35 Co 177/2024-67 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu, jíž se žalobce domáhal zaplacení částky 300 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 8. 10. 2023 do zaplacení (výrok I), zamítl žalobu, jíž se žalobce domáhal zaplacení částky 25 289 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 8. 10. 2023 do zaplacení (výrok II) a uložil žalobci povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení 900 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III).2. Rozhodl tak v řízení, v němž se žalobce domáhal na žalované náhrady majetkové újmy ve výši 25 289 Kč spočívající ve vynaložených nákladech na právní zastoupení v souvislosti s nápravou nesprávného úředního postupu a poskytnutí přiměřeného zadostiučinění ve výši 300 000 Kč za nemajetkovou újmu způsobených mu tvrzeným nesprávným úředním postupem v řízení vedeném , Orgán veřejné moci, – odborem výstavby a územního plánování (dále jen „, Orgán veřejné moci, “), pod sp. zn. , spisová značka, , přičemž nesprávný úřední postup správního orgánu žalobce spatřoval v nepřibrání jeho osoby v rozporu s § 109 písm. e) zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, jako účastníka stavebního řízení.3. Žalobce uvedl, že se ze sdělení , Orgán veřejné moci, – odboru územního plánování a stavebního řádu (dále jen „, Orgán veřejné moci, “) doručeného mu dne 3. 2. 2021 dozvěděl, že dne 1. 7. 2019 bylo vydáno , Orgán veřejné moci, rozhodnutí, kterým došlo k povolení stavebního záměru města , adresa, , žalobce však nebyl zahrnut do okruhu účastníků stavebního řízení. Žalobce podal dne 18. 2. 2021 proti rozhodnutí , Orgán veřejné moci, ze dne 1. 7. 2019 odvolání opomenutého účastníka řízení, jež bylo rozhodnutím , Orgán veřejné moci, ze dne 2. 7. 2021 zamítnuto jako opožděné. Jelikož se žalobce s rozhodnutím , Orgán veřejné moci, ze dne 2. 7. 2021 neztotožnil, podal proti němu dne 29. 7. 2021 správní žalobu ke , Orgán veřejné moci, (dále jen „, Orgán veřejné moci, “), která sice byla rozsudkem KS ze dne 28. 2. 2023 zamítnuta, nicméně , Orgán veřejné moci, konstatoval, že , Orgán veřejné moci, pochybil, když žalobce nepřibral jako účastníka řízení o povolení stavebního záměru, přičemž tentýž závěr zaujal i , Orgán veřejné moci, (dále jen „, Orgán veřejné moci, “) ve svém rozsudku ze dne 8. 8. 2023, jímž byla kasační stížnost žalobce zamítnuta.4. Žalovaná se k žalobě vyjádřila s tím, že ve vztahu k nároku žalobce na zadostiučinění za nemajetkovou újmu namítla prmlčení nároku, neboť uplynula lhůta dle § 32 odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen „zákon č. 82/1998 Sb.“), když správní řízení skončilo již dne 3. 7. 2019, v případě odvolání opomenutého účastníka proti rozhodnutí roční odvolací lhůta započala dne 3. 7. 2019 a skončila dne 4. 7. 2020, u žalované však byl nárok uplatněn až dne 6. 4. 2023 a žaloba byla podána dne 15. 1. 2024. Zákon č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „správní řád“), umožňuje opomenutým účastníkům zvrátit právní moc vydaného rozhodnutí ještě po dobu 30 dnů ode dne, kdy se o vydání rozhodnutí a řešení otázky, jež byla předmětem rozhodování, dozvěděli, nejpozději však do jednoho roku od oznámení rozhodnutí poslednímu z neopomenutých účastníků, přičemž zmeškání úkonu nelze prominout. Poté již dostává přednost právní jistota ostatních účastníků a třetích osob, kteří postupovali s důvěrou ve vydané rozhodnutí, a opomenutí účastníci se s tímto stavem musí smířit. Odvolání žalobce však bylo podáno až dne 18. 2. 2021, tedy sedm měsíců po uplynutí odvolací lhůty, pročež odvolací správní orgán nemohl postupovat jinak, než je zamítnout jako opožděné.5. Ve vztahu k nároku na náhradu majetkové újmy žalovaná namítla, že podle § 79 odst. 3 správního řádu si účastník nese své náklady, tedy si je sám hradí, o náhradě nákladů správního řízení soudního pak , Orgán veřejné moci, i , Orgán veřejné moci, rozhodly, že žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť jeho žaloba i kasační stížnost byly zamítnuty jako nedůvodné. Nebyla tak splněna podmínka podle § 31 část věty první odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb., neboť náhradu nákladů řízení může poškozený uplatnit jen tehdy, jestliže neměl možnost učinit tak v průběhu řízení na základě procesních předpisů.6. Vycházeje z nesporných trvrzení účastníků, po provedeném dokazování, citaci ustanovení správního řádu upravujícího lhůtu k podání odvolání opomenutého účastníka řízení a ustanovení zákona č. 82/1998 Sb. upravujícího promlčecí lhůtu nároku na náhradu nemajetkové újmy a upravujícího náhradu nákladů řízení jakožto náhradu škody (majetkové újmy), soud prvního stupně dospěl k závěru, že nárok žalobce na náhradu nemajetkové újmy je promlčen a nárok na náhradu majetkové újmy není po právu.7. K nároku na náhradu nemajetkové újmy soud prvního stupně uvedl, že dle § 84 odst. 1 správního řádu správní řízení pro žalobce jakožto opomenutého účastníka skončilo dne 3. 7. 2020, když dne 3. 7. 2019 bylo správní rozhodnutí doručeno poslednímu z účastníků a dne 4. 7. 2019 začala běžet roční objektivní lhůta k podání odvolání pro žalobce, který byl opomenutým účastníkem, která skončila dne 3. 7. 2020. Od tohoto data pak žalobce měl šest měsíců dle § 32 odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. k podání žaloby (správně žádosti – poznámka odvolacího soudu), tedy do 3. 1. 2021, žalobce však svůj nárok u žalované uplatnil až dne 5. 4. 2023 a žalobu podal až dne 15. 1. 2024. Již nárok u žalované byl uplatněn po uplynutí promlčecí lhůty, tím spíše byla podána opožděně i žaloba.8. K nároku na náhradu majetkové újmy soud prvního stupně uvedl, že náklady na vynaložené právní služby musí být vynaloženy účelně, v projednávaném případě již toto kritérium není splněno, když odvolání i následné žaloby ke správním soudům byly podávány zjevně opožděně (opožděné bylo odvolání; žaloba byla podána ke , Orgán veřejné moci, , k , Orgán veřejné moci, byla podána kasační stížnost – poznámka odvolacího soudu), o právním výkladu správního řádu byl navíc žalobce detailně informován i ve sdělení , Orgán veřejné moci, doručeného mu dne 3. 2. 2021. Dále soud prvního stupně uvedl, že jestliže procesní předpisy v daném případě náhradu nákladů řízení umožňovaly, není možné, aby žalobce dosáhl náhrady nákladů takových řízení cestou občanskoprávní žaloby.9. O nákladech řízení soud prvního stupně rozhodl podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), kdy zcela úspěšné žalované přiznala náhradu nákladů řízení ve výši tří režijních paušálů po 300 Kč za písemné vyjádření k žalobě, přípravu na jednání a účast na soudním jednání. O lhůtě k plnění zjevně rozhodl podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř.10. Proti rozsudku soudu prvního stupně, a to v celém jeho rozsahu, podal žalobce včasné a přípustné odvolání. V jeho doplnění vyslovil nespokojenost s odlišným hodnocením běhu promlčecí lhůty u nároku na náhradu nemajetkové újmy žalovanou, žalobcem a soudem prvního stupně, když v tomto směru tak měl rozhodnutí soudu prvního stupně za nepřezkumatelné, a vytkl soudu prvního stupně, že se nijak nevypořádal s jeho argumentací ve vztahu k otázce promlčení předloženou v jeho podání ze dne 3. 4. 2024. Žalobce tak v této souvislosti uvedl, že běh subjektivní promlčecí hlůty stanovené § 32 odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. započal až ode dne 8. 3. 2023, t.j. ode dne následujícího po doručení rozsudku , Orgán veřejné moci, ze dne 28. 2. 2023, kdy tak nabyl vědomost o vzniku újmy a rozhodných okolnostech pro uplatnění svého nároku na náhradu újmy. Právní názor soudu prvního stupně stran počátku běhu subjektivní promlčecí lhůty se může vázat jen k počátku běhu objektivní, nikoliv subjektivní promlčecí lhůty. Pokud se žalobce jakožto účastník řízení, jakkoliv opomenutý, rozhodl, byť neúspěšně, využít právní prostředky k ochraně svých práv, je do celkové doby nutno započíst i dobu, po kterou bylo o těchto prostředcích rozhodováno, když nebylo postaveno najisto, zda vydané správní rozhodnutí bude zrušeno, popřípadě bude prohlášeno za nicotné. Pokud by se tak stalo, bylo by otázkou, zda by žalobci vůbec nějaká újma vznikla, když by došlo k novému projednání stavebního záměru, v němž by žalobce mohl řádně uplatňovat svá práva, nadto by se pak jednalo o jiný odpovědnostní titul spočívající v nezákonném rozhodnutí, nikoliv v nesprávném úředním postupu. Žalobce navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobě v plném rozsahu vyhoví.11. K odvolání žalobce žalovaná po citaci části odůvodnění rozsudků , Orgán veřejné moci, ze dne 28. 2. 2023 a , Orgán veřejné moci, ze dne 8. 8. 2023 vztahujících se k běhu jednoroční odvolací lhůty opomenutého účastníka uvedla, že dle ustálené judikatury správní řád umožňuje zvrátit právní moc jednou vydaného rozhodnutí ještě po dobu jednoho roku od jeho oznámení poslednímu z (neopomenutých) účastníků, ale poté již dostává přednost právní jistota a opomenutí účastníci se s tímto stav