16 Co 298/2025-322 — Městský soud v Praze

1. Soud prvního stupně napadeným rozsudkem rozhodl tak, že žalobu, kterou se žalobce domáhal zaplacení částky 2 252 939 Kč s příslušenstvím, zamítl (I/). Současně uložil žalobci povinnost nahradit žalované náklady řízení ve výši 172 144,20 Kč (II/).2. Takto soud prvního stupně rozhodl o žalobě, kterou se žalobce domáhal, aby mu žalovaná zaplatila částku 2 252 939 Kč s 10% úrokem z prodlení ročně od 18. 2. 2020 do zaplacení. Nárok žalobce byl odůvodněn tvrzením, že mu vznikla újma v podobě ušlého zisku, protože mu nebylo umožněno odkoupit bytovou jednotku č. , číslo, , kterou užíval jako nájemce. Žalobce tvrdil, že rozhodnutí žalované o jeho vyřazení z privatizace bylo protiprávní, diskriminační a v rozporu s dobrými mravy. Žalovaná se bránila tím, že zveřejnění záměru prodeje bytových jednotek nebylo právním úkonem, který by zakládal povinnost nabídnout byt k prodeji, a že žalobce nesplňoval podmínky stanovené v „Souboru pravidel prodeje jednotek“. Dále vznesla námitku promlčení uplatněného nároku.3. Soud prvního stupně po provedeném dokazování, které učinil zejména z listinných důkazů (nájemní smlouva, oznámení o přípravě prodeje, usnesení , orgán, a , orgán, , veřejnoprávní korporace, , znalecký posudek, právní stanovisko), v odůvodnění svého rozhodnutí podrobně zrekapituloval jednotlivá stanoviska účastníků v průběhu řízení a poté popsal skutkový stav, který z provedených důkazů zjistil. Skutkový stav uvedl pod body 5 až 16 odůvodnění rozsudku. Dále pod bodem 18 rozsudku soud uvedl skutkový závěr, že žalobce byl nájemcem bytové jednotky č. , číslo, v domě č.p. , adresa, , k. ú. , adresa, , na základě nájemní smlouvy uzavřené mezi žalobcem a žalovanou, ze dne 21. 6. 2017, kdy nájem na žalobce přešel po smrti jeho matky, která měla byt v nájmu od roku 1985 až do její smrti, tj. do , datum, . Žalobce jako její syn obýval bytovou jednotku po celou dobu. Žalovaná zveřejnila záměr o přípravě privatizace bytových jednotek v domě č. p. , číslo, , která měla probíhat v souladu se Souborem pravidel schválených žalovanou dne 18. 4. 2014. Žalobce má za to, že splňoval podmínky k tomu, aby byl uznán jako oprávněný nájemce a měl možnost pronajatou bytovou jednotku od žalované koupit a nabýt do svého vlastnictví. Vzhledem k tomu, že bytová jednotka č. , číslo, užívána žalobcem nebyla zařazena do projektu privatizace, domáhal se náhrady újmy v podobě ušlého zisku, která mu vznikla protiprávním jednáním žalované, která žalobci zabránila nabýt bytovou jednotku do jeho osobního vlastnictví.4. Zjištěný skutkový stav soud prvního stupně posoudil podle ustanovení § 620 odst. 1, § 619 odst. 1 a 2, § 636 odst. 1, § 2913 odst. 1 občanského zákoníku. Soud se primárně zabýval námitkou promlčení a dospěl k závěru, že žalobce měl vědomost o škodě a osobě odpovědné nejpozději dne 17. 5. 2019, kdy podal odvolání proti rozhodnutí o vyřazení z privatizace. Tříletá subjektivní promlčecí lhůta tedy uplynula dne 18. 5. 2022, zatímco žaloba byla podána až 10. 6. 2022. Soud dále odkázal na judikaturu Nejvyššího soudu, zejména rozsudek sp. zn. 25 Cdo 2592/2006 ze dne 30. 11. 2006, a další rozhodnutí týkající se právní povahy usnesení , orgán, , územě samosprávný celek, . Na základě právních úvah soud prvního stupně uzavřel, že žalovaná nebyla povinna bytovou jednotku žalobci nabídnout a žalobce tak neprokázal vznik škody ani odpovědnost žalované. Proto soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalovaná byla ve věci plně úspěšná. Žalobci byla uložena povinnost zaplatit žalované částku 172 144,20 Kč, která zahrnuje odměnu za právní zastoupení, režijní paušály a DPH.5. Proti rozsudku soudu I. stupně podal žalobce včasné a přípustné odvolání, kdy rozhodnutí vytýká nesprávné právní posouzení věci a nesprávná skutková zjištění. Žalobce nesouhlasí s právním závěrem soudu I. stupně o promlčení nároku, neboť k počátku běhu subjektivní promlčecí lhůty došlo až doručením dopisu ze dne 17. 2. 2020, kterým mu bylo sděleno, že mu nebyla udělena výjimka z pravidel privatizace. Do té doby neměl žalobce jistotu o vzniku škody, protože žalovaná svým postupem vyvolala legitimní očekávání, že jeho žádost bude ještě posouzena. Výše škody byla žalobci známa až ze sdělení žalované ze dne 3. 9. 2021. Žalobce dále namítá, že soud I. stupně nesprávně posoudil odpovědnost žalované za vzniklou škodu, když žalovaná porušila povinnost nabídnout mu odkup bytové jednotky, přestože splňoval všechny podmínky stanovené „Souborem pravidel prodeje jednotek“. Vyřazení žalobce z privatizace nebylo řádně odůvodněno, odporovalo zásadě rovnosti a bylo v rozporu s legitimním očekáváním žalobce. Žalobce rovněž napadá výrok o nákladech řízení, neboť žalovaná jako veřejnoprávní korporace neprokázala účelnost nákladů na externí právní zastoupení, což je v rozporu s ustálenou judikaturou. Z uvedených důvodů žalobce navrhuje odvolacímu soudu, aby rozsudek soudu I. stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení, případně aby žalobě vyhověl v plném rozsahu.6. Z vyjádření žalované k odvolání vyplývá, že žalovaná považuje odvolání žalobce za nedůvodné, neboť soud I. stupně správně uzavřel, že žalovaná neporušila žádnou právní povinnost, žalobci nevznikl nárok na náhradu škody, a byt pronajatý žalobci nebyl nikdy zařazen do privatizace. Rozhodování o převodu obecních bytů náleží výlučně , orgán, , veřejnoprávní korporace, , přičemž zveřejnění zásad privatizace nezakládá právní nárok na odkup konkrétní jednotky. Žalovaná dále uvádí, že žalobce měl vědomost o tvrzené škodě nejpozději dne 17.5.2019, a tříletá subjektivní promlčecí lhůta tak uplynula dne 18.5.2022, zatímco žaloba byla podána až 10.6.2022. Pokud jde o náhradu nákladů řízení, žalovaná má za to, že soud I. stupně správně přiznal náhradu dle advokátního tarifu, s ohledem na složitost a ojedinělost věci, omezené kapacity právního oddělení žalované a rizika spojená s případným neúspěchem ve sporu. Z uvedených důvodů žalovaná navrhuje odvolacímu soudu, aby napadený rozsudek potvrdil a přiznal žalované náhradu nákladů odvolacího řízení.7. Odvolací soud z podnětu podaného odvolání přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně podle § 212 a § 212a o. s. ř., a poté dospěl k závěru, že odvolání žalobce není důvodné.8. Soud prvního stupně si pro své rozhodnutí opatřil dostatečná skutková zjištění a takto zjištěný skutkový stav posoudil správně částečně i po stránce právní, kdy správně posoudil absenci odpovědnosti žalované za škodu a byť nesprávně posoudil otázku promlčení nároku, tak odvolací námitky žalovaného nemohou přivodit ani změnu ani zrušení napadeného rozsudku.9. Soud prvního stupně své zamítavé rozhodnutí postavil jednak na závěru, že žalobce neprokázal předpoklady odpovědnosti žalované za škodu, kdy žalovaný nárok vůbec nevznikl a dále na závěru, že nárok žalobce na náhradu majetkové újmy – ušlého zisku je promlčen. Odvolací soud souhlasí toliko se závěrem, že tak, jak žalobce konstruuje vznik škody spočívající v ušlém zisku na jeho straně, pak takový nárok nemůže být důvodný. Žalobce se domáhá ušlého zisku, který mu měl vzniknout tím, že žalovaná mu svým „protiprávním jednáním“ spočívajícím v jeho vyřazení z privatizace bytů, zabránila nabýt bytovou jednotku do jeho vlastnictví, přičemž výši újmy žalobce vypočetl jako rozdíl mezi kupní cenou, za kterou „mohl“ bytovou jednotku v privatizaci odkoupit a mezi cenou obvyklou určenou znaleckým posudkem v době, kdy mělo docházet k podpisu kupních smluv s nájemci bytových jednotek, a tedy tito se „měli stát vlastníky bytů“.10. Podle § 2910 o. z., škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva.Podle ustanovení § 2913 odst. 1 o. z. poruší-li strana povinnost ze smlouvy, nahradí škodu z toho vzniklou druhé straně nebo i osobě jejímuž zájmu mělo splnění ujednané povinnosti zjevně sloužit.Podle § 2952 občanského zákoníku, hradí se skutečná škoda, a to, co poškozenému ušlo (ušlý zisk). Záleží-li skutečná škoda ve vzniku dluhu, má poškozený právo, aby ho škůdce dluhu zprostil nebo mu poskytl náhradu.11. Předpokladem vzniku škody na straně žalobce je to zda žalovaná svým jednáním, spočívajícím v nezařazení bytu, jehož byl žalobce nájemcem, do privatizace, porušila buď zákon nebo smlouvu. Jelikož mezi účastníky nebyla uzavřena žádná smlouva, a to ani ústní formou, nemůže se jednat o náhradu škody podle § 2913 o. z. K porušení zákona ze strany žalované by došlo v případě, pokud by žalovaná porušila zásady prodeje obecních bytů , orgán, , jak je upravuje zákon. Jak správně v bodě 31 odůvodnění napadeného rozsudku soud prvního stupně uvedl, soudní praxe se ustálila v závěru, že schválení zásad prodeje obecních bytů , orgán, ani schválení záměru obce podle § 136 zák. č. 131/2000 Sb., prodat nemov