28 Co 197/2024-109 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zastavil řízení co do částky , částka, , zákonného úroku z prodlení z částky , částka, od , datum, do zaplacení a zákonného úroku z prodlení z částky , částka, od , datum, do , datum, (výrok I.), zamítl žalobu, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku , částka, spolu se zákonným úrokem z prodlení z uvedené částky od , datum, do zaplacení (výrok II.) a uložil žalobkyni, aby zaplatila žalované na náhradě nákladů řízení , částka, (výrok III.).2. Žalobkyně se podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů, dále také „OdpŠk“, žalobou ze dne , datum, domáhala na žalované přiměřeného zadostiučinění v penězích, která jí měla být způsobena nepřiměřenou délkou dědického řízení vedeného u Městského soudu v Brně pod sp. zn. , spisová značka, , které bylo zahájeno , datum, , a to s odůvodněním, že jako věřitel v dědickém řízení po zesnulém , tituly před jménem, , jméno FO, uplatnila přihláškou dne , datum, svou pohledávku, když dne , datum, bylo rozhodnuto o tom, že dědictví je předluženo a následně dne , datum, s právní mocí ke dni , datum, bylo rozhodnuto o likvidaci dědictví. Žalobkyně již byla v souvislosti s posuzovaným řízením odškodněna za období od , datum, do , datum, částkou , částka, a za období od , datum, do , datum, částkou , částka, , avšak s ohledem na výsledek v jiném obdobném řízení požadovala další vyšší předmětné odškodnění. Žalobkyně uplatnila svůj nárok u žalované dne , datum, , žalovaná však tomuto nároku žalobkyně nevyhověla.3. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby s tím, že žalobkyně byla již dvakrát odškodněna a že se žalobkyně stala účastníkem posuzovaného řízení až dnem právní moci usnesení o nařízení likvidace, tj. od , datum, , kdy nabylo právní moci usnesení o nařízení likvidace ze dne , datum, , když do doby právní moci rozhodnutí o nařízení likvidace dědictví tak žalobkyně nebyla účastníkem řízení a za toto období jí odškodnění za délku naříkaného řízení proto nenáleží. Vznesla též námitku promlčení, neboť žalobkyni nic nebránilo nad rámec dobrovolného odškodnění za toto prvé období žalovat odškodnění vyšší, jak požadovala až předmětnou žalobou. Žalovaná dále namítala, že pokud se žalobkyně nedomáhala v roce 2012 vyššího odškodnění, pak bylo třeba poskytnuté zadostiučinění považovat za dostačující.4. Dne , datum, žalobkyně vzala žalobu zpět co do částky do částky , částka, , zákonného úroku z prodlení z částky , částka, od , datum, do zaplacení a zákonného úroku z prodlení z částky , částka, od , datum, do , datum, , a proto v této části soud prvního stupně podle § 96 o. s. ř. řízení zastavil.5. Po provedeném dokazování, na základě prokázaných skutečností podrobně popsaných v odůvodnění napadeného rozsudku, na které odvolací soud pro stručnost odkazuje, soud prvního stupně s odkazem na § 1 odst. , právnická osoba, odst. 1 písm. a), b), c), § 5, § 7 odst. 1 a 2, § 8 odst. , právnická osoba, , § 13 odst. 1 a 2, § 14 odst. 1 a 3, § 15 odst. 2, § 26 a § 31 odst. 1 OdpŠk, a také na § 175b o. s. ř. a § 117 odst. 1 z. ř. s., jakož i na judikaturu Evropského soudu pro lidská práva a Nejvyššího soudu (rozsudky ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ; ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ; ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ) dospěl k následujícím závěrům.6. Posuzované řízení nebylo dosud pravomocně ukončeno, tudíž žalovanou vznesená námitka promlčení byla zcela nedůvodná. Je nerozhodné, zda se žalobkyně „až nyní“ rozhodla „dožalovat“ odškodnění, které jí žalovaná mimosoudně poskytla již v roce 2012 za první fázi podkladového řízení, když měla jí přiznané zadostiučinění za nedostatečné. Žalobkyně má nárok požadovat své odškodnění vždy za určitou část proběhnuvšího řízení a nemusí vyčkávat na ukončení řízení, aby poté mohla podat žalobu na odškodnění řízení jako celku.7. Žalobkyně v rozhodném období nebyla účastníkem posuzovaného řízení, neboť tím se stala až právní mocí usnesení o nařízení likvidace dědictví. Pokud tedy žalobkyně svou pohledávku vůči zůstaviteli do dědického řízení přihlásila již v počátku dědického řízení, tj. dne , datum, , mohla jí nemajetková újma založena nepřiměřenou délkou posuzovaného řízení vznikat až od okamžiku, kdy se účastníkem tohoto řízení skutečně stala, přičemž i v rámci jednoho řízení se může jeho význam pro účastníky měnit. Žalobkyně v prvotní fázi dědického řízení, tedy do vydání usnesení o nařízení likvidace dědictví (odhlédnuto od toho, že nebyla účastnicí řízení), ani nemohla mít na výsledku řízení žádný zájem, resp. tato fáze řízení pro ni byla zcela bezvýznamná. Význam pro ni řízení získalo až v okamžiku, kdy bylo rozhodnuto o nařízení likvidace dědictví, ona se stala účastníkem řízení a byla projednávána její pohledávka uplatněná v rámci dědického řízení.8. Posuzované řízení v rozsahu 21 let a 6 měsíců co do své délky bylo řízením zjevně nepřiměřeným, čemuž odpovídala základní částka finančního zadostiučinění ve výši , částka, za rok trvání daného řízení (za první dva roky v částce poloviční), přičemž s ohledem na složitost řízení bylo nutné základní částku snížit o 40 %.9. Žalobkyně se stala účastníkem posuzovaného řízení až dne , datum, , právní mocí usnesení o nařízení likvidace dědictví, přičemž žádala odškodnění za období od , datum, do , datum, , tudíž jí zůstala reálně k odškodnění pouze doba tří měsíců od , datum, do , datum, , za což jí náleží odškodnění ve výši , částka, . Pokud by se počítalo celé období, za které žalovaná již žalobkyni odškodnila svým prvním stanoviskem, tj. období od , datum, do , datum, , přestavovalo by odškodnění částku , částka, .10. Žalovaná již žalobkyni odškodnila za období od , datum, do , datum, částkou , částka, , tedy částkou významně převyšující náhradu, která byla stanovena soudem prvního stupně.11. Ze shora uvedených důvodů soud prvního stupně žalobu v celém rozsahu zamítl.12. O náhradě nákladů řízení soud prvního stupně rozhodl podle § 142 odst. 1 ve spojení s § 151 odst. 3 o. s. ř. a vyhlášky č. 254/2015 Sb.13. Proti tomuto rozsudku, v rozsahu výroků II. a III., podala žalobkyně včas odvolání, ve kterém namítla, že bylo opakovaně konstatováno žalovanou samotnou, soudem prvního stupně, i soudem odvolacím, že posuzované řízení je stiženo nesprávným úředním postupem v podobě průtahů v řízení a že bylo také konstatováno, že žalobkyni má jako i ostatním poškozeným náležet zadostiučinění v penězích. Současně zdůraznila, že za období následujících přibližně deseti let jí bylo přiznáno zadostiučinění v podstatně vyšší částce, než jaké se jí dostalo v prvním období odvolacího soudu. Odkázala dále na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, . Akcentovala rovněž, že šestiměsíční promlčecí lhůta stanovená odškodňovacím zákonem dosud ještě ani nezapočala svůj běh, a proto jí uplatněný nárok nemůže být promlčený. Vyjádřila též názor, že dědické řízení tvoří jeden celek, resp. že se jedná o jedno jediné řízení, přičemž nařízením likvidace pozůstalosti není založeno nové řízení, jedná se pouze o zvláštní postup soudu (soudního komisaře) v případech stanovených zákonem, přičemž zadostiučinění se poskytuje vždy za řízení jako jeden celek, k čemuž odkázala na nález Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. II. ÚS 3553/15, a stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , číslo, , uveřejněného pod č. 58/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dále jen „Stanovisko“. Uvedla také, že její nejistota byla zjevně dána již od zahájení dědického řízení, resp. již od uplatnění pohledávky v dědickém řízení dne , datum, , a to bez ohledu na to, zda následně bylo rozhodnuto o likvidaci pozůstalosti, či nikoli, že již dne , datum, podala žalobu k Městskému soudu v Brně proti okruhu dědiců zůstavitele o zaplacení dlužné pohledávky za zůstavitelem, a že ani jedno z uvedených řízení dosud nebylo pravomocně skončeno. Podotkla také, že odškodňovací zákon sám požadavek na účastenství v řízení, pro případ vzniku nároku na odškodnění nesprávného úředního postupu, nestanoví, a že jí nyní uplatňované období průtahů v posuzovaném řízení se téměř výlučně týká období dědického řízení před nařízením likvidace. Dle jejího názoru odkaz na soudem prvního stupně citovanou judikaturu, která se týká výlučné právě likvidace pozůstalosti (s odkazem na insolvenční či konkursní řízení), byl zjevně nepřiléhavý a že i po nařízení likvidace, tj. kdy již věřitelé věděli, že nedosáhnou plného uspokojení svých pohledávek, byl pro ně význam řízení standardní. Podle žalobkyně by jí mělo za předmětné (první) rozhodné období přiznáno nejméně tolik, kolik jí bylo přiznáno za druhé období. Nepřiléhavý byl také odkaz na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , neboť nyní b