalobkyně, , společnost 4, ., za níž jednal statutární ředitel , jméno FO, , a žalovaný ad 2) ústní smlouvu o smlouvě budoucí, jejíž součástí byla i dohoda, že žalovaný ad 2) jednotky č. 22/85 a č. 22/86 na své náklady a podle projektu svého architekta dokončí a poté se do nich i s rodinou nastěhuje a bude v nich bydlet až do uzavření kupní smlouvy. Na důkaz toho, že , jméno FO, svůj slib dodrží, předal druhému žalovanému klíče od obou jednotek a aktuální půdorysy. Poté se souhlasem , jméno FO, na renovaci nemovitostí vynaložil 15 107 170 Kč a následně se do nemovitostí nastěhoval i se svojí rodinou v roce 2017, přičemž mu , jméno FO, umožnil zřídit si v nemovitostech trvalé pobyty. Žalovaná ad 1) byty nikdy na základě podnájemní smlouvy neužívala a žalovaní ad 2) a 3) s ní nemají nic společného. Zpochybnili i aktivní věcnou legitimaci žalobkyně, když měli za to, že ji má společnost , společnost 3, . a nikoli žalobkyně. Dále namítli, že jednání žalobce je v příkrém rozporu s dobrými mravy a nepožívá právní ochrany. Posléze druhý žalovaný upřesnil, že ústní dohodu o užívání nemovitostí uzavřel s panem , jméno FO, , jenž byl předsedou představenstva , společnost 4, ., přičemž tuto dohodu následně potvrdil pan , jméno FO, , který o ústní dohodě věděl. Následně žalovaní ad 2) a 3) rovněž tvrdili, že , jméno FO, konkludentně souhlasil s užíváním nemovitostí, když věděl o jejich užívání ze strany druhého a třetí žalované, přičemž nic nenamítal.5. Soud I. stupně vyšel ze zjištěného skutkového stavu, že vlastnické právo k nemovitostem je zapsáno pro žalobkyni. Žalovaní ad 2) a 3) stále nemovitosti užívají a mají v nemovitostech věci. Smlouvou o podnájmu prostoru sloužícího k podnikání ze dne 31. 12. 2016 podepsané , společnost 3, . jako nájemkyně, žalovanou ad 1) jako podnájemkyní a , společnost 4, . (právní předchůdkyně žalobkyně), která byla vedlejším účastníkem smlouvy jako pronajímatelka, byly předmětné nemovitosti podnajaty prvé žalované. Podle čl. III. odst. 6 se podnájemce zavázal při skončení podnájmu předmět podnájmu včetně příslušenství zcela vyklidit a předat nájemci formou písemného zápisu, včetně zajištění výmalby a úklidu. Dle čl. IV. odst. 1 smlouvy byla smlouva uzavřena na dobu neurčitou od 1. 1. 2017 s právem smlouvu vypovědět bez uvedení důvodu s jednoměsíční výpovědní lhůtou, počínající běžet prvního dne kalendářního měsíce, následujícího po doručení písemné výpovědi. Podnájemce se zavázal platit podnájemné stanovené v příloze 1 smlouvy a dále poplatky za služby spojené s užíváním předmětu podnájmu dle čl. 1 , Anonymizováno, , čl. 6 , Anonymizováno, . Součástí smlouvy byla příloha 1 – předávací protokol. K předání předmětu podnájmu žalované ad 1) došlo dne 1. 1. 2017, přičemž jí bylo předáno rovněž 9 klíčů a garážové stání na 2 parkovací místa. Výpovědí ze dne 18. 5. 2020 , společnost 3, . vypověděla žalované ad 1) podnájemní smlouvu ze dne 30. 12. 2016 bez uvedení důvodu s jednoměsíční výpovědní dobou s ukončením nájmu ke dni 30. 6. 2020. , společnost 3, . současně vyzvala žalovanou ad 1) k předání prostor nejpozději do 5. 7. 2020 a upozornila jí, že ze strany žalované ad 1) dochází k opakovanému porušování podnájemní smlouvy z důvodu neplacení podnájemného a poplatků za služby spojené s užíváním předmětu podnájmu a dále užívání prostoru podnájmu v rozporu s podnájemní smlouvou, tedy nikoli k podnikání nýbrž k bytové potřebě nájemce. Výzvou ze dne 1. 7. 2020 , společnost 3, . vyzvala žalovanou ad 1) k vyklizení předmětu podnájmu.6. Soud I. stupně se poté zabýval námitkou žalovaných ad 2) a 3) a dospěl k závěru, že je žalobkyně aktivně věcně legitimovaná s odkazem na ust. § 1040 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“ Dále tento závěr dovodil i z komentářové literatury (viz např. Eva Dobrovolná in: Petrov, J., Výtisk, M., Beran, V. a kol. Občanský zákoník. Komentář. 2. vydání (2. aktualizace). Praha: C. H. Beck, 2023), ve které se uvádí, že „aktivně legitimovaná osoba je kromě vlastníka případně kvalifikovaný držitel vlastnického práva (§ 1043) nebo držitel jiného práva (§ 1044), kterému bylo znemožněno věc fakticky ovládat, přičemž tento stav musí trvat ke dni vydání rozhodnutí“.7. Důkazní břemeno k prokázání toho, že klíče vrátila, přitom tížilo žalovanou ad 1). Tím, že byla nečinná a bez omluvy se nedostavovala na jednání soudu, nemohl ji poučit ani podle § 118a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu.8. Ve vztahu k první žalované dospěl k závěru, že je žaloba důvodná, když je žalobkyně vlastnicí nemovitostí a bylo prokázáno, že jí byly k nemovitostem předány rovněž klíče, z čehož soud I. stupně usoudil, že nemovitosti stále užívá. Žalovaná ad 1) ostatně tuto skutečnost ani nerozporovala. Z tohoto důvodu soud v souladu s § 1040 odst. 1 o. z. v tomto rozsahu žalobě vyhověl.9. U žalovaných ad 2) a 3) pak neshledal důvod k užívání nemovitostí a nepovažoval žalobu za rozpornou s dobrými mravy a odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 11. 2000, sp. zn. 22 Cdo 740/99. V poměrech projednávané věci přitom vyklizení nemovitostí přinese značný prospěch (možnost s nemovitostmi nakládat), přičemž žalovaní mají zajištěno bydlení jinde a ke dni vyhlášení tohoto rozsudku v nemovitostech toliko skladovali věci. Proto žalobě v souladu s § 1040 odst. 1 o. z. vyhověl i ve vztahu k žalovaným ad 2) a 3).10. Soud dále dodává, že pro poměry posuzované věci nebylo rozhodné posouzení platnosti podnájemní smlouvy žalované 1., neboť i v případě, že by byla platná bylo prokázáno, že by skončila výpovědí (kdyby nebyla platná, tak žalovaná 1. užívá nemovitosti neoprávněně od počátku). Pro žalobu o vyklizení nemovitostí je přitom rozhodující, zda žalovaní užívají nemovitosti neoprávněně ke dni vydání rozhodnutí.11. Výrok o náhradě nákladů řízení odůvodnil ust. § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen „o.s.ř.“ a přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 655 661,92 Kč, sestávající se ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 12 000 Kč a z nákladů zastoupení advokátem, u kterého odměnu stanovenou dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), vypočetl z tarifní hodnoty ve výši 13 344 333 Kč.12. Proti tomuto rozsudku podali včasné odvolání žalovaní ad 2) a 3), které odůvodnili tak, že rozhodnutí soudu prvého stupně považují za nesprávné, soud prvého stupně ve smyslu ust. § 205 odst. 2 písm. e) a g) o.s.ř. jednak dospěl na základě provedeného dokazování k nesprávným skutkovým zjištěním a jednak jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.13. Žalovaní považují závěry soudu prvého stupně za nesprávné jak po právní, tak po skutkové stránce věci.14. Ve vztahu k 1. žalované bylo povinností soudu prvého stupně se jako předběžnou otázkou zabývat existencí a platností jak nájemní smlouvy, uzavřené mezi žalobkyní jako pronajímatelem a společnosti , společnost 3, . jako nájemcem, tak podnájemní smlouvy uzavřené mezi společností , společnost 3, . jako nájemcem a 1. žalo