18 Co 306/2024-161 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně určil, že smlouva o zápůjčce uzavřená dne , datum, mezi účastníky Iuliia Rovenskaia, Datum narození zainteresované osoby 0/0, , Datum narození zainteresované osoby 1/0, o náhradě nákladů řízení (výrok II.).2. Takto rozhodl o žalobě, kterou se nejprve žalobkyně domáhala dvou určovacích nároků, a to určení neplatnosti smlouvy o zápůjčce uzavřené mezi účastníky dne , datum, a určení neplatnosti smlouvy o zřízení zástavního práva k nemovitosti. Poté, co řízení o určení neplatnosti smlouvy o zřízení zástavního práva k nemovitosti bylo na základě částečného zpětvzetí zastaveno, předmětem řízení zůstalo určení neplatnosti smlouvy o zápůjčce uzavřené mezi účastníky dne , datum, (dále jen „Smlouva o zápůjčce“). Soud I. stupně dovodil svou pravomoc ve věci rozhodnout a použití českého práva s odkazem na čl. 4 odst. 1, 2 nařízení č. 1215/2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Brusel I bis), a čl. 3 nařízení č. 593/2008, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I) a dohodu stran ve smlouvě.3. Soud I. stupně po provedeném dokazování a citaci § 80 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), shledal naléhavý právní zájem žalobkyně na určení, neboť žalobkyně není schopna domáhat se určení neplatnosti Smlouvy o zápůjčce žalobou na plnění a ani žalobu na určení samotného práva. Po citaci příslušných zákonných ustanovení uzavřel, že Smlouva o zápůjčce je neplatná, neboť nebyla řádně uzavřena žalobkyní, nýbrž blíže neztotožněnou třetí osobou, která se za žalobkyni vydávala zfalšovanými doklady a tuto smlouvu uzavřela jménem žalobkyně, aniž by si toho byla žalobkyně vědoma. Z výpisů z bankovního účtu měl za prokázané, že zápůjčka ve výši , částka, byla žalovaným poskytnuta bankovním převodem na bankovní účet č. , č. účtu, , který byl rovněž založen touto blíže neztotožněnou třetí osobu a s ohledem na jeho založení a pohyby na něm je zřejmé, že byl založen pouze za účelem poskytnutí dané zápůjčky. Peněžité prostředky byly téměř všechny následně v hotovosti vybrány s výjimkou částky , částka, , která byla vrácena žalovanému, a částky , částka, , která byla poukázána další osobě. Konstatoval, že smlouva o zápůjčce je reálnou smlouvou, k jejímu vzniku se vyžaduje nejen uzavření smlouvy, ale také skutečné přenechání předmětu zápůjčky. Žalobkyně však prokázala, že Smlouvu o zápůjčce neuzavřela, peněžité prostředky jí nebyly reálně předány a žalovaný tyto skutečnosti ničím nevyvrátil, respektive neprokázal, že by peněžní prostředky byly reálně předány žalobkyni, a nikoliv třetí osobě za žalobkyni se vydávající, což ani dostatečně skutkově netvrdil. S ohledem na uvedená skutková zjištění soud I. stupně žalobě v plném rozsahu vyhověl a určil, že Smlouva o zápůjčce uzavřená dne , datum, , je neplatná. O náhradě nákladů řízení rozhodl podle úspěchu účastníků ve sporu.4. Proti tomuto rozsudku podal včasné a přípustné odvolání žalovaný, neboť dle jeho názoru soud I. stupně nesprávně vyřešil otázku naléhavého právního zájmu žalobkyně na určení, ačkoliv žalovaný poukázal na skutečnost, že paralelně probíhá exekuční řízení žalovaného proti žalobkyni, v němž byl žalobkyní podán návrh na zastavení exekuce v zásadě se shodným odůvodněním. V řízení o zastavení exekuce je na místě řešit nejen otázky o existenci vykonávané pohledávky, ale jako předběžnou otázku i platnost Smlouvy o zápůjčce. Je tak dána duplicita řízení, aniž by se s těmito okolnostmi soud I. stupně vypořádal. Nevypořádal se také s poznámkou, že za situace, že by dluh žalobkyně uznala, nese důkazní břemeno k existenci dluhu věřitel dlužníka. Uznání dluhu v případě žalobkyně navíc proběhlo ve formě veřejné listiny, notářského zápisu, sepsaného notářem , tituly před jménem, , jméno FO, pod č. j. , číslo, ze dne , datum, . Zpochybňuje také šetření Policie České republiky, neboť má za to, že Policie České republiky vycházela z pasu, který předložila žalobkyně, aniž by tento vůbec jakkoliv ověřovala, a fotografie na tomto dokladu srovnala s fotografií pasu a řidičského průkazu, které označily orgány Ruské federace za padělané. Sám žalovaný není schopen rozeznat ani posoudit rozdíly obou osob zachycených na fotografiích. Avšak ani z argumentace, že nejde o totožné osoby, nevyplývá, že by s žalovaným nemohla Smlouvu o zápůjčce uzavřít žalobkyně. Odborné vyjádření tyto fotografie hodnotící totiž nemůže prokázat, že by smlouvy s žalovaným zcela jistě uzavřela jiná osoba než žalobkyně. Zpochybňuje také závěry soudu I. stupně, a to ve světle výpovědí svědkyň – spolubydlících žalobkyně a realitní makléřky, která dle tvrzení žalobkyně na celou záležitost s povodným zneužitím její identity přišla a která začala s žalobkyní komunikovat prostřednictvím platformy WA dne , datum, za účelem prodeje bytu. Výpovědi spolubydlících jsou také rozdílné. Závěry soudu, že Smlouva o zápůjčce je neplatná, protože ji neuzavřela žalobkyně s odkazem na § 561 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OZ“), neboť k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje jeho podpis, nejsou důkazně podepřeny, když se nalézací soud zaměřil pouze na srovnání podob žalobkyně z různých dokladů a na to, jak doklady byly použity vůči žalovanému a bankám, aniž by se vypořádal se všemi důkazy, které žalovaný předložil po poučení soudem dle § 118 a odst. 1 a 3 o. s. ř. ze dne , datum, . Skutková zjištění soudu v rozsudku považuje žalovaný za neúplná a navrhuje, aby napadený rozsudek odvolací soud zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení.5. Žalobkyně se ve vyjádření k odvolání ztotožnila s odůvodněním naléhavého právního zájmu učiněným soudem I. stupně. Za řádné a směrodatné považuje odůvodnění soudu o neplatnosti uzavřené smlouvy, a to i s odkazem na ustálenou judikaturu. K práci policejního orgánu uvedla, že ten při svém rozhodování vycházel ze skutečností, které mu byly žalobkyní i žalovaným sděleny. Úvahu o tom, že neztotožnění osoby na dokladech neznamená, že smlouvu nemohla podepsat žalobkyně, považuje za lichou, neboť takové skutečnosti by si všiml notář či jeden ze zaměstnanců peněžních ústavů. Doplňuje, že žalovaný byl vůči žalobkyni nečinný, nekontaktoval ji ohledně skutečnosti, že se dostala do prodlení s úhradou dluhu a nevyvíjel činnost směřující ke zjištění stavu věci. Nereagoval ani na oznámení právního zástupce, že se jedná o zneužití identity žalobkyně, aniž by podal v této věci , podezřelý výraz, oznámení. Má také za to, že soud rozhoduje o tom, který z důkazů provede, a proto je námitka žalovaného v tomto směru nerelevantní. Považuje za v řízení spolehlivě zjištěné, že k reálnému předání zápůjčky nedošlo, žalobkyně byla obětí podvodu a poškození cizích práv. Odkazuje na § 551 OZ, který jednoznačně stanoví, že o právní jednání nejde, chybí-li vůle jednající osoby. Navrhla potvrzení napadeného rozsudku.6. Odvolací soud, poté co zjistil, že odvolání byla podáno včas a osobami oprávněnými, přezkoumal napadený rozsudek dle § 212 a § 212a odst. 1, 3 o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.7. Odvolací soud se přednostně zabýval odvolací námitkou spočívající v nedostatku naléhavého právního zájmu žalobkyně na uvedeném určení.8. Podle § 80 o. s. ř. určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.9. S ohledem na tvrzení žalobce týkající se notářského zápisu sepsaného , tituly před jménem, , jméno FO, pod č. j. , číslo, ze dne , datum, , který tvoří exekuční titul v řízení vedeném u Obvodního soudu pro , adresa, sp. zn. , spisová značka, , odvolací soud v průběhu odvolacího jednání z podání účastníků a elekronické evidence rozhodnutí odvolacího soudu zjistil, že usnesením Obvodního soudu pro , adresa, č. j. , spisová značka, ze dne , datum, , ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze č. j. , spisová značka, ze dne , datum, bylo provedení exekuce odloženo do právní moci rozhodnutí o návrhu povinné (nynější žalobkyně) na zastavení exekuce ze dne , datum, . Z odůvodnění uvedeného usnesení se podává, že exekuce byla zahájena nynějším žalovaným proti nynější žalobkyni pro vymožení částky , částka, s příslušenstvím, přičemž exekučním titulem je vykonatelný notářský zápis sepsaný , tituly před jménem, , jméno FO, pod č. j. , číslo, ze dne , datum, . Nynější žalobkyně v postavení povinné navrhla zastavení exekuce s tvrzením, že notářský zápis ani Smlouvu o zápůjčce uzavřenou dne , datum, nepodepsala, neboť byla podepsána třetí nezjištěnou osobou, která se ni vydávala. Z výše uvedeného je zřejmé, že v exekučním řízení je v rámci rozhodnutí o zastavení exekučního řízení k návrhu nynější žalobkyně řešena otázka, která má být řešena v daném řízení, tj. otázka platnosti Smlouvy o zápůjčce ze dne , datum, .10. V rozsudku sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, Nejvyšší soud uvedl: „(29.) Z ustálené judikatury Nejvyššího soudu přija