36 Co 188/2024-365 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 161 850 Kč spolu s 8,25% úrokem z prodlení od 17. 10. 2020 do zaplacení (výrok I) a v rozsahu zbylé částky 74 750 Kč s příslušenstvím žalobu zamítl (výrok II). O nákladech řízení rozhodl podle poměru úspěchu ve věci, když žalovaného a vedlejšího účastníka zavázal, aby žalobkyni zaplatili na jejich náhradu 97 946,19 Kč.2. Rozhodl tak o nároku žalobkyně na zaplacení doplatku nákladů na potřebnou denní péči o její osobu ve výši 236 600 Kč, vykonávanou osobně jejími rodiči v období od 1. 1. 2020 do 30. 6. 2020, k zajištění obsluhy a úkonů sloužících k obstarání záležitostí, které si nedokáže zajistit sama. Mezi účastníky je tedy spor o finanční ohodnocení péče rodičů žalobkyně, který se soustředil zejména na vyřešení otázek spravedlivého peněžitého ocenění jednotlivých poskytovaných úkonů péče, jejich nezbytnosti, účelnosti i časové náročnosti.3. Jedná se o druhé konečné meritorní rozhodnutí soudu prvního stupně, když rozsudek prvostupňového soudu ze dne 18. 5. 2020, č. j. 42 C 495/2020-133, byl rozsudkem zdejšího odvolacího soudu ze dne 13. 10. 2022, č. j. 36 Co 248/2022-166, ve vztahu k této části výlučného nároku žalobkyně zrušen a vrácen k dalšímu řízení.4. Pro vyjasnění předmětu řízení, okruhu účastníků a konečně i pro rozhodování o nákladech řízení (pro posouzení míry úspěchu účastníků ve věci) je třeba připomenout dosavadní průběh soudního sporu. V předešlé fázi řízení, do nabytí právní moci prvního rozsudku odvolacího soudu (rozsudku ze dne 13. 10. 2022, č. j. 36 Co 248/2022-166) vystupovali vedle žalobkyně i oba její rodiče , jméno FO, a , jméno FO, [jako žalobci a) a b)].5. Spolu se žalobkyní [dříve žalobkyní c)] se společně a nerozdílně domáhali částky 13 510,72 Kč s příslušenstvím, představující náklady, které vynaložili v rozhodném období (od 1. 1. 2020 do 30. 6. 2020) v souvislosti s dceřinými léčebnými procedurami (náklady na cesty na canisperii, fyzioterapii a do denního stacionáře); sami pak požadovali společně a nerozdílně uhradit náklady zaplacené advokátovi za zastupování dcery v řízení o udělení souhlasu s podáním žaloby ve výši 6 122 Kč (nezbytný souhlas opatrovnického soudu). Sama žalobkyně se pak domáhala úhrady za péči o svou osobu, vykonávanou jejími rodiči v období od 1. 1. 2020 do 30. 6. 2020, a to ve výši 253 110 Kč s příslušenstvím, a dále požadovala zaplatit částky, které v tomto období rodiče vynaložili za její pobyty v denním stacionáři, canisterapii, fyzioterapii a za dopravu k jednotlivým nezbytným vyšetřením, procedurám a na specializovaná lékařská pracoviště ve výši 13 510,72 Kč s příslušenstvím (v obou případech 10% úroku od 17. 10. 2020 do zaplacení).6. V této fázi řízení již rodiče žalobkyně [původně žalobci a), b)] nejsou účastníky soudního sporu, když o jejich nárocích prvostupňový soud rozsudkem ze dne 18. 5. 2020, č. j. 42 C 495/2020-133, ve spojení s rozsudkem odvolacího soudu ze dne 13. 10. 2022, č. j. 36 Co 248/2022-166, pravomocně, definitivně rozhodl. Jejich žalobnímu nároku na zaplacení nákladů právního zastoupení, vynaložených v souvislosti s opatrovnickým řízením soudy nevyhověly pro absenci jejich aktivní legitimace, a naopak společný požadavek všech tří žalobců shledaly důvodným pouze ve vztahu k žalobcům a), b), když absenci aktivní legitimace dovodily na straně jejich dcery [žalobkyně c)], která v tomto rozsahu (co do 13 510,72 Kč) nebyla ve věci úspěšná (jedná se o její částečný neúspěch).7. Tím, že Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 13. 10. 2022, č. j. 36 Co 248/2022-166, meritorní zamítavý výrok I. rozsudku prvostupňového soudu ze dne 18. 5. 2020, č. j. 42 C 495/2020-133, zrušil (viz již bod 2 tohoto rozhodnutí), předmětem pokračujícího řízení se stal pouze výlučný nárok žalobkyně c) na zaplacení částky 236 600 Kč s příslušenstvím z titulu náhrady nákladů na potřebnou denní péči, vykonávanou rodiči žalobkyně v období leden až červen 2020. Došlo tím i k zániku aktivní subjektivní kumulace a jediným žalobcem se stala žalobkyně c), kterou odvolací soud nadále i v souladu se záhlavím tohoto rozhodnutí označuje již jen jako žalobkyni.8. Podstatou sporu zbylých účastníků (žalobkyně, žalovaného a vedlejšího účastníka) řízení zůstal především rozdílný pohled na časovou náročnost a finanční hodnotu proplácené péče, a Městský soud v Praze proto soudu prvního stupně zejména uložil, aby v dalším řízení učinil potřebná skutková zjištění o rozsahu a povaze pečovatelských úkonů i jejich alespoň přibližné (průměrné) časové náročnosti. Tyto skutečnosti pak podle východisek stanovených citovaným rozhodnutím Velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 10. 11. 2021, sp. zn. 31 Cdo 1904/2021, podrobil právnímu hodnocení.9. Žalobkyně v reakci na kasační rozhodnutí odvolacího soudu vypracovala podrobný rozpis svého denního programu v několika režimech a soud prvního stupně při zvážení oprávněnosti žalobního požadavku v zásadě z tohoto rozpisu vycházel.10. Vyšel ze zjištění popsaných pod body 11 až 25. Vzal za prokázané, že žalobkyně je omezena ve svéprávnosti, trpí trvalou , podezřelý výraz, poruchou, středně těžkou až těžkou mentální retardací na bázi dětské mozkové obrny s epilepsií, šilhavostí, skoliózou, postižením kloubů a svalů dolních končetin, tyreopatií a obezitou; její zdravotní stav vyžaduje prakticky nepřetržitý dohled a pomoc třetí osoby, a to i v noci, kdy mívá záchvaty. Potřebuje pomoc zejména s péčí o sebe, s osobní hygienou, oblékáním, svlékáním, asistencí při jídle, při výchovné práci, rovněž je třeba zajistit její dopravu k lékařům, terapeutům, do stacionáře a péči o šatstvo a domácnost.11. Mezi účastníky je nesporná odpovědnost právní předchůdkyně žalovaného Nemocnice s poliklinikou , adresa, za škodu způsobenou protiprávním jednáním při narození žalobkyně a s ní spojený vznik škody na zdraví v podobě jejího vážného, trvalého , podezřelý výraz, poškození, které vyžaduje jak trvale zvýšené léčebné náklady, tak náklady na zajištění osobní péče, kterou své dceři poskytují rodiče [původní žalobci a), b)].12. S ohledem na to, že zdraví žalobkyně bylo protiprávním jednáním právní předchůdkyně žalovaného poškozeno v roce 1991, uvedené skutečnosti soud právně hodnotil v souladu s § 3079 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též jen „o. z.“), podle dosavadních předpisů, a to zejména § 449 odst. 1, § 420 odst. 1 a § 442 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále též jen „obč. zák.“).13. Při posouzení sporného rozsahu, časové náročnosti péče rodičů o žalobkyni vyšel z nesporných skutečností, provedených listinných důkazů, protokolů o výslechu matky žalobkyně, svědkyně , jméno FO, i ošetřující lékařky , tituly před jménem, , jméno FO, . Uvedená zjištění konfrontoval s hodinovým rozpisem časového harmonogramu poskytované péče (žalobními tvrzeními doplněnými po vydání kasačního rozhodnutí), který hodnotil jako příkladný.14. Při hodnocení časové náročnosti a povahy úkonů nezbytné péče (dopomoci) přihlédl k judikatuře Ústavního soudu (zejména k nálezům sp. zn. I. ÚS 46/12 ze dne 16. 1. 2013; sp. zn. I. ÚS 2930/13 ze dne 11. 11. 2014; sp. zn. I. ÚS 870/14 ze dne 24. 8. 2015; či sp. zn. I. ÚS 2224/15 ze dne 12. 4. 2016) i k závěrům rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 14. 1. 2015, sp. zn. 31 Cdo 1778/2014. Hodnotil tak, které žalobkyní (jejími rodiči) tvrzené a prokázané činnosti lze zahrnout pod úkony péče dle vyhlášky č. 505/2006 Sb. (dále jen vyhláška) či zda nejde o úkony běžné rodinné solidarity.15. Vzhledem k rozdílnému dennímu režimu žalobkyně ve dnech, kdy dochází do denního stacionáře a kdy nikoli, a jinému rozvrhu v pátek a o víkendech, kterému odpovídá i rozsah a povaha pečovatelských úkonů poskytovaných rodiči, soud při posouzení časové náročnosti reálně poskytovaných činností, podřaditelných pod úkony pečovatelské služby dle vyhlášky, tyto dny rozlišil.16. Dospěl tak k závěru, že ve dnech, kdy , jméno FO, navštěvuje denní stacionář , právnická osoba, , výkon nezbytné péče subsumovatelné pod úkony péče oceňované vyhláškou č. 505/2006 Sb. činí 16 hodin. Ve všední dny, kdy nenavštěvuje denní stacionář, ale rodiče ji vozí na fyzioterapii, lze pod nezbytné vyhláškou oceňované úkony péče zahrnout jejími rodiči poskytovanou péči v rozsahu 16,5 hodiny s výjimkou pátků, kdy je časová náročnost vyšší a dosahuje přibližně 17 hodin; o víkendech a svátcích pak činí přibližná časová náročnost péče 16 hodin a 15 minut.17. S ohledem na malé rozdíly mezi časovou náročností pečovatelských úkonů vykonávaných pro žalobkyni ve dnech s rozdílným denním režimem a s přihlédnutím k tomu, že každý den není zcela stejný, a že časovou náročnost jednotlivých pečovatelských úkonů nelze stanovit na minutu přesně (ta se může měnit podle konkrétních okolností a podmínek, za kterých je poskytována, přičemž poukázal zejména na nepravidelné, nepředvídatelné epileptické záchvaty žalobkyně a s nimi spojenou zvýšenou náročnost péče), dospěl soud k závěru, že je namístě