23 Co 321/2024-76 — Městský soud v Praze

1. Rozsudkem ze dne 4. 6. 2024 soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 134 678 Kč spolu s 15 % úrokem z prodlení ročně z částky 134 678 Kč od 9. 6. 2023 do zaplacení, do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok I), zamítl žalobu na uložení povinnosti žalované zaplatit žalobci částku 252 439,10 Kč od 9. 6. 2023 do zaplacení (výrok II) a uložil žalované povinnost zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení k rukám zástupce žalobce částku 30 193,84 Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok III).2. Soud prvního stupně takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobce domáhal po žalované jednak částky 21 417,10 Kč jako majetkové újmy, která představuje náklady právního zastoupení v trestním řízení, jednak částky 365 700 Kč jako nemajetkové újmy, která žalobci vznikla v důsledku nezákonného rozhodnutí. Žalobce tvrdil, že byl na základě usnesení policejního orgánu ze dne 12.4.2018, č.j. , spisová značka, , trestně stíhán pro přečin porušení povinnost při správě cizího majetku podle ust. § 220 odst. 1, 2 písm. b) zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „trestní zákoník“), kterého se měl dopustit při výkonu své , Anonymizováno, praxe. Řízení skončilo dne 12. 9. 2022 rozsudkem Okresního soudu v , místo, , č. j. , spisová značka, , jímž byl žalobce zproštěn obžaloby podle ust. § 226 písm. b) zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „trestní řád“), a který nabyl právní moci dne 12. 9. 2022. Žalobce uplatnil nárok u žalované dne 8. 12. 2022, žalovaná mu ale přiznala jen část náhrady za právní zastoupení, a to ve výši 85 598,58 Kč.3. Po vymezení dalších žalobních tvrzení a obrany žalované, která žalobou uplatněný nárok neuznala, soud prvního uvedl, jaká skutková zjištění učinil z listinných důkazů, včetně obsahu spisu Okresního soudu v , místo, sp. zn. , spisová značka, , a výpovědí svědků. Vzal za prokázané, že v době od 12. 4. 2018 do 12. 9. 2022 byl žalobce nezákonně trestně stíhán v řízení vedeném u Okresního soudu v , místo, pod sp. zn. , spisová značka, , a to pro přečin podle ust. § 220 odst. 1, 2 písm. b) trestního zákoníku, za který mu hrozil trest odnětí svobody až na pět let. Trestní oznámení na žalobce podala , právnická osoba, . Rozsudkem Okresního soudu v , místo, ze dne 12. 9. 2022, č.j. , spisová značka, , byl obžalovaný , tituly před jménem, , Jméno zainteresované osoby 0/0, zproštěn obžaloby, kterou mu byl kladen za vinu přečin porušení povinností při správě cizího majetku. Žalobce uplatnil nárok na náhradu škody u žalované dne 8. 12. 2022, stanoviskem , ústřední orgán, ze dne 19. 5. 2023 byla žádost žalobce vypořádána tak, že mu byla uhrazena částka 85 598,59 Kč.4. Na zjištěný skutkový stav soud prvního stupně aplikoval příslušná ustanovení zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OdpŠk“).5. Soud prvního stupně předně uvedl, že jednotlivé úkony právní služby, které žalobce v řízení požadoval, jsou podle ust. § 10 odst. 3 písm. b) ve spojení s ust. § 7 bod 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „advokátní tarif“), honorovány za jeden úkon právní služby částkou 1 500 Kč + hotové výdaje + 21 % DPH. Soud prvního stupně shledal důvodným toliko požadavek žalobce na náhradu za úkon písemné podání soudu ze dne 19. 3. 2020. Nepřisvědčil žalované, že se jedná o neúčelný úkon, protože se žalobce mohl ve věci vyjádřit ústně během svého dalšího výslechu. Soud prvního stupně uvedl, že žalobce měl právo se ve věci písemně vyjádřit a svá tvrzení doplnit. Naproti tomu soud prvního stupně neshledal důvodným požadavek žalobce na náhradu za úkon doplnění stížnosti, který je součástí úkonu podání stížnosti. Podle soudu je věcí obhajoby, aby vyjádření ve věci podala v takovém stavu, aby byl naplněn jeho účel. Důvodným neshledal dále požadavek na náhradu za úkon nahlížení do spisu dne 11. 5. 2018, neboť podle časové osy je součástí úkonu převzetí a příprava právního zastoupení. V této souvislosti odkázal na judikaturu Ústavního soudu (např. rozhodnutí ze dne 30. 7. 2008, sp. zn. I. ÚS 398/06) a judikaturu Nejvyššího správního soudu. Soud prvního stupně přisvědčil žalované, že bylo namístě přiznat žalobci za úkon z 12. 6. 2018 dva úkony právní služby, nikoli požadované tři, neboť tento úkon trval od 8:17 hod. do 9:44 hod. Shodně tak ve vztahu k úkonu z 11. 12. 2018, který trval od 8:33 hod do 13:55 hod, tj. v rozsahu 3 započatých dvouhodin, nikoliv 4. Za neúčelný soud prvního stupně považoval úkon porada s klientem v souvislosti se zamítnutím stížnosti dne 25. 6. 2018, protože tato jednak předcházela jiné poradě, jednak postup v případě zamítnutí stížnosti měl být probrán již v rámci převzetí zastoupení. Soud prvního stupně neshledal důvodným ani požadavek na náhradu za úkon ze dne 7. 1. 2019, jelikož pouhé předání dokumentů neshledal jako účelný náklad. Náhrada nepřísluší ani za úkon z 28. 1. 2019, který nebyl realizován. Soud prvního stupně dále nepřiznal náhradu za úkon jednání s klientem dne 1. 2. 2019, když shledal, že nenavazuje na úkon soudu, kterého by se zúčastnil dotyčný právní zástupce, neboť v mezidobí byla založena do spisu nová plná moc, a rovněž za úkon odvolání plné moci z 14. 3. 2019, když jej neshledal účelným, jelikož nevedl ke zrušení či změně nezákonného rozhodnutí, nadto se nejedná o úkon, který by byl honorován advokátním tarifem. Požadavku žalobce na náhradu majetkové újmy tedy vyhověl jen co do částky 2 178,- Kč, která zahrnuje odměnu ve výši 1 500,- Kč, 1 režijní paušál a 21 % DPH. Ve zbývajícím rozsahu nárok na náhradu obhajného zamítl.6. Ve vztahu k požadavku na přiznání zadostiučinění z důvodu nezákonného trestního stíhání soud prvního stupně shledal, že je na místě přiznat náhradu nemajetkové újmy v penězích. Přitom vycházel ze srovnatelných případů, které sám vyhledal, jelikož dva ze tří srovnávacích případů, které označil žalobce, se nepodařilo soudu dohledat a případ vedený u Obvodního soudu pro , místo, pod sp. zn. , spisová značka, se ke srovnání nehodí. Soud prvního stupně tedy vycházel z případů vedených u Obvodního soudu pro , místo, pod sp. zn. , spisová značka, a sp. zn. , spisová značka, , v nichž byli poškození trestně stíháni za totožný trestný čin. Ve srovnávaných případech byla poškozeným přiznána v přepočtu na jeden měsíc řízení částka 2 500 Kč. Oba poškození ve srovnávaných případech byli trestně stíhání 2 roky a 8 měsíců, zatímco žalobce 4 roky a 5 měsíců, tj více než o polovinu déle. Zatímco tamním poškozeným hrozil trest odnětí svobody šest měsíců či zákaz činnosti, žalobce byl ohrožen vyšší trestní sazbou (až 5 let). Soud prvního stupně shledal, že se jedná o jediné rozdíly mezi srovnávanými případy a posuzovanou věcí. Dopady do osobní sféry poškozených byly obdobné, poškození prokázali dopady do psychiky, v prvním případě navíc trestní stíhání vedlo až ke vzniku úzkostně depresivní poruchy, zatímco ve druhém případě a v posuzované věci k ničemu takovému nedošlo, oba poškození se s případnými duševními problémy dokázali vyrovnat sami. Žalobce prokázal dopady do svého života (obavy rodiny o jeho osud, kdy i děti na úrovni základní a střední školy se setkávaly s narážkami na „trestnou činnost žalobce“ a měly problémy se s trestním stíháním žalobce vyrovnat), přišel o řadu přátel či známých. Vzhledem k tomu, že žalobce byl v regionu všeobecně známou osobou, byl vedoucím , Anonymizováno, v oboru , Anonymizováno, , soud prvního stupně neměl pochybnosti o tom, že byla narušena i pověst žalobce. Pokud jde o dopad trestního stíhání do pracovní sféry žalobce, soud prvního stupně vzal za prokázané, že žalobce přišel o svou pracovní pozici v , právnická osoba, , která sama iniciovala dané trestní stíhání, avšak vzápětí našel nové pracovní uplatnění, v němž působí dosud. Shledal proto, že dopad do pracovní sféry nelze dávat do souvislosti se samotným trestním stíháním. Přihlédl rovněž k tomu, že žalobce byl v posledních volbách zvolen zastupitelem, s třetím nejvyšším počtem hlasů. Dovodil, že zásah do jeho pověsti nebyl natolik masivní a trvalý. Pokud jde o zdravotní stav žalobce, soud prvního stupně vyšel z lékařské zprávy ze dne 29. 3. 2018 a shledal, že trestní stíhání kardiologické problémy žalobce nezpůsobilo, když žalobci byl implantován stent a trpěl hypercholesterolemií ještě před zahájením trestního stíhání. Nepochyboval však o tom, že trestní stíhání mohlo na žalobce, s ohledem na jeho onemocnění, působit hůře než na zdravého člověka. Vzhledem k uvedenému soud prvního stupně dospěl k závěru, že je namístě přiznat žalobci obdobné odškodnění v obdobné výši za měsíc trestního stíhání jako ve srovnávacích případech. Žalobci proto přiznal částku 132 500 Kč a ve zbý