29 Co 296/2024-128 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně uložil žalované povinnost doručit žalobci písemnou omluvu v tomto znění: „Omlouvám se panu , jméno FO, za to, že jsem ho dne 18. 5. 2023 v pořadu , název, v epizodě nazvané „, Anonymizováno, “ její část s rozhovorem , jméno FO, v čase 18:18 minut označil výrazem „18:18 , Anonymizováno, ?“, který naznačuje nekalosti ze strany žalobce. Podpis , jméno FO, .“ (výrok I), rozhodl, že žalovaná je povinna odstranit v pořadu zveřejněném na , médium, , název, v epizodě nazvané „, Anonymizováno, “, rozhovor se žalobcem v čase 19:01 až 20:42 minut reportáže do 15 dní od právní moci rozsudku (výrok II), řízení o zaplacení částky 500 000 Kč zastavil (výrok III) a konečně rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok IV).2. Soud I. stupně takto rozhodl v řízení, v němž se žalobce domáhal písemné omluvy za to, že v pořadu , název, v epizodě nazvané „, název, “ ze dne 18. 5. 2023 její část s rozhovorem , jméno FO, byla označena výrazem „, Anonymizováno, “, kterým naznačuje odhalení nekalostí. Dále žalovaná manipulovala s odpověďmi žalobce. Před větou: „, Anonymizováno, “ vystřihla sdělení, na které odpověď navazuje. V reportáži nezazněl celý rozhovor, naopak v reportáži zazněla úvodní slova žalované, že „, Anonymizováno, …“. Divákovi bylo v reportáži podsunuto, že žalobce je zaujatý. Reportér položil žalobci otázku na 17 let starou spolupráci, vysvětlující odpověď ignoroval a otázku kladl stále znovu. Mediálně nezkušeného žalobce tak vystavil situaci, kdy po mnoha hodinách přednášení působil defenzívně, nedůvěryhodně. , jméno FO, nenechal na divákovi, aby si vše vyhodnotil, ale sám učinil hodnotící soud, dostal se mimo meze nestrannosti. Po rozhovoru se žalobce rozhodl dovysvětlit panu , jméno FO, , proč odmítl, že by snad byl podjatý, a zaslal panu , jméno FO, e-mail ke stavbě , název, . Na tento e-mail pan , jméno FO, neodpověděl a poskytnuté informace se neobjevily ani v reportáži. Žalobce se dále žalobou domáhal odstranění části rozhovoru se žalobcem z předmětné reportáže v čase 19:01 – 20:42, počítáno od začátku reportáže, a dále nemajetkové újmy ve výši 500 000 Kč.3. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby s tím, že natáčení reportáže vzniklo spontánně ze strany diváka pořadu žalované strany, kdy se jednalo o veřejný zájem v souvislosti s osudem kulturní památky České republiky v panoramatu , místo, . Namítala, že reportáž má zcela jiný název, než žalobce tvrdí, který se žalobce vůbec netýká a nijak v něm není ani náznakem zmíněn. Popisek je uveden pouze hluboko v tzv. , médium, , a to až v části v samém závěru pořadu. Žalovaná dále rozporovala tvrzení žalobce, že inkriminované informace týkající se jeho osoby a vítězné firmy, která by měla postavit , Anonymizováno, , je veřejně známa, resp., že jí nijak netajil. Veřejnost má právo znát okolnosti nakládání s veřejnými prostředky a okolnosti, které s tím souvisejí. Tvrzení žalované se opírá o fakt a byla vznesena legitimní otázka, zda nemůže jít o střet zájmů a zda je v pořádku, že hodnotící subjekt spolupracoval se soutěžícím subjektem, aniž tuto informaci předem v zápise zveřejnil. Podle názoru žalované nebylo ani nijak významně upozorněno na to, že hodnotící člen by měl být zcela nezávislou osobou, a případně měl na skutečnost, která byla v reportáži zmíněna, upozornit zadavatele a ostatní členy , orgán, i z etického hlediska. Žalobce měl plný a nikterak omezený prostor, aby se ke všem okolnostem celého případu vyjádřil.4. Při jednání konaném dne 14. 6. 2024 vzal žalobce zpět žalobu co do částky 500 000 Kč. Strana žalovaná byla k tomuto zpětvzetí bez připomínek. Proto soud I. stupně podle § 96 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) rozhodl výrokem III tohoto rozsudku a řízení v této části zastavil.5. Soud I. stupně vyšel ze zjištění popsaných v bodech 6 až 11 napadeného rozsudku. Odvolací soud z těchto zjištění též vychází a pro stručnost na ně odkazuje.6. Po právní stránce soud I. stupně věc posoudil dle § 81 a § 82 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), a dospěl k závěru, že předmětná reportáž ve vztahu k žalobci obsahuje manipulativní úryvky a komentáře, které poškozují pověst a čest žalobce. Soud zohlednil, že právo na ochranu osobnosti musí být vyvažováno právem na svobodu projevu, které je chráněno čl. 17 Listiny základních práv a svobod. Svoboda projevu však není absolutní a musí respektovat práva a svobody jiných osob. Pokud dojde k neoprávněnému zásahu do osobnostních práv, může být svoboda projevu omezena. Je třeba klást důraz na vyváženost reportáží. Pokud žalovaná strana v reportáži nastolila otázku podivných věcí, které se dějí kolem , Anonymizováno, , bylo třeba, aby dala prostor pro vytvoření si vlastního názoru divákům, tedy aby byly uváděny argumenty jak pro zachování , Anonymizováno, , tak i pro jeho zbourání, což se v dané reportáži nestalo. Jestliže pak předestřela otázku možného střetu zájmů žalobce, užila manipulativně sestříhaný rozhovor s žalobcem s neprecizovanými otázkami, zasáhla tím do osobnostních práv žalobce. Z toho důvodu soud I. stupně žalobě ohledně písemné omluvy vyhověl a nařídil odstranění rozhovoru se žalobcem v čase od 19:01 – 20:42 z předmětné reportáže.7. Výrok o nákladech řízení soud I. stupně odůvodnil odkazem na § 142 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 146 odst. 2 o. s. ř., s tím, že každý z účastníků měl ve věci úspěch částečný, neboť soud vyhověl žalobě na omluvu a odstranění části rozhovoru s žalobcem, žalobce však vzal zpět žalobu o zaplacení nemajetkové újmy ve výši 500 000 Kč.8. Proti rozsudku podali odvolání žalobce i žalovaná.9. Žalovaná ve svém odvolání proti výrokům I, II a IV napadeného rozsudku namítala, že předmětná část reportáže uvedená titulkem „, Anonymizováno, “ je legitimní otázkou novináře pohybujícího se ve veřejném prostoru za situace, kdy je z veřejně dostupných zdrojů seznatelné, že žalobce, jakožto , funkce, , je u jednoho z účastníků soutěže uveden na veřejně dostupných internetových stránkách jako spolupracovník (ke změně došlo až v průběhu soudního řízení). V rámci předmětné reportáže došlo jen k tomu, že žalobci byly pokládány otázky směřující k této skutečnosti, tedy k tomu, zda je či není spolupracovníkem jednoho z účastníků soutěže. Z tohoto neplyne nic poškozujícího čest či pověst žalobce. Reportáž neobsahuje žádný hodnotící soud, natož takový, který by žalobce jakkoli napadal či dehonestoval. Žalobce v rámci řízení nedoložil nic, co by prokazovalo jakoukoli jeho újmu. Dle názoru žalované nic, co v reportáži zaznělo, nedosáhlo intenzity představující porušení či ohrožení osobnostního práva žalobce. Nezazněly jakékoli difamační údaje. Navíc žalobce jakožto svým způsobem veřejná osoba (osoby vstupující do arény veřejné diskuse) musí snést i vyšší míru případné kritiky či hodnotícího úsudku – zde však nešlo ani o kritiku, ani o hodnotící úsudek – byly jen vzneseny dotazy a žalobce měl plnou možnost se vyjádřit, reagovat. Žalovaná proto navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil a žalobu v plném rozsahu zamítl.10. Žalobce se odvolal pouze do výroku IV o nákladech řízení. Jako odvolací důvod uvedl, že rozhodnutí soudu I. stupně ohledně nákladů řízení považuje za věcně a právně nesprávné. Otázku úspěchu ve věci soud I. stupně hodnotil mechanicky, podle počtu petitů, nikoliv podle významu věci. Cílem žaloby nebylo finančně potrestat žalovanou, ale zabránit šíření manipulativních informací, v čemž dal soud žalobci za pravdu. Otázka finančního odškodnění újmy byla podružná, soud k ní nevedl dokazování a žalobce se jí dobrovolně vzdal ne proto, že by soud I. stupně v rámci poučovací povinnosti dal najevo, že žalobce nebude úspěšný, ale proto, aby soud mohl rychle rozhodnout a aby újma byla sanována alespoň opravou reportáže dříve, než ji uvidí další diváci. Samostatně je pak třeba posoudit nárok na náhradu soudního poplatku. Žalobce proto navrhl, aby odvolací soud výrok IV napadeného rozsudku zrušil a rozhodl, že žalovaný je povinen uhradit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši, kterou žalobce na výzvu soudu doloží. K odvolání žalované se vyjádřil tak, že ze strany žalované šlo o neobjektivní hodnotící soud způsobilý dotknout se osobnostních práv žalobce a že rozsudek je věcně správný. Žalovaná se ani nesnažila obstarat si objektivní informace, byť je po natočení reportáže dostala i přímo od žalobce. Kromě toho bylo z reportáže zřejmé, že nebyl odvysílaný celý pořízený rozhovor. Žalovaná svou reportáž zveřejnila; při posuzování objektivní způsobilosti konkrétního jednání zasáhnout do vážnosti a cti člověka je třeba přihlédnout ke všem okolnostem věci, nikoliv jen podle použitých výrazů a formulací, ale podle celkového dojmu s přihlédnutím ke všem souvislostem a okolnostem, za nichž k závadnému jednání došlo (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2012, sp. zn. 30 Cdo 3567/2010). Zpochybnění nezávislosti a nestrannosti žalobce je dehonestující a je způsobilé zasáhnout osobnostní sféru do