55 Co 132/2024-118 — Městský soud v Praze

1. Soud I. stupně odvoláním napadeným rozsudkem zamítl žalobu s tím, aby žalovaná byla povinna zrušit negativní doporučení , jméno FO, ohledně služby žalobce v cizí armádě, aby byla povinna vydat nové pozitivní doporučení , jméno FO, ohledně služby žalobce v cizí armádě, aby zaslala žalobci písemnou omluvu ve znění uvedeném žalobcem ve výroku žaloby, a aby nahradila žalobci nemajetkovou újmu ve výši 100 000 Kč spočívající v jeho veřejné dehonestaci. Výrokem II. soud uložil žalobci povinnost nahradit žalované náklady řízení ve výši 1 800 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.2. Žalobce v žalobě tvrdil, že dle branného zákona požádal , jméno FO, o souhlas se službou v cizí armádě, a to v armádě státu , podezřelý výraz, . Na tuto žádost mu , jméno FO, odpověděl zamítavě s odkazem na stanovisko , Orgán veřejné moci, . Žalobce zjistil, že důvodem, proč , Orgán veřejné moci, nedoporučilo souhlas s jeho misí v zahraniční armádě měly být údaje z jeho trestního rejstříku. To považuje žalobce za skandální a za fakticky nesprávný úřední postup státu, v souvislosti s tím požaduje omluvu, zrušení nesprávného úředního rozhodnutí, vydání nového pozitivního stanoviska ve vztahu k jeho žádosti , jméno FO, a náhradu nemajetkové újmy.3. Soud I. stupně žalobu zamítl po provedeném dokazování s poukazem na to, že zde není dán odpovědnostní titul státu. Podkladem pro , jméno FO, bylo stanovisko žalované, které není rozhodnutím. Rozhodnutí , Orgán veřejné moci, navíc nebylo zrušeno a v daném případě se tedy nejedná o nesprávný úřední postup ani náhradu újmy v souvislosti s nezákonným rozhodnutím. Na udělení souhlasu se službou v cizí armádě není právní nárok.4. Žalovaná čerpala informace o žalobci nikoliv z rejstříku trestů, nýbrž z policejní evidence stíhaných, podezřelých a prověřovaných osob a z evidence zájmových osob. Tento postup je podle ustanovení § 78 zákona o Policii České republiky přípustný. Právní úprava připouští, aby žalovaná zpracovávala osobní údaje pro plnění úkolů ve veřejném zájmu. Navíc stanovisko , Orgán veřejné moci, je pro rozhodnutí , jméno FO, nezávazné a je na jeho rozhodnutí, jakým způsobem k žádosti žalobce o souhlas se službou v cizí armádě rozhodne. Stanovisko žalované nebylo nikde veřejně publikováno ani medializováno a z toho důvodu nemohla mohla žalobci vzniknout újma z veřejné dehonestace. V daném případě se nejedná o újmu z nesprávného úředního postupu, neboť tím je nutno rozumět jakoukoliv činnost spojenou s výkonem pravomoci orgánů veřejné moci, která není rozhodnutím. Pokud úřední postup nalezne odraz ve výroku rozhodnutí, nebude stát za újmu odpovídat z titulu nesprávného úředního postupu, ale z titulu nezákonného rozhodnutí, jak vyplývá z judikatury nejvyššího soudu. Shromažďování podkladů pro rozhodnutí a hodnocení zjištěných skutečností však nezakládá odpovědnost státu za újmu z nesprávného úředního postupu. Žaloba byla proto zamítnuta a o nákladech řízení rozhodnuto podle zásady úspěchu ve věci.5. Proti tomuto rozsudku podal žalobce včas odvolání, v němž uvedl, že rozsudek je fraška v kombinaci hlouposti a neschopnosti soudkyně obvodního soudu, jež nesplňuje požadavky na objektivního a nestranného soudce. Poukázal na délku řízení i selhání soudců odvolacího soudu ve své předchozí rozhodovací činnosti. Napadený rozsudek považuje za zmatečný a neplatný. Ve svém doplnění odvolání opětovně uplatnil námitku podjatosti senátu 55 Co odvolacího soudu s tím, že soudci tohoto senátu nejsou způsobilí objektivně rozhodnout v této právní věci s ohledem na svou předchozí rozhodovací činnost.6. Žalovaná se k odvolacímu jednání omluvila a navrhla potvrdit napadený rozsudek s tím, že jí náklady v odvolacím řízení nevznikly.7. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu I. stupně v celém rozsahu, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo dle § 212, § 212a odst. 1, 5 o. s. ř. a odvolání shledal důvodným pouze zčásti z důvodů, jež v něm nejsou uvedeny.8. Vycházel přitom ze skutkových zjištění soudu I. stupně, která jsou úplná a poskytují dostatečný podklad pro právní hodnocení věci. Nebyly tak shledány důvody pro opakování či doplnění dokazování.9. Odvolací soud se ztotožňuje s právním hodnocením věci ze strany obvodního soudu, pokud jde o jeho závěr, že v činnosti ministerstva vnitra, které dle branného zákona z pokynu , Orgán veřejné moci, připravila stanovisko k rozhodnutí , jméno FO, o návrhu žalobce nelze shledat nesprávný úřední postup ani zde není dána existence nezákonného rozhodnutí. Jde pouze o podkladové stanovisko pro rozhodnutí jiného orgánu státu. Konečné rozhodnutí , jméno FO, , které vyznělo pro žalobce nepříznivě však nebylo napadeno. To je zjevné z žalobních tvrzení i z provedeného dokazování.10. Ve smyslu § 13 zákona č. 82/1998 Sb. v platném znění o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem je nutno chápat nesprávný úřední postup také jako porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě a není-li stanovena tak vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Žalobce sám ani v žalobě netvrdil, že by o takový případ se mělo jednat, pouze nesouhlasil s výsledkem, tedy s vyzněním stanoviska žalované k žádosti , Orgán veřejné moci, .11. Za situace, kdy není dán odpovědnostní titul státu, jak bylo již shora uvedeno, tak adekvátním rozhodnutím v takovém případě je zamítnutí žalobního požadavku ohledně návrhu na písemnou omluvu a náhradu nemajetkové újmy 100 000 Kč. V tomto rozsahu proto byl napadený rozsudek ve výroku I. postupem dle § 219 o. s. ř. potvrzen.12. Současně s tím však žalobce požadoval zrušit negativní doporučení žalované , jméno FO, a vydat nové pozitivní doporučení ve věci služby žalobce v cizí armádě. Ohledně těchto nároků je však evidentní, že pro jeho projednání chybí základní podmínka řízení před soudem, a to pravomoc soudu ve smyslu § 104 odst. 1 o. s. ř. Jedná se o požadavek projednatelný pouze ve správním řízení v mezích zákona č. 500/2004 Sb. (správního řádu). Ten se vztahuje na postup orgánů veřejné moci, pokud vykonávají působnost v oblasti veřejné správy. Vydání stanoviska pro účely rozhodnutí , jméno FO, podle branného zákona a souhlas se službou v cizí armádě je postupem, který upravuje správní řád a soud není oprávněn o takovém návrhu rozhodovat. Lze pouze odkázat na ustanovení § 149 odst. 6, 7 správního řádu, kde je upraven postup, když účastník správního řízení nesouhlasí s obsahem závazného stanoviska.13. Odvolací soud proto postupoval dle § 104 odst. 1 o. s. ř., § 211 o. s. ř. a § 219a odst. 1 písm. a) o. s. ř. a § 221 odst. 1 písm. c) o. s. ř. zrušil rozsudek soudu I. stupně, podal návrh na zrušení negativního doporučení a na vydání nového pozitivního doporučení, řízení zastavil a v tomto rozsahu věc postoupil k projednání ministerstvu vnitra, které je věcně příslušné o požadavku žalobce rozhodnout.14. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení vyplývá z toho, že žalobce nebyl v odvolacím řízení úspěšný a žalované žádné náklady odvolacího řízení nevznikly. Proto bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů odvolacího řízení právo.15. Dále odvolací soud uvádí, že se nebylo možno zabývat námitkou podjatosti předsedkyně senátu soudu I. stupně ani soudců odvolacího soudu, neboť jde o námitku nepřípustnou. Podle § 14 odst. 4 o. s. ř. důvodem k vyloučení soudce (přísedícího) nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce (přísedícího) v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech. Dle důvodové zprávy k novele o. s. ř. provedené zákonem č. 30/2000 Sb. se uvádí, že tyto tvrzené okolnosti samy o sobě nemohou být důvodem k pochybnosti o nepodjatosti soudce, neboť v jeho postupu při projednávání konkrétní soudní věci se projevuje výkon soudnictví. Způsobilé důvody pro vyloučení soudců dle § 14 odst. 1 o. s. ř. nebyly tvrzeny. K námitce žalobce proto z těchto důvodů nebylo přihlíženo.