20 Co 437/2024-84 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal vyklizení žalovaných, svých synů, z bytové jednotky č. , číslo, /2 s příslušenstvím v budově č.p. , číslo, , v , adresa, , zapsané u Katastrálního úřadu pro hlavní město Prahu, Katastrální pracoviště , adresa, na LV č. , hodnota, , která je součástí pozemku parc.č. , číslo, a , číslo, v k.ú. , adresa, (bytová jednotka). Žalobu odůvodnil tím, že bytová jednotka je v rozvodem zaniklém společném jmění manželů (SJM) s jeho bývalou manželkou , jméno FO, , matkou žalovaných, a žalovaní se v ní zdržují bez platného právního titulu, jelikož jejich matka nebyla bez jeho souhlasu oprávněna přenechat jim byt k užívání. Žalovaní navrhli zamítnutí žaloby s obranou, že žalobce není v řízení aktivně legitimován, neboť bytovou jednotku má ve společném jmění s jejich matkou, která souhlasí s tím, aby ji užívali. Poukázali na to, že rodiče , právnická osoba, mají mít stejné životní podmínky a že žalobce ze tří nemovitostí ve společném jmění bývalých manželů sám obývá rodinný dům, zatímco jeho bývalá manželka a jejich čtyři děti by měly užívat byt o velikosti 2 + kk.2. Soud I. stupně vyšel ze skutkových zjištění, popsaných v odstavci 4. odůvodnění napadeného rozsudku, a uzavřel, že aktivní i pasivní legitimace ve věci je dána. Dovodil, že žalovaní jsou na základě souhlasu své matky oprávněni bytovou jednotku užívat, neboť každý z bývalých manželů je s ní oprávněn do doby, než dojde k vypořádání společného jmění, disponovat v rozsahu svého spoluvlastnického podílu a bývalá manželka žalobce proto jeho souhlas k užívání jednotky žalovanými nepotřebovala. Oba bývalí manželé mají do doby, než dojde k vypořádání zaniklého společného jmění manželů, stejná práva a povinnosti k majetku, který za trvání manželství nabyli a který tvoří masu SJM. Soud I. stupně doplnil, že žalobce ani po poučení podle § 118a odst. 1 a 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (o. s. ř.), netvrdil a neprokázal, že má závažné a důvody pro požadavek, aby žalovaní bytovou jednotku vyklidili. Odkázal pouze na probíhající řízení o vypořádání SJM mezi bývalými manžely a v jeho rámci na své zásluhy o tento majetek, na to, že jeho bývalá manželka se vůči němu domáhá určení výživného a že žalovaní se coby zletilí mají starat sami o sebe a nebýt odkázáni pouze na výživu rodiči. K žalobcem předkládané vzájemné komunikaci soud I. stupně konstatoval, že mezi žalobcem a žalovanými panuje antagonismus, žalovaní mu dávají za vinu ukončení vztahu rodičů navázáním známosti s jinou ženou a byť se ve svých slovních i písemných projevech ve vztahu k žalobci či jeho partnerce vyjadřují často nevhodně i vulgárně, nejedná se o takové projevy „nenávisti“, pro které by mělo dojít k jejich vyklizení z bytové jednotky. Poznamenal, že řada SMS zpráv se týká komunikace mezi žalovanými a nikoli mezi žalobcem a žalovanými a nelze odhlédnout od způsobu, jakým byly žalobcem z mobilních telefonů žalovaných získány. S tímto odůvodněním soud I. stupně žalobu zamítl a žalovaným přiznal podle § 142 odst.1 o. s. ř. náhradu nákladů řízení ve specifikaci, popsané v odstavci 12. rozsudku.3. Proti rozsudku podal žalobce včasné odvolání. Namítl, že závěr, podle něhož postačuje k užívání bytové jednotky žalovanými souhlas jeho bývalé manželky, nadřazuje právo bývalé manžely jeho právu a popírá jejich stejná práva a povinnosti k zaniklému společnému jmění. Dovozoval, že nejde o běžnou správu majetku, ale o zásadní omezení jeho vlastnického práva k bytové jednotce, a že předložil důkazy, prokazují zvlášť závažné důvody pro vyklizení žalovaných. Soud I. stupně stupně zjistil, že žalovaní se ve slovních i písemných projevech vyjadřují ve vztahu k žalobci a jeho partnerce nevhodně a vulgárně a není rozhodné, za jakých okolnosti byly žalobce dotyčné záznamy pořízeny. Napadené rozhodnutí potvrzuje, že není obrana proti tomu, aby bez svolení žalobce a bez jakéhokoliv plnění obývaly byt osoby, které se netají nenávistí k němu a otevřeně se baví o „jeho fyzické likvidaci“. Doplnil, že druhý žalovaný již není od konce června 2024 studentem, což mu nesdělil, na dotazy na potvrzení o studiu nereagoval a nadále od něho inkasoval výživné. Žalobce navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil a jeho žalobě vyhověl.4. Žalovaní navrhli potvrzení napadeného rozsudku. Ve vyjádření k odvolání zdůraznili, že bytovou jednotku užívají se svolením své matky, když k majetkovým hodnotám ve společném jmění manželů mají oba bývalí manželé stejné vlastnické právo a projev jednoho z nich je dostatečným a platným důvodem k užívání bytové jednotky. Poukázali na to, že nárok na užívání bytu jim plyne i z toho, že žalobce je povinen přispívat na potřeby života rodiny podle svých osobních a majetkových poměrů tak, aby životní úroveň jejich členů byla zásadně srovnatelná. Zopakovali, že jejich rodiče mají ve společném jmění tři nemovitosti a žalovaný obývá výlučně se svou současnou partnerkou rodinný dům, jejich matka s nezletilými dcerami byt o mnohem menší ploše a žalovaní užívají předmětný byt nejmenší byt, což vypovídá o nesrovnatelném životním standartu žalobce a zbytku jeho rodiny. Žalobce sám nemá v úmyslu byt užívat ani mu jeho užívání žalovanými nepůsobí žádnou škodu. Hlavním motivem jeho žaloby je „odplata“ za způsob, jakým se synové vůči němu vyjadřují, žalobce a žalovaní však mají oboustranně velice špatný vztah a nejsou schopni spolu komunikovat. Vztahy žalobce se všemi jeho dětmi jsou od rozvodu manželství značně poznamenány a v současné době jsou rozvrácené až antagonistické. Žalobce odkazuje na soukromou korespondenci, kterou neoprávněně získal a proto k ní nelze přihlížet, žaloba je šikanózní a žalobce chce jejím prostřednictvím jen upevnit své pozice a dát synům a celé rodině najevo, jak velký odpor k nim má.5. Z obsahu odvolání žalobce se podávají odvolací důvody ve smyslu § 205 odst. 2 písm. e) a g) o. s. ř. Odvolací soud proto z jeho podnětu přezkoumal napadený rozsudek, včetně předcházejícího řízení, v intencích § 212 a § 212a o. s. ř., odvolání však důvodným neshledal. Žalobce nezpochybňuje, že spornou bytovou jednotku má ve společném jmění s bývalou manželkou, jakkoliv v žalobě o vypořádání společného jmění tvrdí, že byla zakoupena jen z jeho prostředků. To však není rozhodné, neboť byla-li kupní cena pořizované věci zcela zaplacena z výlučných prostředků jednoho z manželů, avšak kupujícími byli oba manželé a oba při uzavření kupní smlouvy projevili vůli nabýt kupovanou věc do SJM, pak se tato věc se stala předmětem jejich společného jmění (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, , publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek NS pod č. 49/2001). Shodně projevená vůle obou manželů nabýt věc do SJM, vylučující uplatnění tzv. zákonných výluk ze společného jmění, se pak odrazila v zápisu SJM v katastru nemovitostí.6. Podle § 713 odst. 2 zák.č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (o.z.) povinnosti a práva spojená se společným jměním nebo jeho součástmi náleží oběma manželům společně a nerozdílně. Podle § 713 odst. 3 o.z. z právních jednání týkajících se společného jmění nebo jeho součástí jsou manželé zavázáni a oprávněni společně a nerozdílně. Z uvedeného vyplývá, že zákonný majetkový režim manželů, potažmo bývalých manželů - jejich společné jmění se řídí principem solidarity. Všechna práva a povinnosti ke společným věcem náležejí oběma (bývalým) manželům solidárně, což znamená, že jejich výkon jedním z manželů , právnická osoba, znamená výkon i druhým manželem, jenž se nemůže vůči třetí osobě dovolávat toho, že sám ještě to či ono nevykonal, zatímco druhý manžel již ano, neboť ten provedl dotyčný výkon i za druhého manžela (resp. bezpodílového spoluvlastníka majetku ve společném jmění). Podle § 714 odst. 2 věta první o.z. v záležitostech týkajících se společného jmění a jeho součástí, které nelze považovat za běžné, právně jednají manželé společně, nebo jedná jeden manžel se souhlasem druhého. Podle § 714 odst. 2 jedná-li právně manžel bez souhlasu druhého manžela v případě, kdy souhlasu bylo zapotřebí, může se druhý manžel dovolat neplatnosti takového jednání. Přenechání společného bytu do užívání není běžnou záležitostí a toto právní jednání mezi žalovanými a jejich matkou, bývalou manželkou žalobce, je bez souhlasu žalobce coby druhého spoluvlastníka neplatné. Jedná se však ve smyslu citovaného ustanovení § 714 odst. 2 o.z. ve spojení s § 586 o.z. o neplatnost toliko relativní. Relativní neplatnosti se musí dotčená osoba vůči všem účastníkům takto postiženého právního jednání dovolat, jinak se toto právní jednání podle § 586 odst. 2 o.z. považuje za platné. V daném případě se žalobce neplatnosti výslovně dovolal pouze vůči žalovaným v rámci předžalobních výzev, daných jím dopisy ze dne , datum, (kterými odvolací soud provedl důkaz v souladu s § 213 odst. 3 o. s. ř.), nikoliv vůči své bývalé manželce, třebaže z jejich vzájemné korespondence vyplývá, že s užíváním bytové jednotky žalovanými nesouhlasí. Samotné vyjádření či