53 Co 202/2024-181 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 28 875 Kč s 15 % úrokem z prodlení ročně od 22. 7. 2023 do zaplacení (výrok I.), zamítl žalobu o zaplacení částky 64 392 Kč s 15 % úrokem z prodlení ročně od 22. 7. 2023 do zaplacení (výrok II.) a žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni náklady řízení ve výši 30 798 Kč (výrok III.).2. Rozhodl tak o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala náhrady nemajetkové újmy, která jí měla být způsobena nepřiměřeně dlouho trvajícím řízením před , správní orgán, v souvislosti s přiznání k DPH ze dne 26. 10. 2012 za zdaňovací období 3. čtvrtletí roku 2012, v němž žalobkyně uplatnila nadměrný odpočet ve výši 530 103 Kč a na ně navazujícím soudním řízením správním, které skončilo rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 10. 2022, č. j. , spisová značka, , který byl žalobkyni doručen dne 24. 10. 2022. Celková délka řízení ode dne 26. 10. 2012 do dne 24. 10. 2022 činila 10 let.3. Žalovaná vznesla námitku překážky rei iudicatae ohledně zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení před orgány Finanční správy (řízení vedené od 26. 10. 2012 do 16. 4. 2019), které již bylo uplatněno v řízení u Obvodního soudu pro , adresa, sp. zn. , spisová značka, .4. Usnesením ze dne 6. 12. 2023, č. j. , spisová značka, ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 15. 1. 2024, č. j. , spisová značka, bylo řízení co do částky 140 985 Kč s 15 % úrokem z prodlení od 22. 7. 2023 do zaplacení zastaveno. Předmětem řízení tak zůstal požadavek žalobkyně na odškodnění nepřiměřené délky řízení u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , spisová značka, a u Nejvyššího správního soudu pod sp. zn. , spisová značka, v délce 3 let a 6 měsíců, tj. od 17. 4. 2019 do 24. 10. 2022 ve výši 93 267 Kč s příslušenstvím.5. Soud prvního stupně na podkladě provedených důkazů dospěl ke skutkovým zjištěním, která podrobně popsal v odůvodnění napadeného rozsudku (bod 5. až 10.), na něž odvolací soud odkazuje. Poté se po citaci § 1, § 5 písm. a), b), § 13 odst. 1, 2 a § 31a odst. 1, 2 a 3 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen „OdpŠk“), zabýval otázkou, zda v průběhu řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu, konkrétně k porušení povinnosti vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Předmětem tohoto řízení je délka řízení od 17. 4. 2019 do 24. 10. 2022, tedy jen 3 roky a 6 měsíců, avšak bylo nutné vzít v úvahu i celkovou délku předcházejícího správního řízení, i když bylo již předmětem jiného odškodňovacího řízení a které se týkalo řízení o žádosti o úrok, které bylo zahájeno dne 30. 11. 2015 a před správním orgánem skončilo dne 16. 4. 2019, na což navázala žaloba podaná dne 12. 6. 2019. Řízení o úroku tak v souhrnu trvalo od 30. 11. 2015 do 24. 10. 2022 bez jednoho měsíce 7 let, přičemž před správním soudem vznikla nečinnost v době od 9. 8. 2019 do dne 29. 9. 2020 v trvání 1 roku, u Nejvyššího správního soudu od předložení spisu ke kasační stížnosti dne 18. 12. 2020 do 14. 10. 2022. Za dobu přiměřenou pro rozhodnutí před Nejvyšším správním soudem jako soudem sjednocujícím judikaturu a také s ohledem na množství podaných kasačních stížnosti považoval dobu jednoho roku, takže prodleva nastala také po dobu jednoho roku. Soud prvního stupně při globálním pohledu na řízení uzavřel, že trvalo nepřiměřeně dlouho.6. V souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu, zejména Stanoviskem sp. zn. Cpjn 206/2010 považoval za adekvátní s ohledem na celkovou délku řízení a předmět řízení částku 15 000 Kč za 1 rok řízení. Ke zvýšení základní částky neshledal důvod, když odkázal např. na nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 1303/21, rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 1964/2012, sp. zn. 30 Cdo 3331/2012, sp. zn. 30 Cdo 5760/2017 nebo sp. zn. 30 Cdo 432/2023. Přiměřené zadostiučinění za 3 roky a 6 měsíců odpovídá základní částce 52 500 Kč.7. Prvostupňový soud tuto částku modifikoval v souladu s § 31a odst. 3 Odpšk tak, že ji snížil o 5 % z důvodu rozhodování na dvou stupních soudní soustavy. Naopak pro postup soudu v podobě konkrétních průtahů v řízení ji zvýšil o 10 %. Z hlediska významu řízení základní částku dále snížil o 50 %. Nejednalo se o řízení, které by bylo typově řízením s vyšším význam, např. řízení trestní, opatrovnické či pracovněprávní. V souladu s konstantní judikaturou se zabýval tím, co bylo tzv. ,,v sázce“ pro žalobkyni v rámci tohoto řízení. Neztotožnil se s názorem, že se jedná o jakési „quasideliktní řízení“, když předmětem tohoto řízení byla otázka úroku z prodlení v délce jednoho měsíce odpovídající částce maximálně 6 000 Kč, tedy bagatelní částce, a to i ve vztahu k majetkové situaci žalobkyně jako podnikatele prokazované účetní závěrkou za rok 2012. Dospěl proto k závěru o značně sníženém významu řízení pro žalobkyni, když poukázal i na judikaturu týkající se tzv. „kompenzačních řízení na druhou“ (srov. např usnesení Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 2577/14). Závěry judikatury je třeba přiměřeně vztáhnout i na požadavek úhrady úroků z úroků z nesprávně stanovené daně, které má samo o sobě kompenzační charakter. Základní výši přiměřeného zadostiučinění snížil o 45 % a dospěl k závěru, že přiměřené zadostiučinění odpovídá částce 28 875 Kč. Výrok o náhradě nákladů řízení odůvodnil § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy žalobkyně byla co do základu věci úspěšná a výše plnění pak závisela na úvaze soudu.8. Proti výroku I. a III. rozsudku podala žalovaná odvolání. Namítala, že se žalobkyně domáhá odškodnění za dílčí vyměřovací řízení od 26. 10. 2012 do 15. 10. 2013 (dále jen „řízení č. 1“) a řízení týkající se žádosti o úrok od 30. 11. 2015 do 16. 4. 2019 (dále jen „řízení č. 2“), ke kterému nově „připojuje“ navazující soudní řízení správní, které skončilo dne 24. 10. 2022. Toto řízení však již bylo částečně zastaveno z důvodu překážky věci pravomocně rozhodnuté ohledně řízení č. 1 a 2. Je proto třeba posoudit pouze délku soudního řízení správního (řízení u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , spisová značka, a u Nejvyššího správního soudu pod sp. zn. , spisová značka, ). Prvostupňový soud však zahrnul do celkové délky řízení rovněž délku řízení č. 1 a 2, aniž to zdůvodnil, a přiznal žalobkyni poměrnou část finančního zadostiučinění za soudní řízení správní. Žalovaná rozebírá závěry rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2328/2015, z něhož mimo jiné vyplývá, že by nemělo být připuštěno, aby uplatnění dalšího nároku bylo využíváno ke svévolnému rozmnožování sporů či dokonce k prodlužování trvání průtažného řízení. Nelze připustit, aby žalobkyně požadovala odčinění újmy za nepřiměřenou délku řízení několikrát za totožný úsek řízení, ke kterému vždy připojí pouze jinou uprostřed navazující část řízení a bude požadovat opakované započtení celkové délky řízení, a to zvláště v oblasti daní, kde mohou být řízení mnohdy velmi rozvětvená. Má za to, že prvostupňový soud měl samostatně posoudit délku soudního řízení správního, jehož délka byla přiměřená. Žalobkyni žádná újma nevznikla, neboť zde není dán nesprávný úřední postup. Nesouhlasí dále se závěrem, že za přiměřenou dobu k rozhodnutí Nejvyššího správního soudu lze považovat délku 1 roku, neboť ze Stanoviska plyne, že není možné vycházet z nějaké abstraktní, předem dané doby řízení, která by mohla být pokládána za přiměřenou. Je běžné, že Nejvyšší správní soud rozhoduje ve věci zhruba 2 roky, což lze považovat za přiměřenou dobu k vydání rozhodnutí. Nesouhlasí ani s posouzením významu řízení pro žalobkyni, když má za to, že je pouze nepatrný, a proto postačí samotné konstatování porušení práva. Nepatrný význam je dán bagatelní hodnotou předmětu řízení. Žalobkyně se v soudním řízení správním domáhala přiznání úroků za 1 další měsíc s hodnotou max. 6 000 Kč. Nadto se jednalo o řízení o úroku z úroků, které již samo o sobě má kompenzační charakter. Žalobkyně za účelem dosažení zadostiučinění řetězí kompenzační řízení jak u správce daně, tak u civilních soudů. Žalobkyně obdržela finanční zadostiučinění několikanásobně převyšující peněžité plnění, které bylo předmětem posuzovaného řízení, aniž by pro to svědčily mimořádné okolnosti (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 3412/2011). Nelze přehlédnout, že význam předmětu řízení nemusí být pro poškozeného po celou dobu řízení neměnný. Pro žalobkyni nebylo v části soudního řízení soudního v sázce nic tak významného, aby jí nepostačovalo odškodnění ve formě morální satisfakce.9. Proti výroku II. a III. rozsudku podala odvolání i žalobkyně. Vytkla soudu prvního stupně, že nevalorizoval základní částku odškodnění. Nesouhlasí ani s tím, že předmětem řízení byla pouze otázka přiznání částky cca 6 000 Kč, když nezohlednil náklady soudního řízení správního. Podstatou rozhodování ve správním soudnictví nadto není přezkoumávání důvodnosti peněžitých nároků, ale zákonnost rozhodnutí orgánu veřejné správy. V sázce jsou i náklady na případné pokračování daňového řízení, došlo-li by ke zrušení rozhodnutí ve