35 Co 197/2024-143 — Městský soud v Praze

1. Shora citovaným rozsudkem soud I. stupně žalovanému uložil povinnost zaplatit do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku žalobkyni částku 124 766,87 Kč s 8,50 % úroky z prodlení p. a. z částky 119 862,28 Kč od 6. 11. 2009 do 31. 12. 2009, s 8,00 % úroky z prodlení p. a. z částky 119 862,28 Kč od 1. 1. 2010 do 30. 6. 2010, s 7,75 % úroky z prodlení p. a. z částky 119 862,28 Kč od 1. 7. 2010 do 31. 12. 2010, s 7,75 % úroky z prodlení p. a. z částky 119 862,28 Kč od 1. 1. 2011 do 30. 6. 2011, a za dobu od 1. 7. 2011 z částky 119 862,28 Kč do zaplacení s ročním úrokem z prodlení ve výši, která v každém jednotlivém kalendářním pololetí trvání prodlení odpovídá v procentech součtu čísla 7 a výše limitní sazby pro dvoutýdenní repo operace České národní banky vyhlášené ve Věstníku České národní banky a platné vždy k prvnímu dni příslušného kalendářního pololetí (výrok I). Žalovanému dále uložil povinnost do tří dnů od právní moci rozsudku zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 50 132,64 Kč k rukám jejího právního (výrok II).2. Soud I. stupně takto rozhodl o žalobě, kterou se původní žalobkyně, společnost , společnost, , domáhala po žalovaném plnění ze smlouvy o úvěru č. , číslo, uzavřené dne 25. 2. 2009 mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně společností , právnická osoba, . (tehdy , právnická osoba, ), na základě níž byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 100 000 Kč. Žalovaný se v předmětné smlouvě zavázal zaplatit poskytnutý úvěr formou pravidelných měsíčních splátek ve výši 2 414,84 Kč. Žalovaný nedodržel svůj závazek splácet poskytnutý úvěr řádně a včas a dostal se s hrazením splátek do prodlení. Dne 5. 11. 2009 byl celý úvěr prohlášen za okamžitě splatný. Žalovaný dluží žalobkyni částku 95 013,54 Kč na jistině dluhu, částku 4 775,79 Kč představující dlužný úrok, sankční úrok v částce 128,8 Kč, smluvní pokutu v částce 23 876,74 Kč a poplatky v celkové výši 972 Kč.3. Žalovaný žalobu co do základu nerozporoval s tím, že veškeré relevantní skutečnosti již uvedl ve věci vedené u Okresního soudu v , adresa, pod sp. zn. , spisová značka, .4. Soud I. stupně na základě provedeného dokazování a s odkazem na § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, a § 657, 658 a 517 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, (dále jen „obč. zák.“), uzavřel, že v řízení bylo prokázáno, že žalobkyni vzniklo právo na zaplacení nesplacené jistiny úvěru spolu se sjednaným úrokem a poplatky v souladu s výše citovanými ustanoveními, příslušenství pohledávky bylo určeno podle nařízení vlády č. 142/1994 Sb., a za situace, kdy žalovaný ani netvrdil, tím méně prokazoval, že by dluh vůči žalobkyni vyrovnal, soud I. stupně žalobě vyhověl. O náhradě nákladů řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), a přiznal žalobkyni, jenž byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 50 132,64 Kč.5. Rozsudek soudu I. stupně napadl žalovaný včasným odvoláním a namítal, že se nalézací soud nevypořádal s jeho námitkami o existenci bezprávné výhružky (důvodné bázně), o nedostatečném prověřování jeho bonity jako klienta ze strany věřitele (banky), neúměrnou délkou řízení před Obvodním soudem pro , adresa, . Očekává, že odvolací soud žalobu buď zamítne, nebo vrátí věc soudu I. stupně k doplnění dokazování.6. V odvolání žalovaný dále uvedl, že zadlužený , jméno FO, , u něhož žalovaný bydlel, ho přiměl uzavřít několik smluv s různými poskytovateli úvěrů, mezi jinými i s bankou , právnická osoba, , což je původní vlastník pohledávky, tedy věřitel. Tyto skutečnosti uvedl ve své výpovědi na policii v , místo, v březnu 2012. Státní zástupce podal na , jméno FO, obžalobu. V řízení u Okresního soudu v , adresa, sp. zn. , spisová značka, však bylo konstatováno, že , jméno FO, má toho na svědomí již tolik, že další trest postrádá smyslu. Proto bylo od potrestání upuštěno. Ze spisu , spisová značka, , název, okresního soudu plyne, že žalovaný byl bezprávnou výhružkou , jméno FO, vystaven důvodné bázni a smlouvu uzavřel. Z jeho strany se nejednalo o projev svobodné vůle. Jestli se u , jméno FO, jednalo o využití (lépe řečeno zneužití) všeobecných podmínek banky pro sjednání půjčky, nebo bylo něco domluveno s pracovníky banky, není žalovanému známo. Jak uvedl ve výpovědi z března 2012, nezbylo mu než doufat, že po prověření banka žádost o úvěr zamítne.7. Žalovaný na policii v , adresa, v březnu 2012 vypovídal v rámci podání vysvětlení dvakrát. Jednou jako svědek, podruhé coby obviněný. Obě výpovědi byly téměř shodné, co se týká popisovaných skutků. Do soudního spisu se však dostala pouze výpověď obviněného, a to hned ve dvojím vyhotovení. Důvod, proč tomu tak je, není žalovanému znám. U soudního jednání ve věci sp. zn. , spisová značka, zpochybnil svůj podpis na potvrzení o výši příjmu – expres půjčka. Podle žalovaného potvrzení, jehož kopie se nachází ve spisu sp. zn. , spisová značka, , bylo vystaveno dodatečně a nemohlo být použito při posuzování jeho schopnosti splácet poskytnutý úvěr.8. K odůvodnění rozsudku žalovaný namítal, že odkazoval na věc sp. zn. , spisová značka, , nikoli č. j. , spisová značka, . Potvrdil, že smlouvu o půjčce uzavřel, peníze převzal a něco splatil. Poukazoval ale i na existenci bezprávné výhružky a z ní plynoucí důvodné bázně. Označil důkaz, že tomu tak skutečně bylo. Soudkyně řekla, že když žalovaný peníze převzal, měl by je vrátit. Co by se mohlo žalovanému přihodit, kdyby peníze nepřevzal, to se podle žalovaného vymyká rozsahu posuzování věci, ačkoli to s ní souvisí. Soudkyně, která si k návrhu žalovaného vyžádala jeho trestní spis, řekla, že se do něj podívá. V rozsudku ale otázku bezprávné výhružky neřešila.9. Žalovaný dále namítal, že posuzování jeho úvěruschopnosti bankou bylo značně benevolentní. Soud I. stupně se měl podle jeho názoru více věnovat otázce odborné péče věřitele při posuzování jeho schopnosti splácet úvěr. Žalovaný nemůže uvěřit tomu, že by bance stačilo pouhé (zfalšované) potvrzení od zaměstnavatele, a to již od pohledu značně nedůvěryhodné. Otázku správnosti postupu banky soud I. stupně neřešil. Žalovaný nechápe, proč by měl splácet závazek, ke kterému byl přinucen a který si banka řádně nezajistila dostatečným prověřením tvrzených skutečností.10. Žalovaný rovněž namítal nepřiměřenou délku řízení, které od podání žaloby do vynesení rozsudku trvalo 12 let a 5 měsíců. Uvedené průtahy žalovaný nezpůsobil. Od roku 2013 má řádné bydliště, nikoliv ohlašovnu úřadu. Od roku 2009 má datovou schránku, takže je pro orgány veřejné moci k dosažení. Podle žalovaného by měl odvolací soud posoudit, zda došlo v napadené věci k průtahům a zda tím nebyla porušena Listina základních práv a svobod, konkrétně čl. 38 odst. 2, případně čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně práv a základních lidských svobod. Tyto průtahy se mohou dotýkat práva žalovaného na spravedlivý proces, případně mohou mít za následek nemožnost uplatnit právo vůči skutečnému dlužníkovi.11. Žalovaný uzavřel, že se soud I. stupně nevypořádal s jeho námitkami o bezprávné výhružce, o nestandardním způsobu prověřování jeho žádosti o úvěr, o neakceptovatelné délce řízení u soudu I. stupně, která nesnese kritéria řádného a spravedlivého procesu. Žalovaný v návaznosti na uvedené navrhl, aby byla žaloba zamítnuta, případně věc vrácena nalézacímu soudu k doplnění dokazování, ale to až poté, odvolací soud přezkoumá důvodnost doby trvání řízení soudem I. stupně.12. Žalobkyně navrhla potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného. Tvrzení o bezprávné výhružce hodnotila jako irelevantní, které nemá na posouzení nároku vliv. S ohledem na skutečnost, že smlouva byla uzavřena před 1. 1. 2011, lze podle žalobkyně uzavřít, že její právní předchůdkyně prověřovala žalovaného úvěruschopnost dostatečně.13. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu I. stupně v rozsahu podaného odvolání včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1, 5 o. s. ř.), zčásti doplnil a zčásti zopakoval dokazování a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. Návrh žalovaného na zrušení či změnu rozsudku neshledal odvolací soud za relevantní.14. Odvolací soud zopakoval dokazování žádostí o úvěr a potvrzením o výši příjmu – expres půjčka, kterými bylo prokázáno, že žádost o úvěr byla sepsána 23. 2. 2009. Žádost vypracovala , jméno FO, , osobní bankéřka , právnická osoba, na základě informací poskytnutých přímo žalovaným. Ten v žádosti o úvěr uvedl, že bydlí v družstevním bytě, má střední vzdělání, je svobodný, pracovní poměr má od 1. 5. 1997 uzavřený na dobu neurčitou. Do bytu se nastěhoval 1. 1. 1992. Předložil platný občanský průkaz. K doložení adresy předložil vyúčtování mobilního operátora. V žádosti je uvedeno, že čistý měsíční příjem žalovaného za tři měsíce činil v průměru 25 826 Kč, hrubý roční příjem 415 560 Kč, celkový příjem domácnosti 25 826 Kč. V žádosti je uvedeno, že žalovaný předložil potvrzení o příjmu. Uvedl, že nemá žádné srážky ze mzdy, žádné měsíční splátky a že nevy