12 Co 208/2025-180 — Městský soud v Praze

1. V záhlaví uvedeným rozhodnutím soud I. stupně zamítl žalobu, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 31 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z této částky od 6. 4. 2023 do zaplacení (výrok I.) a uložil žalované povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 2 000 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce (výrok II.).2. Rozhodl tak o žalobě, kterou se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 31 500 Kč z titulu peněžitého zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou mu v důsledku nesprávného úředního postupu spočívajícího v nepřiměřené délce soudního řízení vedeného u Krajského soudu v , adresa, pod sp.zn. , spisová značka, . Žalobu žalobce odůvodnil tím, že je synem , tituly před jménem, , jméno FO, , majitelky rekreační chalupy v obci , adresa, , a s matkou žalobce chalupu často užívá k rekreaci, rodinným setkáním a oslavám. Oba mají oprávněný zájem na možnosti nerušeného užívání nemovitosti. Tento jejich zájem je od přelomu let 2009/2010 dotčen pronikavým hlukem z provozu tehdy nově zřízeného , název, závodu „, předmět, “. Právní zástupce na pokyn žalobce učinil dne 20. 11. 2017 na úředníky , tituly před jménem, , jméno FO, a , tituly před jménem, , jméno FO, , dříve , jméno FO, , stížnost podle § 175 odst. 1 zákona č. 500/2004, správní řád, dále též jen „SprŘ“, domnívaje se, že uvádění nepravdivých okolností úředními osobami v úředním styku není v souladu s principy činnosti veřejné správy a ohrožuje legitimní zájmy žalobce. Stížnostní orgán má na vyřízení stížnosti ze zákona 60 dní (§ 175 odst. 5 SprŘ). Na stížnost na , tituly před jménem, , jméno FO, podanou k , správní orgán, , adresa, , tento úřad vůbec nereagoval. Teprve po žádosti o opatření proti nečinnosti ze dne 20. 1. 2018 a celkem 10 urgencí jejího vyřízení podaných u žalované (16. 5. 2018, 19. 6. 2018, 13. 8. 2018, 13. 9. 2018, 19. 10. 2018, 7. 12. 2018, 7. 1. 2019, 7. 2. 2019, 11. 3. 2019, 11. 4. 2019) , správní orgán, dne 29. 4. 2019 odeslal stěžovateli v kopii přípis z 12. 4. 2019 adresovaný , správní orgán, , místo, . To je jediný dokument, který právní zástupce o vyřízení stížnosti od , správní orgán, obdržel. Právní zástupce informoval žalobce o tomto přípisu a o tom, že z přípisu nevyplývá, jaké kroky , správní orgán, při vyřizování stížnosti učinil, jaká zjištění učinil a jak je právně vyhodnotil. Žalobce vyjádřil zájem na tom, aby jeho právní zástupce přijal právní kroky, které povedou k náležitému vyřízení stížnosti dotýkající se zájmů žalobce na nerušeném užívání rodinné chalupy. Právní zástupce poučil žalobce o možnosti požádat o přešetření způsobu vyřízení stížnosti podle § 175 odst. 7 SprŘ a žalobce jej pověřil sepsáním tohoto podání. Aby zajistil nezbytné podklady pro sepsání žádosti, rozhodl se žalobce uplatnit právo na informace, a požádat o poskytnutí údajů, které by mu umožnily zjistit, jaké kroky , správní orgán, při vyřizování stížnosti učinil a z jakých podkladů vycházel.3. Proto žalobce učinil dne 11. 7. 2019 u , správní orgán, žádost o informace. , správní orgán, odepřel informace poskytnout, načež se žalobce bránil žalobou ve správním soudnictví. Žaloba byla podána u Krajského soudu v , adresa, dne 16. 9. 2019. Soudní řízení skončilo 19. 5. 2022, kdy nabyl právní moci rozsudek z 18. 5. 2022, č. j. , spisová značka, , jímž bylo rozhodnutí správního orgánu zrušeno. Trvalo tak 977 dní, tedy dva roky a 9 měsíců. Žalobce má za to, že délka soudního řízení o jeho žalobě je nepřiměřená a že ze strany soudu došlo k porušení práva žalobce na spravedlivý proces. Postup soudu vyvolal v žalobci úzkost, nejistotu a duševní stres v očekávání výsledku řízení, celkově pak frustrující pocity a nedůvěru v právní stát a jeho orgány. Frustraci žalobce umocňuje to, že v důsledku průtahů soudu mu nebyla poskytnuta včasná soudní ochrana jeho ústavně garantovaného práva na informace soustavně pošlapávaného , správní orgán, , adresa, a že stejného ponížení se mu dostalo i v případech dalších žádostí o informace podaných u , správní orgán, , adresa, . Náležitého vyřízení těchto žádostí se musí domáhat u správního soudu a musí na ně roky čekat. Dne 5. 10. 2022 vyzval , ústřední orgán, k poskytnutí satisfakce za nepřiměřenou délku řízení v podobě konstatování porušení práva žalobce, omluvy a zaplacení peněžitého zadostiučinění. , ústřední orgán, reagovalo přípisem z 24. 11. 2022, v němž žalobci sděluje, že jeho žádost byla postoupena , ústřední orgán, k přímému vyřízení v souladu s ustanovením § 6 odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů, dále též jen „OdpŠk“. , ústřední orgán, pak zase přípisem z 16. 3. 2023 uvedlo, že výzvu postupuje zpět , ústřední orgán, . Při stanovení požadované výše peněžitého zadostiučinění vycházel ze závěrů stanoviska Nejvyššího soudu sp. zn. Cpjn 206/2010, když základní částka zadostiučinění činí 15 000 Kč za první dva roky a dále za každý měsíc 1 250 Kč s přihlédnutím k jednoinstančnosti řízení a jeho právní jednoduchosti, tudíž za první dva roky uplatnil 15 000 Kč a dále za každý měsíc 1 250 Kč, tj. 9 x 1 250 Kč, tj. 11 250 Kč, dále uplatnil modifikaci 20% za prvoinstanční jednoduché řízení, na jehož délce se nepodílel, tj. 5 250 Kč, tj. dohromady 31 500 Kč.4. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby s odůvodněním, že účelem odškodnění za nepřiměřeně dlouhé řízení je kompenzace stavu nejistoty, do níž byl poškozený v důsledku nepřiměřeně dlouhého řízení uveden a v níž byl udržován. Má za to, že žalobce takovou újmu nepociťoval a ani pociťovat nemohl, vzhledem k tomu, že se řízení týkalo žádosti o informace, kterou se žalobce domáhal sdělení, jaké konkrétní úkony, kterou úřední osobou a kdy provedl , správní orgán, při vyřizování stížnosti , Jméno advokáta, , advokáta, ze dne 20. 11. 2017 označené jako „Stížnost na jednání , tituly před jménem, , jméno FO, “ a „poskytnutí podkladů, které si , správní orgán, pro vyřizování uvedené stížnosti opatřil“. Žalované není zřejmé, jak by délka soudního řízení, jež souvisí s výše zmíněnou žádostí, mohla žalobce uvést do jakéhokoliv stavu nejistoty, když význam řízení pro žalobce je dosud neznámý a z pohledu žalované nepatrný. Jestliže by soud přesto dospěl k závěru, že nemajetková újma žalobci vznikla, dostačujícím zadostiučiněním by bylo konstatování porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě podle § 31a odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb. Žalobce, případně jeho matka , tituly před jménem, , jméno FO, , se vždy prostřednictvím svého právního zástupce, se kterým jsou v příbuzenském poměru, opakovaně obrací na správní orgány a požadují poskytnutí podání (dokladů o jejich doručení či vyřízení), která učinil dříve sám právní zástupce, což potvrzuje např. rozsudek Krajského soudu v , adresa, ze dne 18. 5. 2022, č. j. , spisová značka, , kde je uvedeno, že jen tento soud eviduje desítky žalob žalobce, případně , tituly před jménem, , jméno FO, . Obdobná situace je u Městského soudu v Praze a u pražských obvodních soudů (např. sp. zn. , spisová značka, , , spisová značka, , , spisová značka, či , spisová značka, ), přičemž se žaloby liší pouze ve vyčíslení nemajetkové újmy, případně nákladů řízení, a uvedením soudním řízení, jehož nepřiměřená délka je namítána. Smyslem informačního zákona jistě není poskytovat informace, které může žadatel získat dotazem na svého právního zástupce (člena rodiny). Městský soud v Praze v rozsudku ze dne 12. 5. 2020, č.j. , spisová značka, , konstatoval, že „počínání , tituly před jménem, , jméno FO, a její rodiny znaky zneužití práva vykazuje, neboť zneužívají širokou úpravu práva na informace, aby dosáhly informací, které lze získat jinými právními prostředky. Soud nepochybuje, že skutečným motivem žadatelů není kontrola veřejné moci prostřednictvím zákona o svobodném přístupu k informacím, ale šikanózní postup, kterým tyto osoby sledují personální a časové zatížení žalovaného“. Lze důvodně pochybovat o tom, že by žalobci mohla nemajetková újma vzniknout (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 12. 2018, sp. zn. 30 Cdo 2622/2018). Jedná se o jednoznačný případ litigiózního (sudičského) přístupu žalobce, který by neměl požívat právní ochrany.5. Soud I. stupně vyšel ze zjištěného skutkového stavu, podrobně uvedeného v napadeném rozhodnutí, že dne 12. 4. 2019 Městský , správní orgán, , adresa, sdělil Krajskému , správní orgán, , že pokud jde o opakovanou výzvu o vyjádření k nečinnosti Městského , správní orgán, , adresa, ve věci vyřízení stížnosti z 8. 8. 2017, , funkce, prověřil skutečnosti uvedené ve stížnosti a konstatoval, že neshledal pochybení v práci zaměstnanců úřadu. Dne 11. 7. 2019 požádal žalobce prostřednictvím svého právního zástupce Městský , správní orgán, , adresa, (dále též jen „městský , správní orgán, “) o poskytnutí informace pod