51 Co 26/2026-73 — Městský soud v Praze

1. Soud prvního stupně napadeným rozsudkem zamítl žalobu o zaplacení částky 283 667 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 12 % od 20. 10. 2025 do zaplacení, dále částku, rovnající se úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 136 333 Kč od 20. 10. 2025 do 25. 10. 2025 a dále částku rovnající se úroků z prodlení ve výši 0,5 % ročně z částky 136 333 Kč od 26. 10. do zaplacení (výrok I), dále uložil žalované zaplatit žalobci částku 136 333 Kč se zákonný úrokem z prodlení z této částky ve výši 11,5 % ročně od 26.10.2025 do zaplacení, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok II). Konečně uložil žalované zaplatit žalobci na nákladech řízení částku 2 000 Kč (výrok III).2. Takto rozhodl o žalobě, jíž se žalobce domáhal zaplacení celkem částky 420 000 Kč představující nemajetkovou újmu, kterou žalobce utrpěl v souvislosti s nepřiměřenou délkou řízení, vedeného u Okresního soudu v , adresa, pod sp. zn. , spisová značka, (dále jen „naříkané řízení“), v němž žalobce vystupoval na straně žalující. Žalovaná se žalobě bránila s tím, že v předsoudní fázi již žalobce odškodnila částkou 263 667 Kč, kterou považuje za dostatečnou.3. Soud prvního stupně po rozsáhlé rekapitulaci procesního stanoviska žalované a průběhu naříkaného řízení, jíž uvedl pod bodem 3 svého rozsudku, dospěl ke skutkovým závěrům, na něž odvolací soud pro stručnost odkazuje. Nicméně odvolací soud považuje za nezbytné vyzvednout následující skutečnosti z průběhu naříkaného řízení: dne 6.10.2005 byl Okresnímu soudu v , adresa, doručen návrh na vstup nynějšího žalobce do řízení coby právního nástupce žalobce původního v důsledku uzavření smlouvy o postoupení pohledávky, soud jeho vstup do řízení připustil dne 22.6.2006, avšak rozhodnutí nabylo právní moci až dne 26.1.2009. V mezidobí bylo opakovaně rozhodováno o procesním nástupnictví právního předchůdce žalobce, k jehož zániku došlo. Rozsudek, jímž byla žaloba zamítnuta, byl vyhlášen dne 21.12.2011, nicméně následně nebylo možno rozhodnout o odvolání žalobce pro úpadek žalovaného, neboť probíhalo insolvenční řízení. Dne , datum, žalovaný zemřel, soud čekal na výsledky pozůstalostního řízení a dne 15.6.2018 řízení zastavil, neboť žalovaný neměl právního nástupce. Krajský soud v , adresa, rozhodnutí o zastavení řízení zrušil a počal se řešit další najevo vyšlý majetek žalovaného, k jehož ocenění byl vypracován znalecký posudek. Konečně pak 4.11.2020 soud rozhodl o pokračování v řízení na straně žalovaného s ČR – , právnická osoba, , neboť pozůstalostní řízení skončilo odúmrtí ve prospěch státu, odvolací soud pak toto rozhodnutí dne 7.6.2022 změnil tak, že nový žalovaný odpovídá za 2,7 % uplatněného nároku. Uvedené rozhodnutí však bylo Nejvyšším soudem dne 27.4.2023 zrušeno. Následně bylo v pozůstalostním řízení rozhodnuto o likvidaci pozůstalosti a naříkané řízení bylo zastaveno dne 19.4.2024, pravomocně 2.1.2025. Následně bylo ještě rozhodováno o nákladech řízení, které byly Okresním soudem v , adresa, uloženy k úhradě žalobci, nicméně odvolací soud usnesení zrušil a řízení tak definitivně skončilo 30.9.2025. Soud prvního stupně pak z dokazování dále zjistil, že žalobce svůj nárok předběžně uplatnil u žalované dne 25.4.2025 a žalovaná mu vyplatila částku 263 667 Kč.4. Soud prvního stupně dále citoval ustanovení zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) – dále jen „OdpŠk“, a uzavřel, že naříkané řízení trpělo nesprávným úředním postupem v podobě nepřiměřené délky. Řízení ve vztahu k žalobci trvalo 20 let, proběhlo na 3 stupních soudní soustavy, bylo mnohokrát rozhodováno, byť především o procesních otázkách. Nekoncentrovaný postup a průtahy shledal soud prvního stupně zejména v prvních 4 letech řízení u Okresního soudu v , adresa, . Stejně tak nesprávný úřední postup shledal v tom, že o vstupu žalobce do řízení bylo rozhodnuto až po více než 3 letech od podání návrhu. Řízení tak považoval za složitější po procesní stránce. Zároveň bylo řízení přerušeno též pro insolvenční řízení žalovaného a posléze probíhalo od roku , rok, dědické řízení, byl též vypracováván znalecký posudek.5. Soud prvního stupně tak uvažoval se základní částkou 400 000 Kč za 20 let řízení po 20 000 Kč, neboť jednak řízení bylo extrémně dlouhé a jednak nepovažoval za důvodné krátit částku za první dva roky řízení, poněvadž v době, kdy žalobce do řízení vstupoval, již řízení více než rok probíhalo. Při modifikaci této částky soud prvního stupně pro složitost řízení snížil částku o 20 % a naopak ji o 20 % zvýšil za postup soudu vykazující opakované průtahy a tzv. soudní ping pong. Celkem tak přiměřené zadostiučinění stanovil v částce 400 000 Kč.6. Soud prvního stupně tak žalobci přiznal částku 136 333 Kč se zákonným úrokem z prodlení po uplynutí lhůty k předběžnému projednání nároku, tj. od 26.10.2025. Ve zbylém rozsahu žalobu zamítl, neboť žalobce již byl v předsoudní fázi řízení částečně odškodněn a částečně nebyl návrh důvodný.7. Při rozhodování o nákladech řízení pak rozhodl dle § 142 odst. 3 o.s.ř. tak, že žalobci, který nebyl v řízení zastoupen, přiznal náhradu ve výši 2 000 Kč za zaplacený soudní poplatek.8. Proti rozsudku soudu prvního stupně podala žalovaná včasné a přípustné odvolání, a to proti výrokům II a III. Konkrétně rozhodnutí vytýká nesprávná skutková zjištění i nesprávné právní posouzení věci při určení výše přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu, způsobenou nepřiměřenou délkou řízení. Namítá, že soud prvního stupně nesprávně stanovil výši odškodnění, když žalobci přiznal celkem 400 000 Kč, ačkoliv žalovaná po zohlednění všech relevantních okolností považovala za přiměřené zadostiučinění částku 263 667 Kč, kterou již žalobci vyplatila. Žalovaná zdůrazňuje, že řízení trvalo 19 let a 10 měsíců, probíhalo na třech stupních soudní soustavy, bylo procesně složitější, řešila se otázka aktivní legitimace, opakovaně se rozhodovalo o osvobození od soudních poplatků, řízení bylo přerušováno z důvodu úpadku a úmrtí žalovaného, probíhala dědická řízení včetně dodatečného projednání dědictví, a význam řízení byl standardní. To vše při vědomí, že žalobce nebyl původním účastníkem, ale do řízení vstoupil až zhruba po 1 roce jeho trvání jako postupník pohledávky.9. Žalovaná konkrétně namítá, že soud prvního stupně pochybil tím, že nepřiznal za první dva roky řízení pouze poloviční částku, ačkoliv i ve vztahu k žalobci měla být počáteční fáze řízení hodnocena mírněji. Dále žalovaná uvedla, že soud prvního stupně základní částku snížil pouze o 20 % z důvodu složitosti věci, namísto správných 30 %, a současně ji navýšil o 20 % z důvodu průtahů na straně soudu prvního stupně, ačkoliv žalovaná považuje za přiměřené navýšení pouze o 10 %. Konečně žalovaná vytýká, že soud prvního stupně vůbec nezohlednil skutečnost, že řízení probíhalo na třech stupních soudní soustavy, což mělo vést ke snížení základní částky o dalších 10 %. Podle žalované měl soud prvního stupně při správné aplikaci těchto kritérií dospět k závěru, že přiměřené zadostiučinění činí pouze 263 667 Kč, které již bylo žalobci vyplaceno, a jeho závěr o přiznání dalších 136 333 Kč je proto věcně nesprávný. Z uvedených důvodů žalovaná navrhuje odvolacímu soudu, aby změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žaloba bude v části týkající se částky 136 333 Kč se zákonným úrokem z prodlení zamítnuta a žalované budou přiznány náhrady nákladů řízení před soudem prvního stupně i v řízení odvolacím; v této souvislosti poukázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu z 18. 11. 2025, sp. zn. 28 Cdo 2638/2025.10. Odvolací soud přezkoumal z podnětu podaného odvolání rozsudek soudu prvního stupně, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a o. s. ř.), aniž sám nařizoval jednání podle § 214 odst. 3 o.s.ř. Dospěl k závěru, že odvolání žalované důvodné.11. Předně odvolací soud uvádí, že soud prvního stupně v řízení provedl dokazování procesně korektním způsobem a učinil skutkové závěry, s nimiž se odvolací soud ztotožňuje. Odvolací soud proto v zájmu stručnosti na skutková zjištění soudu prvního stupně odkazuje.12. Ve vztahu k právnímu posouzení provedenému soudem prvního stupně odvolací soud uvádí, že soud prvního stupně vyšel ze správných ustanovení právních předpisů, zejm. OdpŠk. a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Odvolací soud tak může jen zrekapitulovat, že obecně platí, že k porušení práva na přiměřenou délku soudního řízení ve smyslu čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, a tím i k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 odst. 1 věta druhá a třetí OdpŠk, nedochází tehdy, není-li věc projednána v ideální době, ve které by projednána být mohla, ale teprve tehdy, není-li projednána v době, odpovídající její složitosti a významu předmětu řízení pro poškozeného [viz § 31a odst. 3 písm. b)