68 Co 149/2024-119 — Městský soud v Praze

1. Soud prvního stupně rozsudkem ze dne , datum, uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni , částka, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok I), co do částky , částka, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do , datum, a spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení žalobu zamítl (výrok II) a rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši , částka, k rukám právního zástupce žalobkyně, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok III).2. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala poskytnutí zadostiučinění za nemajetkovou újmu podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) /zkráceně OdpŠk/ a žádala je v penězích ve výši , částka, s příslušenstvím. Tvrdila, že nemajetková újma jí vznikla nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce řízení vedeného Obvodním soudem pro , adresa, pod sp. zn. , spisová značka, (dále také jen posuzované řízení). Úrok z prodlení žalované s plněním žádala od , datum, do zaplacení. Žalobkyně tvrdila, že posuzované řízení, které je samo řízením odškodňovacím, bylo zahájeno , datum, a ke dni podání žaloby nebylo skončeno. Žádala relutární náhradu stanovenou jako násobek částky , částka, za rok řízení, za první dva roky v poloviční výši navýšenou o 50 % s ohledem na liknavý postup soudu a o 10 % proto, že žalobkyně délku řízení nezavinila. Žalobkyně nárok u žalované uplatnila a ta jí dne , datum, přiznala odškodnění ve výši , částka, .3. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby s tím, že žalobkyně u ní svůj nárok předběžně uplatnila dne , datum, , ona zhodnotila, že délka posuzovaného řízení 7 let a 8 měsíců je nepřiměřená, žalobkyni proto poskytla odškodnění ve výši , částka, . Popsala, jak k výši plnění dospěla, uvedla, že úrok z prodlení náleží žalobkyni od prvního dne následujícího po skončení šestiměsíční lhůty k projednání jejího nároku, tedy ode dne , datum, . Odkázala ovšem na rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne , datum, sp. zn. , spisová značka, a ze dne , datum, sp. zn. , spisová značka, s tím, že v případě mimosoudního projednání nároku žalobkyně v zákonné lhůtě, kdy je žalobkyni přiznáno další odškodnění pouze v důsledku plynutí času, žalobkyni nevzniká právo na přiznání úroků z prodlení ani právo na náhradu nákladů řízení.4. Soud prvního stupně rozhodl na základě dokazováním zjištěného skutkového stavu a právní argumentace, které jsou uvedeny v písemném odůvodnění odvoláním napadeného rozsudku a které není třeba v zájmu stručnosti opakovat.5. Žalobkyně podala proti rozsudku soudu prvního stupně odvolání, jímž brojila proti zamítavému výroku, její odvolání ale bylo jako opožděné odmítnuto usnesením soudu prvního stupně ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , ve znění usnesení Městského soudu v Praze ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , pravomocně ke dni , datum, .6. Žalovaná napadla rozsudek soudu prvního stupně včasným odvoláním směřujícím výslovně jen proti vyhovujícímu výroku ad I rozsudku, pokud jím bylo rozhodnuto o povinnosti žalované zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, a proti nákladovému výroku ad III rozsudku. Uvedla, že soud prvního stupně shodně s žalovanou dospěl k závěru, že v posuzovaném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícímu v nepřiměřené délce řízení a že je namístě žalobkyni poskytnout odškodnění za vzniklou nemajetkovou újmu. Oproti žalované přisoudil soud prvního stupně žalobkyni doplatek odškodnění. V době předběžného projednání nároku žalobkyně u žalované nebylo posuzované řízení pravomocně skončeno, ke dni vydání stanoviska žalované trvalo 7 let a 8 měsíců, a žalovaná proto poskytla žalobkyni odškodnění ve výši , částka, . V době vydání rozhodnutí soudu prvního stupně bylo posuzované řízení již skončeno, trvalo celkem , hodnota, let a 5 měsíců, což vedlo k dalšímu přísudku pro žalobkyni. Jakkoli soud prvního stupně dospěl k jiné procentuální úpravě základní částky zadostiučinění, určil ji shodně se žalovanou, stejně jako žalovaná ji konečně ponížil o 40 %. Žalovaná sporuje správnost závěru soudu prvního stupně o důvodech pro jí uloženou povinnost zaplatit žalobkyni úrok z prodlení z „dopřiznané“ částky , částka, s tím, že k přiznání dalšího zadostiučinění došlo až v důsledku plynutí času, nikoli proto, že by žalovanou přiznané odškodnění v rámci předběžného projednání nároku bylo stanoveno nesprávně. Odškodnění za další délku trvání namítaného řízení nebylo u žalované předběžně uplatněno podle § 14 OdpŠk. Žalovaná se nedostala do prodlení s plněním odškodnění ve výši , částka, , protože v době předběžného projednání nároku nebylo posuzované řízení ještě pravomocně skončeno, nárok žalobkyně uspokojila zcela dostatečně. Argument soudu prvního stupně, že sice došlo ke stejnému celkovému snížení základní výše zadostiučinění o 40 %, ale při jiném dílčím snížení a zvýšení, a proto se nejedná o stejný výpočet zadostiučinění, žalovaná zhodnotila jako příliš formalistický s tím, že při posouzení náhrady za nemajetkovou újmu nelze očekávat matematicky exaktní určení její výše. Je podstatné, že základní částka byla stanovena shodně ve výši , částka, za rok trvání řízení a základní výše zadostiučinění byla následně snížena celkem o 40 %, výše přiznané částky závisela toliko na úvaze soudu, nebyla důsledkem toho, že by žalovaná nesplnila mimosoudně včas svou povinnost. Žalovaná se nemohla vůbec dostat do prodlení s úhradou částky , částka, . Žalovaná opět poukázala na rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, .7. Dále namítla, že s ohledem na uvedené bylo chybně rozhodnuto také o náhradě nákladů řízení, které na straně žalobkyně nelze považovat za účelně vynaložené. Zde žalovaná opět odkázala na usnesení Městského soudu v Praze ze dne , datum, č. j. , spisová značka, . Žalovaná navrhla, aby odvolací soud výrok I napadeného rozsudku změnil tak, že se žaloba o zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení zamítá, a výrok III napadeného rozsudku změnil tak, že žalované přizná náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.8. Odvolací soud po zjištění, že odvolání žalované je přípustné, bylo uplatněno včas, naplňuje požadavky § 205 odst. 1 o. s. ř. a obsahuje odvolací důvody stanovené v § 205 odst. 2 o. s. ř., projednal je při jednání (§ 214 odst. 1 o. s. ř.) a přezkoumal správnost rozhodnutí soudu I. stupně i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212, § 212a odst. 1, 5 o. s. ř.). Byl vázán mezemi odvolání, jímž byl rozsudek soudu prvního stupně napaden ve vyhovujícím výroku toliko ohledně přisouzeného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení a ve výroku o náhradě nákladů řízení, zatímco ve zbývajících částech, ve vyhovujícím výroku, pokud jím bylo rozhodnuto o povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku , částka, , a v zamítavém výroku nabyl rozsudek soudu prvního stupně podle § 206 odst. 2 o. s. ř. samostatně právní moci.9. Odvolací soud posoudil odvolání žalované jako částečně důvodné.10. Žalované lze přisvědčit potud, že ve zde posuzované věci žalobkyně uplatnila svůj nárok na další zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která jí vznikla vinou nepřiměřené délky posuzovaného řízení, u soudu žalobou poté, kdy žalovaná na základě její žádosti o zadostiučinění podané ve smyslu § 14 odst.1 OdpŠk v zákonné šestiměsíční lhůtě poskytla žalobkyni relutární náhradu, kterou ale žalobkyně považovala za nedostatečnou. V době uplatnění nároku u žalované, a stejně tak v době zahájení tohoto řízení (tedy dne , datum, ), nebylo posuzované řízení skončeno, běželo až do dne , datum, . Žalobkyně samostatně svůj nárok na zadostiučinění za dobu běhu posuzovaného řízení po plnění žalované (ta uhradila žalované dne , datum, částku , částka, ) neuplatila. Platí přitom, jak dovodil Nejvyšší soudu ve svém rozsudku ze dne , datum, sp. zn. , spisová značka, s odkazem na Stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne , datum, sp. zn. , číslo, , že na posuzované řízení je třeba hledět jako na jeden celek, neboť teprve po ukončení řízení je možné určit celkový rozsah a závažnost vzniklé nemajetkové újmy, jakož i zhodnotit postup orgánů veřejné moci během řízení, jednání poškozeného a další okolností případu. Účastník řízení považující se za poškozeného nepřiměřeně dlouhým řízením by měl zpravidla vyčkat jeho skončení a teprve poté požadovat náhradu vzniklé nemajetkové újmy, což je v souladu s požadavkem hospodárnosti a efektivity soudního řízení. Nejvyšší soud ovšem připustil, že je-li naprosto zj