58 Co 194/2024-201 — Městský soud v Praze

1. V záhlaví uvedeným rozsudkem ze dne , datum, (dále též jen „napadený rozsudek“) soud I. stupně žalované uložil povinnost do tří dnů od právní moci rozsudku zaplatit žalobkyni částku , částka, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od , datum, do zaplacení (výrok I.) a k rukám advokáta žalobkyně na náhradu nákladů řízení částku , částka, (výrok II.), dále žalované uložil povinnost do tří dnů od právní moci rozsudku zaplatit České republice náhradu nákladů řízení ve výši , částka, (výrok III.).2. Soud I. stupně tak rozhodl v řízení zahájeném dne , datum, návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu, v němž žalobkyně uplatnila vůči žalované nárok na zaplacení částky , částka, (s příslušenstvím) z titulu smlouvy o zápůjčce uzavřené s žalovanou telefonicky dne , právnická osoba, . 2020 s tím, že žalovaná uvedené finanční prostředky, které jí byly žalobkyní vloženy na bankovní účet, vrátí po svém návratu ze zahraničí. Žalovaná původně kontaktovala , jméno FO, , kterého žádala o zapůjčení peněz z důvodu rozbitého vozidla, protože žalobkyně byla u telefonátu přítomna a , jméno FO, peníze neměl, nabídla se, že je žalované zapůjčí, což také učinila. Žalovaná však poskytnutou zápůjčku ani přes výpověď smlouvy ze dne , datum, nevrátila.3. Žalovaná nárok žalobkyně neuznala. Ke své obraně předně sporovala uzavření tvrzené smlouvy o zápůjčce, neboť s žalobkyní nikdy telefonicky nehovořila a žádnou zápůjčku si s ní neujednala. K poskytnutí částky , částka, žalobkyní na účet žalované dne , právnická osoba, . 2020 žalovaná tvrdila, že měla za to, že se jedná o peníze , jméno FO, , který tím splácí svůj dluh u žalované vzniklý z dohody o nahrazení škody, která žalované vznikla v souvislosti s prodejem bytu a vyřešení bytové situace své dcery , jméno FO, a její rodiny, tj. dětí a otce dětí , jméno FO, ; žalobkyně o pravém účelu poskytnutí peněz věděla; jednalo o peníze , jméno FO, . Žalovaná ke své obraně dále vznesla námitku promlčení s tím, že jedná-li se o bezdůvodné obohacení, počíná promlčecí lhůta běžet ode dne poskytnutí finanční částky. Žalobní požadavek rovněž označila za rozporný s dobrými mravy, neboť žalobkyně úmyslně uvádí nepravdivé skutečnosti.4. Soud I. stupně rozhodl po provedeném dokazování na základě skutkových zjištění popsaných pod bodem 4. až 18. odůvodnění napadeného rozsudku (na něž odvolací soud v tomto směru odkazuje), která považoval za dostatečná pro rozhodnutí ve věci, byť (jak uvedl) při hodnocení provedených důkazů jednotlivě a ve vzájemné souvislosti nedospěl k jednoznačnému závěru o skutkovém stavu (viz bod 20. odůvodnění napadeného rozsudku). V této souvislosti konstatoval, že jak žalobkyně, tak žalovaná měly odlišnou verzi skutkových tvrzení, která na obou stranách v zásadě spočívala na ústních dohodách. Každý z vyslechnutých svědků podpořil verzi jedné z účastnic a navzájem si svědci odporovali. Svědek , jméno FO, měl vše z doslechu od žalované, tudíž na jeho výpovědi nebylo možné rozhodnutí postavit. Rozhodnutí nebylo možné postavit ani na výpovědi svědka , jméno FO, , neboť tento svědek se soudu I. stupně (jak v odůvodnění napadeného rozsudku vysvětlil) jevil nevěrohodným, ačkoli zcela podporoval verzi žalobkyně. Naopak výpověď žalované potvrzovala do jisté míry výpověď svědkyně , jméno FO, , nicméně ani na základě této výpovědi nemohl soud I. stupně jednoznačně dospět ke skutkovému závěru, neboť tato výpověď se do určité míry rozcházela i s výpovědí žalované, která ji následně korigovala, a nebyla podpořena dalšími důkazy. Soud I. stupně považoval za zcela zjevné, že osoby si ve svých výpovědích verze upravovaly, „ať již méně či více, vědomě či nevědomě“, pročež vycházel zejména z listiny o vkladu částky , částka, na účet žalované dne , právnická osoba, . 2020., právnická osoba, tvrzení žalobkyně, že mezi účastníky byla ústně – telefonicky uzavřena smlouva o zápůjčce, která byla následně realizována, podporovanému výpovědí svědka , jméno FO, , soud I. stupně uzavřel (viz bod 21. odůvodnění napadeného rozsudku), že ani z výpovědí účastnic a svědků nemá za prokázané uzavření smlouvy o zápůjčce o konkrétním obsahu, neboť žalovaná tvrzení žalobkyně popírá a výpověď svědka , jméno FO, není zcela věrohodná. Dospěl tak k závěru, že smlouva o zápůjčce uzavřena nebyla.6. S ohledem na skutečnost, že žalobkyně prokázala, že částku , částka, na účet žalované vložila, se soud I. stupně následně zabýval tvrzením žalované, že právním důvodem vložení této částky byl dluh svědka , jméno FO, , že žalovaná již v době vkladu těchto peněz věděla, za jakým účelem se vkládají, a že se nejedná o peníze žalobkyně, ale o peníze uvedeného svědka. V této souvislosti uvedl, že svědek , jméno FO, tvrdil, že se o něčem takovém mezi ním a žalovanou hovořilo, ale ke konkrétní dohodě nedošlo; dále, že žalovaná ve své výpovědi uvedla, že dluh činil právě , částka, , že jí svědek , jméno FO, neřekl, že peníze pošle, ale protože se jednalo o částku odpovídající dluhu, automaticky předpokládala, že se jedná o jeho splacení; a konečně, že svědkyně , jméno FO, naopak uvedla, že svědek , jméno FO, měl žalované platit , částka, měsíčně od srpna 2019 do konce roku 2020, tedy celkem asi , částka, , k čemuž žalovaná svou výpověď upravila, „že je to pravda“, že zbytek částky svědkovi odpustila. Z důvodu uvedených odlišných výpovědí soud I. stupně uzavřel, že nemá za prokázané, že mezi žalovanou a uvedeným svědkem došlo k uzavření konkrétní dohody o zaplacení konkrétní částky a její splatností, tj. právně závazné ústní dohody obsahující podstatné náležitosti, zejména konkrétní práva a povinnosti stran (viz bod 22. odůvodnění napadeného rozsudku). Žalované se nepodařilo prokázat ani to, že žalobkyně již v době vkladu peněžité částky si byla vědoma existujícího dluhu svědka , jméno FO, u žalované a toho, že peníze vkládá za účelem jeho uhrazení, když žalobkyně i svědek , jméno FO, -, jméno FO, toto jednoznačně vyvrací, a výpověď svědkyně , jméno FO, o tom, že byla u telefonátu, kdy svědek , jméno FO, řekl žalobkyni, aby uvedenou částku vložila na účet žalované, není dostatečně věrohodná pro vyvrácení výpovědí žalobkyně a svědka , jméno FO, za situace, kdy si svědkyně nepamatovala, kdy se rozešla se svým partnerem (svědkem , jméno FO, ), ale „přesně si pamatovala, že peníze byly vloženy v úterý a co bylo v telefonátu řečeno“, přičemž výpověď svědkyně nebyla podložena jiným jednoznačným a věrohodným důkazem (viz bod 23. odůvodnění napadeného rozsudku).7. Soud I. stupně dospěl k závěru, že ani jedné z účastnic se nepodařilo jednoznačně prokázat její skutkovou verzi, na základě, které by mohl dojít k závěru, že se jednalo buď o zápůjčku nebo o splacení existujícího dluhu (viz bod 24. a 25. odůvodnění napadeného rozsudku). Jak uvedl, výpovědi účastníků a svědků byly provedeny tak, že jeden svědek zcela podpořil verzi žalobkyně, svědkyně pak verzi žalované. Žalobkyně svá skutková tvrzení neměnila, byla konzistentní a trvala na tom, že se jednalo o její peníze a že neměla v úmyslu splatit dluh svědka , jméno FO, . Žalovaná pak svá skutková tvrzení v průběhu řízení upravovala podle toho, co vyšlo najevo; nejdříve sdělila, že se svědkem , jméno FO, ohledně peněz nekomunikovala, poté ale „najednou“ předložila WhatsAppovou komunikaci; tvrdila, že neměla problémy s vozidlem, když je ale potvrdil svědek , jméno FO, , uvedla, že si spletla roky; neshodla se svědkyní , jméno FO, ohledně výše a splatnosti údajného dluhu svědka , jméno FO, . Výpovědi všech osob vedle sebe nemohou obstát, „vyslýchané osoby si své verze ať již méně či více upravovaly tak, aby se jim to hodilo“. Největší pochybnosti soud I. stupně vyjádřil o věrohodnosti svědka , jméno FO, „včetně toho, že zřejmě upravil předloženou WhatsAppovou komunikaci s žalovanou“; nicméně ani z této komunikace však není jednoznačné, o jaký dluh se mělo jednat, a že žalobkyně věděla, že vkladem peněz splácí dluh svědka.8. Z uvedených důvod soud I. stupně vycházel pouze z listiny o vkladu peněžité částky , částka, žalobkyní na účet žalované dne , právnická osoba, . 2020 a z toho, že vůlí žalobkyně nebylo splatit tím dluh svědka, nebylo tedy prokázáno, že se jedná o vědomé plnění dluhu třetí osobou dle § 1936 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). S ohledem na skutečnost, že nebyl prokázán právní důvod poskytnutí této částky, posoudil nárok žalobkyně jako bezdůvodné obohacení žalované na úkor žalobkyně podle § 2991 o. z. s tím, že podle § 2993 věta prvá o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Žalobě z uvedeného důvodu v plném rozsahu vyhověl a přiznal žalobkyni právo na zaplacení částky , částka, , a to včetně úroku z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši stanovené v nařízení vlády č. 351/2013 Sb. od , datum, do zaplacení, tj. po uplynutí lhůty stanované žalované žalobkyní ve výzvě k vrácení plnění ze dne , datum, , když splatnost bezdůvodného obohacení posoudil podle § 1958 odst. 2 o. z. dnem následujíc