35 Co 232/2024-89 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované zaplatit žalobci částku 38 750 Kč s 14,75% úrokem z prodlení ročně z této částky od 21. 4. 2024 do zaplacení do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok I), zamítl žalobu, jíž se žalobce domáhal uložení povinnosti žalované zaplatit mu částku 174 375 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 28. 11. 2023 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení z částky 38 750 Kč od 28. 11. 2023 do 20. 4. 2024 (výrok II) a současně vyslovil, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 13 570 Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku k rukám jeho advokáta (výrok III).2. V rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že žalobce se domáhal po žalované přiměřeného zadostiučinění v penězích za nemajetkovou újmu způsobenou mu nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce řízení vedeného u Městského soudu v Praze (dále jen „MS“) pod sp. zn. MSPH , spisová značka, ,, Anonymizováno, přičemž v řízení vystupoval jako věřitel, jenž svou pohledávku přihlásil dne 19. 11. 2009, na základě rozvrhového usnesení MS ze dne 15. 8. 2023 obdrží částku 43 629,70 Kč, která pro něj jako starobního důchodce není zanedbatelná. Žalobce vypočetl částku požadovaného zadostiučinění s tím, že toto žádal za dobu od 19. 11. 2009 do 31. 10. 2023. Žalobce konečně uvedl, že svůj nárok u žalované uplatnil dne 20. 10. 2023.3. Žalovaná se k žalobě vyjádřila s tím, že žalobce se na ni obrátil dne 20. 10. 2023 s nárokem na poskytnutí zadostiučinění z důvodu uvedeného v žalobě, jeho žádosti nevyhověla, když sice dospěla k závěru, že v řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícímu v nepřiměřené délce posuzovaného řízení, nicméně žalobci poskytnuté zadostiučinění ve formě konstatování porušení práva na přiměřenou délku řízení je dostatečným zadostiučiněním. V této souvislosti poukázala na specifičnost předmětného řízení, když probíhala řada incidenčních sporů, úkony v insolvenčním řízení byly činěny v přiměřených lhůtách, dle vydaného rozvrhového usnesení budou pohledávky nezajištěných věřitelů uspokojeny pouze do 4,837 %, po většinu doby probíhalo zpeněžování majetkové podstaty, bylo vymáháno cca 20 pohledávek úpadce.4. Po provedeném dokazování listinami, vycházeje z nesporných z tvrzení účastníků, s citací ustanovení zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb. o notářích a jejich činnosti (dále jen „zákon č. 82/1998 Sb.“), upravujících odpovědnost státu za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem spočívajícím v porušení povinnosti vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě, zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu a institut předběžného uplatnění nároku, poté, kdy soud prvního stupně popsal průběh namítaného řízení a poté, kdy za situace, kdy žalobce svůj nárok u žalované předběžně uplatnil, dovodil, že věc může být projednána před soudem, dospěl k závěru, že celková délka řízení probíhajícího ve vztahu k žalobci od 19. 11. 2009, kdy jako věřitel svou pohledávku přihlásil do řízení, do 15. 1. 2024, kdy insolvenční správce vůči žalobci plnil dle rozvrhového usnesení (doba cca 14 let a 2 měsíce – poznámka odvolacího soudu), je dobou nepřiměřenou, nicméně žalobce požadoval odškodnění do dne 31. 10. 2023, tedy za dobu řízení v trvání cca 13 let a 11 měsíců.5. Soud prvního stupně rozebral jednotlivá kritéria vypočtená v § 31a odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb., kdy dospěl k závěru, že význam řízení byl pro žalobce a to přes jeho věk i vzhledem ke specifikům insolvenčního řízení podstatně snížený, nikoliv však nepatrný (blíže body 19, 23, 24, 28, 30 odůvodnění), posuzované řízení bylo obtížné (blíže body 20 a 25 odůvodnění), stran postupu v řízení nebylo orgánu veřejné moci (insolvenčnímu soudu) co vytknout (blíže bod 21, 25 odůvodnění), žalobce se na délce řízení negativně nepodílel (blíže bod 22 odůvodnění).6. Soud prvního stupně se následně zabýval formou adekvátního zadostiučinění, přičemž vzhledem sice ke sníženému, nikoliv však nepatrnému významu posuzovaného řízení pro žalobce, dospěl k závěru, že konstatování porušení práva není dostatečným zadostiučiněním a je tak namístě poskytnout žalobci zadostiučinění v penězích. Při stanovení základní částky zadostiučinění 193 750 Kč vycházel ze sazby 15 000 Kč za první dva roky řízení a 15 000 Kč za každý další rok řízení, kdy tak na jeden měsíc připadá částka 1 250 Kč, přičemž v této souvislosti uvedl, že nepřipadalo v úvahu přiznání vyšší částky (roční sazby – poznámka odvolacího soudu), neboť řízení nebylo násobně delší, než bylo lze s ohledem na okolnosti případu očekávat. Vypočtenou základní částku ve výši 193 750 Kč soud prvního stupně snížil o 50 % z důvodu složitosti posuzovaného řízení a o 30 % z důvodu sníženého významu posuzovaného řízení pro žalobce, tedy celkově o 80 % na výslednou částku 38 750 Kč, pročež tuto žalobci přiznal a ve zbylém rozsahu žalobu (co do jistiny) zamítl. Soud prvního stupně závěrem k otázce přiměřené výše zadostiučinění v penězích připomněl, že tato by v zásadě neměla přesáhnout částku, která byla vyplacena v rámci rozvrhového usnesení a která představuje pomyslnou horní hranici možného zadostiučinění.7. Požadované úroky z prodlení v tzv. zákonné výši soud prvního stupně přiznal (ode dne 21. 4. 2024) až po marném uplynutím šestiměsíční lhůty určené k předběžnému projednání nároku, jež začíná běžet ode dne uplatnění (20. 10. 2023) nároku poškozeným u příslušného úřadu a skončila tak 20. 4. 2024 (blíže body 35 a 36 odůvodnění).8. O nákladech řízení soud prvního stupně rozhodl v souladu s § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), a přiznal zcela úspěšnému (blíže bod 37 odůvodnění) žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 13 570 Kč skládajících se ze zaplaceného soudního poplatku za žalobu ve výši 2 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem /odměna ve výši 3 100 Kč za každý ze tří úkonů právní služby (příprava a převzetí zastoupení, podání žaloby, účast na soudním jednání), tři paušální náhrady výdajů po 300 Kč, cestovné 1 384 Kč (po zaokrouhlení)/, přičemž zároveň uvedl, že zástupce žalobce nepožadoval náhradu za ztracený čas (blíže bod 38 odůvodnění).9. Lhůtu k plnění soud prvního stupně stanovil podle § 160 odst. 1 část věty za středníkem o. s. ř., přičemž stanovení delší lhůty odůvodnil podmínkami čerpání finančních prostředků ze státního rozpočtu, přičemž zároveň neshledal, že by stanovení této lhůty mělo žalobci způsobit újmu (blíže bod 39 odůvodnění).10. Proti rozsudku soudu prvního stupně žalovaná podala včasné a přípustné odvolání, v němž nesouhlasila se závěrem soudu prvního stupně, že adekvátním zadostiučiněním žalobci vzniklé nemajetkové újmy je peněžní zadostiučinění, a to vzhledem k povaze insolvenčního řízení, které je „řízením on-line“ (kdy tak žalobci muselo být od počátku známo, v jakém rozmezí se uspokojení jeho pohledávky bude pohybovat, pročež fakticky v nejistotě ohledně výsledku insolvenčního řízení vystaven nikdy nebyl, pokud mu přibližná míra uspokojení jasná nebyla, bylo to tím, že se o probíhající řízení nezajímal) a představuje kolektivní uspokojení přihlášených věřitelů. Žalovaná dále uvedla, že nemůže za to, že úpadce se dostal do úpadku, přičemž to byl žalobce, který se rozhodl podstoupit investiční riziko spojené s nákupem dluhopisů úpadce. Rovněž uvedla, že po prohlášení úpadku začal insolvenční správce okamžitě vykonávat svou činnost, předmětné řízení bylo ovlivněno počtem přihlášených věřitelů, tím, že insolvenční soud rozhodoval o změně věřitele, zpětvzetí přihlášek, odstranění vad podání, o odmítnutí přihlášek pohledávek a tím, že probíhalo 9 incidenčních sporů. Žalovaná namítla, že není zřejmé, jakým způsobem vyšší věk žalobce soud prvního stupně ve svém rozhodnutí promítl a připomněla, že žalobce ve své žalobě odkázal na jiný případ délky konkursního řízení, tj. konkursní řízení spol. , právnická osoba, , nicméně to trvalo mnohem déle než posuzované řízení, a nejednalo se o „řízení on-line“. Závěrem žalovaná připomněla, že upozorňovala na skutečnost, že advokát žalobce zastupuje vícero klientů, kteří se domáhají nemajetkové újmy z titulu tvrzené nepřiměřené délky stejného insolvenčního řízení, pročež je na místě snížení jeho odměny o 20 % a dále upozornila na to, že napadeným rozhodnutím došlo k zamítnutí požadovaných úroků z prodlení z přisouzené jistiny za dobu skoro pěti měsíců, pročež došlo ke snížení procesního úspěchu žalobce. Žalovaná navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu zamítne, či aby jej zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.11. Proti rozsudku soudu prvního stupně, a to jeho nákladovému výroku III, žalobce podal včasné a přípustné odvolání, v němž požadoval nad rámec přiznaných nákladů i náhradu za promeškaný čas k soudnímu jednání a zpět dne 7. 5. 2024, a to za 8 půlhodin, tedy částku 800 Kč bez DPH, jehož advokát žalobce není plátcem