14 Co 333/2025-95 — Městský soud v Praze

1. Rozsudkem ze dne 27. května 2025, č. j. , spisová značka, , soud I. stupně určil, že mezi žalobkyní a žalovanou nevznikl právní vztah úvěrujícího a úvěrovaného z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , číslo, ze dne 7. 5. 2024 z důvodu její absolutní neplatnosti ve smyslu § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. (výrok I), zamítl žalobu na určení splatnosti zbývající jistiny poskytnuté žalovanou žalobkyni ve výši 5 000 Kč tak, že tato částka bude splácena ve splátkách po 500 Kč, a to vždy k 28. dni v kalendářním měsíci. Splatnost těchto splátek začne v kalendářním měsíci následujícím po právní moci tohoto rozsudku (výrok II) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III).2. Takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala určení, že mezi stranami nevznikl právní vztah na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 7. 5. 2024, č. , číslo, (dále jen „smlouva“), a současně určení, že žalobkyně je povinna splatit jistinu v celkové výši 5 000 Kč v deseti měsíčních splátkách po 500 Kč, neboť to je doba přiměřená jejím možnostem. Žalobkyně tvrdila, že s žalovanou uzavřela smlouvu, na jejímž základě se žalovaná zavázala poskytnout žalobkyni peněžní prostředky až do výše úvěrového rámce 30 000 Kč a žalovaná se zavázala tyto prostředky vrátit spolu s úrokovou sazbou 40 % měsíčně. Žalobkyně považuje smlouvu za absolutně neplatnou podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších zákonů, neboť žalovaná před jejím uzavřením dostatečně nezkoumala schopnost žalobkyně splácet úvěr. Zejména nevyhodnotila, že žalobkyně v období bezprostředně předcházejícím uzavření smlouvy sjednala sedm dalších smluv o spotřebitelském úvěru a své dluhy splácela prostřednictvím dalších úvěrů. Dostala se proto do dluhové spirály a další úvěr jí neměl být poskytnut. Současně považuje smlouvu za neplatnou i s ohledem na nemravnou výši úrokové sazby. Žalobkyně zdůraznila, že na podání této žaloby má naléhavý právní zájem, neboť jejím prostřednictvím se domáhá autoritativního určení neplatnosti smlouvy. Ačkoliv strany před podáním žaloby jednaly o narovnání sporných práv a povinností ze smlouvy, žalovaná odmítla uznat neplatnost smlouvy.3. Žalovaná namítala, že žalobkyně nemá na podání této žaloby naléhavý právní zájem. Strany před podáním žaloby mimosoudně jednaly a žalovaná přistoupila na veškeré požadavky žalobkyně. Zejména souhlasila s tím, že žalobkyně uhradí toliko jistinu dluhu ve výši 5 000 Kč ve splátkách navržených žalobkyní.4. Soud I. stupně vycházel ze zjištění, že žalobkyně s žalovanou uzavřely dne 7. 5. 2024 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , číslo, , na jejímž základě se žalovaná zavázala poskytnout žalobkyni peněžní prostředky až do výše úvěrového limitu 30 000 Kč a žalobkyně se zavázala úvěr splácet spolu s úrokem ve výši 40 % měsíčně. RPSN dle smlouvy činila 5 529,85 %.5. Před uzavřením smlouvy si žalovaná vyžádala od žalobkyně výplatní lístek za období leden až březen 2024, dle něhož příjem žalobkyně činil cca 26 000 Kč, resp. 28 000 Kč. Současně žalobkyně předložila výpis z účtu vedeného u , právnická osoba, za období leden až březen 2024. V lednu byla na účet připsána částka 47 877 Kč a odepsána částka 44 835 Kč, v únoru byla připsána částka 41 741 Kč a odepsána částka 44 781,99 Kč a v březnu byla připsána částka 67 843 Kč a odepsána částka 51 634,36 Kč. Z výpisu z účtu plyne, že žalobkyně dne 13. 2. 2024 obdržela půjčku ve výši 10 000 Kč od , právnická osoba, ., dne 2. 3. 2024 obdržela půjčku ve výši 10 000 Kč od , právnická osoba, ., dne 18. 3. 2024 obdržela půjčku ve výši 10 000 Kč od , právnická osoba, a dne 27. 3. 2024 obdržela půjčku ve výši 15 000 Kč od , právnická osoba, .6. Dne 29. 7. 2024 zaslala žalobkyně prostřednictvím své právní zástupkyně žalované dopis, v němž namítla neplatnost smlouvy, neboť žalovaná dostatečně nezkoumala úvěruschopnost žalobkyně. Z toho důvodu uvedla, že žalovaná má nárok pouze na dosud nesplacenou jistinu dluhu, a současně požadovala úhradu právního zastoupení ve výši 5 400 Kč. Žalovaná v odpovědi sdělila, že úvěruschopnost žalobkyně zkoumala dostatečně, a proto se neztotožňuje s tvrzením, že je smlouva neplatná. Přesto projevila ochotu dohodnout se tak, že žalobkyně uhradí toliko jistinu 5 000 Kč a 10 % aktuální výše smluvního úroku v částce 573 Kč, ve zbytku by dlužná částka byla žalobkyni odpuštěna. Dne 13. 8. 2024 žalobkyně prostřednictvím své právní zástupkyně sdělila, že považuje smlouvu za neplatnou, a proto má žalobkyně povinnost vrátit toliko jistinu ve splátkách, které je schopna splácet. Navrhla, že žalobkyně uhradí jistinu 5 000 Kč ve splátkách po 500 Kč měsíčně a žalovaná uhradí žalobkyni náklady právního zastoupení ve výši 5 400 Kč. Dne 14. 8. 2024 žalovaná odpověděla, že souhlasí s úhradou jistiny ve výši 5 000 Kč ve splátkách po 500 Kč měsíčně, odmítla však uhradit náklady právního zastoupení, neboť je nepovažovala za účelně vynaložené. V odpovědi ze dne 21. 8. 2024 žalobkyně trvala na úhradě nákladů řízení s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu a současně upozornila na sankce, které žalované hrozí podle zákona o spotřebitelském úvěru.7. Dne 26. 8. 2024 žalovaná zaslala žalobkyni návrh dohody o narovnání, dle níž by strany narovnaly sporné vztahy ze smlouvy tak, že žalobkyně by uhradila žalované částku 5 000 Kč v deseti měsíčních splátkách po 500 Kč vždy k 20. dni v měsíci. V čl. 2.2 žalovaná navrhla ujednání, dle něhož zbylá dlužná částka bude žalobkyni odpuštěna, pokud svůj závazek řádně uhradí. Pokud ke splnění závazku nedojde, budou žalobkyni dopočítány veškeré úroky a poplatky a případ bude předán inkasní agentuře. Dle čl. 2.3 dohody se žalobkyně měla zavázat, že nezahájí řízení u , orgán, , jehož předmětem by byla otázka platnosti smlouvy nebo jakékoliv nároky z ní vyplývající.8. Právní zástupkyně žalobkyně odpověděla, že v textu dohody o narovnání nejsou reflektovány náklady na právní zastoupení žalobkyně. Proto s návrhem dohody o narovnání nesouhlasí. Žalovaná sdělila, že žalobkyně se mohla jednoduše obrátit na , orgán, , který bezplatně projednává stížnosti či reklamace spotřebitelů, a zde se domáhat svých práv. Zopakovala svou připravenost přijmout navrhovaný splátkový kalendář, odmítla však náhradu nákladů právního zastoupení žalobkyně. V předžalobní výzvě ze dne 9. 9. 2024 žalobkyně trvala na náhradě nákladů právního zastoupení. V dopise ze dne 21. 9. 2024 žalovaná odpověděla, že je připravena přistoupit na požadavky žalobkyně v plném rozsahu co se týče částky ke splacení a výše měsíčních splátek. Náhrada nákladů právního zastoupení odmítla uhradit a rovněž odmítla tvrzení žalobkyně, že je smlouva absolutně neplatná.9. Soud I. stupně posoudil vztah žalobkyně a žalované podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších zákonů, § 86 a § 87.10. Soud I. stupně se zabýval především otázkou naléhavého právního zájmu na požadovaném určení ve smyslu § 80 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“). Shrnul judikatorní závěry k této otázce a uzavřel, že naléhavý právní zájem je dán v případě prvního nároku. Žalobkyně se od počátku dovolávala neplatnosti smlouvy z důvodu nedostatečného zkoumání její úvěruschopnosti, žalovaná však po celou dobu (i během soudního jednání) setrvala na stanovisku, že smlouva platná je. Žalovaná sice akceptovala požadavek žalobkyně, že na svůj závazek uhradí toliko jistinu ve výši 5 000 Kč ve splátkách navržených žalobkyní, nelze však odhlédnout od toho, že žalovaná do návrhu dohody o narovnání začlenila ujednání, na jehož základě by byla žalobkyně povinna uhradit veškeré úroky dle smlouvy, pokud svůj dluh řádně neuhradí. Soud I. stupně tak dospěl k závěru, že teprve na základě autoritativního rozhodnutí soudu bude žalobkyni zřejmé, jaká práva a povinnosti pro ni plynou z daného právního vztahu. Současně je splněna podmínka, že žalobkyně nemá možnost domáhat se svých práv žalobou na plnění, neboť toto právo svědčí toliko žalované. Žalobkyně by tedy musela vyčkávat, zda a kdy žalovaná uplatní svůj nárok ze smlouvy a teprve v daném řízení vznést svou obranu. Žaloba má jednoznačně preventivní charakter, neboť umožňuje žalobkyni postavit na jisto, jaká práva a povinnosti pro ni plynou ze smlouvy a vyhnout se tak případným budoucím sporům.11. Současně soud I. stupně dospěl k závěru, že žalovaná před uzavřením smlouvy nezkoumala úvěruschopnost žalobkyně dostatečně a smlouva je tak podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. neplatná. Žalovaná si sice vyžádala výplatní lístky žalobkyně a rovněž výpisy z jejího bankovního účtu, takto získané údaje však nedostatečně vyhodnotila. Zejména nezohlednila, že žalobkyně v měsících bezprostředně předcházejících uzavření sporné smlouvy sjednala větší množství spotřebitelských úvěrů od nebankovních subjektů a s ohledem na svou nedostatečnou solventnost tyto úvěry splácela prostřednictvím dalších půjček. Za dané situace tedy žalobkyni neměl být poskytnut další spotřebitel