23 Co 376/2024-263 — Městský soud v Praze

1. Soud I. stupně v záhlaví uvedeným rozsudkem zamítl žalobu, aby byl žalovaný uznán povinným uhradit žalobci částku 300 000 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok I) a rozhodl, že žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení (výrok II).2. Soud I. stupně takto rozhodl v pořadí druhým rozsudkem o žalobě, podané u soudu I. stupně dne 13. 6. 2023, jíž se žalobce proti žalovanému jakožto insolvenčnímu správci , společnost, , IČO , IČO, (dále jen „Dlužník“) domáhal zaplacení částky 300 000 Kč. Žalobce byl společníkem a jednatelem Dlužníka a zároveň měl s Dlužníkem uzavřenou pracovní smlouvu ze dne 1. 6. 2003 na pozici ředitele. Žalobce však pro Dlužníka fakticky vykonával technické a dělnické činnosti, jednatelskou činnost vykonával jen ojediněle, neboť Dlužník měl další jednatele. Na Dlužníka byl prohlášen konkurz, který je řešen Krajským soudem v , místo, pod sp. zn. , spisová značka, . Žalobce dne 5. 5. 2016 přihlásil do insolvenčního řízení svoji pohledávku z titulu dlužné mzdy ve výši 335 808 Kč, žalovaný dlužnou mzdu žalobci neuhradil, proto žalobce zahájil u Krajského soudu v , místo, řízení o určení existence pohledávky ve výši 335 808 Kč z titulu nevyplacené mzdy a o určení pořadí této pohledávky. Ve věci jako odvolací soud rozhodl dne 13. 6. 2022 Vrchní soud v , místo, pod sp. zn. , spisová značka, tak, že odmítl žalobu, kterou se žalobce domáhal určení, že má pohledávku ve výši 335 808 Kč z titulu nevyplacené mzdy s tím, že o této věci má být rozhodnuto obecným soudem. Následně Krajský soud v , místo, rozhodnutím ze dne 19. ledna 2023, sp. zn. , spisová značka, určil, že žalobce má za dlužníkem pohledávku z titulu odměny za vykonanou práci. Žalobce v tomto řízení požaduje pouze částku 300 000 Kč, neboť vykonával i činnost jednatele v rozsahu maximálně 10 až 15 hodin týdně, tedy žalobce požaduje pouze 90 % z původně uplatněné dlužné mzdy. Pohledávka z titulu dlužné mzdy vznikala postupně od roku 2012, kdy žalobce vykonával práci nejméně 8 hodin denně každý pracovní den, konkrétně jde o dlužnou mzdu za měsíce duben, květen 2012, únor až listopad 2013, prosinec 2014, leden až duben 2015, říjen až prosinec 2015 a leden a únor 2016.3. Žalovaný s žalobou nesouhlasil a navrhl zamítnutí žaloby. Žalobce vůbec netvrdí, kdy a jaké práce pro Dlužníka provedl a v jakém rozsahu, a jaká by mu za to příslušela odměna. Žalobce nějaké práce vykonat mohl, rozsah prací a jejich hodnota však není žalovanému známa. V řízení sp. zn. , spisová značka, vedeném u Krajského soudu v , místo, nebylo vůbec posuzováno, zda a v jakém rozsahu vznikl žalobci nárok vůči Dlužníkovi, ale pouze to, v jakém pořadí by se případně existující pohledávka žalobce měla v insolvenčním řízení uspokojit. Žalovaný vznesl námitku promlčení, neboť v daném případě by se jednalo o pohledávku postavenou na roveň pohledávkám za majetkovou podstatou, kdy tyto se uplatňují písemně u insolvenčního správce a promlčují se ve standardním režimu. V případě, že osoba s dispozičním oprávněním tuto pohledávku neuspokojí v promlčecí době, musí být včas uplatněna u obecného soudu, kdy nejde o incidenční spor. Podáním žaloby na určení pořadí pohledávky nedochází ke stavení promlčecí lhůty. Vzhledem ke skutečnosti, že práce byla provedena nejpozději v roce 2016 a datu podání žaloby v dané věci, je celá pohledávka žalobce promlčena.4. Soud I. stupně v souladu se závazným pokynem odvolacího soudu vyzval žalobce ke specifikaci mzdových nároků, kdy tento podáním ze dne 26. 7. 2024 specifikoval žalobní nároky následovně. Žalobce požaduje zaplacení za měsíc květen 2012 odměnu za práci ve výši 8 984 Kč a nemocenskou ve výši 3 826 Kč, za měsíc červen 2012 nemocenskou ve výši 3 326 Kč, za měsíc březen 2013 odměnu za práci ve výši 18 750 Kč, za měsíc duben 2013 odměnu za práci ve výši 18 750 Kč, za měsíc květen 2013 odměnu za práci ve výši 18 750 Kč, za měsíc červen 2013 odměnu za práci ve výši 18 750 Kč, za měsíc červenec 2013 odměnu za práci ve výši 18 750 Kč, za měsíc srpen 2013 odměnu za práci ve výši 18 750 Kč, za měsíc září 2013 odměnu za práci ve výši 18 750 Kč, za měsíc říjen 2013 odměnu za práci ve výši 18 750 Kč, za měsíc listopad 2013 odměnu za práci ve výši 18 000 Kč, za měsíc prosinec 2013 nemocenskou ve výši 7 231 Kč, za měsíc leden 2015 odměnu za práci ve výši 9 000 Kč, za měsíc únor 2015 odměnu za práci ve výši 8 000 Kč, za měsíc březen 2015 odměnu za práci ve výši 4 000 Kč, za měsíc duben 2015 odměnu za práci ve výši 10 000 Kč, za měsíc květen 2015 nemocenskou ve výši 1 633 Kč, za měsíc prosinec 2015 odměnu za práci ve výši 18 000 Kč, za měsíc leden 2016 odměnu za práci ve výši 18 000 Kč, za měsíc únor 2016 odměnu za práci ve výši 20 000 Kč a za měsíc březen 2016 odměnu za práci ve výši 20 000 Kč.5. Soud I. stupně vzal za prokázané, že na Dlužníka byl prohlášen konkurz, který je řešen Krajským soudem v , místo, pod sp. zn. , spisová značka, . Žalobce se žalobou ze dne 12. 9. 2016 domáhal vydání rozhodnutí, kterým by bylo určeno, že má za Dlužníkem pohledávku z titulu nezaplacené mzdy, a že tato pohledávka je postavena na roveň pohledávkám za majetkovou podstatou. Krajský soud v , místo, rozhodl rozsudkem ze dne 19. ledna 2023, č.j. , spisová značka, pod bodem I tak, že určil, že pohledávka žalobce uplatněná v insolvenčním řízení ve výši 335 808 Kč je pohledávkou postavenou na roveň pohledávkám za majetkovou podstatou, z odůvodnění tohoto rozhodnutí pak vyplývá, že insolvenční soud považoval pracovní smlouvu žalobce za neplatnou. Citovaný rozsudek byl v rozsahu pod bodem I potvrzen rozhodnutím Vrchního soudu v , místo, ze dne 26. 6. 2023, č. j. , spisová značka, . Rozhodnutí Krajského soudu v , místo, ohledně určení existence a výše pohledávky bylo rozhodnutím Vrchního soudu v , místo, ze dne 13. 6. 2022, č. j. , spisová značka, odmítnuto, když z odůvodnění pod bodem 13 vyplývá závěr o absenci aktivní legitimace žalobce s tím, že žalobce se měl domáhat svého nároku na mzdu žalobou na plnění u obecného soudu dle § 203 odst. 4 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) (dále jen „InsZ“). Žalovaný v průběhu insolvenčního řízení informoval žalobce o tom, že pohledávku žalobce na zaplacení odměny z pracovního poměru neuznává. Ostatní důkazy navrhované žalobcem soud I. stupně zamítl z důvodu rychlosti a hospodárnosti vzhledem k jeho právnímu názoru na otázku promlčení žalobní pohledávky.6. Po právní stránce shledal soud I. stupně pracovní smlouvu žalobce ze dne 1. 6. 2003 neplatnou, a nárok žalobce tak posoudil z titulu bezdůvodného obohacení. Soud I. stupně se dále zabýval námitkou promlčení, když dle § 203 odst. 1 InsZ se pohledávky za majetkovou podstatou a pohledávky jim postavené na roveň uplatňují písemně vůči osobě s dispozičními oprávněními. Dle § 203 odst. 4 InsZ neuspokojí-li osoba s dispozičními oprávněními pohledávky podle odstavce 1 v plné výši a včas, může se věřitel domáhat jejich splnění žalobou podanou proti osobě s dispozičními oprávněními; nejde o incidenční spor. V tomto směru citoval rozhodnutí Krajského soudu v , místo, ze dne 19. 12. 2022, sp. zn. , spisová značka, , dle něhož „Uplatněním pohledávky za majetkovou podstatou u osoby s dispozičním oprávněním k majetkové podstatě nedochází ke stavění promlčecí lhůty pohledávky.“ a rozhodnutí Vrchního soudu v , místo, ze dne 7. 4. 2020, sp. zn. , spisová značka, , dle něhož „Svědomitému a odbornému přístupu ve smyslu § 36 odst. 1 IZ mimo jiné odpovídá též to, že správce každému z věřitelů bez zbytečného odkladu kvalifikovaně vyjeví svůj názor. Jestliže totiž insolvenční zákon v citovaném § 203 odst. 4 předpokládá, že zásadně jiné než insolvenční soudy rozhodují o tom, zda věřitel vůbec má pohledávku za podstatou, či jí na roveň postavenou (míněn je tím samozřejmě spor o pravost nebo výši takto nárokované pohledávky, spor o její pořadí je řešen v režimu § 203a IZ), pak zásadě rychlého uspokojení věřitelů (§ 5 písm. a/ IZ) odpovídá požadavek, aby takové řízení, jež není incidenčním sporem, bylo zahájeno co nejdříve.“ Pokud jde o nároky žalobce za období od května 2012 až do prosince 2013 a jejich promlčení, soud I. stupně tuto spornou otázku posoudil dle § 107 odst. 1 zák. č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen „obč. zák.“), dle něhož byla pro nároky z titulu bezdůvodného obohacení stanovena 2letá subjektivní a 3letá objektivní promlčecí doba, tudíž nárok by musel být uplatněn nejpozději do konce roku 2015. Pokud jde o nároky za období od ledna 2015 až března 2016 a jejich promlčení, soud I. stupně tuto spornou otázku posoudil dle § 629 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), dle něhož běžela 3letá subjektivní lhůta, tudíž nárok by musel být uplatněn nejpozději v březnu 2019. Jelikož žaloba v dané věci byla podána až dne 14. 6. 2023, přičemž žalovaný uplatnil dle § 100 obč. zák., resp. § 610 odst. 1 o. z. námitku promlčení, když dle soudu I. stupně nedošlo ke stavění promlčecí lhůty přihlášením do insolvenčního řízení ani uplatněním pohled