68 Co 147/2024-166 — Městský soud v Praze

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne , datum, domáhala jednak náhrady škody, nákladů na obhajobu, ve výši , částka, , jednak odčinění nemajetkové újmy, která jí vznikla v souvislosti s nepřiměřenou délkou , podezřelý výraz, řízení vedeného u Obvodního soudu pro , adresa, pod sp. zn. , spisová značka, (dále jen posuzované řízení), ve výši , částka, a konečně zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která jí byla způsobena v souvislosti s nezákonným , podezřelý výraz, stíháním, ve výši , částka, . Žalobkyně tvrdila, že proti ní bylo usnesením Policie ČR ze dne , datum, nezákonně zahájeno , podezřelý výraz, stíhání pro , podezřelý výraz, čin zneužívání pravomoci veřejného činitele podle § 158 odst. 1 písm. c), odst. 2 písm. c) zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku a porušování povinností při správě cizího majetku dle § 255 odst. 1, odst. 3 téhož zákona.2. Žalovaná navrhovala zamítnutí žaloby, tvrdila, že nároky žalobkyně na náhradu škody a na zadostiučinění za újmu vzniklou nezákonným , podezřelý výraz, stíháním i v souvislosti s nepřiměřenou délkou posuzovaného řízení žalobkyni uhradila v plné výši.3. Soud prvního stupně napadeným rozhodnutím zamítl žalobu se žádostí, aby byla žalovaná povinna zaplatit žalobkyni , částka, (výrok I.) a žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalované náklady řízení ve výši , částka, do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok II). Takto soud prvního stupně rozhodl na základě skutkových zjištění a právní argumentace, které jsou uvedeny v písemném odůvodnění odvoláním napadeného rozsudku a které není třeba v zájmu stručnosti opakovat.4. Proti rozsudku soudu prvního stupně podala odvolání žalobkyně. Napadla jej v celém rozsahu a s popisem dosavadního postupu řízení k rozhodnutí o náhradě škody, nákladů vynaložených na obhajobu žalobkyně poukázala na závěr kasačního rozhodnutí odvolacího soudu s tím, že ona doplnila žalobu o přehled účtovaných nákladů obhajného, zatímco žalovaná setrvala na svých námitkách k části nároku, byť zbylou částku nejen uznala, ale i uhradila. Soud prvního stupně se ale nezabýval argumentací stran ohledně sporných úkonů, došel k závěru, že žalobkyni měla být za obhajobu vyplacena částka nižší, než jakou žalovaná uhradila. Nezabýval se spornou otázkou, zda bylo na místě konkrétně vymezené úkony hradit jako celé nebo poloviční úkony právní služby. Jedná se o porušení práva žalobkyně na přístup k soudu v její věci. Soud prvního stupně měl pouze vyhodnotit, zda jsou po právu výhrady žalované vznášené proti dílčím úkonům právní služby, případně zda jsou spíše po právu argumenty, které v reakci na to uvedla žalobkyně. Soud prvního stupně odmítl žalobkyni za některé úkony právní služby přiznat jakoukoliv náhradu, tedy ani ve výši jedné poloviny, posoudil je jako neúčelné náklady, když uvedl, že „…sepis žádosti o dohled ze dne , datum, , neboť byl přiznán ½ úkon za sepis žádosti o přezkum postupu dne , datum, , proto tento další úkon soud již považuje za neúčelný, - sepis žádosti o přezkum za odmítnutí nahlížení do spisu ze dne , datum, , podnět na průtahy v řízení ze dne , datum, , žádost o přezkum podnětu na průtahy v řízení ze dne , datum, , , datum, žádost o přezkum rozhodnutí o odepření možnosti nahlédnout do spisu, , datum, sepis žádosti o přezkum odepření nahlédnutí do spisu nejsou úkony obhajoby, nýbrž žádosti a stížnosti na postup orgánů činných v , podezřelý výraz, řízení… “ Závěry soudu prvního stupně jsou zde v rozporu s § 11 odst. 3) advokátního tarifu, dle kterého se mají úkony konkrétně nezařazené považovat za úkony právní služby jim povahou nejbližší. Popsané úkony vycházejí z , podezřelý výraz, řádu nebo jiných právních předpisů, závěr soudu prvního stupně o tom, že se nejedná o úkony právní služby, je tak nedůvodný, soud prvního stupně jej ani nepodpořil relevantní argumentací. Žalobkyně zde poukázala na předmět sporu-úhradu škody, která jí vznikla v důsledku nedůvodného , podezřelý výraz, stíhání, které bylo navíc žalovanou vyhodnoceno jako neúměrně dlouhé, za což byla žalobkyni vyplacena náhrada, a dále na to, že orgány činné v , podezřelý výraz, řízení postupovaly v dané věci nesprávně a dopustily se řady excesivních zásahů vůči žalobkyni, a to i po právní moci rozsudku, kterým byla žalobkyně zproštěna obvinění. Přístup soudu prvního stupně svědčí o přezíravém způsobu, jakým přistoupil k nárokům žalobkyně. Soud prvního stupně nemohl bez jakékoliv aktivní zkušenosti s , podezřelý výraz, obhajobou rozhodovat o tom, jaký procesní postup v konkrétní , podezřelý výraz, věci byl účelný, posoudit jako neúčelné doplnění stížnosti ze dne , datum, . I v obecné rovině lze jednat postupem, který má zabránit marnému uplynutí lhůty, a teprve následně stížnost podrobně odůvodnit. Může jít o situaci, kdy v časovém prostoru tří dnů není možné, aby advokát s obviněným detailně projednal celou podstatu problému a uplatnil všechny argumenty, které mají být ve stížnosti uvedeny. Soud prvního stupně by musel objasnit, co sám považuje za účelnost, přičemž v tomto se názory odborné veřejnosti liší. Je možno vyjít z § 41 odst. 1 , podezřelý výraz, řádu upravujícího povinnosti obhájce s tím, že je povinen poskytovat obviněnému potřebnou právní pomoc, účelně využívat k hájení jeho zájmu prostředků a způsobu obhajoby uvedených v zákoně, zejména pečovat o to, aby byly v řízení náležitě a včas objasněny skutečnosti, které obviněného zbavují viny nebo jeho vinu zmírňují a tím přispívat k správnému objasnění a rozhodnutí věci. Je tedy výhradně na advokátovi, aby posoudil, co je v dané věci potřebná (účelná) právní pomoc. Žalobkyně odkázala na usnesení Výboru pro advokátní etiku ČAK podle něhož: „Jakákoliv materiální revize spočívající v posuzování a přezkoumávání účelnosti úkonu právní služby ze strany orgánů státní moci včetně moci soudní je zásahem do ústavně zaručeného práva na spravedlivýproces a je nepřípustná.“5. Ohledně rozhodnutí o nemajetkové újmě způsobené jí v důsledku trestního stíhání žalobkyně soudu prvního stupně vytkla, že na správně zjištěný skutkový stav nesprávně aplikoval právní normy, přičemž nenapravil vady, které mu v předchozím kasačním rozhodnutí vytkl odvolací soud.6. Soud prvního stupně sice nově provedl porovnání s vyšším vzorkem jiných řízení, v rámci kterých byla vyplacena náhrada nemajetkové újmy za nezákonné , podezřelý výraz, stíhání, postupoval ale formalisticky a nehodnotil námitku žalobkyně, že její případ byl rozsahem i dopadem unikátní, a není tak možné provést efektivní srovnání. Žalobkyně označila judikaturu Ústavního soudu, ale soud prvního stupně se s tím nevypořádal. Žalobkyně přitom , právnická osoba, nepopírá, že by bylo možné a účelné porovnávat výši odškodnění s výší, která byla vyplacena v jiných porovnatelných případech, ale každý případ je třeba posoudit individuálně. Je třeba vycházet ze zásad náhrady nemajetkové újmy stanovených Ústavním soudem, což soud prvního stupně nenaplnil; zřejmě de facto považuje náhradu za nezákonné , podezřelý výraz, stíhání za něco, co stát stíhaným dopřává tak říkajíc z dobroty srdce, a není tak možné vůči výši této náhrady vznášet jakékoliv výhrady. Ač se seznámil se skutkovým stavem, potvrdil popis žalobkyni způsobených zásahů v důsledku , podezřelý výraz, stíhání a jeho dopadů na její život a kariéru, ale věcnou argumentaci o adekvátní výši náhrady nahradil mechanickým porovnáním s nesrovnatelnými případy. Žalobkyně ze všech uvedených důvodů navrhla, aby odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobě vyhoví a žalované uloží povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení před soudy obou stupňů.7. Odvolací soud po zjištění, že odvolání žalobkyně je přípustné, bylo uplatněno včas, naplňuje požadavky § 205 odst. 1 o. s. ř. a obsahuje odvolací důvod stanovený v § 205 odst. 2 písm. g) o. s. ř., projednal je se souhlasem obou účastnic bez nařízení jednání (§ 214 odst. 3 o. s. ř.) a přezkoumal správnost rozhodnutí soudu prvního stupně i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212, § 212a odst. 1, 5 o. s. ř.).8. Odvolací soud dospěl k závěru, že odvolání nebylo podáno důvodně.9. Předmětem řízení, po jeho předchozím průběhu, zůstaly v době vydání napadeného rozhodnutí soudu prvního stupně dva samostatné nároky. Jednak požadavek žalobkyně na doplacení dalšího relutárního zadostiučinění za nezákonné , podezřelý výraz, stíhání, když žalovaná z tohoto důvodu žalobkyni již uhradila částku , částka, , jednak část žalobního žádání o náhradu škody, která žalobkyni tvrzeně vznikla v souvislosti s náklady na obhajobu v , podezřelý výraz, řízení, ve výši , částka, . Nárok na zadostiučinění v penězích za nepřiměřenou délku posuzovaného řízení byl pravomocnými soudními rozhodnutími vypořádán s tím, že žalobkyni bylo z tohoto důvodu plněno žalovanou a přiznáno celkem , částka, .10. Na náhradu majetkové škody (obhajné) bylo žalobkyni žalovanou zaplaceno , částka, (v tomto rozsahu bylo řízení po částečném zpětvzetí žaloby zastaveno rozsudkem soudu prvního stupně ze dne , datum, , č. j. , spisová značka,