13 Co 297/2025-157 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil první žalované zaplatit žalobkyni částku 750 311,53 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75% ročně od , datum, do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok I), zamítl žalobu vůči první žalované co do úroku z prodlení z částky 750 311,53 Kč od , datum, do , datum, ve výši 14,75% ročně (výrok II), uložil druhému žalovanému zaplatit žalobkyni částku 523 778,34 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75% ročně od , datum, do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok III), zamítl žalobu vůči druhému žalovanému co do úroku z prodlení z částky 523 778,34 Kč od , datum, do , datum, ve výši 14,75% ročně (výrok IV), ve výroku V zavázal první žalovanou zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 105 802,07 Kč k rukám jejího zástupce do tří dnů od právní moci rozsudku, ve výroku VI zavázal druhého žalovaného zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 73 858,43 Kč k rukám jejího zástupce do tří dnů od právní moci rozsudku a ve výrocích VII a VIII uložil oběma žalovaným zaplatit státu na účet soudu prvního stupně rovněž do tří dnů od právní moci rozsudku soudní poplatek ve výši 30 013 Kč (první žalovaná – výrok VII), resp. 20 951 Kč (druhý žalovaný – výrok VIII).2. Soud prvního stupně tak rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně, dcera , jméno FO, (dále jen „zůstavitel“), domáhala jako jeho nepominutelný dědic na žalovaných (bývalé – třetí – manželce zůstavitele a jeho synovi) jako závětních dědicích zaplacení na ně podle výsledků řízení o pozůstalosti připadajících částí jejího povinného dílu z pozůstalosti (činícího celkem 1 274 089,87 Kč) s tím, že jí zůstavitel listinou sepsanou ve formě notářského zápisu dne , datum, sice vydědil, avšak nikoliv po právu, neboť užitý důvod vydědění (neprojevování opravdového zájmu o zůstavitele) nebyl dán. Úrok z prodlení žalobkyně požaduje v zákonné výši ode dne následujícího po doručení výzvy k plnění žalovaným.3. Soud prvního stupně vyšel po provedeném dokazování zejm. z následujících skutkových zjištění.4. Žalobkyně, narozená dne , Datum narození žalobkyně, , je dcerou zůstavitele, narozeného dne , datum, , zemřelého dne , datum, . Manželství jejích rodičů (zůstavitele a , jméno FO, , nyní , jméno FO, ), uzavřené dne , datum, , bylo rozvedeno rozsudkem Obvodního soudu pro , adresa, ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , který nabyl právní moci dne , datum, a jímž byla tehdy nezletilá žalobkyně svěřena do výchovy matky. Manželství rodičů žalobkyně bylo uzavřeno po tříměsíčním vztahu, zůstaviteli se v době trvání manželství a mimo něj narodila dne , datum, další dcera , jméno FO, , nyní , jméno FO, , jejímž matrikovým otcem nicméně není. Po rozvodu manželství s matkou žalobkyně zůstavitel uzavřel druhé manželství, z nějž se mu dne , datum, narodila (třetí) dcera , jméno FO, , zemřelá dne , datum, . Po rozvodu svého druhého manželství uzavřel zůstavitel třetí manželství s první žalovanou, z něj se dne , datum, narodil syn – druhý žalovaný. I toto manželství bylo rozvedeno (v roce , datum, ). Zůstavitel nicméně s druhou žalovanou nadále žil, již od , datum, byl částečně invalidní (s poklesem pracovní schopnosti o 40%), druhá žalovaná se o něj starala, od , datum, až do smrti zůstavitele pobírala příspěvek na péči pro stupeň závislosti I. Notářským zápisem sepsaným notářkou , tituly před jménem, , jméno FO, dne , datum, zůstavitel pořídil závěť, kterou ustanovil svými rovnodílnými dědici žalované a současně vydědil všechny své dcery, a to ze shodného důvodu, že o něj trvale neprojevovaly opravdový zájem, který by jako potomci projevovat měly, což ve vztahu ke každé z nich skutkově rozvedl (soud prvního stupně to reprodukuje pod bodem 7 odůvodnění napadeného rozsudku). Obsahově shodnou závěť zůstavitel pořídil dne , datum, , znovu ve formě notářského zápisu, tentokrát sepsaného notářkou , tituly před jménem, , jméno FO, . Výsledkem řízení o pozůstalosti bylo zjištění její čisté hodnoty ve výši 10 192 719,01 Kč a schválení dohody o jejím rozdělení mezi žalované tak, že první žalované připadl majetek v hodnotě 6 030 000 Kč a druhý žalovaný nabyl majetek v hodnotě 4 209 361,01 Kč. , jméno FO, (rozená , jméno FO, ) v řízení o pozůstalosti nevyužila svého práva prokazovat, že je dcerou zůstavitele, jak uvedeno v listině o vydědění (nikoliv však v jejím rodném listu, v němž není otec zapsán). Žalovaní a rovněž i žalobkyně uznala závěti a listinu o vydědění za pravé a platné, žalobkyně však neuznala důvody pro vydědění. Své (tvrzené) právo na zaplacení povinného dílu z pozůstalosti uplatnila vůči žalovaným dopisem ze dne , datum, , žalovaným doručeným dne , datum, , v němž jim poskytla lhůtu k plnění v délce osmi dnů od doručení výzvy. Žalovaní neplnili ničeho, proto žalobkyně podala žalobu.5. Soud prvního stupně měl dále k dispozici žalovanými předložená písemná prohlášení , jméno FO, a , jméno FO, opatřená ověřenými podpisy. Konstatoval, co je v prohlášeních uvedeno, ničeho z nich však nezjistil a obsah prohlášení nehodnotil.6. Pokud pak jde o provedené dokazování výslechy svědků (matky žalobkyně , jméno FO, , , jméno FO, , , jméno FO, , , jméno FO, ) a žalobkyně, soud prvního stupně podrobně reprodukoval, co každý z nich uvedl a shrnul, že jakkoliv jsou jejich výpovědi zatíženy dílčími rozpory, pro věc podstatnou se soudu prvního stupně jevila být shoda potud, že žádný ze svědků neměl vědomost o tom, že by se zůstavitel snažil o jakýkoliv kontakt s žalobkyní po dosažení jejího čtrnáctého roku života. Tvrzení stran o vzájemné snaze kontaktovat toho druhého (tj. zůstavitel žalobkyni, resp. žalobkyně zůstavitele) prostřednictvím svědka , jméno FO, soud prvního stupně za prokázané nevzal, když jmenovaný jako svědek tato tvrzení negoval. Poměr (vztah) mezi žalobkyní a zůstavitelem tak soud prvního stupně vyhodnotil jako reálně (fakticky) nevzniknuvší, pokud se zůstavitel s matkou žalobkyně rozešli v době, kdy bylo žalobkyni několik měsíců, žalobkyně zůstavitele jako otce vlastně nepoznala, styk otce s dcerou realizován nebyl, a ať už by to případně i bylo z důvodů jeho znemožňování matkou žalobkyně, jak uváděli žalovaní a svědci , jméno FO, a , jméno FO, , zůstavitel snahu o kontakt fakticky vzdal ještě v době, kdy byla žalobkyně v dětském věku.7. Při právním hodnocení uvedených skutkových zjištění soud prvního stupně vyšel z jím pod bodem 20 odůvodnění napadeného rozsudku vyčtených ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále i jen „o. z.“), o dědickém právu, a citované judikatury zejm. Nejvyššího soudu (rozsudků ze dne 29. 11. 2024, sp. zn. 24 Cdo 2633/2024, ze dne 8. 10. 2014, sp. zn. 21 Cdo 2088/2013, a ze dne 26. 9. 1997, sp. zn. 2 Cdon 86/97, a dále usnesení ze dne 6. 9. 2012, sp. zn. 21 Cdo 3329/2010). Akcentoval, že vydědění z důvodu neprojevování opravdového zájmu potomka přichází v úvahu tehdy, pokud zůstavitel o blízký příbuzenský vztah vůbec stál, nezájem potomka se ho osobně citově dotýkal tento stav mu vadil, nikoliv v situaci, kdy mu tento stav byl lhostejný, resp. kdy je skutečnost, že potomek trvale neprojevuje o zůstavitele opravdový zájem, důsledkem toho, že zůstavitel neprojevuje zájem o potomka. Právě o takovou (posledně uvedenou) situaci se podle soudu prvního stupně jednalo i v souzené věci, pokud vztah mezi žalobkyní a zůstavitelem nebyl ani navázán a zůstavitel snahu o jeho navázání, byla-li zde, prokazatelně vzdal ještě v době žalobkynina dětství. Argumentaci žalovaných, že žalobkyni musel být z dětství znám fakt zájmu zůstavitele o její osobu, pročež bylo na ní, aby zůstavitele jako otce vyhledala v době své dospělosti, soud prvního stupně odmítl a uvedl, že je odpovědností rodiče, aby navázal vztah s dítětem a že „[b]yť mohlo být v době dětství žalobkyně faktické uplatňování rodičovských práv ze strany otců složitější, než je v současnosti s ohledem na celospolečenský přístup, i tehdy bylo možné, aby se , jméno FO, domáhal soudního stanovení styku s žalobkyní, případně následného výkonu rozhodnutí rozsudku o úpravě styku“, což však podle všeho nečinil. Faktická neexistence skutečného vztahu mezi zůstavitelem a žalobkyní tak byla, shrnul soud prvního stupně, plodem okolností, které nelze klást žalobkyni k tíži, pročež na ní nelze „rozumně požadovat, aby projevovala opravdový zájem vůči osobě, se kterou neměla navázán žádný vztah, kterou prakticky neznala a neměla na ni ani kontakt“.8. Z vyložených důvodů soud prvního stupně uzavřel, že za takové situace nemohl zůstavitel žalobkyni z důvodu upraveného v § 1646 odst. 1 písm. b) o. z. platně vydědit, neboť tam zakotvený a v listině o vydědění uvedený důvod vydědění není dán. Žalobkyně má tudíž nárok na zaplacení povinného dílu z pozůstalosti ve výši ¼ jejího zákonného dědického podílu, tj. částky 1 274 089,87 Kč jako čtvrtiny částky 5 096 359,50 Kč, představující na žalobkyni připadající polovinu čisté hodnoty pozůstalosti (10 192 719,01 Kč). K tomu soud prvního stupně uvedl, že podle § 1635 odst. 1 o. z. by v prv