58 Co 348/2024-59 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku , částka, se zákonným úrokem z prodlení ve výroku specifikovaným a částku , částka, , to vše do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.) a uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši , částka, do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám jejího právního zástupce (výrok II.).2. Takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení této částky s tím, že u žalované objednala dne , datum, nábytek v ceně , částka, a tuto částku poukázala na účet žalované dne , datum, . Objednané zboží však neobdržela, a to ani v dodatečně stanovené lhůtě, od smlouvy proto odstoupila a žádala vrácení zálohy.3. Žalovaná potvrdila, že žalobkyně uvedenou částku zaplatila, měla zájem o uzavření nové smlouvy, v důsledku částečných úhrad dluh činil , částka, . V závislosti na tom došlo k částečnému zpětvzetí žaloby ohledně částky , částka, .4. Soud I. stupně po provedeném dokazování dospěl k závěru, že účastnice uzavřely kupní smlouvu dle § 2079 zákona č. 89/2012 b., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) na dodání nábytku. Žalobkyně žalované před dodáním předmětu koupě uhradila kupní cenu. Žalovaná byla v prodlení s dodáním nábytku, žalobkyně jí prodloužila dle § 1978 o. z. lhůtu k plnění do , datum, s tím, že žalované sdělila, že jinak požaduje vrácení zaplacené zálohy. Žalovaná ani v této lhůtě nábytek nedodala. Nedodáním zboží v takto prodloužené lhůtě došlo dle § 1978 odst. 2 o. z. k odstoupení žalobkyně od kupní smlouvy. Žalobkyni tak vzniklo dle § 2991 o. z. právo požadovat vydání bezdůvodného obohacení ve výši zaplacené zálohy. Žalovaná žalobkyni bezdůvodné obohacení nevrátila a toto dluží.5. Současně shledal opodstatněným i požadavek na úhradu zákonného úroku z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. za dlužná období. S ohledem na částečné plnění žalované po podání žaloby vzala žalobkyně žalobu částečně zpět, pročež soud žalobkyni přiznal úroky z prodlení se zohledněním tohoto částečného plnění. Současně byla žalobkyni přiznána částka , částka, , jako náklady spojené s uplatněním pohledávky dle § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.6. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.), úspěšné žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů za soudní poplatek , částka, a náklady právního zastoupení ve výši , částka, včetně cestovného, výše těchto nákladů byla podrobně specifikována v odst. 19 odůvodnění napadeného rozsudku.7. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná včasné odvolání, v němž namítala, že v mezidobí uhradila další platby, a to 2 x , částka, , z toho důvodu neodpovídá přiznaná částka s tím, že dluh aktuálně činí , částka, + náklady řízení. Posléze zaslala další sdělení, že byla uhrazena další částka , částka, , dluh tak činí , částka, .8. K odvolacímu jednání se účastníci nedostavili, ač byli řádně a včas předvoláni, odvolací soud proto jednal dle § 101 odst. 3 o. s. ř. v jejich nepřítomnosti. Žádosti zástupce žalobkyně o odročení jednání odvolací soud nevyhověl, když tvrzená kolize s jiným jednáním nebyla žádným způsobem doložena. Jednatel žalované svou neúčast omluvil, odročení jednání nežádal.9. Odvolací soud ve smyslu ust. § 212 a § 212a o. s. ř. přezkoumal napadený rozsudek i řízení jemu předcházející a odvolání žalované důvodným neshledal.10. Soud I. stupně učinil na základě provedeného dokazování odpovídající skutková zjištění, která rovněž správně posoudil po právní stránce. Učinil tak správný závěr o tom, že žalované vzniklo bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 o. z. tím, že přijala kupní cenu za dodání nábytku, tento závazek však následně nesplnila, a to ani v dodatečné lhůtě, čímž došlo k odstoupení od kupní smlouvy, bylo tak na žalované, aby kupní cenu vrátila.11. Žalovaná ostatně ani tyto závěry soudu I. stupně nezpochybňovala, pouze tvrdila, že postupně žalovanou částku splácí. S ohledem na neúčast žalobkyně u odvolacího jednání nemohlo být toto tvrzení učiněno nesporným a s ohledem na neúčast žalované nemohla být tato poučena ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř., aby k těmto tvrzením označila důkazy. Odvolací soud přitom vycházel z toho, že příslušné poučení lze poskytnout pouze účastníkovi, který se dostavil k jednání (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, , usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, ), odročení jednání pouze za účelem poskytnutí procesního poučení nepřítomnému účastníkovi je vyloučeno (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, sp. zn. , spisová značka, ). Žalovaná tak neprokázala, že by v mezidobí došlo k částečnému zániku jejího závazku vůči žalobkyni.12. Až v souvislosti s omluvou ze dne , datum, žalovaná zaslala výpis z účtu, dle něhož měla žalobkyni poukázat částku , částka, dne , datum, , tato listina se však dostala do dispozice odvolacího soudu až po odvolacím jednání, z tohoto důvodu k ní nemohl přihlížet. Nadto ani z této listiny nelze bez dalšího jednoznačně dovodit, že k úhradě došlo, když nelze ověřit, zda se jedná o výpis z účtu, když jakákoliv identifikace banky zde chybí a nelze ani ověřit, zda účet zde uvedený patří skutečně žalobkyni.13. Odvolací soud tedy napadený rozsudek jako věcně správný potvrdil dle § 219 o. s. ř. včetně rovněž správného akcesorického výroku o nákladech řízení.14. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř., úspěšné žalobkyni v odvolacím řízení žádné náklady nevznikly.