25 Co 210/2024-242 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně žalované uložil povinnost zaplatit žalobci , částka, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od , datum, do zaplacení (I.), žalobu ohledně částky , částka, s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z této částky od , datum, do zaplacení, a co do úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do , datum, , zamítl (II.), žalované uložil povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši , částka, (III.), žalobci uložil též povinnost zaplatit České republice na účet Obvodního soudu pro , adresa, částku , částka, (IV.) a žalované uložil povinnost zaplatit České republice na účet Obvodního soudu pro , adresa, částku , částka, (V.).2. Rozhodl tak na podkladě žaloby, kterou se žalobce domáhal žalované částky, včetně úroku z prodlení, z titulu náhrady škody, neboť v rámci , podezřelý výraz, řízení, v němž byl trestně stíhán jeho syn bylo žalobci zajištěno funkční vozidlo tov. zn. , název, , rok výroby 2015, RZ , SPZ, , VIN , VIN kód, . Vozidlo bylo zajištěno v době od , datum, po dobu dvou let a tří měsíců, přičemž v rámci , podezřelý výraz, stíhání byl posléze syn žalobce obžaloby zproštěn. Vozidlo bylo žalobci vráceno až počátkem ledna 2022, a to nepojízdné, přičemž žalobce musel vynaložit náklady na uvedení předmětného vozidla do provozu autorizovaným servisem. Náklady představovaly částku , částka, , tento nárok na náhradu škody žalobce u žalované uplatnil dne , datum, , žalovaná však ve lhůtě šesti měsíců nesdělila žalobci žádné stanovisko, ani ničeho neplnila.3. Žalovaná v rámci procesního stanoviska s žalobou nesouhlasila a navrhla její zamítnutí. V dané věci předně poukázala na to, že pro případ požadavku žalobce na náhradu škody ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb. není dán odpovědnostní titul, neboť nebylo vydáno rozhodnutí, které by po nabytí právní moci bylo pro nezákonnost zrušeno či změněno příslušným orgánem. V postupu orgánů činných v , podezřelý výraz, řízení pak nelze spatřovat ani nesprávný úřední postup.4. Soud prvního stupně po provedeném řízení a dokazování, včetně výslechu svědků, jakož i závěrů znaleckého posudku znalce , tituly před jménem, , jméno FO, , znalce z oboru doprava, ekonomika a strojírenství uzavřel, že žalobce Policii České republiky dobrovolně dne , datum, vydal své vozidlo, přičemž toto vozidlo bylo v době od , datum, do , datum, umístěno v objektu Policie České republiky v , adresa, . V průběhu uvedeného zajištění však nebylo o předmětné vozidlo pečováno a toto vozidlo bylo posléze žalobci vydáno jako nepojízdné. Mělo vybitou baterii, nefungovala elektronika, pneumatiky byly nepoužitelné, brzdy zrezlé. Uvnitř vozidlo zplesnivěno. Žalobce uplatnil u žalované nárok na náhradu škody, která mu vznikla v souvislosti s opravou vozidla.5. Následně soud prvního stupně na takto zjištěný skutkový stav věci aplikoval zákon č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o odpovědnosti státu za škodu“), a to konkrétně § 5, § 8 odst. 1, § 13 odst. 1, 2, § 14, § 26 a též § 31. Vyšel též ze zákona č. 279/2003 Sb., o výkonu zajištění majetku a věcí v , podezřelý výraz, řízení a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a to konkrétně z § 10 odst. 2 tohoto zákona, kdy, pokud se jedná o zajištěný majetek a věci v , podezřelý výraz, řízení, správce je povinen řádně zabezpečit a chránit tyto věci před znehodnocením, zejména před jejich poškozením, zničením, ztrátou, odcizením nebo zneužitím, a provést potřebné úkony směřující k uchování hodnoty věci.6. Poté soud prvního stupně zkonstatoval, že předpokladem vzniku odpovědnosti státu za škodu a povinnosti k náhradě škody je nezákonné rozhodnutí či nesprávný úřední postup, dále vznik škody a v neposlední řadě příčinná souvislost mezi nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem a vznikem škody. Dospěl k závěru, že v dané věci bylo vozidlo zajištěno v souladu s , podezřelý výraz, řádem poté, co však byl syn žalobce v rámci , podezřelý výraz, řízení proti němu vedenému obžaloby zproštěn, odpadl rovněž důvod k zajištění předmětného vozidla. Žádné pravomocné rozhodnutí v této , podezřelý výraz, věci však nebylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem a nejedná se proto o nezákonné rozhodnutí. Soud prvního stupně však uzavřel, že orgán Policie ČR se dopustil nesprávného úředního postupu, a to v průběhu zajištění předmětného vozidla v době od , datum, do , datum, , když o vozidlo nepečoval, přestože k tomu byl ze zákona, a to zákona č. 279/2003 Sb. povinen. Vozidlo totiž po jeho zajištění bylo odstaveno venku na parkovišti, aniž by probíhala jakákoliv jeho údržba. Uzavřel proto, že v dané věci je dán nesprávný úřední postup a vznik škody a posléze se zabýval tím, zda mezi škodou ve výši, jak ji žalobce požaduje, je dána i příčinná souvislost. V tomto smyslu vyšel ze závěrů znaleckého posudku znalce , tituly před jménem, , jméno FO, , a sice že odhad nákladů tak, jak je žalobce požaduje, odpovídá obvyklým nákladům na zprovoznění vozidla ve značkovém servisu po jeho delším odstavení. V souvislosti s degradací olejových náplní, jakož i výměnou filtrů, mikro filtrů a brzdové kapaliny však dospěl k závěru, že tuto údržbu by musel žalobce jako vlastník předmětného vozidla provádět i kdyby předmětné vozidlo nebylo zajištěno. Pro případ výměny filtrů, mikro filtrů a brzdové kapaliny, jakož i výměny oleje, proto mezi nesprávným úředním postupem žalované a vznikem škody na straně žalobce neshledal příčinnou souvislost, neboť k vynaložení těchto nákladů by muselo dojít i pro případ, že by vozidlo bylo v běžném provozu. U uvedených důvodů žalobě ohledně částky , částka, vyhověl, a ohledně částky , částka, žalobu zamítl, když sám v odůvodnění zkonstatoval, že chybou v počtech měl správně žalobě vyhovět ohledně částky , částka, a žalobu zamítnout pouze ohledně částky , částka, , neboť započetl nesprávně 2× výměnu vložky filtru, tedy žalobu nesprávně zamítl v částce o , částka, vyšší.7. Příslušenství žalované částky pak soud prvního stupně žalobci přiznal dle § 15 zákona odpovědnosti státu za škodu ve spojení s vládním nařízením č. 351/2013 Sb., avšak počínaje datem , datum, , neboť žalobce svůj nárok u žalované uplatnil dne , datum, , lhůta šesti měsíců uplynula dne , datum, , a protože žalovaná dobrovolně neplnila, počínaje datem , datum, , se ocitla v prodlení. Nad rámec tohoto data proto žalobcem požadované příslušenství jako nedůvodné zamítl.8. O nákladech řízení soud prvního stupně rozhodl dle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), tedy podle úspěchu ve věci, když žalobci přiznal náklady řízení v rozsahu 73,54 % z jejich celkové výše, neboť rozdíl úspěchu a neúspěchu činil právě tento poměr.9. Současně soudu prvního stupně žalobci i žalované rovněž podle úspěchu ve věci uložil povinnost k náhradě nákladů řízení státu, jež nebyly kryty zálohu, představující znalečné, a to ve smyslu § 148 o. s. ř.10. Žalobce rozsudek soudu prvního stupně, a to výrok II., jímž byla v meritu věci žaloba zamítnuta a výroky o nákladech řízení, napadl včas podaným a přípustným odvoláním. Soudu prvního stupně vytkl, že výrokem II. zamítl jeho požadavek absurdním způsobem, popírajícím extrémním způsobem logiku věci. Předně argumentoval tím, že žalobci bylo vozidlo zajištěno v pojízdném stavu a následně mu zbylo pouze holé vlastnictví, posléze mu však vozidlo bylo vráceno ve stavu nepojízdném. Žalovaná je proto povinna nahradit náklady na zajištění pojízdnosti vozidla. Tyto náklady totiž žalobce musel vydat na zprovoznění vozidla, tj. uvedení věci do stavu, v němž bylo vozidlo ke dni zajištění, tj. ke dni , datum, . Závěry soudu prvního stupně o tom, že některé součásti a kapaliny vozidla degradují v průběhu času, zcela popírají skutečnost, že tyto součásti, respektive kapaliny, zdegradovaly právě v době, kdy byl žalobce vyloučen z užívání věci a zůstalo mu jen „holé vlastnictví“. Za normálních okolností by věc degradovala jejím užíváním a žalobce by si o vozidlo pečoval tak, jak by jej sám spotřebovával. Situace neužívání vozidla jeho zajištěním však byla žalobcem nezaviněná, žalobce byl z užívání zcela vyloučen, a to z důvodu na straně žalované, proto k degradaci součástí či kapalin došlo plynutím času. S ohledem na to, že žalobci zbylo jen a pouze holé vlastnictví a vozidlo užívat nemohl, nemohl také o něj pečovat, degradace založená na prostém plynutí času je proto odpovědností žalované. Nesouhlasil též s datem prodlení žalované, jak jej určil soud prvního stupně. Návrhl, aby odvolací soud rozsudek v napadených výrocích změnil, žalobě v plném rozsahu vyhověl a žalobci přiznal náklady řízení před soudy obou stupňů.11. Posléze žalobce poukázal na to, že před soudem prvního stupně, a to Obvodním soudem pro , a