23 Co 144/2024 — Městský soud v Praze

1. Rozsudkem ze dne 13. 2. 2024 soud prvního stupně zamítl žalobu na uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobkyni částku 760 054,50 Kč s příslušenstvím, ve výroku rozsudku specifikovaným (výrok I) a uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 141 328 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalovaného (výrok II).2. Soud prvního stupně takto v pořadí druhým rozsudkem rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala proti žalovanému, svému bývalému zaměstnanci, náhrady škody v žalované výši. Žalovaný byl na vedoucí pracovní pozici „Ředitel sekce controllingu“, přičemž ode dne 13. 12. 2017 po dobu zástupu a následně od 1. 1. 2018 zastával pozici „Ředitel divize finance“. Dne 19. 12. 2017 žalovaný porušil své pracovní povinnosti, když trval na pokynu k provedení platby ve výši 47 000 EUR, ačkoli k tomu nebyly splněny předpoklady stanovené interními předpisy. Požadavek na realizaci platby žalovaný převzal od domnělého tehdejšího generálního ředitele žalobkyně , tituly před jménem, , jméno FO, , po realizaci platby vyšlo najevo, že se jednalo o úspěšně provedený tzv. phishingový útok. Zaviněným jednáním žalovaného vznikla žalobkyni škoda ve výši 42 196,51 EUR (částka 4 803,49 EUR byla žalobkyni vrácena v důsledku úkonů trestního řízení). Žalovaný se žalobou nesouhlasil, namítal, že nebyl detailně seznámen se všemi interními akty řízení týkajícími se chodu divize finance. Osobou, která dala výslovný pokyn k provedení zahraniční platby, pak nebyl žalovaný, ale , tituly před jménem, , jméno FO, , ředitelka Sekce účetnictví a daně. Žalovaný proto není osobou, která by svým jednáním porušila své pracovní povinnost.3. Soud prvního stupně provedl dokazování listinnými důkazy, výslechem žalovaného a svědků , tituly před jménem, , jméno FO, a , tituly před jménem, , jméno FO, , za nadbytečné považoval provádět dokazování výslechem zaměstnance žalobce - IT specialisty. Na podkladě provedených důkazů vzal soud prvního stupně za prokázané následující skutečnosti: od 13. 12. 2017 žalovaný vykonával zástup na vedoucí pracovní pozici ředitel divize financí, a to po dobu čerpání dovolené zaměstnance, který tuto pozici dlouhodobě zastával, den phishingového útoku (19. 12. 2017) tak byl pátým pracovním dnem žalovaného na této pozici. První e-mail od pachatele phishingového útoku, který přišel v 8:52 hod., žalovaný otevřel cestou do práce ve svém mobilním telefonu, kde se e-mailová adresa odesílatele zprávy nezobrazovala v celé své autentické podobě, ale zobrazovalo se pouze jméno a příjmení , jméno FO, , tj. jméno a příjmení tehdejšího generálního ředitele žalobce. Reálná e-mailová adresa nebyla v tomto zařízení zobrazena a forma provedení e-mailové zprávy byla zpracována jako autentická. Proto žalovaný nerozpoznal, že se nejedná o e-mail od generálního ředitele. Uvedený den byl žalovaný zaneprázdněn neodkladnými pracovními úkoly (zejména od 10.00 hod jednáním s podřízeným zaměstnancem v rámci ukončování pracovního poměru), proto celé dopoledne využíval pro komunikaci pouze svůj mobilní telefon. Pachatel útoku své požadavky urgoval a na uskutečnění platby naléhal. Pouze v jedné ze zpráv se objevila gramaticky nesprávná formulace „když jsem méně zaměstnán“, žalovaný však tuto formulaci připisoval automatické opravě, kterou provádí mobilní zařízení. Žalovaný tak učinil (nesprávný) úsudek, že komunikuje se svým nadřízeným a snažil se mu vyhovět. Žalovaný ve věci komunikoval s kolegy , tituly před jménem, , jméno FO, a , tituly před jménem, , jméno FO, , e-maily i telefonicky, přičemž , tituly před jménem, , jméno FO, přeposlal v 09:59 hod e-mail od domnělého generálního ředitele s textem „Řekněte jí, že pošlu všechny dokumenty později, když jsem méně zaměstnán, měla by okamžitě zpracovat platbu“, k němuž připojil dovětek „, jméno FO, , prosím“. Následně , tituly před jménem, , jméno FO, poslala pokyn odbornému útvaru ÚČT k prověření, zda jsou údaje pro platbu dostatečné, a k provedení platby. Později obdržela informaci o provedení platby.4. Soud prvního stupně aplikoval na zjištěný skutkový stav ust. § 250 odst. 1 zákona č. 256/2006 Sb., zákoníku práce, jakož i zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, a dospěl k závěru, že nejsou splněny všechny předpoklady odpovědnosti žalovaného zaměstnance za škodu vzniklou zaměstnavateli. Podle soudu prvního stupně žalovaný neporušil povinnosti způsobem tvrzeným žalobkyní, ale škoda vznikla v důsledku trestného činu spáchaného neznámým pachatelem.5. Soud prvního stupně poukázal na to, že pouze ze slov „, jméno FO, , prosím“, která žalovaný uvedl v e-mailu dne 19. 12. 2017 v 09:59 hod, nelze jednoznačně seznat, co žalovaný zamýšlel tímto projevem, přičemž z vyjádření , tituly před jménem, , jméno FO, ze dne 20. 12. 2017 vyplývá, že e-mailové komunikaci přisuzovala jiný význam, než jaký v řízení tvrdí žalovaný. Soud prvního stupně se proto zabýval otázkou, co žalovaný uvedenými slovy zamýšlel, jaká byla jeho skutečná vůle a zda nešlo o právní jednání ve smyslu podpisového řádu. Soud prvního stupně vycházel z výpovědi žalovaného, že neměl v úmyslu dát svědkyni , jméno FO, pokyn k provedení platby, ale pouze ji poprosil, aby se požadavkem generálního ředitele na provedení platby zabývala sama, neboť provádění plateb patří do její pracovní náplně a má s nimi podstatně větší zkušenosti než žalovaný. Soud prvního stupně přihlédl i ke konkrétní situaci, ve které se žalovaný nacházel, tedy že právě začínala náročná pracovní schůzka, které musel věnovat plně svoji pozornost, a proto přesunul záležitost ohledně požadavku generálního ředitele na svědkyni , jméno FO, . Podle soudu prvního stupně nelze samotný text „, jméno FO, , prosím“ považovat za projev konkrétní vůle žalovaného, neboť zcela postrádá uvedení toho, o co prosí, o jakou činnost případně žádá. Vzhledem k neurčitosti uvedeného sdělení soud prvního stupně postupoval při jeho výkladu podle ust. § 556 odst. 1 o. z., podle kterého, co je vyjádřeno slovy nebo jinak, vyloží se podle úmyslu jednajícího, byl-li takový úmysl druhé straně znám, anebo musela-li o něm vědět. Nelze-li zjistit úmysl jednajícího, přisuzuje se projevu vůle význam, jaký by mu zpravidla přikládala osoba v postavení toho, jemuž je projev vůle určen. Žalovaný vypověděl, že jeho úmyslem nebylo dát pokyn k provedení platby, rovněž bylo zjištěno, že ve skutečnosti ani svědkyně , jméno FO, uvedené emailové sdělení nechápala jako pokyn přímo od žalovaného, ale jako pokyn od generálního ředitele.6. Soud prvního stupně považoval výpověď svědkyně , tituly před jménem, , jméno FO, za nevěrohodnou v části, v níž popisovala obsah telefonické komunikace se žalovaným. Podle soudu prvního stupně je výpověď svědkyně, že upozornila žalovaného na neobvyklou e-mailovou adresu, ze které pokyn generálního ředitele přišel, v rozporu s její původní výpovědí, kterou učinila na pracovišti den po dané události, kdy se o této skutečnosti vůbec nezmínila a naopak uvedla, že neměla žádné pochybnosti o tom, že žalovaný komunikuje s generálním ředitelem. Žalovaný pak popřel, že by ho svědkyně Salmonová upozornila na cokoliv neobvyklého. Podle soudu prvního stupně je zcela nepravděpodobné, že by si svědkyně po uplynutí několika let byla schopna vybavit nové podrobnosti, které nezmínila při důkladném vyšetřování věci odborem bezpečnosti, a které by přitom odpovídaly skutečnosti. Soud prvního stupně neuvěřil ani tvrzení svědkyně, že jí žalovaný dal pokyn telefonicky, když její motivací k tomuto tvrzení může být obava z následného postihu zaměstnavatelem.7. Podle soudu prvního stupně by se jednalo o omyl na straně svědkyně , jméno FO, , pokud by si sporný e-mail od žalovaného skutečně vyložila jako pokyn k platbě. Ani toto tvrzení svědkyně však neodpovídá skutečnosti, protože sama ve své následné komunikaci s podřízenými jednoznačně uvedla, že se má realizovat pokyn generálního ředitele, nikoli pokyn žalovaného. Konkrétně uvedla, že FIN (tedy odbor. žalovaného) je o věci pouze informován a v 10:09 hod., tedy po obdržení sporného e-mailu ve znění „, jméno FO, , prosím“, dala pokyn útvaru účetnictví k prověření, zda jsou údaje dostatečné k platbě s tím, že požadavek s elektronickým podpisem bude podle dohody zaslán dodatečně. Z uvedeného podle soudu prvního stupně vyplývá, že ani sama svědkyně , jméno FO, nepovažovala předchozí e-mail žalovaného, byť elektronicky podepsaný, za dostatečný pokyn k platbě. Soud prvního stupně shledal pochybení na straně svědkyně , jméno FO, , neboť přijala pokyn generálního ředitele, který neměl náležitosti podle interních předpisů žalobce a na jeho základě vydala svým podřízeným pokyn k realizaci platby. Skutečnost, že e-maily od žalovaného byly opatřeny elektronickým podpisem, na uvedeném závěru podle soudu nic nemění, neboť podpis ke zprávám se připojoval automaticky, bez vůle žalovaného, a ze znění těchto e-mailů nevyplývá, že by žalovaný podepisoval nějaké právní jednání ve smyslu podpisového řádu, když takto byly podepsány