20 Co 300/2024-302 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci 1 039 000 Kč s příslušenstvím a na náhradu nákladů řízení 57 203 Kč a žalobu ohledně 1 492 000 Kč s příslušenstvím zamítl. Žalobce se domáhal na žalovaném zaplacení 2 531 000 Kč s příslušenstvím z titulu smluvní pokuty, vyčíslené za období od 1.11.2013 do 5.10.2020, za nedodržení povinnosti provést vnější izolaci příčky na severní straně bytu podle dohody o podmínkách provedení rekonstrukce střešního pláště, uzavřené dne 9.8.2013 mezi žalovaným jako vlastníkem domu č.p. , číslo, na pozemku p.č. , číslo, v k.ú. , adresa, a obci , adresa, a žalovaným jako oprávněným ze služebnosti užívání bytu v 5. patře tohoto domu. Žalobce tvrdil, že se o porušení povinnosti odizolovat příčku dozvěděl až dne 30.11.2019, kdy provedl sondu do stropu bytu. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby a vznesl námitku promlčení nároku s poukazem na to, že žalobce průběh rekonstrukce pečlivě sledoval a mohl svůj nárok uplatnit dříve, než po osmi letech od jejího provedení v roce 2013.2. Soud I. stupně učinil z provedených důkazů skutková zjištění, popsaná v odstavcích 4. až 19. rozsudku. Zjistil zejména, že žalovaný je vlastníkem domu, v němž žalobce užívá na základě věcného břemene podle § 27 odst. 3 zákona č. 72/1994 Sb., o vlastnictví bytů, byt vybudovaný v rámci družstevní bytové výstavby. Dne 31. 12. 2012 vyslovil žalobce souhlas s rekonstrukcí střešního pláště a e-mailem ze dne 17. 5. 2013 bylo dohodnuto, že při výměně střešní kratiny nad bytem užívaným žalobcem bude z vnější strany doplněna tepelná izolace na obvodové stěny půdní vestavby. V dohodě, uzavřené mezi žalobcem a žalovaným dne 9. 8. 2013, byla sjednána smluvní pokuta pro případ, že nebude dodržena lhůta pro dokončení realizace 3. etapy rekonstrukce v délce 30 dnů od zahájení demontáže stávající střešní krytiny ve výši 1 000 Kč za každý den prodlení. Za žalovaného dohodu podepsal na základě plné moci ze dne 31.12.2012 , tituly před jménem, , jméno FO, . Rekonstrukce byla zahájena dne 1.10.2013, dne 25. října 2013 žalovaný žalobci sdělil, že práce na III. etapě rekonstrukce budou dokončeny dne 29. 10. 2013 a zároveň jej požádal o účast na přejímacím řízení dne 30. 10. 2013 v 9.00 na staveništi. Na kontrolní prohlídce za účasti žalobce bylo konstatováno, že práce byly provedeny podle schválené dokumentace v řádném termínu a bez závad, další komunikace se týkala jen provedení okna. Dne 2. 12. 2019 žalobce sondou do stropu zjistil, že příčka není izolovaná, e-mailem z 13. 12. 2019 vyzval žalovaného, aby izolaci provedl a e-mailem z 5. 10. 2020 jej vyzval k úhradě smluvní pokuty, vyčíslené ke dni 5. 10. 2020.3. Soud I. stupně konstatoval s odkazem na §§ 3028, 3036, 446, 1970 zák. č. 89/2012, občanský zákoník (o.z.) a § 33 zák. č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, účinný do 31.12.2013 (obč. zák.), že dne 9. 8. 2013 žalovaný jako vlastník domu platně uzavřel se žalobcem jako osobou oprávněnou z věcného břemene dohodu o podmínkách provedení rekonstrukce střešního pláště, kterou se zavázal v rámci rekonstrukce domu mimo jiné provést tepelnou izolaci příčky a současně byla sjednána uvedená smluvní pokuta. , tituly před jménem, , jméno FO, byl oprávněn za žalobce sjednat zajištění závazku včasného provedení rekonstrukce smluvní pokutou, neboť jej byl na základě dohody z 31.12.2012 oprávněn zastupovat v souvislosti se správou, provozem, opravou nebo údržbou domu při uzavření smlouvy, jejíž hodnota plnění nepřevyšovala na jednotlivý právní úkon nebo smlouvu 100 000 Kč a žalobce při uzavření smlouvy nemohl seznat překročení zástupčího oprávnění, neboť nevěděl, že smluvní pokuta přesáhne částku 100 000 Kč. Žalovaný se bezesporu o uzavření smlouvy a jejím obsahu dozvěděl hned po jejím uzavření a smlouva byla bez jakýchkoliv připomínek z jeho strany realizována. Práce na rekonstrukci střechy domu byly zahájeny 1. 10. 2013, tepelná izolace příčky však nebyla provedena, ačkoli nedošlo k dohodě o upuštění od této povinnosti. Soud I. stupně uzavřel, že rekonstrukce, zahájená dne 1. 10. 2013, nebyla dokončena podle podmínek dohody a proto žalobci vznikl po marném uplynutí lhůty 30 dnů nárok na smluvní pokutu. Námitku promlčení shledal důvodnou ohledně smluvní pokuty ve výši 1 492 000 Kč za období od 1. 11. 2013 do 30.11.2017 na podkladě závěru, že promlčecí lhůta počala žalobci běžet jeho účastí na kontrolní prohlídce, při níž si mohl ověřit splnění podmínek uzavřené dohody a jeho případné pochybení nelze přičítat k tíži žalovanému. V tomto rozsahu proto soud I. stupně žalobu zamítl, ohledně 1 039 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení jí vyhověl a žalovanému přiznal náhradu nákladů řízení podle poměru jeho úspěchu ve věci ve smyslu § 142 odst. 2 občanský soudní řád (o. s. ř.).4. Proti rozsudku podali včasné odvolání oba účastníci řízení, žalobce však vzal podáním ze dne 8.7.2024 své odvolání zpět a odvolací soud usnesením ze dne 26.8.2024 č. j. 20 Co 300/2024286 řízení o jeho odvolání podle § 207 odst. 2 o.s.ř. za použití § 218c o.s.ř. zastavil. Žalovaný v odvolání proti vyhovujícímu výroku rozsudku namítl, že soud I. stupně nesprávně vyhodnotil námitku promlčení, posuzujíc nárok na zaplacení smluvní pokuty jako samostatný nárok. Tento nárok je však akcesorický k hlavnímu nároku na izolaci příčky, k jejímuž provedení uplynula žalovanému ve smyslu § 563 obč. zák. lhůta 30 dnů dne 1.11.2013. Od tohoto dne se žalobce mohl domáhat provedení izolace u soudu, což neučinil, a jeho nárok se podle § 101 obč. zák. promlčel ke dni 2.11.2016. Ke dni podání žaloby proto byly všechny případné nároky žalobce ze smluvní pokuty ve smyslu judikatury Nejvyššího soudu (rozhodnutí sp.zn. 33 Cdo 2637/2008, 33 Cdo 284/2023, 32 Cdo 2480/2007) nevymahatelné. Vznesení námitky promlčení není v rozporu s dobrými mravy, neboť o stavu splnění smlouvy byl žalobce informován již koncem roku 2013. Žalovaný dále dovozoval, že stran plnění hlavního závazku nastala z důvodu rozporu s rozhodnutími správních orgánu nemožnost plnění a s odkazem na § 2051 o.z. se dovolával moderace smluvní pokuty s poukazem na šikanózní charakter žaloby. Zdůraznil, že žalobci nevznikla porušením povinnosti žalovaného žádná škoda a izolace příčky mu zjevně nechyběla, jestliže její absenci zjistil až po sedmi letech. Odvolatel navrhl, aby odvolací soud vyhovující výrok rozsudku soudu I. stupně změnil a žalobu zamítl v celém rozsahu.5. Žalobce navrhl potvrzení vyhovujícího výroku rozsudku jako věcně správného. Ve vyjádření k odvolání rozebíral funkci smluvní pokuty s přesvědčením, že sjednaná smluvní pokuta v daném případě umocnila význam provedení tepelné izolace. Zdůraznil, že žalovaný tuto svou smluvní povinnost nesplnil, o čemž nebyl žalobce spraven a zjistil to až po čase, uplatnil proto po právu nárok na zaplacení smluvní pokuty. Námitku promlčení posoudil soud I. stupně správně a žalovaný se nemůže úspěšně dovolávat svého jednání učiněného úmyslně malae fidei, pokud jednal již při uzavření smlouvy v rozporu s dobrými mravy. Tvrzení o nemožnosti plnění žalobce odmítl, neboť tepelnou izolaci bylo možné provést, což bylo zmařeno pokynem žalovaného coby investora. Žalovaný v replice poukázal na to, že tvrzení žalobce nevyvracejí důvody odvolání, spočívající v promlčení samotného smluvní pokutou zajištěného nároku. Rozpor námitky promlčení s dobrými mravy namítá žalobce opožděně a netvrdí k tomu žádné relevantní skutečnosti.6. Podle obsahu odvolání uplatnil žalovaný odvolací důvod ve smyslu § 205 odst. 2 písm. g) o.s.ř. Odvolací soud proto z jeho podnětu přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení, které mu předcházelo, v intencích § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o.s.ř. a odvolání shledal důvodným. Žalovanému je nutno přisvědčit v jeho námitce promlčení celého žalobcem uplatněného nároku na smluvní pokutu, odkazující na přiléhavou judikaturu, z níž se podává, že promlčelo-li se právo zajištěné smluvní pokutou, nemůže věřitel úspěšně uplatnit právo na zaplacení smluvní pokuty, které vzniklo po promlčení zajištěného práva. I když je smluvní pokuta samostatným majetkovým nárokem, jde o akcesorický zajišťovací právní vztah, jehož existence je závislá na existenci hlavního závazkového vztahu smluvní pokutou zajišťovaného. Dojde-li k promlčení práva z hlavního závazkového vztahu, nemůže se takový právní následek marného uplynutí času nevztahovat k vedlejšímu závazku a smluvní pokuta nemůže dále dlužníka zavazovat k plnění hlavního závazku prostřednictvím hrozby sankce, jestliže již neexistuje vymahatelná povinnost touto sankcí zajištěná. Zajišťovací institut charakteru smluvní pokuty nemůže proto dále dlužníka zavazovat k plnění sankcí, jestliže neexistuje vymahatelná povinnost touto sankcí zajištěná (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. 32 Cdo 2480/2002). V předmětné věci byla rekonstrukce zahájena v říjnu 2013 a žalovaný se zavázal k zajištění jejího dokončení do 30 dnů od tohoto zahájení, po uplynutí této lhůty se proto mohl žalobce domáhat splnění hlavního závazku žalovaného k provedení